journeyman_brezen




Souboj malých cruiserů: Benelli 502C vs. Honda Rebel vs. Kawasaki Vulcan S vs. Zontes 310 V

Maloobjemové cruisery před časem prakticky vymizely z trhu, a i když se nedá říct, že by teď vysloveně zažívaly renesanci, situace je podstatně lepší. Pokud si nechcete nebo ani nemůžete (peníze, řidičák) koupit nějakého těžkotonážního Harleye, vybrat si můžete třeba jeden z těchto čtyř modelů. Jen se musíte smířit s tím, že bude více či méně sportovní. Žádné třásně jako na Viragu!

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

To Virago, v tomhle případě ve verzích 250 nebo především legendární 535, jsem nezmínil náhodou. Takovéhle motorky se totiž dnes, až na velmi okrajové výjimky většinou v osminkové kategorii, již nedělají. Jestli chcete cruiser na takové to kadle-kadle, musíte vzít pořádně velký objem, a ten taky zaplatit. Jak je dnešní doba taková rychlá a dynamická, tak stejné jsou i cruisery a v těch méně objemných oblastech potom výhradně. Jestli se dříve střílelo směrem po produktech z Milwaukee, tak dnes je cílem spíše Ducati XDiavel nebo ještě spíše Diavel. Vždyť dvě z dnešních čtyř motorek jsou jím až hanebně blízko designově inspirované. Nicméně proč ne, když Ducati prozatím malé objemy zanedbává a evidentně existuje zákaznická skupina, která si takto laděné produkty od trhu vyžádala.

Na začátek se také sluší říct, že tři ze čtyř testovaných motocyklů spadají do kategorie řidičského oprávnění A2 a čtvrtý na ni jde bez problémů seškrtit. Tím je Vulcan S od Kawasaki, poměrně důležitý motocykl posledních let, který debutoval v sezóně 2015 a zelená značka s ním udělala poměrně velkou díru do cruiserového světa. Technický základ v řadě ER-6, předělaný do cruiserové podoby. Však oni s tímhle v Japonsku mají dost zkušeností, vzpomeňme na modely Eliminator z 80. a 90. let, to bylo to samé. Sportovní cruiser není vynález poslední dekády. Vulcan S je v našem porovnání ten největší a nejvýkonnější, ale také nejdražší. Stojí za příplatek? Uvidíme. Další dva motocykly mají prakticky shodný motor, řadovou dvouválcovou pětistovku, byť samozřejmě každý ze svojí dílny, a hodně blízkou cenovku. Jde o Benelli 502c a Hondu Rebel 500, jež jsou jinak svým vyzněním naprosto odlišné. Benelli je prvním z dnešních anti-Diavelů, Honda potom strojem, jenž se nejvíce blíží běžným cruiserům, tedy vlastně spíše bobberům. Nejmenším a nejlevnějším potom je Zontes 310 V, jenž si musí vystačit s jednoválcovým motorem, ovšem jeho vzhled je poměrně dramatický a elektronická výbava zahanbuje nejeden mnohonásobně dražší stroj. Tak si všechny motocykly pojďme probrat hezky abecedně a po jednotlivých oblastech a na konci snad bude mít každý jasno, co by mu vyhovovalo nejvíce.

Celkový dojem

Když přicházíte k Benelli, vůbec byste neřekli, že jde o pouhou pětistovku. Je to opravdu velká motorka, klidně byste jí hádali o půlku větší objem. Vedle Diavelu tedy už vypadá drobně, ale takhle sólo nebo v konkurenci ostatních strojů v tomto testu je to motocykl rozměrově na úrovni Kawasaki. Design je docela sci-fi, ale tak nějak přiměřeně. Jde hlavně o to přední světlo, které se mi ale právě dost líbí. Dávám mu různá jména, zrovna dneska mi nejpříhodnější přijde Fantom opery...  Od pohledu je tady technicky největší dědictví ze silničních sportovních modelů, tlustá USD vidlice, radiální brzdy, příhradový rám, trubková kyvka, a to vše za cenu těsně pod hranicí 170 tisíc. Z pohledu designu můžu vytknout snad jen tu dvojici výfukových koncovek, ty se mi nikdy nelíbily, a 160mm zadní guma na téhle motorce vypadá docela hubeně a jako jedna z mála věcí prozrazuje skutečný objem motoru. Velmi dobrý optický dojem jen potvrzuje zajímavá matná hnědá barva, kromě ní se 502c dělá ještě v podobně zajímavé, ale už ne tak drsňácké modré a pochopitelně v černé.

Honda Rebel je od prvního pohledu naprostý opak Benelli, a to vlastně ve všem. Na obrázku i naživo vypadá nejvíc hustě, tohle je stroj pro drsňáky. Nebo spíš drsňačky, protože když ho postavíte vedle kterékoli jiné normální motorky, zjistíte, jak je maličký. Ani tady byste nehádali, že jde o pětistovku, ovšem z opačného důvodu než u Benelli. Však třeba v Americe mají ve stejném podvozku kromě dvouválcové pětistovky také jednoválcové tříkilo! A vůbec tam nevypadá nepatřičně. Nicméně stejně jako Vulcan u Kawasaki, také Rebel je u Hondy hodně komerčně úspěšný a zajímavá je zákaznická skupina, jež se prý nedá vlastně nijak omezit - kupují ho mladí i staří, holky i kluci. Pro letošní rok byl Rebel trochu upraven (psali jsme zde) a na první pohled ho od minulé generace rozeznáte podle čtyřdiodového předního LED světlometu. Ten Rebelu hodně pomohl a motorka tak vypadá v tomhle testu jako největší drsňák. Nemusíte si kupovat H-D Iron 883, abyste byli cool. A je úplně jedno, jestli zvolíte matnou černou, nebo matnou modrou variantu. Úplně nejdrsnější potom je tenhle testovaný Rebel Special Edition, který stojí o 10 tisíc víc (základ je za necelých 160 000 Kč), který je v matné černé a má navíc kapotku kolem předního světla, harmoniky na vidlici a prošívané sedlo. Ten se mi líbí nejvíc.

Vulcan S je stálicí v nabídce Kawasaki již šestou sezónu a zajímavé je, že prý poptávka po něm vůbec neuvadá. To je nejlepší měřítko pro hodnocení toho, jestli jste se jako konstruktér a produktový manažer trefili do nálady trhu. Vulcan je z téhle čtveřice opticky nejvíce cruiser, vidíte tu nizoučkou stavbu, rozlehlé sedlo, zdvižená řídítka... Nicméně za sebe říkám, že by v Kawasaki neměli spát na vavřínech a už stroj trochu omladit, pokud chtějí udržet tu poptávkovou křivku ve stejné úrovni. Na Vulcanu už začíná být vidět jeho věk. Přední ani zadní světlo (to zejména) nepatřily mezi hitovky už v době svého vzniku a dnes, kdy frčí LED diody a mají je všichni podstatně levnější konkurenti, je to o to výraznější. Trochu učesat, jiná světla, odlehčit zadní blatník (na ten mám pifku od začátku) a bude to zase Jura. Dost tedy pomáhají barvy, tahle základní matná černá (nebo je to hodně tmavě šedá?) za 210 tisíc je taková nevýrazná, zatímco o pět tisíc dražší model SE ve dvojbarevném provedení s barevnými proužky na ráfcích vypadá výrazně lépe. Ale to nic nemění na tom, že by si Vulcan už prostě mohl skočit k vizážistovi.

Posledním abecedně a nejmenším objemově i cenově je letošní novinka čínské značky Zontes, cruiser 310 V. I když cruiser... Tady je inspirace Diavelem ještě markantnější než u Benelli a na webových stránkách značky dokonce najdeme na téhle motorce člověka v závodní kombinéze! To už mi přijde trochu úlet, ale nic to nemění na faktu, že minimálně opticky působí Zontes z celé čtveřice jako největší sportovec. Zejména v téhle červeno-stříbrné kombinaci, tam toho prostoru pro cruiserové atributy moc není, tedy s výjimkou ergonomie. V černo-stříbrné je přeci jen nejcruiserovější, ve žluto-stříbrné je to stejné jako s tou červenou. Design je ze všech nejplastovější a opět více připomíná nahatou sportovní motorku. Nechybí však maličká opěrka zad pro spolujezdce, známá z XDiavelu nebo třeba Triumphu Rocket 3 GT, a pozor, Zontes má také nejširší zadní pneumatiku! U předku konstruktéři z jakéhosi důvodu zvolili rozměr 110/70, známý z menších sportovních strojů, ovšem vzadu je 180/55! Nejmenší objem, nejširší bambule vzadu a vypadá to dobře. A co si budeme nalhávat, tady o vzhled jde hodně. Vaše peněženka zajásá také nad cenovkou, za  "véčko" zaplatíte necelých 120 tisíc korun.

Ergonomie

U Benelli platí, že to je velká motorka. Ale taky je dost sportovní. Je tady ta obrovská bandaska na více než 20 litrů, ta dělá hodně, a za ním poměrně vysoko umístěné a docela tuhé sedlo, vlastně nejvýš ze všech. Řídítka jsou nejširší a pro mě nejlepší, trochu natažená dozadu, a člověk se k nim musí předklonit. Stupačky najdete naopak docela vepředu, nohy tak máte vyloženě čoprácky natažené. Je tady naštěstí možnost si pozici stupaček nastavit do tří poloh, standardně jsou uprostřed, odkud si je můžete posunout o něco málo přes 2 cm dopředu nebo dozadu, kam jsem si je dal já a rázem byla ergonomie na mých 174 cm mnohem lepší. Jde to navíc docela jednoduše, i když to chce dva imbusy a dva ploché klíče. Nic to ale nemění na faktu, že tohle je fakt motorka pro větší lidi, i když Frantovi ty jeho ultra dlouhé nohy zase přetékaly přes nádrž. Pro mě je Benelli ergonomicky i tak nejlepší. Na ovládací prvky vám stačí přiměřená síla, proti Hondě jsou ale tuhé.

To proto, že na Hondě jde tradičně všechno vlastně úplně samo jedním prstíčkem. Taky je o 30 kg lehčí než Benelli, která svými 220 kg dále jen potvrzuje ten dojem mohutnosti. Honda je prcek, ergonomicky opět udělaný hlavně pro prcky. My všichni testovací jezdci měříme přes 170 cm (Franta dokonce výrazně) a pro všechny byl Rebel prostě malou motorkou. Takový kocourek! Sedlo je kousek nad zemí, stupačky v žargonu H-D "mid controls", řídítka přiměřená designu, ale v porovnání s ostatními úzká. Já se celou dobu těšil, až uvidím na Rebelu sedět Frantu a výsledek nezklamal má očekávání, byl to fakt žertovný pohled. Na druhou stranu i tenhle obr dokázal na Rebelu normálně fungovat. Pro střední a vyšší postavy tahle motorka nebude moc na cestování, na druhou stranu třeba do města je to prostě pecka. Dojíždět každý den do kanclu přes ucpanou metropoli, mám jasno. A pro začínající jezdce, kteří potřebují především jistotu, že dosáhnou na zem a bude se jim sedět přirozeně, je to jednoznačný klad.

Nasednete na Kawasaki a jste zase v úplně jiném kině. Tohle je nejrozlehlejší stroj (a nejtěžší, 229 kg) a má s přehledem největší a nejpohodlnější sedlo. Tomu se ostatní tři nemohou rovnat ani zdaleka. Je navíc hodně nízko umístěné, a vzhledem k pozici nohou tady opět cítíte nejvíce jako na cruiseru. I vzhledem k pozici řídítek, ačkoli ta mě zrovna dvakrát nebavila. Jsou totiž poměrně úzká a hodně vysoko umístěná, takhle se to už dávno nenosí a je to to rozdíl třeba proti Benelli. No vlastně proti všemu. Rebel má sice řídítka úzká také, ale aspoň v lepší poloze. Jen z posezu byste Vulcana vůbec nešacovali na sportovní motorku, přitom to byl právě on, kdo mezi cruisery vnesl úplně nový sportovní náboj. Tak vidíte, jak se věci mění, stačí pár let a všechno je jinak. Nicméně nepředbíhejme, ještě jsme se nesvezli.

Zontes je tématicky hodně podobný Benelli, dokonce má také nastavitelné stupačky, v tomto případě je však standardní poloha ta nejbližší, s níž jsem neměl důvod cokoli dělat. Je to ale celkově menší motorka, tady rozměry s objemem motoru naprosto korespondují. Taky má široká řídítka a tvrdší sedlo a taky se sedí víc nahoře, vlastně si jsou s Benelli docela dost podobné, akorát je teda Zontes výrazně lehčí, s plnou nádrží 157 kg, to je na danou třídu skvělá hodnota. Stejně jako u Hondy cítíte, že ve městě bude "véčko" ve svém živlu a naopak na delší cesty že by to chtělo něco většího.

 

Přístrojovky a výbava

Čtyři motorky, čtyři různé přístupy. Benelli má nepříliš velký barevný TFT displej, jenž však působí naprosto přiměřeně. Není to kdovíjaké terno, čudlíkem z pravého řídítka si přepnete si akorát dva tripy a děsně kecá tachometr (snad 15 %, fakt moc), ale dobře se čte, obsahuje i palivoměr a teploměr vody a má dvě různá zobrazení pro denní světlo i noční provoz. Testovaná motorka měla příplatkový nádržbágl Shad, to je hodně praktická věc, protože pod sedlo nedá člověk nic a na sedátko spolujezdce toho taky moc nechytí. Padací hříbky jsou v ceně, stejně jako rolničky na zadní stojan, páčka brzdy je nastavitelná a z LED  je kompletně všechno osvětlení. O kvalitním podvozku, doplněném o pneumatiky Pirelli, už byla řeč. Za ty prachy moc pěkná výbava.

Honda je objektivně vzato po stránce výbavy a přístrojovky nejhorší. Tím temným stylem se nechala unést možná až moc, a to se týká hlavně displeje, jenž pro letošek obdržel navíc ukazatel zařazeného kvaltu, palivoměr míval už dříve. Vlastně je obdivuhodné, co se do tak maličkého displeje vejde, jenže problém je v kontrastu. I když si displej co nejvíce zesvětlíte, je na něm vidět celkem mizerně. Nevadí minimalismus, vadí provedení. Tohle už je moc temnoty na jeden malý stroj... Žádné velké nadšení nepanuje ani při zkoumání kolonky "výbava".  Blinkry a přední světlo jsou LED, zadní světlo už ale ne, sedlo je natvrdo přišroubované, takže pod něj nedáte ani doklady, spínací skříňka je na straně, žádná páčka není nastavitelná, pro spolujezdce jen nutné minimum, prostě Rebel je fakt očesaný jen na to nejnutnější. Nemá ani závažíčka v řídítkách. Sice je nepotřebuje, ale nevypadá to moc vábně. Na druhou stranu, již zmiňovaný H-D Iron 883 je nemá také. A když o tom přemýšlím, tak skoro žádný Harley ani za mnohonásobně vyšší cenu. Takže asi v pohodě.

Při pohledu na přístrojový panel Kawasaki si jasně uvědomíte, že tohle je jen jinak tvarovaná ER-6. Opět už i tady je poznat starší rok vzniku, ale nedá se mu vlastně nic vytknout. Velký ručičkový otáčkoměr a k němu displej, který je přehledný. Není to moc stylové ani do sportu, ani do cruiseru, ale neurazí. Nicméně dá se očekávat, že s faceliftem sem jednou přijde ten barevný TFT displej, který teď Kawasaki dává do většiny modelů, a jak je vidět u Benelli, i u sportovně laděných cruiserů to vypadá dobře. Zatím musíme vydržet s léty prověřenou klasikou. Co se výbavy týče, nabízí Kawasaki tradičně obě páčky nastavitelné, což je možná praktičtější věc než nějaká LED světýlka. Také jako jediná z testovaných motorek může reálně pomýšlet na provoz ve dvou, spolujezdec tady má nejpoužitelnější místo. Na druhou stranu republiky to nebude, ale na odpoledne mamku vyvezete.

Co se Zontesu týče, tak tahle motorka je královnou elektronických blbin, a tak nepřekvapí, že má i nejlepší displej. Největší s největším počtem funkcí, kde se dá nastavit i modrozubé připojení a je to takový spíš smartphone. Zobrazením i funkcemi. Jestli ulítáváte na moderní elektronice, jste tady jako doma. Když se podíváme na ty elektrické pitominky, tak z toho jde až hlava kolem. Je tu bezklíčkové zapalování, elektricky otvírané sedlo i nádrž, jízdní módy, alarm... Nicméně jak se říká, dobrý sluha, ale špatný pán, takže tahle konkrétní motorka pořád řvala (museli jste mít šém vždycky v kalhotách, bunda už byla daleko, ostatní to ale prý nedělají), řvala také při jakémkoli postrčení a zamykala řídítka při stání v nejnevhodnější dobu. Někomu to vyhovuje, já z ní chvílemi chytal nerva. Stejně jako u Benelli jsou tady padáky a dokonce i malá opěrka pro spolujezdce.

Motory

Nechápu, jak to u Benelli dělají, ale jejich dvouválce mají všechny stejný charakter. Znám 302, 502 i 752 a všechny jsou svou charakteristikou stejné! Především znějí jako tříválec, fakt ten zvuk je parádní, to prostě chcete poslouchat. Ať je točíte málo, nebo hodně. Na druhou stranu co je jim pořád vlastní, je naladění na takové tupější spodní střední pásmo. Úplně odspodu ty motory zaberou, takže se začnete těšit, ale pak jim najednou dojde dech, musejí se propracovat skrz určité pásmo a začnou ho chytat až zase trochu výš. Není to, že by to nejelo nebo tam byla díra, ale prostě ten nárůst výkonu najednou není takový, jaký byste očekávali, je to prostě až moc lineární. Ale ten zvouček to kompenzuje :-) Benellce se fakt moc líbí být vytáčena, dělá to ráda, taky kvalty jsou celkem krátké, prostě největší sportovec, jenž navíc dobře řadí.

Honda má vlastně úplně stejný motor jako Benelli, akorát má o 2 mm menší vrtání, protože to není plná pětistovka. Zajímavé však je, že tenhle agregát působí docela jinak než u Benelli. Má takový větší švuňk odspodu, lehce zabublá a vystřelí. Taky je poznat, že je tady o 27 kg míň věcí na odvoz. Třeba na městské odpaly z místa je tohle mnohem lepší než Benelli. Na druhou stranu Benelli láká k vytáčení, zatímco Honda vůbec. Sem se to nehodí. Ne že by to malý dvouválec neuměl, vždyť je to CB500 (akorát lehounce seškrcený), ale prostě to není úplně na pořadu dne. A čím víc ho točíte, tím víc vám to přijde nepatřičné. Protože tohle je bobber, a když otevřete plyn naplno, víte jasně, že tohle není žádná V2. Takže zase zpátky do středního pásma a surfovat na vlně slušného točivého momentu. Taky zvuk je takový hlubší a bublavější, ale nehodí se k vysokým točkám. 

Kawasaki samozřejmě trochu podvádí, protože tahle motorka je o level výš svým výkonem i objemem. Ale proto jsme si ji brali, je to taková postupka od nejslabšího jednoválce po dvouválcovou šestpade. Navíc jde seškrtit na A2, takže o ní mohou uvažovat i mladí. Samozřejmě je tady nejvíce síly všude, nicméně rozhodně to není tak, že byste všem s prstem v nose ujížděli, když jedete normálně. Zejména Benelli, když ji držíte víc pod krkem, jak to má ráda, je důstojnou soupeřkou. Nebo spíš parťačkou na výlet, protože kdybyste Kawu začali opravdu prohánět, tak samozřejmě ujede všem. Tohle už je motor, který potěší i zkušenější jezdce, kteří nepotřebují pod sebou cítit tepání obrovské V2, ale dají přednost lehce se vytáčejícímu řaďáku. Nejkultivovanější a nejsilnější motor v testu, bez debat. Ale musíte na něj mít peníze i řidičák.

Zontes jako jediný používá jednoválec. Tenhle motor známe už z jiných modelů téhle čínské značky a je to prostě sportovec se slušným výkonem, nicméně charakterově se do cruiseru moc nehodí. Vibrace, zvuk, vysoké otáčky… Na druhou stranu jestli se bavíme o sportovních cruiserech, tak to úplně špatně není. Je to výkonově samozřejmě junior, kde na ostatních brbláte, tam musíte na Zontesu pořádně vzít za plyn, abyste jim stačili, a spíš tak vlajete v závěsu. Ale těch 120 km/h frčí bez problémů taky, takže když chcete motorku jen pro sólo projížďky a budete jezdit třeba 90-100, tak naprosto bez problémů. Jen je to zkrátka úplně jiný druh jízdy, nečekejte pohodu, tady se vše řeší plynem, kterého musíte dávat o hodně víc než na ostatních strojích.

 

Podvozky a brzdy

Budu jen opakovat, že Benelli je velká a poměrně těžká motorka s velmi pěknou podvozkovou výbavou. Příhradový rám, masivní USD vidlice, vzadu centrální odpružení, sportovní 17“ kola a pneumatiky, brzdy od Bremba, prostě tohle je koktejl, který byste jinak chtěli vidět na sportovním naháči. A výsledek je přesně takový, jaký očekáváte. Tohle je král sportovních cruiserů nižší třídy, nikoli Kawa, která za něj platila donedávna. Fakt naháč, akorát s cruiserovým posezem. Nic nemiluje víc než zatáčky, raději tedy s dobrým povrchem, protože na roletě dokáže být docela nepříjemná a vzhledem k tomu posezu mi teda dost počochnila záda. Na větších hupech ale už tvrdá není, nedá se o ní mluvit ani jako o uskákané koze. Vzhledem k tvrdšímu sedlu je tady všechno nefiltrované, prostě sportovec non plus ultra. Brzdy má super, odezva (s přihlédnutím ke geometrii a ergonomii) pěkně čitelná, pro mě prostě jednička.

U Hondy je cítit velký pokrok, co se podvozku týče. Letos totiž Rebel dostal nově naladěné odpružení, přední vidlice má jiné pružiny i množství oleje, zadní tlumiče jsou foukané dusíkem a už mi to nepřijde takové drncátko. Ba naopak, jízda dokáže být i docela plavná, samozřejmě v rámci možností zdvihů odpružení. To změkčení dost pomohlo a i navzdory malým kolům se dá s Rebelem docela pěkně spěchat i na horších silnicích, citelně se zlepšil komfort i při městských bojůvkách. Brzdy tak nějak průměr, jak jsme u řady CB zvyklí. Co vyžaduje určitě zvyk, je to malé přední kolo. Kluci z něj byli rozpačití, ale já mám bobbery rád, a to zejména kvůli tomu zvláštnímu pocitu z té přední bambule. Musíte se do toho vžít, ale pak vás to bude hodně bavit.

Kawasaki má komfort, o němž se Benelli může jenom zdát, a je cítit to větší přední kolo. Je to takový největší kompromis mezi naháčem a cruiserem, přesně na půl cesty, a přesně to je důvodem obrovské oblíbenosti Vulcanu S. Někdy kompromis znamená, že daný stroj neumí vlastně ani jednu věc pořádně, zatímco tady je to tak, že zvládá všechno dobře. Je tam cruiserový feeling, který Benellce chybí, ale nejsou tam omezení typická pro čistokrevné cruisery, jako je omezený náklon nebo nejistota v táhlých zatáčkách. Zatímco na Benelli se koukáte, kde jsou pěkné zatáčky a přemýšlíte, jak se tam dostat, aby to moc nebolelo, na Kawě prostě jedete, a když přijdou vingly, užijete si je na maximum.

V hodnocení Zontesu budu trochu protivný. Vlastně se mi ta motorka docela líbí, motor na jednoválec 310 je v pohodě, sezení fajn, i bych přežil ty elektrické blbiny, byť jim tedy moc nefandím, ale s čím mám velký problém, je podvozek. Naháč 310 R, na kterém jsem jezdil loni, byl v lati, toho bych si dokázal bez problémů doma představit. Jenže tady v rámci designu přešli Číňané z centrálního zadního odpružení na dvojici klasických tlumičů a je to prostě průšvih. To totiž nejsou tlumiče, nýbrž pružiče. Jak řekl Jarda, chceš-li poznat, co je to rodeo, zkus jízdu na téhle motorce na horším povrchu. Poznáte to, už když si na motorku kecnete a ona si pod vámi úplně poskočí. A to jí zůstane i při jízdě. I na rovné silnici v zatáčce cítíte neustálé pohupování nahoru-dolů, a jakmile byste chtěli trochu přitlačit na pilu, třeba v sérii zatáček, se zlou se potážete. Nikdy jsem to tedy nedokázal vyprovokovat až do té míry, že by se motorka stala neovladatelnou, ale taky jsem na to nikdy asi nebyl dosti statečný, protože jsem se přeci jen chtěl zase vrátit domů. Na hrbolech potom tragédie, prostě rodeo. Použité čínské pneumatiky tomu moc nepomáhají, nicméně ono je to v tomhle případě asi jedno. Mimochodem je tady vzadu 180, největší bambule v testu, a vlastně bych řekl, že to je spíš dobře, protože se snaží aspoň držet motorku v gripu.

 

Resumé

Čtyři motorky, čtyři různé přístupy ke sportovnímu cruiseru nižší střední třídy. Zontes je pěkný čínský pokus za velmi zajímavou cenu, motor má samozřejmě nejslabší, ale použitelný, nicméně dal bych přednost funkčním zadním tlumičům před náloží elektronických hovadinek. Ty tlumiče jsou velkou slabinou. Honda bude super pro menší lidi a začátečníky, do města naprostá jednička, je cool, za dobré peníze, dobrá trefa na zákaznickou skupinu, ale je to jasná přestupní stanice. Na téhle motorečce dlouho jezdit nevydržíte. Vulcan S už má své roky, ale pořád si zaslouží obdiv za to, jak dokáže zkombinovat vlastnosti naháče a cruiseru ve smyslu starých Eliminatorů. Až jej Kawa trochu zmodernizuje, bude to král. Aktuálně je pro mě ale jednička Benelli. Je to největší sportovec, opravdu velká motorka, která vám v garáži vydrží i déle, vypadá dobře a má svůj specifický charakter.

Informace o redaktorovi

František Hadt (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 193 cm
Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Benelli
+ sportovní chování (podvozek, brzdy, motor)
+ design
+ za slušné peníze hodně motorky

Honda
+ vypadá cool
+ skutečný bobber
+ cena

Kawasaki
+ působí nejvíce jako cruiser
+ komfort
+ síla (logicky)

Zontes
+ cena
+ zajímavý design
+ elektronika (pokud jste na ni ujetí)


Benelli
- odpružení na horší silnici
- slabší střední otáčky
- zadní guma vypadá hodně úzká

Honda
- je to prcek
- minimální výbava
- čitelnost budíku

Kawasaki
- už je znát věk na designu
- tvar řídítek
- cena (logicky)

Zontes
- zadní odpružení
- elektronika (pokud na ni nejste ujetí)
- nejslabší motor


Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 44x
  2. Hlasováno: 41x
  3. Hlasováno: 95x
  4. Hlasováno: 3x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 111 Kč od 11 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
ZdenalH přispěl 12 Kč
Zuza79 přispěla 3 Kč
Normik přispěl 12 Kč
Freddy_X přispěl 12 Kč
Jarda-z-Úpice přispěl 12 Kč
Zdenek54 přispěl 12 Kč
Páčkalíny přispěl 3 Kč
Ford-Radr přispěl 12 Kč
nous přispěl 9 Kč
Pupi04 přispěl 12 Kč
Rewolt přispěl 12 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist