yamaha_mt09




Honda CB650F: Motorka pro každého

Po dvou letech se mi do ruky dostává opět CBčko od Hondy. Letos s lehčím faceliftem jak z venku, tak na motoru. Honda CB650F je jedna z těch univerzálních motorek, které sednou snad každému.

Kapitoly článku

Kdo chce emoce, ostré brzdy, co narazí vaši chloubu na nádrž a tvrdý sportovní podvozek tak ani nemusí dál číst. Pro všechny ostatní je určen tento test. Jednoduchý recept od Hondy na to, jak udělat všestrannou motorku je opět tady. Týden před Hondou jsem na stejném úseku jezdil MV Agustu Brutale 800 a Honda na této trati zaklesne v příjemně uvolněných tlumičích a tahá řidiče ze zatáčky jen s nepatrně menší rychlostí. Nemá to sice takový grády, ale umíte-li jezdit, užijete si tuhle holku na plný pecky. Pokud začínáte a nebo nejste tak dobrý, jste tady taky správně.

Letošní drobné retuše opět malou mírou přispěly k lepšímu pocitu za řídítky, ale už minulý model byl hodně vydařený. CB je teď i hezčí a přední maska, která v době uvedení na trh v roce 2014 pobouřila spousty lidí, zde situaci vrací zpět do normálu. Ostřejší tvary s LED světlem jsou rozhodně šmrncovnější a motorku dělají modernější. Tmavě modrá barva poněkud potlačuje členitost designu, ale na celkově usedlejší styl jsme si u Hondy za ta léta už zvykli a bereme to jako fakt.

Nový je i výfukový systém, včetně sání. I ostřeji řezaná koncovka výfuku do vzhledu pasuje perfektně. Stejně jako již tradičně vyrovnané svody, které zaujmou každého, kdo se v motorkách jen trochu vyzná. Líbí se mi i dvoubarevné lakování motoru a bronzová se s původně kritizovanou modrou pěkně doplňuje. Honda použila i léta osvědčenou fintu – vyladit celkový dojem u nového modelu černou kyvnou vidlicí, která na prvních ročnících byla stříbrná. Zadní část pak zjemnilo i čiré sklíčko koncového světla s LED diody.

Výkonově si motor Hondy polepšil o 4 koně, což nemáte za jízdy možnost poznat. Zdejších 91 koní hraje spíš na použitelnost od nejnižších otáček a tam, kde starší CB potřebovalo střední spektrum se zde posouvá o trochu níž. Spolu s okamžitým zápalem do hry se vkládá i zvukový projev již zmíněného nového sání, které do třech tisíc otáček chrčí, aby pak roli převzal výfuk. Nečekaně sportovní a ostrý zvuk, na který nejsme u originálních koncovek rozhodně zvyklí, paráda!

Na spodním spektru otáček je znát pečlivost, kterou si výrobce dal s vyladěním. Klidné tempo není ničím rušeno a odezva plynu na vaše pravé zápěstí je jemná. Zapomeňte na jakékoli rušivé elementy. To, co dělá Hondu Hondou dostanete vrchovatě. Většinu času se však budete pohybovat ve středním spektru a i tady je vše tak, jak má být. Nástup výkonu nad hodnotou 5 000 otáček je kupodivu rychlejší, než by člověk, odchovaný původním Hornetem o sto koních čekal. Takže marketingová prohlášení o silnějších středních otáčkách, které se píšou téměř u každého nového modelu, tu můžeme s klidem potvrdit. Do akce se zapojují i krátce odstupňované převody. Svižnější tempo je teď snadnější udržet a není potřeba si tolik hlídat otáčky. Společně s vyhlazenou výkonovou křivkou a pečlivým dávkováním plynu se v zatáčce nedočkáte žádného nemilého překvapení v podobě cuknutí nebo nečekaného nárůstu výkonu.

Skoro to vypadá, že Honda nemá slabé místo, ale nakonec si přeci jen zahudrujeme. Pokud máte před sebou Hondu očekáváte, že bude vše uhlazené, aby se zalíbila co nejvíce řidičům. Takže ke každému jejich modelu přistupujete s náročnějším pohledem. Proto si do příště přeju u CB méně vibrací od motoru. Nejedná se o nepříjemný mravenčení, ale čím víc stoupáte do vrchu, tím víc vnímáte brnění do rukojetí i do stupaček a  i z motoru jako takového cítíte drsnější chod. Všichni přece víme, že Honda čtyřválce hladké jak dětská prdýlka umí, takže do maximálního počtu bodů za motor tomu ještě něco chybí.

Zkouším motor na dálnici v maximální rychlosti na trase Praha – Brno a ty vibrace zkrátka vnímáte. Na druhou stranu šířka řídítek je dobrá a ideální kompromis na okresky i pro dálniční přesuny. Jsou vhodná pro dobrou ovladatelnost a přehazování motorky v legálních rychlostech a pro lepší spojení motorky s jezdcem. Ale zas nejsou natolik široká, abyste na nich ve 170 km/h viseli jak pavián na větvi. Pořád však sedíte na naháči, takže pokud můžete, sjeďte na okresky a tam teprve poznáte, co CBčko umí. Tlumení se drží zažitého standardu, takže sportovnější odezvu od předního kola doplňuje krásně jemný zadní tlumič.

Přesnost motorky v zatáčkách si nezadá s daleko dražšími modely a ani nemusíte smutnit, že přední vidle není obrácená. Odezva od podvozku je i v maximálním zatížení skvělá. Tuhost má ale své limity a pokud chcete drtit CBčko na koleno, tak poznáte i trochu zavlnění. Je to dáno zaměřením, že tohle není sportovec v pravém slova smyslu. Přednost dostala univerzálnost a schopnost se pohybovat jistě, jak po rozbitých silnicích, tak po hladkém asfaltu. Rozdíl mezi těmito povrchy jsou s Hondou CB650F minimální a vaše pohodlí, popřípadě sportovní jízdu, naruší až hodně velký výmol.

S pohodlím jde ruku v ruce vhodně zvolená poloha řidiče, která je jen lehce natočena vpřed a na nic si tady nebudete stěžovat. Naopak oceníte prostornost i pro vyšší řidiče, kdy vás velkorysé sedlo doslova hýčká. Zadní vyvýšená sedačka vytvořila nepatrnou opěrku, což je při agresivní akceleraci příjemné a ukotví vás to v motorce.

Pocit spojení řidiče s motorkou je tady ostatně tématem samo o sobě. Už na prvním modelu jsem se cítil dobře a i po letech se na tom nic nemění. Než pustili testovací řidiči CB Hondy do výroby, tak jim musel někdo napráskat mojí výšku, váhu, délku rukou a nohou, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jednoduše bych nic neměnil. Jedná se o střízlivý sportovní pocit použitelný ve městě i na okresky.

Stejně jsou na tom i brzdy. Do hry zasahuje přední brzda ihned, všechno je čitelné, ale tvrdý zákus nečekejte. I na brzdách výrobce letos zapracoval a rozdíly byste našli až při přímém srovnání s předchozím modelem. Zadní brzda pak nerovná motorku tak agresivně a zkrátka funguje. Spotřeba se zastavila na rovných 5,5 litru na sto kilometrů a to i přes to, že jsme občas drandili i ve dvou a na plný kotel na dálnici. Spolujezdec si libuje, má dostatek místa, vibrace vnímá minimálně a to do stupaček. Madla pro chycení jsou vhodně umístěna a pokud nemá vaše holka ruku jak tlapu, tak se vleze:).

Honda CB 650F je stále stejná šťabajzna k nakousnutí. Všechno, co po ni chcete, udělá dobře. V ničem vyloženě nevyniká, ale pokud chcete univerzál a být přitom rychlí, zkuste si ji. Je v tom mistr. Design je na lepší úrovni než tomu bylo dřív a za ty peníze (189 900,-) je to pro mě opět jedna z nejlepších voleb. A to že nemá charakter neberu v potaz, to přece všichni víme. U Hondy chcete aby vás ničim neotravovala a to dostanete. Tohle je nejjednodušší cesta k motorkaření a méně je někdy více. Bavil jsem se a najel téměř tisíc kilometrů. Jednoduché funkční věci Hondě zkrátka jdou, tečka.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Vstřícnost k jezdci, univerzálnost
+ Pružný motor, dostatečný výkon
+ Líbivější design oproti předchůdci


- Cítíte vibrace už ve středním spektru
- Hondí univerzálnost není všem po chuti
- Do příště to chce komplet nový design


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 10 Kč od 5 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Myna přispěl 2 Kč
callowsick přispěl 2 Kč
kubas_zn přispěl 2 Kč
vopák přispěl 2 Kč
Jarda89 přispěl 2 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz



TOPlist