Moto Guzzi Audace Carbon & Harley Davidson Low Rider S: Black Bikes Matter

Text: Martin Hakl , Tomáš Procházka | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Fuka | Zveřejněno: 24.6.2020 | Zobrazeno: 20 516x

Kapitoly článku

Low Rider je dost specifický model. Určitě nesedne každému. Už když se na motorku podíváte, je to strohý design a ještě černočerná tma všude, kam se podíváš. Verze S nabídne ale několik zásadních změn a troufám si říct, že je trochu škoda, že na pohled nejsou ani tak od základního modelu postřehnutelné.

Samozřejmě, že přední spartánský štítek, černé kryty výfuků a singl sedlo jsou ihned vidět. Jenže jsou tady i změny na podvozku a jízdní zážitek je pak jinačí. Na rámu řady softail je ostřejší úhel hlavy řízení a na místo 30 stupňů je tu 28. Závlek má hodnotu 145 mm oproti 163 mm. Rozvor 1615 mm je kratší oproti původním 1630 mm a k tomu obrácená přední vidlice. Posed je stejně vysoko 690 mm. A pak tu máme samozřejmě silnější motor 1868 ccm. Díky němu ale narostla trochu váha a Low Rider S tak na váze ukáže 308 kilogramů.

Sednete do krásně tlustého sedla, kde se i příjemně opřete a chytnete vysoko umístěná řídítka. Nejde o vyloženě ape hangers, ve stylu jedu si jak opičák, co visí na větvi, ale nemají k tomu moc daleko. Nohy jsou na Harley překvapivě pod vámi. Posed asi nebude pro čahouny, kdy zkrátka nohy musíte pod sebe složit. Pro mých 177 cm ale v pořádku a takto zajímavý posed se jen tak nevidí.

Když motorku tlačíte na místě, cejtíte kilogramy zřetelně a je jasné, že tohle je kus železa. Vyšší řídítka ale umožňují slušnou manipulaci, kdy se k motorce nemusíte ohýbat. Pak se rozjedete a přední devatenáctku naháníte odněkud z výšky a to taky není žádný med. Rychlosti do 20 km/h teda nic moc a chvilku to trvá, než se sžijete. Třeba otáčení na malém prostoru je někdy docela kvedlačka. Litá hliníková kola v matné bronzové se ale nakonec rozjedou a pak je to slušná divočina.

Jakmile chytnete rytmus, překvapivě suverénně hupsnete do prvního vinglu a Low Rider S je stabilní a čitelný. Nevěřil bych, že s tímhle posedem dokážete vymetat zatáčky jak po kolejích, ale je tomu skutečně tak. Průser je, kdy to kulíš, v zatáčce zaparkovaný auto a děda si odskočil na švestky. V tu chvíli nic moc i na sportovním naháči, tady v poloze jak "na záchodě" už to je prekérka. Kdyby se Low Rider S nedal tak skvěle ovládat, jel bych určitě pijánko, ale s jeho chutí zatáčet, to prostě rozbalíte a krizovky už pak hasíš tak tak. Dalším překvapením v dobrém jsou stupačky, které netaháte po zemi. To už musíte hodně zabrat, abyste si škrtli, takže ve většině případů naprostá pohoda. Přední brzda je dvoukotoučová, což už i dnes je u velkých HD takřka standard. Je osazena klasicky ABS a je pěkně chlapácká. Nic přehnaně citlivého, ale otupělost tu taky není. Pryč jsou doby, kdy Harley nebrzdil, tady už je to solidní zákus a k celkovému dojmu neotesaného kusu železa se to hodí. I když neotesaného? Tohle se přece dobře ovládá!

Tuhost podvozku je taková klasika od Harley, ale tady bych opět připsal plusové bodíky, že progrese je citelná. Při přejetí nerovností to není nudné a bolestivé drcnutí do zad. Ano, bohatě vypolstrované sedlo hodně zachrání, ale vlastnosti podvozku jsou o hodně lepší, než tomu bylo dřív. Podvozek se krásně zhoupne a jedete dál. Americký styl se ale nezapře a je to zkrátka takové "jednoduché a nekomplikované". Tak jak jsme od věcí, které vznikají za mořem, zvyklí. Nic světoborného, dalo by se říct, jenže jakmile okusím Audace, tak mi jízda na Low Rider S přijde už víc než jen dobrá. V kontextu přímého porovnání tu pak máte i nádech sportovních vlastností.

A tím se dostáváme k Moto Guzzi. Pamatuji si na ni ze srovnávacího testu, kde byl Ducati XDiavel, Harley-Davidson Breakout a tato Audace. Zařadil sem Guzzinu na poslední místo, protože nejsem typický zájemce, ale ani jsem se za celou dobu testu nemohl porovnat v jejím sedle, a tak nějak si to holka jela po svém. Od Itala zajímavé, že :). Spousta lidí měla za to, že jsem zaujatý, ale není tomu tak.

Jakmile přesednete z Harleye na Audace, jste rázem v jiném světě. Nepamatuji si, kde by se ve srovnávacím testu motorky od sebe tak výrazně lišily už svým posedem. Na Guzzině se rozvalíte, chytnete širší řídítka s kolem hodně vepředu a vyrazíte jako král. Manipulace je o dost vláčnější než na Low Rider S, ale to bylo jasné, už když se podíváte na rozměry a hodnoty v podstatě všech rozhodujících parametrů. Tohle se ale musí zažít, jedete plavně a taky příjemně. A velký podíl na tom má vyladěnost motoru.

Miluju, když plyn nemá žádnou vůli, ale ještě víc mám rád, když elektronika spolupracuje a vy to máte ve vašich rukou. A přesně tohle tady máte. Na Low Rideru S jsem kromě velké vůle na plynu neměl nic proti motoru, ale potom co vrátím Martinovi Audace, se musím znovu na Harley svézt, protože Audace je dokonalá. Jemné přidání nebo naopak agresivní plyn vám pokaždé rozzáří oči. Tolik jasné odezvy. A je jedno, zda v pomalém pohupování nebo při zběsilém úprku z města si zaslouží potlesk.

Martin sice na Audace poprvé brblal, ale to jen kvůli podhuštěným gumám, pak stejně jako já nevěděl jak na ni v zatáčce. No a nakonec jsme to rozlouskli. Jednoduše na ni netlačte. Audace je dáma v letech a tam už nemůžete vymýšlet kraviny. Tahle motorka si to jede po svém a za odměnu. Když ji necháte žít svým životem, dá vám pohodlí jako na vašem vysněném gauči a vyladěný silný motor.

To Harley přišel s chuligánem, který ale taky nesedne každému. Jedni ho budou milovat a druzí nenávidět. Posed na první dobrou je poněkud divný, ruce máte vysoko, nohy pod sebou a motor od výrobce Harley je tak jemný, že jsou téměř neznatelné rušivé vibrace. V zrcátkách ale poznáte, že tohle se stejně pořád klepe, i když ne tolik jako Audace. Na tento typ motocyklu překvapí i palivová nádrž téměř na 19 litrů a na kochačku dáte na jeden zátah téměř 300 kilometrů.

Sáhl bych po Harley Low Rider S, kdybych chtěl nový zážitek, a nebaví vás Fat Boy a jiní neohrabaní mastodonti. Chci sportovnější jízdu, drsný styl a Fat Bob mi přijde prvoplánový, potom bych jednoduše zkusil tohle dobrodružství na Low Rider S. To, že budíky nejsou v zorném poli, a tak se naučíte kontrolovat, zda jste přestal blikat z odrazu oranžového světla na horním konci tlumičů, už je jen takový detail.

Moto Guzzi je pak volba řidičů, co chtějí poctivý kus stroje, mají rádi velkolepost a cestování. Tam, kde Harley nabídne solidní pohodlí a končí po 250 kilometrech, kdy se řidič musí protáhnout, tak tam Audace teprve začíná a jako správný parník nabírá tempo.