Harley-Davidson Street Rod: Jen do města?

Tentokrát zde máme a společně se podíváme na model Street Rod, aktuální novinku od Harley-Davidson. Nezdolný bojovník střední váhy s posíleným výkonem. Tak zní reklamní slogan a myslím, že se v tomto případě docela povedl. Oproti dříve představenému modelu Street, z kterého vychází, dostal přímočařejší charakter a nejen opticky posílený temný výraz Dark Custom, který jakoby hlásal za všech okolností „Nasedni a jedeme…“. Cesta zpět a pohledy do zrcátek retrospektivy, tak nejsou na místě. Zde nezatížen tak úplně historickou linkou kategorie míří přímočaře až na samotnou podstatu ježdění a tak mu to sluší. Ačkoliv je marketingově usazen spíše do městského provozu, najde své uplatnění zcela jistě i jinde.

Harley-Davidson Street Rod: Jen do města?

Kapitoly článku

Model Street Rod vznikl stejně jako soukmenovci z konceptu motocyklu RDX 800, který byl představen na výstavě EICMA v roce 2013, a stal se inspirací pro team Chetana Shadjaleho. Ze všech tří modelů, které jsou aktuálně ve výrobě, se podle mého názoru právě Street Rod blíží nejvíce původní myšlence. Krom jiného se zaměřuje výrazně na mladší jezdce a na širší publikum, které možná ne úplně spadá mezi typické zákazníky značky, a je při svém rozhodování stejně bouřlivé a přímočaré jako právě tento nový motocykl. Street 750 a 500 se vyrábí částečně v Indii v továrně Bawal a Street Rod potom nově v Kansas City, ale vždy záleží především na trhu, kam je určen, a to platí i pro ostatní modely značky.

Pro zastánce americké legendy to možná vypadalo zprvu jako dosti nepochopitelný plán, přesunout částečně výrobu v roce 2011 do Indie, ale strategicky a obchodně se ukazuje, že to byla cesta správným směrem. Jednak to nebylo pro H-D poprvé, kdy značka přesunula své výrobní aktivity mimo USA. Druhým, obchodním pohledem na věc, to byl i fakt, že značka potřebovala dost výrazně rozšířit modelovou nabídku právě na asijské trhy a třeba i do Austrálie. Byl to tedy do jisté míry logický krok, postavit továrnu právě v Indii. Aktuální duo Street pomohlo právě ve zmiňované Austrálii v roce 2016 posunout H-D na vrchol prodejních statistik, kdy americká značka prodala 10 282 motocyklů např. v porovnání s Hondou, která měla 9 651 motocyklů. Při tom Street 500 byl nejprodávanějším modelem v zemi. Aktuální Street Rod tak jistě znamená z tohoto pohledu na věc logické pokračování, i když to nebylo jistě zcela úplně jednoduché ve všech směrech. Vzhledem k výrazným úpravám, které tento motocykl oproti původnímu vzoru prošel, se to ale myslím povedlo na výbornou.

Již na první pohled nám tu stojí laickým okem výrazně pozměněný motocykl. Mě při prvním usednutí do jisté míry připomíná historicky testované XR1200, kdy nezapře podobně jednoduchý a přímočarý naturel. Ano, historická dvanáctka byla vyšlechtěný 90koňový “vzducháč“  Sportster, ale již při prvním usednutí směřovaly moje myšlenky právě k tomuto motocyklu ve sportovním střihu. Jsem rád, že pocitově to není natolik odlišné, a že se H-D po několika letech opět vrací k tomuto typu motocyklů, když pominu trochu jinde položenou řadu V-ROD. Ne náhodou se zde použitá jednotka stala základem hned dvou sportovních projektů. Tím větším je XG750R Flat Tracker, speciál určený na prašné ovály a tím druhým Street Rod Dragster, který se nově účastní závodů NHRA Summernationals. Pod oběma projekty jsou krom ladičské tovární divize Screamin' Eagle podepsáni i dvorní ladiči sportovní divize H-D z firmy Vance & Hince.

Ale zpět k testovanému motocyklu. Usednutí za rovnými řídítky působí s vysoko položenými stupačkami a tělem vpřed trochu sportovněji, než bych čekal podle reklamního letáku. Že je zde něco malinko jinak, než je zvykem u ostatních motocyklů značky, dokazují i ovladače s ostře říznutou linkou a sdružené ovladače blinkrů. Na první pohled rovněž nelze přehlédnout ani kulatá zrcátka na konci řídítek. Nic převratně evolučního, ale k tomuto motocyklu a pojetí se hodí. Co je třeba vyzdvihnout je - přesto, že se jedná o „entry“ model - kvalita laku a dílenské zpracování jednotlivých dílů. Výtku snad lze mít jen k většímu množství přiznané kabeláže. Trochu překvapením je klasický klíček zapalování, už jen vzhledem k tomu, že motocykl je vybaven zároveň funkcí „smart key“, která zde však plní pouze funkci alarmu. Zamčení řídítek je tak řešeno klasicky přes zámek zapalování a klíč slouží zároveň k odemykání víčka nádrže. Možná se v tomto ohledu mohl H-D držet klasického řešení, protože právě víčko nádrže se ukázalo jako největší problém. Ačkoliv byl motocykl sotva zajetý, poškození zámku resp. zpracování víčka na nádrži bylo zralé na reklamaci. Drobnost, která však trochu kazí dojem, a o to více, že se jedná o jednu z prvních věcí, se kterou přijdete jako zákazník do styku. Upřímně asi jediný, ale z pohledu jezdce dost klíčový prvek, který se možná tak nepovedl, ale chci věřit, že šlo o náhodu.

Ke sdruženému budíku s minimalistickým digitálním ukazatelem, podobným jako třeba na modelu Breakout, nelze mít připomínek. Pěkný vzhled klasického kulatého světla jen podtrhuje minimalistický plast a ochrana jezdce. Na první pohled rovněž nelze přehlédnout pěkná paprsková kola - ráfky, která doplňuje jasně přiznaný tradiční sekundární řemenem s dvojicí tlumičů. Minimalistická záď s koncovým světlem tak trochu přiznává styl na pomezí modelu V-Rod Muscle a právě historického XR1200.

Vzhledem k celkovým proporcím zde není překvapením nulový prostor pod sedlem. To působí vcelku pohodlně, dobře podrží jezdce, a ani na delší trati výrazně neunaví. Spolujezdec je zde brán dle očekávání jako doplňkový sport. Jedinou výtku k sedlu snad lze mít z pohledu jeho bezprostředního umístění v blízkosti motoru, kdy jde k jezdci, i přes kapalinou chlazený motor s mohutným chladičem, při pomalejší jízdě opravdu hodně tepla. Celkově temné provedení včetně koncovky výfuku výrazněji bourá snad jen přiznaná linka na žebrování motoru, která však celek jako takový příjemně oživuje. Jediný jasně rozpoznatelný přímý prvek převzatý ze standardního Street 750 je tak kovová nádrž, ale je namontována více vpřed a o trochu výše. Nádrž pojme stejné množství paliva tedy 13,1 litru. Motocykl je nabízen ve třech různých barevných kombinacích.         

Motor a jízdní vlastnosti jen podtrhuje dopředu nakloněná akční pozice jezdce. Silnější 749 ccm dvouválec má větší točivý moment ve středních otáčkách a vyšší maximální otáčky. Při prvním usednutí si musí jezdec chvíli zvykat na specifické umístění stupaček a usazení, ale stačí několik km a na vše si velice rychle zvyknete. Oproti původnímu vzoru jsou zde nové kované páčky brzd a řazení a již zmiňované nové hliníkové stupačky. Vzhledem k jinak  úzké jednoduché stavbě za širokými řídítky není i přes poctivé zpracování s velkým množstvím kovových dílů výraznější problém při manipulaci na místě. Stylem usazení a pojetím ovládání za širokými řídítky má motocykl slušnou manévrovatelnost hlavně při rychlých změnách směru, vybočení, či jen nutnosti prostého vyhnutí nečekané překážce třeba v městském provozu. Osmiventilový dvouválec je naladěn tak, aby podával optimální výkon v pásmu 4 000-5 000 ot/min se silným zátahem ve středním pásmu. Testovaný model měl vzhledem k celkově nízkému počtu najetých km ještě trochu syrovější projev motoru, ale jinak vše fungovalo bezchybně.

Kapalinou chlazený V-Twin High Output Revolution X 750 s rozvodem SOHC, osmi ventily a úhlem válců 60° dává papírově o 20 % vyšší výkon a o 10 % větší točivý moment než u modelu Street 750. Maximální výkon 68 koní přichází v 8 750 ot/min.  Na první pohled je patrný větší kryt airboxu, který zajišťuje agregátu lačném po otáčkách za všech okolností dostatečný přísun vzduchu. Motor se rád točí a rozhodně nenudí, o čemž se vás snaží přesvědčit i slušnou zvukovou kulisou ze sériově dodávaných výfuků. Šestistupňová převodovka má v nižších kvaltech a studenějším motoru hlučnější a tužší chod, což do jisté míry připisuji sotva zajetému stavu nového motocyklu. Jednotlivé rychlostní stupně jsou i díky citlivě reagující spojce řazeny bez jakýchkoliv pochybností. Vibrace nejsou výrazně rušivým elementem a je jich tu tak akorát, aby si jezdec uvědomil živelnější charakter tohoto motocyklu. Jednotlivé kvalty jsou odstupňovány bezproblémově, přičemž první dva jsou výrazně kratší a poskytují tak dostatečný potenciál hlavně v případě svižného rozjezdu z křižovatky. Další již poskytují jezdci více prostoru a v širokém spektru otáček dají tak plně vyniknout zábavnému charakteru tohoto motocyklu.

Jízdní pozice je do jisté míry předurčena stylem usazení. Při mojí výšce 182 cm jsem se neměl problém vejít, ale celkově vzato je usazení dost specifické oproti zavedenému standardu a nemusí tak sedět úplně všem. Vše je ale samozřejmě především věcí osobní zkušenosti a proto je lepší předem vyzkoušet, hlavně pokud jste vyšší postavy. Rám motocyklu a geometrie zde byla také podřízena vyššímu výkonu motoru. Vpředu je pevně daná obrácená vidlice 43 mm. Vzadu je potom prodloužena kyvná vidlice, aby bylo možné použít delší tlumiče s možností nastavení předpětí a externí nádobkou. Zvýšenou jízdní pozici posilují i 17“ kola. Celkově vzato je odpružení spíše tužší a opravdové nerovnosti jsou dost cítit i díky délce motocyklu výrazněji, nicméně není to tak, že by šly případné nárazy až za limit přes sedlo k jezdci. Je to spíše o celkovém nastavení podvozku, který není naladěn na vysloveně komfortní vlnu, ale spíše pro svižnější jízdu v rozervaném stylu po městě na kratší vzdálenost.

Co je třeba vyzdvihnout oproti modelu Street 750, jsou vylepšené brzdy. Na ty si řada lidí stěžovala a vzhledem k sportovnějšímu podání tohoto motocyklu byla tedy úprava nutností. Street Rod tak dostal navíc vpředu druhý kotouč, který výrazněji pomohl k lepšímu brzdnému účinku. Použité dvoupístkové třmeny se zakusují slušně. Nejde sice o brzdění jedním prstem, ale při střízlivějším úchopu je jejich účinnost dostatečná a dokáží pokrýt potřeby tohoto motocyklu a všemožné jízdní situace. Systém ABS je potom bez problémů, nevnucuje se příliš často a přichází na scénu až při opravdu razantním brždění na limitu. V tomto ohledu tak nelze mít připomínek. V rámci redakčního testu se nám ustálila průměrná spotřeba na 5,2 l /100 km. Motocykl Streed Rod v dané kategorii cílí na celou řadu konkurentů. Mezi ty největší bude zcela jistě patřit Star Bolt C-Spec od Yamahy,či Moto Guzzi V9. S řadou vylepšení, posíleným motorem a nespoutaným stylem Dark Custom tento základní model od Harley-Davidson cílí na každodenní jízdu a spotřebu. O to více potěší, že je za příznivou cenu a výsledný motocykl se příliš neliší od původních nákresů a prototypů. Základní cena testovaného motocyklu začíná na 6800 EUR bez DPH (215 tis. Kč s DPH).     

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

Klady a zápory

+ motor
+ lak a zpracování jednotlivých dílů
+ kola
+ nezaměnitelný styl


- dost topí od motoru pod sedlo k jezdci
- ne úplně ideálně řešené víčko nádrže
-/+ zbytečný klíček zapalování vzhledem k ostatními managementu


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 7x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist