Can-Am Spyder ST

Základ Spyderu ST se nijak zásadně neliší od dvou starších modelů RT nebo RS, které jsme v minulosti také měli možnost otestovat. Motor Rotax 990 s parametry 100 koní a 108 Nm a sekvenční pětistupňová převodovka (vyrábí se i verze s klasickým řazením) zůstaly beze změny, u podvozku došlo k posílení rámu v oblasti uchycení předních A-ramen se stabilizátorem, a také kolem zadní kyvky a centrálního tlumiče. Vyšší specifikaci mají i přední kotoučové brzdy Brembo, které společně se zadní kotoučovkou nadále ovládá výhradně nožní pedál a před zablokováním  chrání všechna tři kola ABS.
Ve výbavě nechybí ani zpátečka, bez které by manipulace s 362 kilogramy suché váhy byla například při otáčení téměř nepředstavitelná. Při křižování krajinou může jezdec využít také služeb tempomatu, a bezpečné projetí každé zatáčky hlídá armáda stabilizačních systémů, jejichž seznam tak trochu připomíná text jednoho letitého songu z repertoáru Ivana Mládka. Celé dohromady to ale funguje tak dokonale, že neexistuje reálná možnost dostat Spydera na dvě kola. Parkovací brzda se na rozdíl od dalších modelů řady Can-Am Spyder neovládá šlapáním na pedál, ale elegantnějším stiskem tlačítka v kokpitu. Upozornění na pokus o rozjezd se zataženou "ručkou" přichází v podobě akustického signálu.

Na pohled se třetí přírůstek do rodiny tříkolek Spyder odlišuje řešením předních světlometů s čirou optikou, umístěním blinkrů a zrcátek. Novinkou jsou efektní pozičky z LED diod, umístěné v předních blatnících a celý iluminační systém ještě posilují dvě čočky v přídi sněžného skútru...pardon, Spyderu. 

Kromě komfortního prošívaného sedla a jsou pro jezdce i spolujezdce připraveny neméně pohodlné našlapovací plotny, vepředu navíc chráněné spojlerem a vzadu vybavené možností výškového nastavení. Posez je víc turistický než u Spyderu RS, ale poloha řídítek jezdce pořád trochu nutí do mírného sportovního předklonu. Přístrojová deska dostala modernější tvář a nový obdélníkový displej mezi dvěma analogovými budíky nabízí zase o něco víc informací, než si pamatujeme z loňského testu modelu RS. Listování v menu pomocí čtyř tlačítek nevyžaduje žádnou náročnou studijní přípravu a vystačíte si se základními znalostmi anglických (případně jiných cizojazyčných) slovíček. V základní výbavě je novinkou také příprava na montáž audiosystému. Výška plexištítu se dá ručně nastavit v pěti polohách, a jeho účinost je s ohledem na relativně malé rozměry překvapivě vysoká.

Každému rozjezdu po delší než minutovém vypnutí klíčku předchází obligátní seznámení s bezpečnostními pokyny, respektive stisk tlačítka Menu. Tím jezdec potvrzuje, že usedl za řídítka dobrovolně, nebude nikdy sušit kočku v mikrovlnce, ani se soudit s výrobcem, kdyby se mu náhodou povedlo z tříkolky spadnout. Po úvodních formalitách a sešlápnutí brzdového pedálu už nic nebrání nastartování Rotaxu, jehož akustický projev u testovaného kusu dramatizuje koncovka s nápisem Akrapovič. Zařazení jedničky je u modelu se sekvenční převodovkou otázkou jednoho stisknutí tlačítka a pak už stačí jenom mírně otočit pravou rukojetí. Na razantnější přidání plynu reaguje zadní guma zapískáním - kontrola trakce ale dovolí její proklouznutí jenom dokud jsou přední kola v přímém směru. Mocný zátah motoru si tady můžete užívat dosyta, protože na rozdíl od motorky nehrozí nechtěné wheelie následované rozkmitáním řídítek.

Pokud byste se náhodou kochali sílou Rotaxu až do omezovače, převodovka automaticky zařadí vyšší kvalt za vás, jinak samozřejmě zareaguje na každý povel levého palce, respektive stisk tlačítka plus. Řazení směrem dolů probíhá na podobném principu - když otáčky spadnou pod únosnou hranici, automat se sám postará o podřazení včetně efektního meziplynu. Naopak vám nedovolí zařadit omylem nižší převodový stupeň pokud jedete příliš rychle, ale jinak se dá před zatáčkou perfektně využívat brzdného účinku motoru. Stačí stiskem ukazováku podkopnout o kvalt či dva dolů, nasměrovat pravé kolo ke krajnici a nepatrně pohnout řídítky. Kromě toho máte k dispozici nabroušená Bremba, jejichž skvělý účinek se dá i nožním pedálem velmi přesně dávkovat.  

Stabilita bude u tříkolky nejspíš jedním z hlavních prodejních argumentů, a v tomto směru zákazník rozhodně nezůstane ošizen. Poctivý rozchod předních kol v kombinaci s prvotřídním podvozkem dodává pocit absolutní jistoty, a kromě toho pod kapotou neviditelně pracuje arzenál elektronických bezpečnostních systémů, které hlídají každý průjezd zatáčkou. Ani naprostý laik se tak nemusí bát ve stovce zlomit řídítka do vinglu, protože přísný strážce bezpečí vždycky spolehlivě zredukuje rychlost na bezpečnou úroveň. Proti jízdě na motorce je pocit jistoty chvílemi až moc intenzivní, ale Can-Am asi dobře ví, proč nedává zákazníkům možnost asistenční systémy vypnout nebo ztlumit. Zvlášť když na něm může legálně jezdit kdokoli s řidičákem na auto.
Jízdními vlastnostmi se Spyder ST hodně podobá sportovnímu modelu RS, ale v komfortu se přibližuje spíš cestovní verzi RT. Plexi účinně chrání celou posádku i v rychlostech mimo legislativou povolený rozsah, posilovač řízení usnadňuje práci s řídítky a sedlu rozhodně není co vytknout. Stačilo by dovybavit Spydera ST párem bočních kufrů a můžete s ním projet Evropu včetně všech alpských průsmyků. Na kratší tratě vám nejspíš bude stačit 44litrový vodotěsný úložný prostor pod přední kapotou. V každém případě se můžete spolehnout, že všude budete středem pozornosti.