První svezení na Yamaze YZ250F 2014

Modelový rok 2014 znamená pro Yamahu YZ250F sakra velké změny. Inženýři z Iwaty se s tím vůbec nemazlili a nářadíčko třídy MX2 kompletně překopali. Dvěstěpadesátka dostala vůbec poprvé vstřikování paliva, zakloněný motor nebo úplně nový podvozek. Před pár dny jsme si ji vyzkoušeli na vlastní kůži a musím říct, že to rozhodně stálo za to.

První svezení na Yamaze YZ250F 2014

Kapitoly článku

Něco málo jsme si o nové Yamaze YZ250F napsali v tomto článku začátkem června. Popravdě, tenkrát jsem byl inovacemi fest překvapen. Dvěstěpadesátka toho hodně okoukala od své větší sestřičky a obě jsou na první pohled téměř k nerozeznání.
Po vzoru YZ450F dostala fungl nový zakloněný motor. Výfuk tedy ústí zezadu motoru a sání se vstřikováním je vepředu. Výfukový svod obepíná čtyřtaktní jednoválec kolem dokola jako had. To proto, že ideální průběh výkonu vyžaduje určitou délku svodu. Kvůli centralizaci hmoty se zdálo být nejlepším řešením svod otočit právě kolem válce. Toto řešení umožnilo použít kratší výfukovou koncovku a dostat ji mnohem blíže ke středu mašiny. Opět záležitost centralizace hmoty. Čtrnáctka už má oproti předchozímu modelu pouze čtyři ventily a je krmena vstřikováním Keihin s deseti-dírkovým vstřikem.
Ventily nabraly na průměru (výfukový ze 24,5 na 25 mm a sací ze 23 na 31 mm) a píst naopak odložil jeden tří pístních kroužků. Vše by se mělo podepsat na snížení hmotnosti a větším výkonu. Dříve se do motoru malého čtyřtaktu vešlo 1,2 litrů oleje, což je o tři deci více než nyní. Úpravám neunikla ani klikovka. Dvěpade má také novou řídící jednotku, která je shodná s YZ450F a je nově umístěna poblíž hlavy čtyřtaktního jednoválce. Pětistupňová převodovka prošla kompletní inovací a její hřídel zvýšila průměr na 14 mm. Spojka je také nová a mimo jiné zvýšila tuhost přítlačné desky.
Díky netradičně řešenému motoru se sáním vpředu se musel přesunout vzduchový filtr za hlavu řízení. Právě tato poloha by měla být mnohem šetrnější k jeho špinění. Pro přístup ke vzduchovému filtru je nyní potřeba povolit tři šrouby a sundat plastový kryt. Přesunout bylo potřeba i nádrž. Ta se usídlila pod sedlo a právě pod ním najdeme její hrdlo. Pokud doléváme benzín, je potřeba nejdříve vycvaknout malý klínek sedla. K tomu pochopitelně není potřeba žádné nářadí. Aby se při tankování kryt hned neválel po zemi, je připevněn na dva plastové pásky. Dobrou zprávou je to, že nádrž má o litr větší objem, takže s modelovým rokem 2014 pobere 7,5 litrů benzínu. Umístění nádrže opět přispívá k centralizaci hmot. Nové jsou také menší chladiče, které jsou stejné se čtyřistapadesátkou.
Zajímavé je, že velký i malý čtyřtakt mají naprosto stejný hliníkový rám i podsedlovku. Ve finále se liší se pouze v úchytech pro rozdílné motory. Na předku je nová plně stavitelná USD vidlice Kayaba o průměru 48 mm se zdvihem 310 mm. Je možné ji nastavovat odskok (20 kliků) a kompresi (20 kliků). Čtrnáctková YZ250F dostala nový plně stavitelný zadní tlumič a pružinu. Nastavovat se dá předpětí, odskok (30 kliků) a komprese pro nízké a vysoké rychlosti.
Dvěstěpadesátka dostala úplně nový design a také po této stránce se čtyřistapadesátkou netrhá partu. Obě mají totiž naprosto stejné plasty. Na výběr je buď modrá Racing Blue varianta a nebo bílá Sports White.

První ochutnávka Yamahy YZ250F probíhá na motokrosové trati Circuit Vincy Manoeuvre nedaleko Paříže. Už od rána do toho sluníčko šlape o sto šest, a tak je jasný, že se dneska krapet zahřejeme. Pohled na členitou trať ve svahu napovídá, že si pořadatelé slušně mákli. Je totiž parádně nakropeno a srovnáno. Na okruhu se najde snad všechno, co k motokrosu patří. Lavice, tobogany, delší rovinky, ale i skoky „na slepo“ do rokle nebo dlouhé dvojáky. Celkově se ale nedá říct, že by trať byla nepříjemně záludná nebo snad nebezpečná. Ba naopak. Každopádně na Youtube se mi zdála ještě o špetku více „easy“. Povrchem i charakteristikou mi okruh trošku připomíná trať v Telči, ovšem tak 2-3x delší. 
Během dne nás čekají čtyři dvacetiminutové rundy. První je v továrním set-upu, ovšem s pérováním na váhu jezdce. Druhá runda je už v nastavení přímo pro tuto trať a poslední dvě ve vlastním nastavení. Nabízí se možnost nastavovat cokoli, včetně palivových map pomocí MX Power Tuneru.
První jízdu se snažím dostat trať trošku pod kůži. Trať se mi hned od první chvíle líbí a hned bych ji bral mít kousek od baráku. Yamaha mě okamžitě překvapuje štíhlou stavbou, dlouhým sedlem a hlavně pocitově lehkou váhou a velice příjemnou ovladatelností. Posed nemá šanci zapřít svůj japonský původ. Dvěpade výborně zatáčí a skvěle se ovládá. Neméně dobře se chová při skocích a ve vzduchu poslouchá i sebemenší podnět jezdce. Pérování nastavené na 65 kilo se mi však zdá být poměrně měkké a do další jízdy si ho určitě nechám přitvrdit.
Ve druhé dvacetiminutovce mi mechanici nastavují pérování zhruba na sedmdesát kilo. To se zdá jako rozumná volba a hned od začátku se mi jede o kus lépe. O něco lépe se cítím při průjezdech zatáček, ale při doskocích. Také na rozbité rovince se YZ250F chová mnohem lépe. Během celého testování používám hlavně druhou, třetí a čtvrtou rychlost. Dvojku hlavně v utažených vinglech, ze kterých je potřeba ostře akcelerovat. Na jedničku nedochází, protože jsem se několikrát přesvědčil, že je krátká a hodně do síly. Proto je lepší mít zařazenou dvojku a lehce zaspojkovat. Vzhledem k tomu, že je spojka ovládána mechanicky skrz lanko, funguje až nečekaně lehce a v klidu na ní stačí jeden prst. Ani po delší době nedává zápěstí zabrat a pro mě je její lehký chod milým překvapením.
Už loni se mi na malém čtyřtaktu líbily brzdy a to platí pro modelový rok 2014. Přední brzda s plovoucím kotoučem odvádí práci opravdu skvěle. Je poměrně citlivá a její účinek je okamžitý. Opět zaslouží pochvalu lehký chod a tím pádem možnost ovládání jedním prstem. Po výkonové stránce se YZ250F rozhodně nemá za co stydět a oproti loňskému modelu se mi zdá mnohem živější. Yamaha nabízí velice lineární průběh v celém spektru otáček a zejména střední a vysoké pásmo otáček stojí za to. Reakce na plynovou rukojeť je v továrním set-upu okamžitá a dvěpade vystřeluje ze zatáček jak z praku. To se hodí třeba na roletách a rozbitých rovinkách, kdy stačí vrknout plynem a předek si hezky držet mírně nad terénem.
Během dvou odpoledních rozjížděk je příležitost vyzkoušet nejrůznější nastavení. Mechanici upravují pérování podle přání a nastavují různé mapy. Nechávám si pérování nastavené na sedmdesát kilo a skrz MX Power Tuner naordinovat mapu „Muddy“. To je mapa na bláto a vyznačuje se jemnou rekcí na plynovou rukojeť. Oproti sériové mapě je tedy o kus jemnější a reakce na plynovou rukojeť není tak prudká. Rozdíl je dost patrný a trošku mi YZ250F s touto mapou připomíná enduro. Jízda mi připadá hezky plynulá a díky tomu zůstávám déle při silách. Vzhledem k tomu, že teploměr ukazuje pětatřicet stupňů ve stínu a síly ubývají rychlostí blesku, jsem za tuto mapu vděčnej.
Poslední dvacetiminutovka opět nabízí možnost individuálního nastavení. Proto si nejdříve nechávám nahrát agresivní mapu s tím, že si ji v půlce jízdy nechám vyměnit za nejjemnější. Jsem totiž zvědavej, jak velký kontrast mezi nimi bude a co dokáží s malým čtyřtaktem udělat. Agresivní mapa splňuje očekávání, protože reakce na pootočení plynovou rukojetí je sakramentsky okamžitá. Výjezdy ze zatáček nemají chybu a to samé platí při skocích lavic, kdy stačí na hraně lehce vrknout a lavici přeplachtit. YZ250F je s touto mapou plná temperamentu a fest při chuti. Oproti jemné mapě je ale potřeba dávat bacha na nechtěné vrknutí. To se mi také stává a po rozbité rovince si dávám nedobrovolný výlet mimo trať. Vzhledem k náročným podmínkám toho začínám mít plný brejle. Proto vyrážím na druhou půlku jízdy vyměnit agresivní mapu za jemnou a lehce povolit pérování. Kontrast je opravdu veliký a dvěpade se v tu ránu stává poslušnou kočičkou, která nerve řidítka z ruky. Jízda je mnohem klidnější a síly neubývají takovým fofrem.
Po poslední jízdě mi nebývá než konstatovat, že se nová YZ250F fakt povedla a inženýři z Iwaty bezesporu udělali velký kus práce. Mašina je výborně ovladatelná a všechno funguje naprosto lehce. Během testování nenastává chvíle, kdy by se s ní člověk musel prát a zbytečně přicházel o drahocenné síly. Také výkon motoru je parádní a zejména jeho lineární průběh přispívá k plynulé a čisté jízdě. Možnost volby z několika přednastavených palivových map nebo dokonce vytvoření si své vlastní, se mi v praxi dost líbí. Myslím si, že si díky tomu novou YZ250F dokáže vyladit každý k obrazu svému, a to, ať už jde o hobbíka nebo profíka. Díky tomu se naskytuje možnost dvěpade přizpůsobit také pro nejrůznější tratě a povrchy. Pokud se člověku zachce ostrou motokrosovou potvoru, nahraje si agresivní mapu a pokud bude chtít jemnou kočičku třeba pro delší cross country, nahraje mapu jemnější.

Podle informací by se Yamaha YZ250F modelového roku 2014 měla začít prodávat někdy na přelomu listopadu a prosince. Dvěpade by měla s největší pravděpodobností stát 189.900 Kč. Za YZ Power Tuner pak bude ještě potřeba připlatit 9 684 Kč.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - Výška testovacího jezdce: 171 cm

Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.12
Známkováno: 8x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist