journeyman_brezen




Nové Ducati na vlastní oči: lahůdkové SP, nové Scramblery, dvouválcový Streetfighter a další

Poslední díl seriálu kdy na vlastí oči prohlížíme a na vlastní pozadí zkoušíme novinky u dealerů je tady. S Ducati jsme otáleli, protože jsme vyhlíželi příchod nejžhavější novinky DesertX. Ta ale dorazí až na přelomu června a července, tak jsme pro vás obhlédli alespoň ty ostatní aktuálně dostupné nové stroje.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Než se na ně vrhneme, zůstaneme ještě chvilku u očekávaného lehkého endura. Hned na začátek ho musím trochu obhájit, protože jestli náhodou nadáváte, že se ho nemůžete dočkat, je hněv zbytečný. Od začátku byl DesertX plánovaný jako MY23, takže pokud dorazí na prodejny už během letošního léta, měli bychom být naopak rádi. Bude to už půl roku před tím, než rok 2023 začne. A abychom vám to čekání trochu „znepříjemnili“, musíme vám tady propálit jedno ochutnávkové video, které továrna před nedávnem pustila do světa. Pětinásobný francouzský mistr světa v enduru Antoine Meo v něm vytáhl Deserta na slavnou italskou motokrosovou trať Dorno a dal mu pořádně za uši. Na tom promo videu to vypadá tak krásně jednoduše….

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Radši ale zpátky nohama a kolama na zem. Ducati má pro letošní rok v zásobě jednak úplně nové stroje, a pak taky více či méně upravené dosavadní modely. Všechny zástupce najdeme v řadě Multistrada, která začíná modelem Multistrada V2. Dříve nazývaná Multistrada 950 dostala kromě nového jména také drobná vylepšení, která se na papíře můžou zdát opravdu kosmetická – sedlo o centimetr blíž k zemi a stupačky, které jsou od sedla také o centimetr dál. Jenže změna je to ohromná. Na showroomu byla i předchozí 950, takže jsem měl možnost přesednout a porovnat obě verze a nová V2 je pocitově o dost štíhlejší a hlavně člověk o dost lépe dosáhne na zem, takže dostane větší jistotu při balancování na místě. Ono je to sedlo totiž nejen o centimetr nižší, ale také jinak tvarované a ve finále člověk dostane o 4 centimetry kratší vzdálenost od země, pokud měří metrem podél vnitřní strany stehna. A to už je dost velký rozdíl.

Poměrně výrazný rozdíl je pět ušetřených kilogramů, suchá V2 se díky tomu dostane do 200 kilogramů, vybavenější verze S ukáže na váze 202 kilogramů a když ji natankujete, dostanete se na pořád pěkných 225 kg. Hodně se přitom šetřilo na samotném motoru, který i přes normu Euro 5 žádné výkonové změny nehlásí. 113 koní a 96 newtonmetrů dokonce přichází ve stejných otáčkách, jako u předchůdkyně. Poměrně potěšující záležitostí je základní výbava. Už standardní model má například asistent pro rozjezd v kopci nebo chytré brzdové světlo, které se při krizovém brždění rozbliká. Verze S navíc přidá elektronický podvozek, tempomat, rychlořazení, podsvícené ovladače a barevnou přístrojovku. Rozdíl v ceně je necelých 64 000,-, když V2 S začíná na 410 000 korunách.

Nižší sedlo dostala svým způsobem také velká Multistrada V4 ve verzi S. Najdeme u ní totiž nově funkci nazvanou Minimum Preload. Stačí u ní mít zapnuté zapalování, ani ji nemusíte mít nastartovanou, a podržet na 2 vteřiny tlačítko se symbolem tlumiče. Tím normálně ladíte charakteristiku odpružení, po dlouhém stisknutí ale motorka začne klesat. Funkce Minimum Preload, jak už název napovídá, povolí předpětí zadního tlumiče na minimum a Multistrada si tak kecne o 2 centimetry blíž k zemi. A zase, 2 centimetry na první pohled nejsou moc, ale i s prázdnou motorkou jsem rozdíl cítil, a když budete mít na motorce plné kufry a za sebou maminu, každý bod jistoty navíc při zastavení se počítá. K deaktivaci funkce pak zase stačí podržet tlačítko a motorka vystoupá do své původní výšky. Je možné to také nechat na automatice, ale zadní tlumič se dle tiskové zprávy přenastaví do své standardní polohy až po překonání 115 kilometrů za hodinu! No, už to vidím, jak ráno v Alpách člověk nasedne, a protože jsou všude utažené zákruty, klidně půl dne bude jezdit s úplně rozhozenou geometrií a podvozkem, protože prostě těch 115 kilometrů nepřekročí. No, uvidíme v praxi. Podobný „fígl“ na výšku sedla má i Harley-Davidson u své Pan Americy a taky tam jsme u jeho ARH našli nějaké mouchy, tak jsme zvědaví, jestli to bude u Ducati vyladěnější. Krom toho má také velká Multistrada drobné úpravy v zobrazení přístrojovky a nově nemusíte pro nastavování úrovně vyhřívání rukojetí lovit v menu, ale stačí mačkat čudlík.

Tím máme za sebou inovované stroje, teď by se slušelo přejít k té nové Multistradě. Ta se jmenuje Pikes Peak a svým způsobem navazuje na počátky řady Multistrada, kdy to nebylo vlastně žádné cestovní enduro, ale spíš takový pohodlný funbike. Pikes Peak má sedmnáctipalcová kola, semiaktivní podvozek Öhlins s kratšími zdvihy a hromadu dalších úprav, které jsem podrobně popsal v samostatném článku. Tuhle novinku jsme bohužel naživo na showroomu nestihli, protože to je motorka, po které se jen zapráší. Pro spoustu racionálně uvažujících lidí to může být nepochopitelné, tím spíš s cenovkou bezmála 700 000 korun, ale pořád jsme u Ducati, a tady je sport až na prvním místě.

Na prvním místě je sport, na druhém je Scrambler. Že to nedává smysl? Ale dává. Řada Scramblerů je prodejně hodně úspěšná a pro Ducati tím pádem veledůležitá. A aby se o ní pořád mluvilo, byla vidět a lidi na ní náhodou nezapomněli, připomíná její existenci Ducati dvěma v uvozovkách novými stroji. Současně si přitom také připomíná 50 let motoru Desmodue, tedy dvouventilového vzduchem chlazeného dítěte Fabia Taglioniho. Tou pravou oslavou je model Scrambler 1100 Triubute Pro ve speciálním žlutém lakování s jiným hnědým sedlem a kulatými zrcátky. Na první pohled jsem si říkal, že pro takové výročí nic moc, ale jak teď na tu motorku koukám, líbí se mi čím dál víc. Ta žlutá, která se mimochodem používala na modelu Sport 750 v roce 1971, je krásná. K tomu ta drátěná kola, no myslím, že to je nakonec důstojná oslava. Nejdůležitější na tom ale nakonec je, že i přes emisní šikanu tu tenhle charizmatický motor zůstává pořád s námi. Jeho 86 koní a 88 newtonmetrů z jedenáctistovky není na papíře sice nic závratného, ale tady jde přece o něco jiného, stačí se na tu motorku podívat. S cenovkou 355 000 korun je verze Tribute Pro přesně uprostřed řady velkých Scramblerů.

Scramblery ale začaly s menším motorem o objemu 803 kubíků a právě ten bije v další novince. Máme tu základní pohodový Scrambler Icon, byly tu sportovní Cafe Racer a flattrack Full Throttle, existuje terénní Desert Sled ale supermotard, to tady ještě nebylo. A teď je to tady v podobě modelu Urban Motard. Jako správné supermoto jezdí Urban na drátěných sedmnáctkách, nad předním kolem má vysoký blatník, najdeme tu jiné sedlo, pod ním číselné tabulky, plošší řídítka a hodně divoké lakování, které slovo nostalgie vůbec nezná. Musím říct, že díky němu tohle s původními Scramblery na první pohled nemá už moc společného, zároveň ale dodávám, že to bude zatraceně zábavná věc. On už standarní Icon je příjemná a zábavná motorka a s tímhle trošku bojovnějším posazem a živější sedmnáctkou vpředu to bude určitě ještě lepší. Nicméně si za to budete muset připlatit 47 000 korun, pokud tedy bereme jako základ barevný Icon s cenovkou 243 986,-.

No ale honem zpátky do hlavního teritoria Ducati, tedy ke sportovním motorkám a závodění. Začneme tím nejostřejší, novou Panigale V4. Ona je to teda pořád v zásadě ta stará dobrá Panigale V4, ale přišly každoroční úpravy, kterých je vážně dost. Motor má navíc 1,5 koně, je tu jinak poskládaná převodovka, nové motorové módy, upravená grafika TFT, trochu jinak tvarované boční kapoty, nový tvar mají také křidélka a hlavně nádrž se sedlem. Díky tomu by se člověk měl za řídítky cítit zase o něco lépe. Přímé porovnání jsem neměl, ale jak prostor pro zalehnutí, tak kontakt s loktem při vysednutí mi přišel hodně fajn. Drobné úpravy jsou také na podvozku, o 4 mm se posunul čep kyvné vidlice, motorce by díky tomu při akceleraci neměl tolik klesat zadek a verze S má novou foukanou přední vidlici NPX 25/30, ta by měla zase pomoct při brždění. Abyste tohle všechno poznali a ocenili, budete muset mít hodně šikovné ruce, každopádně dle Ducati budete na novém modelu cca o vteřinu rychlejší než na předchůdci. No nevím, mně by asi stejně nejvíc pomohla hodně dobrá pojistka s nulovou spoluúčastí a pilulka na nesmrtelnost...

Obojí by se určitě hodilo i u úplně nového Streetfightera, který je tak trochu paradoxní. První Streetfighter s dvouválcem Testastretta měl 155 koní a jeho pověst nemá daleko k pověstnému widowmakerovi. Teď tu máme nový model Streetfighter V2 a s jeho 153 koňmi a 101 newtonmetry to je ten „malý, rozumný a dostupný“. Za těch 14 let jsme se zkrátka dostali jinam, rozhodně má ale pořád hodně ostré drápy. Jeho recept je totiž pořád stejný - je to svlečený superbike, v tomhle případě Panigale V2. Její motor Superquadro je ale lehce přeladěný, je tu finální převod víc do síly, trochu natažená geometrie, prostě adekvátní naladění k nahatému zlobidlu. Podvozkové komponenty jsou stejné jako na Panigale, stejně jako brzdy, platí to i pro chytrou elektroniku nebo barevnou přístrojovku. Vzhled samozřejmě kopíruje velkého Streetfightera V4, ale chybí tu pověstná křidélka, jiný je výfuk a design kol.

Pro někoho může být ale absence křídel naopak plus a sám se nemůžu rozhodnout, co se mi líbí víc. Védvojka je taková čistá, uhlazená a má v sobě určitou eleganci. Co ale Ducati nemůžu odpustit, je to ohromné použití plastů, díky tomu by se už o kategorii naked dalo polemizovat. Přitom i tenhle motor je esteticky povedený a rád bych na něj koukal, vždyť se podívejte třeba na to levé víko. Každopádně oproti velkému bratrovi má Streetfighter V2 jednu nespornou výhodu. Stojí 414 000,-, zatímco V4 je skoro přesně o 100 000,- dražší. V sedle pak V2 působí, že má možná o trochu užší řídítka, ale pořád je jejich šíře adekvátní, celkově se sedí dost nad předním kolem s rozumným sportovním předklonem a z výšky sedla je cítit, že jde o sportovní motorku. V přední části je ale příjemně úzké a se svou výškou 183 centimetrů jsem se na motorku na první dobrou poskládal moc dobře.

Na závěr na nás čeká ta správná pomyslná třešnička. Možná jako náhrada za to, že jsme si nemohli prohlédnout Multistradu Pikes Peak, na nás na showroomu čekaly hned dva nové exkluzivní modely SP. Přesněji Streetfighter V4 SP a Panigale V4 SP2. Jak už názvy naznačují, Panigale V4 v tomhle provedení jede už druhou sezónu a letos má samozřejmě všechna vylepšení společná i pro ostatní sestry. Streetfighter V4 SP je úplně nový, každopádně vznikl úplně stejně. To se vezme sériová véčtyřka ve verzi S a navěsí se na ní nejfajnovější cingrlátka z katalogu příslušenství, přitom některá v něm dokonce asi ani nenajdete. Hodně karbonu, frézované díly, závodní suchá spojka, lepší brzdy, jiná sedla, k tomu specifické lakování a na vrch pořadová číslo na horních brýlích nebo řídítkách, protože jde o číslovanou edici, nikoli ale limitovanou. Není to ale jenom „imidžovka“, díky karbonu se povedlo ušetřit 3 kila při natankovaném stroji v případě Streetfightera, u Panigale ještě o kilogram víc. Velkou zásluhu na tom mají samozřejmě karbonová kola, se kterými to už bude zatáčet úplně samo. A pokud nemáte dost, tak si můžete připlatit za závodní výfuk Akrapovič a s ním se u Panigale dostat na celkem pětikilogramovou úsporu a zároveň si přihrát dalších 12,5 koně a 7,4 newtonmetrů na výslednou cifru 228 koní a 131 newtonmetrů. Tady už mi pomalu docházejí slova, takže se pokochejte obrázky a zasněte se, protože to je nádhera. Matný černý lak na exkluzivní motorce mi na první dobrou nepřijde úplně nejlepší, jenže tady to funguje, hlavně díky kontrastu s krytem nádrže z broušeného hliníku. To je velká paráda, stejně jako krásně udělané karbonové díly. Za cenovky 826 000,- a 974 000,- je tady ale ještě pár obyčejných plastových krytů, které by taky určitě mohly být karbonové.

Aby byl výčet novinek kompletní, musím zmínit také limitovanou edici XDiavel Nera s exkluzivním sedlem z nejjemnější kůže. Ten na tradiční Ducati Tour zřejmě nebude, ale většina nejžádanějších motocyklů včetně letošních novinek na ní najdete. První termín už máme za sebou, pokračuje se tuhle sobotu ve Slušovicích, další víkend se Ducatisti sejdou v Bělé pod Bezdězem a v Mladé Boleslavi, následuje Brno, Dýšina u Plzně, Hradec Králové, České Budějovice a 18. června končí šňůra v Ostravě. Ještě před tím ale proběhne také tradiční okruhová zábava v Mostě, Ducati Den 2022 proběhne ve středu 8. června. Pro další informace sledujte kalendář akci na oficiálních stránkách, kde se dostanete i do rezervací jednotlivých jízd. No a na závěr zopakujeme poslední letošní novinku, tou je 4letá záruka na všechny nové motocykly bez omezení nájezdu kilometrů.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 90 Kč od 2 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
zmulin přispěl 45 Kč
Bogodar přispěl 45 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist