globalmoto_unor




Kuberg: Jak se dělají české terénní elektromotorky

Tedy pardon, moravské. Značka Kuberg totiž sídlí v Mankovicích nedaleko Nového Jičína, kousíček od sjezdu z D1. Ještě donedávna jste ji mohli znát jako výrobce dětských krosek a trialek, který ani není moc vidět. Jestli jste z toho někdy nabyli dojmu, že to bude nějaká garážová firmička, kde pár lidí bude pokoutně svařovat rámy a montovat do nich pytlík věcí z Aliexpressu, tak jste se netrefili ještě víc, než kdybyste o Miloši Zemanovi řekli, že je to proamericky orientovaný abstinent. Zajeli jsme se do Kubergu podívat a valili oči!

Kapitoly článku

Značku Kuberg založil v roce 2011 Michal Kubánek, dnes 45letý distingovaný ostravský podnikatel, a její sídlo najdeme v nedávno rekonstruovaném areálu o rozloze bezmála 8000 m2, kde sídlí i druhá páně Kubánkova firma Fibres, jež se zabývá tkaninami. Bývalé zemědělské prostory s budovami po obvodu vytvářejí uprostřed takové pěkné náměstíčko, kde byste u jiné prosperující firmy s podobnou elegancí a štábní kulturou, jaká panuje u Kubergu, očekávali třeba park s kašnou. Tady je malá motokrosová dráha…

Kuberg, to je dnes firma zaměstnávající 25 lidí, z nichž necelá polovina pracuje ve výrobě, kde produkuje 1400 motocyklů ročně. To je moc pěkné číslo. Mým průvodcem nejen po areálu, nýbrž též historií, současností a budoucností značky Kuberg je sám pan Kubánek. Od první chvíle poznáte, že pro něj je Kuberg srdcovou záležitostí a seriózně míněným projektem, nikoli drobným povyražením na pozadí jiného byznysu. To možná bylo chvíli před lety, když ze samého přemýšlení, jaký malé dceři pořídit motocykl, aby s ním mohla sdílet jeho vášeň, přišel na to, že možná bude nejjednodušší jí ten stroj postavit. A na elektriku, protože ta se mu pro první pokusy malého děcka zdála vhodnější než vrčící vibrující benzíňák. Ono to totiž vůbec není tak, že by Michal Kubánek byl bezhlavým propagátorem elektriky. „Prakticky všichni, co v Kubergu pracujeme, jezdíme i na benzínových motorkách,“ reaguje na mé zvídavé otázky při obhlídce továrny, co dělá támhle ta Jawička, tady ta kroska… Jak se dá podle zaměření firmy očekávat, sám má velmi blízko k blátu, konkrétně k enduru, které se snaží nešidit a každý týden aspoň jednou vyrazit na motorku, což při jeho časové vytíženosti není snadné.

Pojďme tedy na prohlídku. Kromě reprezentativních kancelářských prostor, k nimž se dostaneme později, tvoří zázemí značky Kuberg především tři středně velké haly. A mně padá brada již při vstupu do té první, která patří výrobě dětských motocyklů, jež Kuberg nabízí hned v pěti modelech. Až se panu Kubánkovi musím omluvit za to, jak jsem jeho firmu podcenil. Ne snad že bych ji měl za spolek garážových kutilů, ale opravdu jsem nečekal, že mě uvítají desítky malých dětských motocyklů v různé fázi rozpracovanosti od holých rámů po téměř hotové kusy. Ale žádné halabala, vše má jasně daný řád a své místo. Výroba je pochopitelně čistě ruční, veškeré potřebné díly na montované motocykly jsou připravené na svých místech – rámy, vidlice, sedla, plasty… Dávám se do řeči s paní, která zkušenými pohyby a rychlým tempem aplikuje polepy na plasty. Musím obdivovat její přesnost a preciznost, jako by snad i milimetrovou odchylku brala jako závažný prohřešek.

Druhou halu tvoří velikánský sklad. Zde najdete jak hotové motocykly, v krabicích připravené na odeslání do různých koutů světa, tak rozsáhlé zásoby jednotlivých náhradních dílů. Koukám na patro plné řetězových rozet – žádný aftermarket z modelu XY nějaké velké značky, vše výpalky přímo pro Kuberg. Kola? Ráfky jsou samostatně, vyplétají se až tady na vlastní náboje. A tak je to se vším. „Jsme malá firma, pro niž není ekonomicky reálné, aby měla kompletní výrobní zařízení. Nejsme samostatní, ale máme spolehlivé dodavatele, kteří nám vyrábějí díly přesně podle našich výkresů,“ říká pan Kubánek.

Vzápětí mě bere do menších dílen vzadu, kde mě čeká další šok. Vlastně tuhle návštěvu z těch šoků nevyjdu. Jaký motor byste čekali, že pohání Kubergy? Nějaký čínský no-name, nebo naopak značkový, třeba Bosch? Chyba lávky, motory si v Mankovicích dělají vlastní! A to od píky, včetně máčení jednotlivých drátů do izolačního roztoku. Po dokončení prochází úplně každý elektromotor kontrolou na speciální stolici. Baterie se také kompletují tady ze samostatných článků.

Ve třetí hale se mi líbí nejvíc. Tady se montují stroje určené pro dorost i hravé dospělé, tedy specifický raubíř Freerider a horká novinka, trialka Challenger. Jo a vlastně ještě jeden dětský model, který však není určený pro nezkušená prťata, nýbrž řízky, co se nebojí skákat vysoko a daleko – závodní model Cross X-Force Pro 50.

Ta padesátka v označení ukazuje, jakým benzínovým motorkám tenhle model konkuruje, a pokud se stejně ušklíbáte, tak mám pro vás jednu důležitou informaci. „Loni jsme zaznamenali velký úspěch ve Velké Británii. Naši tovární jezdci se tam dokázali prosazovat na stupně vítězů v motokrosovém šampionátu padesátek, pravidelně poráželi všechny ty nadupané kátéemky a Husqvarny, přičemž dokázali prohánět i větší pětašedesátky. A Kieran Maunder dokonce vyhrál endurový seriál Putoline Youth RaceXC 2018!" prozradil mi s neskrývanou radostí Michal Kubánek.

Nemá to ověřené, ale nejspíše to bylo poprvé, co elektrická motorka v prestižním seriálu dokázala přímo porazit benzínové. „Problémem elektriky vždycky bude výdrž baterií. Ty v modelu X-Force při ostrém nasazení vydrží tak 40 minut. Vzhledem k tomu, že motokros prckové jezdí na deset minut plus kolo, tak tam to problém není, a v tříhodinovém enduru se akumulátory měnily po 30 minutách. Mechanici to zvládali za nějakých 13 vteřin, tedy rychleji, než konkurenční benzíňáky tankovaly. Celkově jsme v Top 10 měli pět našich jezdců!“

Vidím montáž trialových Challengerů, o nichž Michal Kubánek říká, že na nich zvládne víc než na své čtyřdobé Montese Cota, a hned mi ukazuje z 3D tiskárny připravený návrh doplňkového bateriového boxu se sedlem, jenž by se měl dát nasadit shora a přidat stroji dojezd i pohodlí, jako to mají třeba hobby trialky Gas Gas Contact, resp. nový elektrický eContact. A to je jen začátek masivního produktového inovačního nasazení, s nímž mě Michal Kubánek průběžně seznamuje. V téhle hale totiž kromě montáže již zmiňovaných strojů probíhá také tvorba prototypů a různých nápadů (3D tiskárna Průša si asi moc neodpočine), takže vidím třeba i novou „padesátku“, vybavenou hliníkovým rámem a kývačkou. Ba co víc, já se na ní i svezu! Venku je teda asi padesát pod nulou a sníh a mou jedinou bezpečnostní výbavou je trialová helma, ale i tak to na té malé trati stačí, abych si uvědomil, že tohle je ostrá sportovní zbraň, která nepatří do rukou slečinkám.

A když už jsem v tom rajtování ve sněhu, přiváží mi pan Kubánek i další stroje. Challenger, tak ten by se mi doma moc líbil. Chcete pikošku? Zadní trialová pneumatika se v tomhle 16“ průměru nevyrábí, tak si ji v Mankovicích celou nakreslili, a jelikož značka Kuberg už má ve světě nějaké jméno, začala ji speciálně pro ni vyrábět Kenda. Freerider, který vystřelil firmu Kuberg i do hledáčku dospělých, je hodně zajímavá záležitost, která navíc nedávno dostala svou homologovanou verzi pro silniční provoz. „Trvalo nám to dva roky a stálo milion korun. Nicméně ten tlak zákazníků byl obrovský, museli jsme to udělat. Freerider je homologovaný pro AM, takže na něm může jezdit kdokoli, kdo má nějaký řidičák.“

Poslední věcí, kterou zkouším, je připravovaná downhillová elektrická koloběžka. Velká kola, odpružení, silný motor, extrémně zábavná věc! „Myslím, že nikdo jiný nic takového nedělá, že budeme první na světě. Jsou tam komponenty, které používáme u velkých motorek, není problém s tímhle skákat 20 metrů daleko. Výhoda malé firmy je naše pružnost, dokážeme vymýšlet a realizovat velice rychle,“ říká Michal Kubánek. Ehm, a když mi tady takhle ukazujete ty nápady, nebojíte se, že vám ten nápad někdo sebere, nebo že ho celý okopíruje? Co třeba nějaké patenty? „Zpočátku jsme měli takové nápady, ale jsou to jen vyhozené peníze. Podívejte se na Hondu Monkey, existuje po světě v milionových kopiích. Když ani firma, jako je Honda, nedokáže zabránit kopírování svých produktů, jak bychom to udělali my? Víme, že dokonce i na našem trhu najdete přesné kopie našich motocyklů, a to za ceny, které jsou pod našimi výrobními náklady. Samozřejmě nás to netěší, ale kdybychom vyrazili do svaté války proti kopiím, nedělali bychom nic jiného.“ To mi připomíná případ Pavla Blaty, jenž bojem proti čínským kopiím svých minibiků možná více ztratil, než získal. „Jenže to byla jiná doba. Před deseti, patnácti lety byli lidé ochotni koupit cokoli, když to bude levné. Dnes jsme v jiné situaci. Pořád je určité procento lidí, kteří dětem pořídí cokoli pro zábavu, jen aby to nestálo moc peněz, ale ti tady budou vždycky, a potom je sílící skupina, která už kouká, aby za své peníze dostala odpovídající kvalitu. A to je naše cesta. Přesvědčit kvalitou, že za to stojíme.“

S těmito slovy se přesouváme do velké kanceláře, které vévodí obrovský (v porovnání se stávající produkcí) stroj na pomezí motocyklu a skútru v bílo-modro-černé kombinaci. Na první pohled designová studie, opět z větší části vytištěná na 3D tiskárně. Na masivní hliníkové kyvné vidlici vidím nápis Tauro. „Tohle je hudba vzdálené budoucnosti, dost možná k její realizaci ani nedojde. Můj společník totiž říká, že to je hnusné,“ říká se smíchem Michal Kubánek a pokračuje už vážně. „Tauro má velká kola, dlouhé zdvihy odpružení, dobrou ochranu proti větru. Bateriový box je samonosný, nad ním, tedy před sedlem, kde benzínové motorky mají nádrž, je obrovský úložný prostor. Myslím, že by to jednou nebylo špatné svezení.“

Tauro je dílem vysokoškolského studenta Františka Dvořáka, jenž jej měl jako diplomovou práci. Motorka byla dokonce nominována na Czech Grand Design v kategorii Objev roku!

Studenti jsou totiž významnou součástí příběhu Kuberg a v době mé návštěvy v kanceláři kromě Čechů seděli i dva mladí Francouzi. „Ti jsou tady na stáži, je to již několikátý turnus. Velmi nás těší, že si nás studenti sami vybírají a chtějí k nám. Je to hodně plodné pro obě strany,“ říká Michal Kubánek a ukazuje mi (opět) na 3D tiskárně připravený koncept dětského odstrkovadla, výtvor jednoho z minulých studentů. „To bude taková libůstka, vyráběná pravděpodobně z karbonu, protože je tam tolik procesů, že i v hliníku by to bylo hodně drahé. Když mrňous povyroste a rodič mu bude chtít přidat nějaký pohon, nacvakne pod rám do speciálního držáku jakýkoli akumulátor z vrtačky či jiného domácího nářadí, přidá stupačky, vymění zadní kolo za diskové s integrovaným elektromotorem a je hotovo.“

Jdeme se podívat, na čem oba francouzští studenti pracují, a já vtipkuji, že začnou v počítačích rychle skrývat puštěné filmy. „Proti tomu nic nemám. Dělají kreativní práci a musejí dát hlavě odpočinout. Nicméně oni opravdu většinu času tvoří. Jsou tady zcela dobrovolně, přijeli, aby se něco naučili.“ A předvedené výsledky to jen potvrzují. V počítači si prohlížím větší offroadový motocykl na bázi Freerideru, jenž by podle pana Kubánka měl mít větší výkon i dojezd než KTM Freeride E. Mimochodem, taky jeden ve firmě mají, stejně jako si KTM kupuje jejich stroje. Druhý hoch rozkládá na stůl desítky pokreslených papírů, kde převládá jeden motocykl na pomezí kafáče a scrambleru. Trochu mi tématicky připomíná Husqvarnu Svartpilen, takový je to neo-klasický design, nicméně jsem ujištěn, že to není snaha o kopii vůbec ničeho. Jen prostě nápad, z něhož možná něco bude a možná taky nic.

Ze všeho, co se v Kubergu děje, cítím jediné – že přichází čas větších motocyklů. „Ano, to určitě bude do budoucna náš směr. Nicméně pořád zůstaneme věrní malým dětským motocyklům. Ty nám pomáhají budovat vztah ke značce již odmala, což je z dlouhodobého pohledu velmi cenné. Důležité v tomhle byznysu je ovšem být nohama na zemi, což se nám docela daří a s roční produkcí 1400 motocyklů jsme teď měli již podruhé kladnou EBIDTA (zisk před zdaněním, odpisy a amortizací, pozn. aut.). To je ve světě elektrických motocyklů celkem ojedinělé, protože ani velcí hráči ziskoví nejsou. Samozřejmě by se mi líbilo udělat nějaký super stroj, největší, nejsilnější, jenže to je akorát ukájení ega, a tímhle stylem se dlouhodobě podnikat nedá,“ zasvěcuje mě pan Kubánek do strategie své firmy, která je v dětských elektrických motorkách světová špička spolu s americkým Osetem (ten ovšem produkty vyrábí kde jinde než v Číně).
Jak to vypadá, mohly by Mankovice hrát ve světě nadcházející elektromobility hrát důležitou roli. Jedná se už o celkem zavedenou značku s celosvětovými prodeji, a to i v zemích, které si musíte najít na mapě, jak s úsměvem komentuje Michal Kubánek. Ale hned zvážní. „Ten pravý elektrický boom teprve začne. Nicméně co se týče nějakého renomé, na to nemůžete spoléhat. To vám budoucnost nikdy nezajistí. Byly tady podstatně větší a známější značky, které dnes už neexistují. Loni po více než deseti letech své existence zkrachovala Alta Motors, a to v ní bylo proinvestováno přes 50 milionů dolarů, tedy miliarda korun. Opravdu nemůžete sázet na jméno, cesta do budoucnosti je každodenní mravenčí práce na dobrých produktech za odpovídající cenu a pečlivé sledování finančních toků. Zejména u tak malé firmy, jako jsme my.“

Důležitá je samozřejmě také dealerská síť – jedna věc je produkt vyrobit a druhá, mít jej jak dostat k zákazníkům. Co se okolního světa týče, Kubergy se prodávají od Ameriky po Austrálii, zastoupení najdete i na Islandu, v JAR nebo na Bermudách. Západní Evropa je pokrytá celkem pěkně, někde napřímo, jinde prostřednictvím importérů. Dobrou zprávou pro našince je, že Kuberg konečně začíná být hodně vidět i u nás. Mankovická společnost mívala renomé firmy, která se soustředí pouze na zahraničí, ovšem to bylo spíše nedorozumění. „Od počátku jsme počítali s českým trhem, ani by nás nenapadlo ho vynechat. Jenže ono to bylo dané celkovou situací. Chodily objednávky z Ameriky, Velké Británie, Nového Zélandu, ale z Česka ne. U nás teprve čas na elektrické motorky dozrával,“ vysvětluje Michal Kubánek. „Za poslední dva roky se ale situace výrazně změnila a Česká republika je dnes pro nás opravdu významný trh." O tom svědčí i skutečnost, že se Kuberg rozhodl pro letošní tým postavit i v Česku svůj vlastní tovární YOUTH team. Šikovní jezdci z kategorie 50 cm3 se mohou přihlásit do výběru, a když uspějí, budou závodit na zbrusu nové tovární motorce! Budeme držet palce jim i značce Kuberg jako takové.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 58.5 Kč od 21 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Pavel-dačice přispěl 3 Kč
kuchta50 přispěl 3 Kč
Zil přispěl 3 Kč
Vit5 přispěl 3 Kč
Ritchy přispěl 3 Kč
Bikermajkl_FS přispěl 3 Kč
Jojko přispěl 3 Kč
Venda přispěl 3 Kč
pp377 přispěl 3 Kč
M_A_B přispěl 3 Kč
RadekPCX přispěl 3 Kč
majky72 přispěl 3 Kč
véna přispěl 3 Kč
juryna007 přispěl 3 Kč
D297 přispěl 3 Kč
Myna přispěl 3 Kč
R_O_C_K_Y přispěl 3 Kč
clever_fox přispěl 3 Kč
moga přispěl -1.5 Kč
Maeslo přispěl 3 Kč
masi přispěl 3 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):



TOPlist