Kawasaki den v Rabí

Kawasaki ve středu umožnila novinářům vyzkoušet letošní novinky na běžných silnicích. Jen pár metrů pod hradem Rabí na nás čekalo šest modelů ZX-6R, ZX-10R, ZZR1400, ER-6n, ER-6f a Z750S a lákalo nás na půlhodinové vyjížďky do šumavských hvozdů. Občasná přeháňka sice moc neusnadňovala zkušební jízdy, ale nakonec se i počasí umoudřilo.

Kawasaki den v Rabí
Jako první jsem nastartoval loňskou novinku Kawasaki Z750S (viz test zde) a vyrazil se seznámit s trasou. Zetko v zuřivě červenooranžové barvě mě opětovně nadchlo. Je to povedený univerzální japonec, který ale za cenu šestistovky dokáže přinést o hodně výraznější motorový projev - sto deset koníků a moc pěkný řezavý zvuk. Při náklonech v nerovných zatáčkách sice řízení nedává takovou jistotu jako některé obdobné stroje konkurence, ale ve výsledku jde o příjemně vyrovnanou mašinu.

Na další jízdu vyrážíme s kolegou na dvojici nových ER - naháči Kawasaki ER-6n (viz test zde) a kapotované Kawasaki ER-6f. O jejich designu už se toho napsalo dost, takže se nebudu opakovat, raději se sami podívejte na fotky.

ER-6n mě hned na prvních metrech překvapila svojí obratností a chutí vrhat se i do těch nejostřejších zatáček. Tak živé řízení už jsem dlouho neměl v ruce a serpentiny na ER-6n byly v kombinaci s rozvášněným jekem roztočeného dvouválce opravdu požitek. Na druhou stranu má poměrně měkké odpružení - v dlouhých táhlých zatáčkách projížděných hodně nelegální rychlostí už to chce pevně držet řidítka a držet mašinu v požadované stopě.
Po rozjezdu na mě ER-6n celkově působila dojmem relativně malé motorky, ale ani se svýma téměř dvěma metry jsem neměl žádné problémy s ovládáním. Jen jsem měl zvláštní pocit, že na mě fouká ještě o něco víc než na ostatních naháčích, asi díky tomu, že světlo a přístrojovka jsou posazeny o něco níže než bývá zvykem.


Také jsem si všiml často kritizovaných zrcátek a zeptal jsem se, jaktože výrobce nedokáže navrhnout delší a účinnější tvar. Zástupci Kawasaki nám následně podali logické vysvětlení: zrcátka jsou navržená tak, aby umožňovala perfektní průjezdy městem. Na obou stranách nepřekračují šířku řidítek (a i ta jsou poměrně úzká), takže dopravní zácpou projedete jako nůž máslem. Opravdu věřím, že s tak úzkou a obratnou motorkou s pružným tahavým motorem jde o perfektního adepta na dojíždění do práce, při kterém se dá užít spousta zábavy.

Po přesednutí na Kawasaki ER-6f je cítit, že vlivem malinko odlišného posazu a nastavení podvozku je jízda klidnější a protahování zatáčkami rozvážnější. Polokapota je opravdu znát a cestování po dálnicích bude poměrně příjemná záležitost.

Konečně přichází chvíle, kdy si vyzvedávám klíčky od královny - Kawasaki ZZR1400. Posaz je opravdu pohodlný, však to je taky pořádně velká mašina, jen nohy jsou hodně pokrčené. S respektem nahazuji motor a s nádherným basovým zvukem v uších zkouším první kilometry. Všechny obavy z neovladatelného výkonu jsou rázem pryč. ZZR se chová poslušně a přívětivě, perfektně drží stopu v zatáčkách, jen při rychlých přechodech je řízení trochu pomalejší. Popojíždění na křižovatce nebo při otáčení při focení vyžadovalo hodně pozornosti a chtělo by více cviku - spojka je přeci jen dimenzovaná na krocení dvouset koňů a není dělaná na dávkování nepatrných impulzů při popojíždění krokem.

Na povely rukojeti plynu reaguje ZZR přesně a předvídatelně - kolik si přejete, tolik dostanete. A ten zátah je opravdu ohromující. Samozřejmě jsem neodolal a vyzkoušel ji na pár dlouhých rovinkách. Přál bych každému zažít ten mocný tah, který vás plynule katapultuje dopředu, když ve dvoustovce podřadíte a vezmete za plyn.
Výkonu odpovídají i perfektní brzdy a odpružení, takže razantní brzdění se obejde bez ponoření přední vidlice a celé zastavení působí jistým a bezpečným dojmem.

Je zvláštní, jak může projížďka člověku změnit názor na design motocyklu. Na výstavách a fotografiích mi nová ZZR nijak zvlášť nepadla do oka a trochu mi připomínala létající talíř mimozemské civilizace. Při návratu z projížďky to najednou byla nádherná motorka a nic bych na ní neměnil. A mít vepředu čtyři světla mi najednou přišlo jako skvělý nápad, protože na této mašině si budete chtít opravdu často bliknutím uklidit auta na stranu...

V další části prezentačního dne na nás již čekaly supersporty ZX10-R a ZX-6R. O velké Ninje jsme Vám již přinesli rozsáhlejší test zde, tak jenom doplním své dojmy z tohoto litru. Každého určitě potěší standardně montovaný tlumič řízení, což je určitě přínos. Dalším zajímavým doplňkem jsou stopky, které ovládáte jednoduše pravým palcem na řidítku, pochvalu zaslouží i velmi přehledný přístrojový panel. S designem přední masky je to již horší a myslím, že Kawasaki měla už hezčí litry – viz. model z minulého roku. Na druhou stranu jsou ale světla jedny z nejmenších ve své kategorii a Kawasaki zde opět ušetřila pár gramů na své hmotnosti.

Posaz na velké Ninje je hodně radikální, pokud ho srovnám s ZX-6R, která mě přišla o dost pohodlnější. Zrychlení je ohromující, motor je velmi pružný a nechá si líbit i pomalou jízdu na šestku. Jen jsem zde možná postrádal větší obratnost, jako tomu je u její mladší sestry, která mi v tomto ohledu sedla více. Navíc v průběhu vyjížďky začalo pršet.
ZX-6R mně přišla přítulnější pro jízdu na okreskách a tak jsem se místo focení vydal na osamělou projížďku do okolí Sušice. Tahle motorka Vám hned padne do ruky, je velmi lehká a snadno se skládá do zatáček – velké Ninje musíte o dost více pomáhat. V tomto ohledu bych měl jasno a „velkou“ volil na okruh a „malou“ pro běžný provoz.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist