BMW GS Trophy: český jezdec těsně pod bednou

O cestovních endurech se s nadsázkou říká, že 99 % z nich nevidělo nikdy terén zblízka. Do lesních úvozů, vyschlých koryt řek nebo pouštních dun jsou prý moc těžká a neohrabaná. A kdo jiný by měl tenhle mýtus vyvrátit, než značka, která celou kategorii on-off vymyslela? BMW GS Trophy je nejlepším důkazem toho, že i s tak velkou motorkou jako je R1200GS se dá projet téměř cokoli. Samozřejmě, když se to umí. Proto před samotnou soutěží probíhá kvalifikace, kterou vloni úspěšně prošel spolu se šedesáti dalšími jezdci z celého světa i český závodník Honza Žlábek. S týmem střední a východní Evropy pak v soutěži obsadil konečné čtvrté místo, což je velmi slušný výsledek. Zeptali jsme se Honzy, jak to na takové akci vlastně chodí.

BMW GS Trophy: český jezdec těsně pod bednou

Kapitoly článku

Honzovi je 25 let, a pro kvalifikaci na GS Trophy měl solidní předpoklady. Kromě toho, že dělá mechanika motorek BMW v rodinné firmě, je už pět let trenérem v enduroškole Milana Holého. Sám už jezdí v terénu od svých osmnácti. Krom různých srazů jezdí i tuzemské navigační rally, a letos se zúčastnil i první zahraniční Serres Rally. Na nově postaveném speciálu z BMW R1100 vyhrál svoji kategorii a skončil v polovině startovního pole. GS Trophy je podle něj ale úplně něco jiného.

Honzo, čím se GS Trophy liší od jiných soutěží?

Co je GS Trophy? Nejlíp by šlo přirovnat ke Camel Trophy, co kdysi dávno dělal Land Rover. Prostě postavíš týmy z různých koutů světa, pošleš je do jedný destinace, kde spolu soutěží v různých disciplínách. Je to o poznávání nových míst, lidí a samozřejmě se tam taky soutěží. Není to závod. Kromě asi dvou disciplin, kde se vyloženě jelo na rychlost, to je hlavně o sehranosti celého tymu a celkovém umu na motorce. Když umíš motorku ovládat v nulových rychlostech, otočit kolem nohy nebo tě nezarazí nějaký těžší pasáže, máš oproti ostatním dost navrch. A když už tohle všechno učím v enduroškole, tak si nemyslím, že bych v tom byl úplně marnej.

Pořadatelé přirovnávají GS Trophy k olympiádě. Znamená to, že je vyhrazena hobby jezdcům? Co tam vlastně jezdí za lidi?

Jedna z podmínek v přihlášce na kvalifikaci i následnou GS Trophy je i to, ze člověk nesmí mít závodní licenci, takže na GS Trophy by se měli objevovat spíš nadšenci, co na GS buď cestujou, nebo na nich prostě jen rádi jezdí v terénu. Takže se tam hlásí normální lidi, co když už jezdí nějaké závody, tak spíš takovou pralesní ligu. Na druhou stranu třeba tým VB měl Gordona (Blackleyho, pozn. red.), což je bývalý TT jezdec, ale nemá platnou závodní licenci.

Letos jsi byl jediným Čechem na GS Trophy. Jak těžké je postoupit z kvalifikace?

Na kvalifikaci jsem byl ve skupině já z ČR, tři Slováci a asi 90 Poláků. Spousta lidi si to tam jde akorát vyzkoušet a asi tak 20-30 tam jede opravdu za účelem se kvalifikovat na GS Trophy. První den je to takový síto, kdy se různými dovednostními soutěžemi vybere Top 15 lidí, co pak jdou do finále. Tam už mají všichni stejnou půjčenou motorku, aby se srovnaly sily a je to jen na tobě, jak dobře si s tím poradíš. Já dokončil na druhým místě, a jelikož na GS Trophy postupujou první tři, bylo to doma.

Kde a kdy se kvalifikace jede, co to stojí a z jakých zemí se tam lidi sjíždí?

V roce 2015 se kvalifikace jela v srpnu kousek od města Dadaj v Polsku, asi 1 000 km od Prahy. Něco se platí za startovný a ubytování. Bylo to ale s plnou penzí, pivo zadarmo, super program a nějaký památeční předměty. I s cestou, s tím že jsme tam jeli ve dvou dodávkou, mě to vyšlo asi na 7 000 korun, což - když tam člověk jede s tím, že chce postoupit a postoupí - není žádná závratná částka. Podstatně horší to mají lidi z jiných zemí, protože se jedná o tým CEEU (středovýchodní Evropa), kam spadají státy od Řecka po Polsko, takže pro nás to ve finále není tak daleko.

Jak dlouho ses na GS Trophy připravoval? Věděl jsi co tě čeká? Máš nějakého trenéra, nebo se připravuješ sám?

S přípravou na GS Trophy jsem začal hned druhý den po příjezdu z kvalifikace, protože jsem měl předvolání na magistrát kvůli propadlé převozce. Tam jsem odevzdal papíry na půl roku do čistírny, a začal jezdit každý den na kole přes celou Prahu do práce a zpátky. Pak nějaké to cvičení a TRX. Věděl jsem moc dobře do čeho jdu díky Karlovi Řeháčkovi, který s CEEU vyhrál GS Trophy v roce 2014, a je to můj kamarád od mala, takže jsem měl dopodrobna vysvětlený do čeho jdu, a co mě tam čeká. Na motorce jsem sám nijak obzvlášť netrénoval. Na to mám vždycky tréninky na enduroškole. Přece jen, když tam učím 5 let, tak už jsem ledacos pochytil.

Můžeš GS Trophy přirovnat k nějakému závodu, co se jezdí u nás?

Určitě ne. Co vím, tak u nás se nic podobného zatím nejezdí a myslím, že ani ve světě to nemá obdoby. Alespoň ne v takovém měřítku. Upřímně jsem dost obdivoval to, jak to BMW AG má po organizační stránce zmáknutý. Každý den jsme spali někde jinde a pokaždý tam byla tekoucí voda, jídlo a dokonce i ty internety. Do toho se postarat o to, aby se do Thajska dopravilo asi 120 GS a tam se o ně postarat, mít zajištěnou zdravotnickou službu a všechny věci okolo. Takhle velkou akci, věnovanou čistě jen komunitě, si myslím dělá v dnešní době jen BMW.

Na jakých motorkách se jede? Mají nějaké speciální úpravy, nadstandardní výbavu?

Měli jsme k dispozici BMW R1200GS LC 2015. Byly to funglovky. Žádné speciální úpravy tam nebyly. Motorky měly na sobě jen doplňky přímo od BMW. Takže padáky, kryty pod motor a nějaké drobnosti. Prostě normální GS s drátěnejma kolama, co se dá koupit na showroomu.

Jaká nejhorší věc tě potkala? Slyšel jsem něco o přezdívce Highsidehonza…

Hehe… Kdo ti o tom řekl? Tak mi začali říkat Britové (se kterýma jsem jinak hodně dobře vycházel) po předposledním dni, když jsem asi jako jedinej idiot v historii BMW dostal na GS highsidera. Thajsko není jen o šotolinách, ale i o skvělým asfaltu a zakroucených cestách. A zrovna na jedný takový jsme s Andrzejem, našim novinářem, dělali kraviny. Gumy Karoo T toho podržely dost, ale tohle už ne. Pak už jsem chodil jen potlučenej s odřenejma kolenama a prdelí.

A co sis naopak nejvíc užíval?

Asi všechny ty lidi okolo. Třeba s týmem Velké Británie jsem se viděl hned první den na letišti, a mám na ně ty nejlepší vzpomínky. Nebo den, kdy jsme jeli s klukama z JAR. Celej den jsme jen dělali kraviny a stali se dobrejma kamarádama. Dokonce, když je pak BMW pozvalo na sraz do Garmische, tak se zastavili na dva dny za mnou v Praze. Já je vzal po okolí a ukázal jim hlavní město. Nejlepší byli na GS Trophy asi lidi, který spojuje jedna věc.

Jak ses vyrovnal s jiným prostředím a tropickým počasím?

Čekal jsem hrozný vedro a nesnesitelný vlhko, ale bylo tam líp než u nás letos v létě. Ani časový posun mi nedělal problém, takže to že jsem v Thajsku byla jen příjemná změna oproti našemu chladnýmu únoru. I když už i ten byl na motorku.

Na dělené druhé a třetí místo tvému týmu nakonec chybělo jenom dvanáct bodů. Kde se podle tebe rozhodovalo o bedně?

Tak tým JAR to měl jasný už někdy od půlky. Ti víceméně každej den končili v Top 3, takže byli jednoznačně nejlepší. Němci a Britové předváděli taky celou dobu dobrý výkony. No a my? My byli ještě předposlední den šestý, poslední den jsme mákli, a dali alespoň tu bramboru. Takže jak na houpačce.

S velkou parádou letos poprvé nastoupili na start Číňané. Jak hodnotíš jejich výkony? Dosáhnou vůbec z GS na zem?

No, ani jeden Číňan neuměl slovo anglicky, tak jsme moc nepokecali. To je tam občas velká bariéra. I když Tom z Japonska uměl anglicky asi tři věty, a celkem se dorozuměl. Ale zpátky k Číňanům. Mám dojem, že párkrát zajeli dobře, ale nejvíc si pamatuju Číňana na poslední stage, kdy se jelo kolem motokrosový trati po natahaný trase. Počítalo se to na šlápnutí, a čas byl jako druhořadej. Start Le Mans, dvoumetrovej Číňan zvednul GS jednou rukou ze země, dal tam jedna a plnej knedlík, těsně před omezovačem dvojka a při brzděni do první zatáčky si přebrzdil přední kolo, takže motorka šla dvakrát pana orel. Než se usadil prach, seděl znova na zdevastovaný motorce a pokračoval. To byl asi největší čínskej výkon. A ze svých motorek dosáhli na zem v pohodě, někteří možná o dost lépe než já.

Svojí premiéru letos měly také ženy. Jak to holkám šlo? Měly stejné podmínky jako vy chlapi?

Holky měly úplně stejný podmínky a pravidla jako chlapi. Takže když se měly přetáhnout motorky přes metrovou kládu, holky to dělaly taky, a nešlo jim to vůbec špatně. Určitě to nebylo tak, že by každý den končily poslední. Nakonec sice poslední byly, ale ještě šestý den byly předposlední. Uteklo jim to až ve finále. Ale všechna čest, že některý ty věci s náma daly.

Přihlásíš se příště znovu?

To bych hrozně rád, ale bohužel to nejde. Každý může na GS Trophy jen jednou. Alespoň jako účastník. Spoustě lidí to tam přiroste natolik k srdci, ze začnou s BMW spolupracovat. Pak je možnost se na GS Trophy dostat jako organizátor.

Díky za rozhovor a inspiraci pro další závodníky!

Jasně. Kdyby někdo chtěl před kvalifikací trochu potrénovat, může zkusit některý z kursů na enduroskola.cz. Ty jsou zaměřeny právě na ovládání cestovních endur v terénu, a přihlásit se mohou jak naprostí začátečníci, tak i pokročilejší jezdci. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.31
Známkováno: 13x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist