Tenerife 2022 - na motorky v době ledové

Den 3 - Anaga

Je čtvrtek a nás čekají 2 dny společné jízdy. Po ránu vyráží naši noví parťáci pro motorky. Brzy nás už doplňují dvě encéčka od Hondy a dle doporučení kaktusáře z letadla směr Anaga. Národní park v severovýchodním koutu ostrova je údajně to nejkrásnější. Po několika desítkách kilometrů se z otevřené silnice stává tunel, jehož stěny tvoří vavříny, vzduch lehce chladne a roste vlhkost. Průjezd vavřínovým lesem je zážitek. Úchvatná příroda a zatáčka za zatáčkou. Zastavujeme u místa nazvaného Camino Viejo al Pico del Inglés. Jde o vstup na starou cestu, která vedla do Anagy. Dnes už využívaná pouze pro pěší a bajkery. Rychlý vjezd, otočka, úsměv do objektivu. Musím pochválit přítomné turisty za ochotu v rychlosti vyklidit oblast záběru a milou turistku, která nás nadšeně zvěčnila.

Dále míříme na severní pobřeží směr Benijo. Zase fenomenální jízda plná zatáček a dechberoucích scenérií. Trojku na bavoráku řadím jen výjimečně. Vše korunované pohledem na severní pobřeží, kde je Atlantik o něco divočejší než na jihu.

Žádná z cest k severnímu pobřeží nevytváří okruh, takže pokud bychom chtěli projet všechny, bylo by to na 3 dny. Hodně mě mrzí, že jsme nejeli jižním směrem silnici TF-12. Ta vypadá na mapě přímo luxusně, ale čas nám nepřeje a zároveň bychom se museli vracet přes hlavní město Santa Cruz de Tenerife a pak po dálnici. To nechceme. Rychlá navigační porada a vracíme se do hotelu. 

Den 4 - Masca a Teida podruhé

Další den a my z Puerto de la Cruz stoupáme do kopců mimo hlavní silniční tah směrem k dalším bodům zájmu tentokrát na severozápadě ostrova. Na pobřeží zastavujeme u skeletu velryby grónské, dle dostupných zdrojů zde bylo nalezeno tělo právě takové velryby. Taková roztomilá rybka dlouhá jako kamión. Pokračujeme dále úzkými silničkami kolem plantáží s banánovníky k severozápadnímu majáku Faro de Buenavista del Norte. První maják na Tenerife, který vidím zblízka, a zrovna to není takový ten klasický maják kulatého půdorysu. Spíše to vypadá jako obyčejná betonová rozhledna, která není přístupná veřejnosti.

O pár km dále je Punta de Teno. To je to místo s klasickým majákem zasazeným do úžasné scenérie sopečných skalisek obklopených tyrkysovým Atlantikem. Tak ten jsme neviděli. Google musí stačit, cesta k němu je uzavřená mezi 10-19 hodinou. Projet mohou jen autobusy nebo taxíky. Oficiální důvod se mi nepodařilo nalézt, ale údajně jde o regulaci množství turistů.

Pokračujeme do oblasti nazývané Masca. Výjezd do hor opět zatáčka za zatáčkou a parádní výhledy. Bohužel se ale postupně proplétáme kolem ukrutného množství turistů, silnice plné aut z půjčoven, takže jízda je pomalu víc a víc otravná. Tato oblast je slavnější než národní park Anaga, ale proč tomu tak je? To netušíme. Tady jde čistě o skály lemované úzkou silnicí. Možná pěší turistika, tomu moc nerozumíme. Pokud všichni dál míří na výše zmíněný Punta de Teno, začíná mi regulace turistů připadat jako rozumný nápad.

Podle předpovědi počasí se to má další dny pokazit. Moraváci ještě v Teidě nebyli a reálně hrozí, že se tam další dny nedostanou. Takže míříme znovu pod sopku, tentokrát západní cestou. A zase super silnice, sopka, vyvřeliny, barvičky. Tentokrát se kocháme trochu víc, přece jen dnes nemáme s Petrem kocovinu. Více si všímáme detailů a celé to je prostě lepší. Pijme s rozumem.

Teida podruhé zdárně překonána a naše skupinka se opět rozděluje. Já s Petrem míříme zpátky na jih, abychom další den stihli vrátit motorky a přepravit se na letiště směr ČR. Moraváci letí o den později, takže se vrací do Puerta a snad si užijí ještě další den. Dojemné loučení a hurá na cestu zahalenou v mracích. Občas z mraků vystoupáme a naposledy se pokocháme pohledem na nejvyšší vrchol ostrova. Počasí se rychle mění. V mracích se na nás sráží voda, teplota klesá na 3°C a na bavorákovi topí jen pravý heft. 20km utrpení a už je tu odbočka na Arafo a silnice TF-523. Teplota během chvíle stoupá o 10°C a my klesáme úplně tou nejlepší silnicí na Tenerife. Tohle je skutečný motorkářský ráj. Široká silnice s nulovým provozem, perfektní povrch a zatáčky ani pomalé ani extra rychlé. Nebýt zmrzlí, určitě bychom si ji užili mnohem víc.

Ubytování máme zajištěné v Los Cristianos, cesta tam je další paráda. TF-28 a 60 kilometrů zatáček, kdy stometrová rovinka je vzácností. Chvílemi si až člověk říká, že těch zatáček je už nějak moc. Ale je potřeba si to užít.

Měl jsem obavu, jak to bude můj kolega na chopperovi dávat, ale překvapil. Jel fakt rychle. Občas bylo i v interkomu slyšet jak chudinka Kawinka dře o asfalt.

Tohle byl jízdně náš vlastně poslední a zároveň nejlepší den. Dnes to bylo 250km svižné i pomalé jízdy v teplotách 3-25°C v nadmořských výškých 0-2500m.n.m. A to celé v únoru. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE