Slovenský ráj Snina 2008

Sobota 19.července 2007

Vyrážíme s Evou z Ostravy a před devátou již odstavujeme Varadero v Beskydech na Bumbálce. Po chvíli dojíždí Miluška na Marauderu 800, Josef na Transalpíkovi, Tomáš s Renčou na překrásném Silverádu 1700, Marek na Inazumě 1200, Jitka na Kawasaki 500 a Mirek s Ivetou na Walkyrii. Později nás dojíždí Milo na Ventuře. Vyrážíme směr Vrůtky, kde se v Choper-Clubu k nám přidává Vince Kawa 800. Zaplňujeme žaludky mexickými fazolemi načež spokojeni pokračujeme dál. V Ružomberoku Josef mění na Alpíkovi prasklé spojkové lanko. Naštěstí má s sebou rezervní. Je krásné slunečné počasí a tak můžeme vychutnávat překrásnou krajinu okolo Liptovské Mary a až do Popradu nás provází výhled na Tatry. Stáčíme na Vernar, do slovenského ráje. Kolem cest nás zdraví skupinky romských obyvatel, kteří nám nabízejí lesní plodiny, o které bohužel nejevíme zájem. 
Camp v Dědinkách u přehrady Palcmanská Maša je v realitě poněkud odlišný, než jej presentují jeho webovky, a tak i s ohledem na černající se oblohu volíme raději nocleh v pohodlném penzionku, kde se všichni skládáme i s motorkami. Jen těch pár metrů k domu kamenitým makadanem je pro čopristy trochu náročnější. Okolní příroda je však nádherná a večerní scenerie vodní hladiny přehrady svádí k pokusum o umění. Po večeři mírně zakalíme v místní kolibě (což je ale také určitý druh umění) a okolo půlnoci zaleháváme. Přichází déšť a celou noc prší. Jsme rádi že nemusíme spát ve stanech.

Neděle 20. Července 

Ráno vychází opět slunce. Voda v přehradě je studená, takže ranní rozplavby nepřicházejí v úvahu. Nedaleko se nachází Demanovská Ladová Jaskyňa a tak není divu, že Palcmanská Maša k plaveckým výkonům příliš neláká. Místo k rekreaci je zde velmi pěkné, bohužel všude okolo značně znatelná chybějící investice financí. Kamp je zarostlý mnoha travinami, vybavení provizorní a neudržované. V blízké vesnici není z obyvatel, jak se dovídáme, téměř nikdo zaměstnán. Vyrážíme v 9:01 hod, což je pro tuto skupinu již tradiční recese. 
Nemůžeme vynechat překrásný zámek Betliar, který je pár kilometrů odsud, směrem na Rožňavu. Původní stavba z 16 století prošla díky Steafanu Andrassymu, náročnou přestavbou v století 18tém. Vybudoval z něj lovecký zámek klasicistního stylu. Dominantou, kromě bohatého interieru, je též velký přírodní park s exotickými dřevinami, který přechází v lesopark. Jeho samotná prohlídka by však zabrala mnohem více času a tak po obědě v místní restauraci vyrážíme dál po silnici 533 směr Novoveská Huta, Spišská Nová Ves a přes nádherné město Levoča, najíždíme na E-50 směr Spišské Podhradie a po chvíli již parkujeme pod Spišským Hradem, který je největším hradem Slovenska a rozhodně také jedním z nejrozsáhlejších hradních komplexů střední Evropy. 
Jeho unikátní rozloha 41 tisíc m2 dávala možnost přebývání až dvou tisíc lidí. Právem byl v roce 1993 zařazen do seznamu UNESCA. Část skupiny se vydává na prohlídku, zatímco druhá (ta lenivější) se povaluje v trávě, náramně hodící se výmluvou a zdůvodněním, potřeby hlídání motorek. Z nejvyššího bodu hradu je překrásný výhled do kraje. Kdo navštíví Spišský hrad, nemůže vynechat blízké Spišské Podhradie bohaté nejen svou kulturou, ale též mnohaletou historii. Vznik se datuje již ve čtrnáctém století, jako součást podhradní obce hradu. Další zajímavosti Podhradie je Spišská Kapitula, která je církevním městečkem a byla samostatnou obcí do roku 1948. Byla sídlem spišského biskupství a v současnosti je městskou památkovou rezervací. Nejznámější katedrála sv. Martina patří k svému mimořádně cennému interiéru, gotickým oltářům a architektonickým prvkům katedrály k nejvyhledávanějším památkám Slovenska.
Dostatečně zprohlížení a uchození nasedáme na motocykly a vyrážíme pomalu zpět. Bereme to přes Levoču až do Spišského Čtvrtka, kde stáčíme vlevo na Smižany. Milo nám chce ukázat Letanovce a přenádherný zdejší folklor romských vesnic. Projíždíme Letanovce a za malým kostelíkem pokračujeme dál tunelem pod tratí. Silnice je horší a horší. Po chvíli se před námi rozprostírá překrásná scenerie staveb z plechů, hlíny a snad veškerého dalšího možného, neidentifikovatelného materiálu. Zajíždíme pomalu blíž a hledáme místo k otočení se, neb se nám místo nezdá příliš bezpečné. Přibíhají k nám romské dítka a já vzpomínám na Tomáše Toka Kocandu a jeho vyprávění z Maroka při průjezdech některých vesniček. Situace je téměř na vlas stejná. Malí berou do ruky kameny, střepy, kusy větví a počínají to vše vrhat na nás a naše motocykly. Bereme za plyn a mažeme dál, neb tady začíná být docela horko. Jak milé. Po chvíli si již dáváme ve Smižanech kafíčko u našich známých majitelů penzionu Spišský Dvor, Mira a Vierky. Okolo Slovenského ráje se vracíme do Palcmanské Maše, kde trávíme společenský večer v místnosti u krbu v penzionku. 

Ponděli 21. Července

V noci opět vydatně prší. Ráno opouštíme penzionek a přesunujeme se dál na východ. Vyrážíme na Poprad a stáčíme na Prešov, dál na Hanušovice Nad Toplou, Vranov Nad Toplou, Strážské, Humenné, Snina. Začíná být větší provoz a ukrajinští řidiči se s tím na cestě taky nepárají. Předvádějí co znamená „jezdit jak Rus“. Občas do naší kolony nepříjemně najíždějí, takže musíme uhýbat. Odpoledne dojíždíme do Sniny. Snina je krásné město, ležící na soutoku řek Cirocha a Pčolinka. Z jihu je obklopeno Vihorlatskými vrchy a ze severu nízkými Beskydy. Východ jej uzavírají Bukovské vrchy a západ otvírá Cirošskou dolinu. Nedaleko se rozprostírá národní park Poloniny, který je od roku 1993 spolu s územím Polska a Ukrajiny součástí rezervace Východní Karpaty, která je taktéž spolu s dalšími pralesovitými společenstvími na seznamu UNESCO. Město zažilo největší rozmach průmyslu na počátku minulého století. Po necelých sto letech, začal průmysl upadat, když v devadesátých letech zanikl zcela. Přestože je v kraji poměrně vysoká nezaměstnanost, má Snina poměrně vysokou životní úroveň. Zlí jazykové říkají, že „Snina je stát ve státě“ a občas je tady „divoko“ No nepátrali jsme, přece jen jiný kraj, jiný mrav. I když na každém šprochu…
Jelikož začiná vydatně pršet, bereme zavděk postarším chatkám v campu Sninské rybníky. Camp je hodně prosáklý, převážně u enduráků, pro které je tranzitním bodem na cestách do Ukrajiny. Seznamujeme se s majitelem Štefanem, který nás ubytovává v postarších chatkách. V blízkém přístřešku rozděláváme oheň a sušíme oděvy. Ty po chvíli řádně páchnou kouřem. Večer dojíždí naší skupinu další kamarádi. Generál na Wildstaru, Béďa na Kawě 800 a Zdenek s Evičkou na Transalpíkovi. Začíná hustě pršet. Majitel campu je z našeho složení nejprve trochu překvapený. Chtěl jít původně v ospalém pondělním mokrém podvečeru domů, ale pro námi projevovaný styl humoru, mezi nás zapadá a jeho původní překvapení se mění ve velké nadšení. Domů už tedy jít nechce a naráží další pivo. Grilujeme jakési klobásy a popíjíme lahodný mok s pěnou. Přijíždí skupina enduráků na Báwech. Vracejí se do česka mokří a zablácení, po týdenním ježdění Ukrajinou. Ihned mezi nás zapadají a sdílí s námi své bohaté zážitky. Parádní jízda, ale rozhodně nic pro čopry a já s dvěma endury partu trhat nebudu. Jejich Báwka podle toho taky vypadají. Je příjemná atmosféra. V krbu praská a co do počtu jsme zde již téměř malý motosraz. Sedíme s nimi dlouho do večera a trávíme divoký večer, zatímco pořád prší a prší… 

Úterý 22. Července 

Generál dělá v sedm budíček a huláká na celý camp. Ještě že jsme zde jen sami motorkáři. Déšť ustal a Slunce počíná vykukovat zpod mraků. Po snídani vyrážíme projet se trochu po okolí. Cílem je Nová Sedlica, což je nejvýchodněji položená obec Slovenska. Projíždíme krásnou opuštěnou krajinou, okolo starých kostelíků. Architektura zde má rusinský ráz. V Nové Sedlici cesta končí. Nádherný výhled na Bukovské Vrchy a park Poloniny s nejvyšším vrcholem Kremenec (1221m). Okolní příroda je nedotčena a jen ztěží zde potkát člověka. Seznamujeme se s místním obyvatelstvem a obědváme v penzionu Kremenec. Projíždíme zapadlé ruské vesničky Uličské Krivé, Ulič, Kalná Raztoka, Topola a další. V Ruskom potoku obhlížíme dřevěný kostelík z r.1640. Projíždíme okolo vodní nádrže Starina kde se zastavujeme a kocháme se pohledem na přehradu z blízké rozhledničky. Začíná poprchávat a po chvíli déšť houstne. Vyjížďka na Zemplínskou Širavu se tím pádem nekoná. Večer trávíme opět v přístřešku u krbu, kde se oddáváme grilování a popíjení Štefanova pivka.