Byzantská stezka, Transfagarasan, Transalpina 2021

„Meloun s ručníkem a termální kemp uzavřen“

Chtěli jsme to vzít přes Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko, ale kamarádka není očkovaná proti Covid-19 a Chorvati by ji nepustili, tak nakonec měníme směr a jedeme po DN6 do Maďarska přes přechod Makó. Kousek před hranicemi v městečku Cenad dostaneme chuť na meloun. Pán tam sedí před domem, na hromadě velké množství melounů. Zastavujeme a jeden kupujeme, pán je velmi ochotný a na místě nám ho rozkrájí. Všichni se do něj pustíme a za chvíli jsem ulepení. Pozoruji, jak se pán vrací z domu, v ruce nese PET lahev plnou vody a v ruce čistý a voňavý ručník. Podrží nám lahev, abychom si mohli omýt ruce a podává ručník na otření. Tak tomu říkám servis a pohostinnost. Poděkujeme mu a zdravíme ho zdviženým palcem. Na hranicích není skoro žádné zdržení, předkládáme doklady a hned jedeme dál. Teď nás čeká nudná cesta přes Maďarsko. Jedeme na Szeged, Bohynád, Mágocs, Dombóvár, Kaposvár, Nagybajom, Nagykanizsa do Letenye. Je pro nás milým překvapením, že jedeme přes mírné vrcholky a cesta není rovná jako pravítko. V Letenyi máme vyhlédnutý kemp s termálním koupalištěm. Po příjezdu na místo zjišťujeme, že místo krásného trávníku, který byl na fotkách, jsou všude jenom kopřivy a bodláky, možnost konečně využít plavky tak padá. Nakonec najdeme ubytování v penzionu Galéria Panzió jehož součástí je restaurace. Není co řešit, zůstáváme zde.

Najeto 426 km

„Déšť a kroupy“

Dnešní den je o přesunu do Čech, tedy na Moravu. Jedeme po silnicích nižších tříd, před námi je černo a říkáme si, jestli do toho vjedeme nebo ne, občas uhneme vlevo, potom vpravo, ale vypadá to, že nás déšť nemine. Na Maďarské straně děláme zastávku na benzince a začíná lehce poprchávat, bereme nepromoky. Vyjedeme a drobný déšť se změní v průtrž mračen. Po několika kilometrech náš vedoucí dolik7, zastavuje pod mostem a říká, budeš muset jet první, nemám kryt na telefon a nateklo by mi do něj. Moje moto navigace je vodotěsná a tak se poprvé někdo jiný ujímá vůdčí pozice. Na Rakouských hranicích nás nikdo nezastavuje, naopak nám naznačují, ať jedeme dál, asi se jim nechtělo do deště, já se jim nedivím. Někde u Zundorfu sundáváme nepromoky a jedeme na Zwendorf, Durnkrut, Rabensburg, Reintal, Břeclav a Rakvice. V Rakvicích máme domluvené přes kamarádku ubytování a

návštěvu vinného sklípku. Jana se o nás hezky postarala, vše zařídila. Během pobytu ve sklípku jsme přečkali bouřku a posilněni několika košty jdeme spát před poslední jízdou.

Najeto 322 km

„Na závěr Liberecké passo“

Poslední den, déšť nikde a čistá obloha. Jedeme po 37 na Žár nad Sázavou, Krucemburk, Chrudim, Pardubice, pak po okreskách na Dolany, Osičky, Roudnice, zde si dáváme oběd v restauraci u Sedláka. Pokračujeme Nechanice, Petrovice, Chomutice, Butoves, Popovice, Jičín. Z Jičína po E442 do Hodkovic nad Mohelkou. Ukončení je opět na benzince. Rozloučíme se a každý jede svojí cestou. My to máme nejdál, ale nechce se nám po hlavní, tak to bereme přes Český Dub, Osečnou, Křižany, Kryštofovo Údolí, Chrastavu, Novou Ves, Albrechtice, Dětřichov do Raspenavy. Ještě si aspoň na chvíli užít něco málo zatáček. Kryštofovo Údolí má udělaný nový asfaltový povrch, paráda, až na to, že ve dvou místech v zatáčkách nechali původní, který je samá díra. Snad i na tato místa brzy dojde.

„Multumesc Romania si la revedere“.

Co napsat závěrem. Veliké díky dolikovi7 za hezky vybrané cesty a lokace, co jsme chtěli, to jsme projeli. Viděli jsme krásnou přírodu, ve vesnicích sedící seniory na lavičkách u hlavní cesty, kteří pozorují dění na silnici. Zažili velmi milé a ochotné lidi. Ještě dlouho v nás budou uchovány vzpomínky na odlišnou kulturu, architekturu. Byli jsme v této zemi na návštěvě a ona nás přijala mile a vlídně. Jak je v nadpisu napsáno, „Děkuji Rumunsko a na shledanou“

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE