Jawy a DOMO-MOTO v Alpách

... aneb Jak stařenky pokořily velehory.

Jawy a DOMO-MOTO v Alpách

Kapitoly článku

Náš nápad vyjet na stařenkách do evropských velehor se zrodil při jednom posezení u pivka s tchánem Petrem. Jeho snem bylo už dávno vyjet na motorce do Bavorska nebo Alp. Náš rozhovor nakonec dospěl k tomu, že s ním pojedu, ale díky tomu, že on vlastní čopráčka Keeway a já mám doma Suzuki GSXR 1000, by to nebyla zrovna vyrovnaná partie. Proto jsem se rozhodl, že vzkřísím svou stařenku Jawu panelku z roku 1963, aby se síly vyrovnaly.
Tento nápad jsme poté referovali mému otci (Tutikovi) a bráchovi (Kid) a oběma se to líbilo a že prý do toho taky půjdou. Tutik (71 let) ani nepřemýšlel na čem pojede, protože volba byla jen jedna. A tak se do expedice dostala další stařena kývačka 250 z roku 1960 a bráchova panelka 350 z roku 1963. Následně se k nápadu přidal brácha Petr (Peko) na kývačce s pávikem (1958) a nakonec soused Konva na motardu  Suzuki DR-Z400 SM.
Cíle a plánu trasy jsem věnoval asi 2 dny a nakonec volba padla na Grossglockner a okolí. Celkově byl plán okolo 2000 km, na které jsme měli  8 dnů. Volba padla na termín 2.7.-9.7.2011.
Přípravy se účastníci zhostili různě. Já jsem svojí stařenku rozebral do šroubku a následně složil dle mojí původní přestavby z roku 1995 – styl ala čopr (moje retro vzpomínka). Motorku jsem zkompletoval cca 3 týdny před odjezdem a musel jsem jí ještě odzkoušet a vychytat poslední mouchy. Hlavním problémem se stal motor, potažmo zvuky linoucí se z válce. Nakonec jsem vyzkoušel 3 válce a vyměnil jsem pístní kroužky (chtěl jsem udělat výbrus, ale to bych nestihl zaběhat).  Kid jen zlehka svojí panelku oprášil a podotahoval pár šroubků a bylo hotovo. Ostatní členové na tom byli podobně až na Tutika. Ten svojí kývku částečně omladil (výměna spojky, repase tlumičů), ale k hlavnímu problému se teprve schylovalo...
Začalo to den před odjezdem, kdy jsme motorky nabalili a všichni jsme byli nuceni hodně povolit řetěz díky zátěži. Jediný Tutik provedl kontrolu řetězu tak, že nasedl na kyvku, projel se s ní po dědině a s úsměvěm a slovy "Vše mám v cajku!" dojel na dvůr a motorku odstavil.

Den 1.- 3. - sobota, neděle, pondělí 2.-4.7.2011

Výjezd jsme dle plánu zvládli v 7:30 a vydali jsem se směrem z Domoradovic na České Budějovice. První velkou závadou se stal zkrat baterky na Suzuki Konvy. Naštěstí se to stalo ve Svitavách,a tak jsem koupili novou baterku a jelo se dál. Při opravě jsme se potkali se Pekovými známými, kteří měli taky namířeno do Alp s podobným programem. Tak jsem se rozrostli o další dva členy (Petr s Renatou) na krásných kývačkách 250. Konečný stav se tedy ustálil na osmi členech expedice.
Při příjezdu k Jidřichově Hradci se projevila Tutikova kontrola řetězu. Při dobržďování se mu protočil buben zadního kola a urval dopínák. Nikdo z nás ještě netušil, že většina jeho závad bude díky přešponovanému řetězu, který dostal co proto a dodnes nechápu, že mohl vydržet a nepraskl...
Na noc jsme zavítali v kempu U Sakalíku kousek od Budějovic. Po probuzení jsme byli nemile překvapeni vytrvalým a velmi hustým deštěm. Když pršet nepřestávalo ani odpoledne tak jsme se rozhodli, že zůstaneme na místě a dali jsme si pár pivíček. Z domova k nám dorazili aktuální náhledy na počasí  a věděli jsme, že další den budeme moci pokračovat.
Budíček byl v 6:00, ale pořád pršelo. Už jsme neváhali, posnídali a těsně před odjezdem přestalo pršet. Cesta vedla přes Český Krumlov směrem na Linz a potom Salzburg.
Tady jsme ve třech projeli centrum, protože bylo potřeba koupit lístky na Rigo Starra. Ostatní nás měli čekat po Orlím hnízdem. Nakonec jsme se tam potkali a roztáhli stany v kempu u Königsee. Večer standardní pivíčku, salámek  a ostatní domácí výrobky. Potom malá družba s kolegy z Ostravska a hurá do hajan.

Den 4.- 5. - úterý a středa 5.-6.7.

Čtvrtý den jsme se vydali na Orlí hnízdo a menší výlet po okolí. Výhledy z Orlího hnízda jsou impozantní a všechny nás to Počasí nám už přálo a konečně jsme mohli velehory a nádherné cesty vychutnávat. Za sebou jsme v tuto chvíli měli okolo 650 km. Po výletu jsme opět zavítali do kempu. Ráno jsme vyrazili do našeho výchozího bodu – Zell am See.  Jeli jsme po krásných klikaticích přes Ramsau, Lofer, Saalfelden. Po příjezdu do Zell jsme se ubytovali v kempu a šli se okoupat do jezera. Koupání bylo super a s pohledem na vrcholky pokryté sněhem.
Následující den jsme vyrazili na projížďku po okolí a náš hlavní cíl byl Kitzsteinhorn. Zde jsme poprvé natrefili na sníh a po výjezdu lanovkou pod vrchol  se nám naskytl nádherný výhled do okolí. Počasí nám přálo a tak jsem se s Petrem vydali po svých až na vrchol hory. Bylo to docela legrační, když jsme potkávali výpravy jdoucí od vrcholu s alpinistickým vybavením a jistící se lany. My jsme šli nahoru v motorkářských botech a džínech. Navíc pro mě to byl první podobný výstup proti Petrovi, který už má za sebou hodně výstupů. Na vrcholu se nám Alpy ještě více otevřely a pro mě to byl jeden z nejkrásnějších zážitků.
Po návratu do kempu jsme neodolali koupačce v jezeru. Bylo docela teplo a tak jsme ve vodě vydrželi asi hodinu. Poté jsme se vydali na menší projížďku nad Zell s krásnými výhledy na celé jezero.


Den 6. - čtvrtek 7.7.

Šestý den jsme naplánovali hlavní cíl naší expedice, a to cestu na Grossglockenrstrasse. Od kolegů stanujících vedle nás jsme se dověděli, že nedaleko od naší cesty se nachází Krimmelské vodopády, které jsou prý nejdelší v Evropě. K vodopádům jsme jeli přes Neukirchen, kde jsme odbočili na Krimmleralpenstrase. Na cestě jsme potkávali volně se pasoucí krávy, mezi kterými jsme museli i kličkovat – fakt super zážitek.  Potom jsme zamířili na Gerlos Alpenstrasse s nádhernými zatáčkami. Po sjezdu se před námi rozprostřel výhled na vodopády, které jsme museli zhlédnout zblízka.
Následná cesta na Grossglockner se nám zdržela nejednou poruchou, a to zejména na Tutikově stařence. Opět se projevil přešponovaný řetěz a gradovalo to uvolněním rozety z tisícihranu a následným svařováním za 25 éček. Po průjezdu Mitersillu jsme se vydali směrem na Lienz po Felbertauerstrasse. Po projetí tunelu cca 5km nás na druhé straně čekal docela hustý déšť a tak jsme nepohrdli posezením pod přístřeškem parkoviště. Díky opravám jsme ztratili cca 2,5 hodiny a tak jsme museli rychle vyrazit.
Následná cesta byla pro mě i ostatní opravdovým zážitkem  na který nezapomenu. Jedna zatáčka za druhou, nádherné výhledy a panoramata. Jediným nedostatkem bylo počasí. Kolem nás se pořád točily mraky a tak jsme jen čekali kdy začne pršet. Štěstí nás ale neminulo a tak při příjezdu na Franz Josef Hűtte se před námi naskytl pohled na ledovec ve výšce 2369 m.n.m.
Poté jsem vychutnávali další a další zatáčky prošpikované pohledy na panoramata, které jsou k vidění jen v Alpách. Nejvyšším dosaženým bodem pro naše stařenky se stal Hochtor ve výšce 2504 m.n.m. Po sjezdu k mýtné bráně se z našich brzd jen kouřilo, ale stálo to zato. Do Zell jsme dorazili až za tmy.

Den 7.- 8. - pátek a sobota 8.-7.7.

Tímto se naše počínaní v Alpách schylovalo ke konci a tak jsem se vydali směr domovina. Cesta vedla přes Maria Alm směrem na Bischofshofen a ukázalo se, že to byla dobrá volba. Opět jsme projížděli nádhernými zatáčkami. Následně jsme vzali směr Gosau, Bad Ischl, Ebensee, Gmünden a pak kolem Linzu do naší země české. Přenocovali jsme v Kamenném Újezdu a ráno nás čekala poslední etapa cesty. Všichni toho už měli dost a tak jsme tahali za plyn co to dalo. Po příjezdu k domovu jsem ještě navštívili svatbu kamaráda Vasila a Jany a pak konečně HURÁ DOMŮ.

Celkově jsme ujeli 2130 km s nejvyšším bodem 2504 m.n.m.. Toto zvládli naše stařenky s pár opravami, kterých měl nejvíce Tutik. Tutikovi ale musím vzdát hold, že v jeho letech tuto cestu zvládl vždy s úsměvem na rtu.
Po příjezdu jsme už  začali plánovat další cestu, na které chceme pokořit švýcarské Alpy spolu s St. Moritzem, a to opět na Jawinkách.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.19
Známkováno: 21x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist