Banditi di Alpy 2012

Den 1 - pondělí 30.7.2012

Cíl: Dolní Dvořiště

Nastal toužebně očekávaný den, na který jsme čekali společně s přítelkyní rok a půl. Dovolenou jsme měli naplánovanou a těžko bychom se jí vzdávali. Po vydatných víkendových přeháňkách, kdy to vypadalo, že se „dovča“ bude muset odložit, přišlo z čista jasna nádherné pondělní ráno, pravda byla trochu zima, ale nepršelo. Po zkontrolování důležitých věcí (doklady, peníze a poslední kontrola banďoura) jsme se šli obléct, když jsem si sedl na motorku, nastal zásadní okamžik, motorka byla tak naložená, že jsem ji sotva vytlačil (kufr, který měl nosnost 5kg, měl minimálně deset, třípatrový tankvak, který jsme kupovali s tím, že do něj dáme drobnosti a bohatě bude stačit patro první (na foťák, mobily atd.) měl rázem patra tři a i to bylo málo). Zkrátka jsme vyházeli takových pěkných pět kil (většina věcí byla kosmetika, zbytečná trička atd.). Po této očistě jsme vyrazili směr Dolní Dvořiště, kde jsme měli zarezervované ubytování. Cesta byla většinou v pomalém tempu. Protože od Kácova až k Mladé Vožici byly na silnicích naplaveniny hlíny, písku a popadané větve. Cesta od Tábora (kde jsme měli první přestávku) přes Budějovice až na Dolní Dvořiště probíhala v tempu svižnějším.
Ubytovaní v penzionu jsme měli slušné a motorku jsme si přes noc mohli nechat u majitelů v garáži.
(info: www.dvoriste.cz, dvě osoby: 560,- + 70,- snídaně pro dva s donáškou).
Ještě ten den jsme si udělali krátký výlet do pár kilometrů vzdáleného  Vyššího Brodu  a Rožmberku zavzpomínat na mládí:). 

Den 2 - úterý 31.7.2012

Ráno nás přivítalo nádherné počasí, nasnídali jsme se a vyrazili jsme na malý nákup a na nejbližší benzínku dotankovat plnou nádrž a hlavně koupit desetidenní dálniční známku (150,-).
Odtud naše cesta pokračovala dle přísných rakouských předpisů po E55 přes Freistadt  až k Radingdorfu, kde jsme najížděli na dálnici A7 vedoucí nach Linz. Z Linzu
jsme pokračovali po A1 na Salzburg. O kontrolu rychlosti se starali příslušníci dálniční policie na motorkách, měřící rychlost na trojnožce v odstavném u sos hlásek. Další přestávka byla na cca 231km A1 na OMV u občerstvení Rosenberger, kde jsme následně vytáhli své essen. Nyní jsem vytáhl telefon s tím, že se podívám kudy dál, bylo to jasné jako facka, po A10 na jih a před Bischofshofnem sjet na E311, přes Taxenbach až do Kaprunu kde byl náš dnešní cíl.


Pro JISTOTU jsem si zapnul v mobilu navigaci (co kdyby náhodou). Do Salzbugu jsme dojeli až na jednu odbočku (z důvodu opravy dálnice) bez komplikací. Držel jsem směr  Villach. Navigace nás hnala (asi nějakou zkratkou) dál a dál, až mi to bylo divné. Zastavil jsem tedy, zda nás nenavedla někudy jinudy (nebylo by to poprvé). Mezitím přítelkyni přišla od operátora sms vítající nás v Německu. Povídám paráda, před námi hory, žádná benzínka a na palivoměru dvě poslední čárky, se kterými jsem si dál přes hory netroufl. Našli jsme tedy nejbližší čerpačku (Aral v Bad Reichenhallu), doplnili pohonné hmoty (super s 5% ethanolu) a jeli zkratkou přes Deutschland tentokrát do Zell am See. Sice jsme s touto cestou nepočítali, ale ještě že jsme tudy jeli, nádhera v údolí hor, malé vesničky, pár tunelů. Pastva pro oči. Následovala zastávka v Zell am See na Jetce. Poté jsme dojeli do Kaprunu, hledaje ubytování. U hlavní silnice to nemělo pro nás smysl a tak jsme se motali na okraji města, první penzion s vlaječkou zimmer frei ,který vypadal, že bude za slušný peníz... byl za 70€ pro dva bez snídaně, jeli jsme dál, na doporučení místní tety jsme se ubytovali v krásném penzionu
v kopcích s výhledem na celý Kaprun. Bohužel pár desítek metrů od penzionu byla bobová dráha, kde nás rozčilovalo neustálé klapání z lanovky. Ještě bych měl malou výhradu k tomuto ubytování a to takovou, že nebyly ručníky, mýdlo a docházel hajzl papír.
(info: www.unteraigen.at, dvě osoby: 60€ , bez snídaně vč. alpského vzduchu).


Měl jsem neskutečnou žízeň a vydal jsem se pro nějaké to pivo, bohužel ve městě už bylo zavřeno, tak se možnosti zužili na místní bar, odcházím s jedním oroseným Salzburgským točeným Stieglem za 3,20€ a přítelkyně mě odmítá vypustit pro druhé, jsem tedy o vodě:(. (pozn. toto pivo stojí  v marketu do 0,99€ - to samé platí i pro jídlo, které se také vyplatí kupovat jen tam).
Udělali jsme pár fotek, motorku jsem zaparkoval v garáži a už se těšíme na zítřejší vyjížďku na Gross.

Den 3 - středa 1.8.2012

Krásné alpské ráno, je jasno a za Kaprunem jsou vidět hory. Balíme, mezitím mažu řetěz a míříme do ochodu koupit nějaké potraviny, najedli jsme se a už vyrážíme k mýtné bráně na Großglocknerstaße. Předjíždíme pár autobusů a připojujeme se k místním motorkářům.



Překvapuje mě cedule s ceníkem, čekal jsem 18 max 20éček, ale podražili na 22. Zaplaceno a míříme nahoru.
Po ránu je celkem rušno. Je nepříjemné, když chytnete autobus někde v serpentině, který nemůže předjet kolaře a zastaví dopravu. První zastávka, kde pořizujeme pár fotek a kocháme se krajinou. Silnice nádherné, plynulé zatáčky. Prostě super. Kde to jde, tam předjíždíme pomalejší vozidla. Další zastávka u „provrtaného mramorového sloupu“ a už se blížíme k bikers pointu na Edelwießspitze.
Zaparkováno, cítím se tak nějak stísněně, kolem nás samé BMW, hlavně tedy GS 1200 (nečekaně).



Vycházíme na „rozhlednu“, která je nad shopem, abychom byli ještě blíže k nebi a co to neslyšíme… samý češi, ó to potěší :) nejsme tu sami.
Sjíždíme Edel po celkem prudké dlážděné cestě dolů zpět k parkovišti (soucítím s brzdovými destičkami). Míjíme jezero Fuscher Lacke a míříme k vyhlídce Franze Josefa.



Kolem nás jsou kaskádovitě vyzděné schody pro koryto řeky stékající z hor. A hurá, před námi Großglockner se svým ledovcem v plné své kráse. Hned u parkoviště pro motocykly se nacházejí skřínky pro odložení věcí za 1€, které se vám pak vrátí. Fotíme a vyrážíme ještě výše k rozhledně Wilhelma Swarovského, kam posléze odmítám jít, protože se doslova peču v kalhotách.

Počasí opět vyšlo na výbornou. Dalo se tu bez problému chodit v trenkách. Obohaceni o krásné pokoukání se vydáváme cestou nazpět. Ještě jsem to střihnul na otočku k mýtné bráně u Heiligenblutu. Cestou zpět mi to prostě nedalo a přítelkyni jsem musel vysadit společně s tankvakem a jel si užít samostatnou jízdu. Krása, příště bez zavazadel (kufr atd…). Míříme do Zell am See najít nějaké to ubytovaní, máme kontakt na jeden slovenský penzion, ve kterém měli zrovna plno, majitel nás odkazuje o ulici dál, kde nás paní z části potěšila, měla sice plno, ale od 19:00 by měl být jeden pokoj volný.
(Info:  www.hauselisabethzell.at, 54€ pro oba se snídaní – ochotná paní)
Vydali jsme se tedy vykoupat do jezera Zeller, problém byl v tom, že z jedné strany je jezero obestaveno domy a z druhé, kde jsou pláže je zákaz vjezdu, a nechtělo se mi nechávat motorku někde na druhé straně. Nakonec jsme našli malé parkoviště s přístupem k vodě. Jezero bylo naprosto dokonalé. Krásný už jen pohled na něj a ke všemu na nás čekala průzračná a teplá voda.

Vše perfektní až na to, že nás tak trochu poštípali místní mravenci. Vykoupáno, nakoupeno a jeli jsme nocovat. Tentokrát musel stát banďour před penzionem a ne v garáži.

Den 4 - čtvrtek 2.8.2012

Od večera jsme se těšili na snídani. A nespletli jsme se, byla báječná a plná kvalitních surovin, ne jako v čechách. Paní domácí byla velmi ochotná a nejdříve se nás optala, co rádi snídáme a to nám poté také připravila. Po dojedení se ještě optala, jestli nechceme přidat, takže palec nahoru za tento přístup. Napakovali jsme sebe i motorku a vyrazili (tentokrát už jsme Německo vynechali :) ). Po několika zastávkách jsme dorazili do Dolního Dvořiště, původní záměr byl takový, že tu přespíme. Ale předpověď počasí na zítřejší den nebyla moc dobrá  a tak jsem to dali na jeden zátah ze Zell am See až do Ovčár u Kolína.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE