Polské zápisky

Křižování Polskem od Jihu k Severu + trocha Východu a zpět za 8 dní

Polské zápisky

Kapitoly článku

3 měsíce před odjezdem

Můj milý Deníčku. Nikdy jsem si tě nepsal, ale nyní nastal ten pravý čas (tedy všichni to tak  obyčejně píší ne?). Byl jsem vybrán jako čtvrtý plnohodnotný člen motovýpravy do Polska, země oplývající silným zemědělstvím, mnoha jezery a mýtem kvalitních silnic. Ó, jak moje srdce poskočilo při vidině neobjevených zážitků. Oficiálně budu doprovázet bratra Petra, aby byl hodný (to ale není třeba, on je přeci jeden blonďatý anděl). Další člen je Jura z Moravy. Při pohledu na jeho fejsbůk foto je jasné, že s ním to bude jedna velká sranda (je tam totiž v kroji při oslavě). Posledním členem a původcem toho všeho je Martin. Dlouhán k pohledání s motorkou (tedy tak se určitě musí jevit dámám). Tak uvidíme, co z toho vznikne.

28.7.2013 Neděle

Tak a je to tady. Již není cesty zpět. Lehce znaven po festivalu vyrážím na domluvený sraz u Českého Těšína. Zde je přípravná večerní grilovačka u „mentora“ Pipise. Připadám si, jak když Gandalf posílá své pulčíky na quest. Je dohodnutý program na další den a rychle na kutě. Martin jde zkoušet širák, ostatní jsou ubytováni laskavou paní domácí kousek od verandy.

29.7.2013 Pondělí

Budíček v 6:30 a snídaně v podobě čtyř(!) vaniček pomazánky, tak tomu říkám dobrý start. Naštěstí dvě necháváme v lednici za ubytování. První natankování na polské straně Těšína a vyrážíme směr Osvětim. Brilantním plánováním procházíme 3 minuty před zpoplatněným vstupem turniketem do areálu (od 10h je totiž vstup zpoplatněn). Sice slunce pálí jako o život, ale po těle spíš běhá mráz při pohledu na osvětimské bloky a jim přidružených plotů a strážních veží. Každý národ tu má na památku výstavu v jednom z bloků. Všichni by se sem měli pro výstrahu alespoň jednou podívat.
Další plánovanou zastávkou jsou solné doly kousek pod Krakovem. To bys Deníčku koukal, jak se získávala kamenná sůl před 700 lety! Neuvěřitelné kavity 100 m pod zemí, v kterých je dokonce i „chrám“ pro náboženské akce. Navštívil to tam i papež. A toho dřeva, které je použito na podpůrné konstrukce proti zřícení. Navíc příjemná teplota 15°C po dobu skoro 3 hodin. Super. Den zakončujeme v kempu na západě Krakova. Je zde vynikající zázemí (až na tu létající havěť).

Jinak jsem se dnes Deníčku naučil nový recept na tzv. polského Honzu na lilku. Je to jednoduché - dus na sluníčku při 40°C po dobu 8 hodin (nejlépe se na to hodí motorkářské materiály), poté na 3 hodiny ulož do solného oparu v chládku.

30.7.2013 Úterý

Druhou částí je nechat ho půl dne oplachovat sprškami dešťové vody v nepravidelných intervalech. Tím získá neopakovatelnou vůni. Nyní už jen stačí přidat lilek. Lidově se tomu říká Honzálek.
Dnes je jednoduchý úkol, dojet co nejvíc na sever. Takže se podíváme na hrad Wawel a valíme za společnosti přeháněk dál. Cesty i provoz na silnici jsou opravdu nic moc. Dojíždíme do města Płońsk, kde nacházíme ráj v hotelu Marco, protože v centru Polska prakticky nejsou kempy. Sušení věcí, naložení pivem a spánek jsou jediné věci co zvládáme po 450 km.

31.7.2013 Středa

Míchaná vajíčka hojí náš nemalý hlad. Vydáváme se směr Olsztyn a poté na západ k Mazurským jezerům. Čím blíže k Rusku, tím krásnější krajina. Kotvíme na oběd u jezera Niegocín. Petr zde zahajuje cestu za titulem „nejhorší výběrce obědů“ - dává si zde pizzu. Ostatní volí decentní variantu řízku (rozuměj vice trojobalu než masa). Další zastávkou je Wolfsschanze neboli vlčí doupě poblíž města Ketrzyn. Zde se ukrýval Hitler po dobu asi 3 let. Byl zde na něj též proveden nejznámější atentát známí pod jménem Valkýra. Z celého „městačka“ bunkrů jsou již jen trosky, po příkazu Hitlera na zničení komplexu, aby nepadl do rukou Rusů. Všechny nás to zaujalo, jen „hitlerova hovada“ nám zde dávala opravdové kapky. Den zakončujeme v kempu u jezera Narie asi 150 km západně od Ketrzynu. Pán na recepci nás velmi potěší, jelikož dostáváme asi poloviční cenu (70 zlotých) než Němci před námi.

1.8.2013 Čtvrtek

Nyní mají nastat „odpočikové“ dny s méně jak 300 km. První cíl je hrad Malbork. Hrad je to pěkný. Opět z cihliček jako všechny ostatní kostely a jiné významné stavby. Nemile nás však překvapuje parkování. Dáváme 15 zlotých, což je 3-4x více než jindy. Přitom na parkovišti potkáváme Rusa v jeanách, který přijiždí na další Hondě. Dozvídáme se, že má za sebou asi 5000 km za 14 dní, jede sám a pochází od Vladivostoku. Prostě správný pohodový chlapík.
Razíme cestou na sever do města Puck, kde si dáváme hodně opožděný oběd u moře. Tři ryby ku jednomu masovému pirohu (hádejte kdo – Petr). Další cíl je maják ve městě Rozewie. Poté se vydáváme na projížďku na poloostrov Hela, který vypadá jak velmi úzká nudle dlouhá 40 km. Kotvíme v jednom z místních přecpaných kempů „za 5 minut 12“. Tady to ale opravdu žije jak v malém městečku – obchod, hospody a večerem prověřené karaoke, kde se realizují opuštění potomci. Stavíme stan, kupujeme piva a jde se kalit na molo s vizovickou slivovicí :). Přichází polský manželský pár. Docela cinknutý pán se nás jde zeptat na oheň. Dáváme se do řeči o všem možném. Po výměně ochutnávek slivky za polskou vodku se ptám, jestli ho nezdržujem od evidentně naštvané manželky. On jí otituluje láskyplně „my fucking wife“, a že prý je to v pohodě. Poté jen odchází hasit škody :).

2.8.2013 Pátek

Dopoledne máme zálusk na návštěvu národního parku u městečka Łeba. Za hodinovou jízdu v nádherné krajině směr západ dorážíme na parkoviště. Zde narážíme na zaparkovanou motorku ze Zlínského kraje, s kterou si vyměníme i jeden ubrouskový vzkaz. Park je slavný hlavně kvůli svým písečným dunám mezi mořem a přilehlým jezerem Łebsko. Zaparkovat se dá 5,8 km od dun. K nim poté buď pěšky nebo si připlatit za elektrický vláček. Jelikož není času nazbyt, je parno a jsme navíc v moto kalhotech, volíme vláček. Za pohled na poušť uprostřed lesa to ovšem stojí. Po kilometrové chůzi dorazíme i na pláž, kde smočíme naše již tak mokré půlky. Osvěžující. Poté zpět stejnou cestou. Dohromady nám to i tak zabere skoro 3h.
Odpolední cíl je zakotvit v kempu poblíž přístavního města Gdańsk. Kemp uprostřed borovicového háje nacházíme s malými peripetiemi. Stojí na konečné tramvaje č.3, a tak necháváme motorky v kempu a razíme na tah. Z místních dívek taháme stanici, kde máme vystoupit v centru. Martin zjišťuje, že daná tramvaj jede až na Nový přístav, kde by prý mělo být nejdelší dřevěné molo. Takže v centru nevystupujeme. Naopak se ocitáme na druhé konečné, kde prakticky nic není. Přístav je prostě velký pojem a po molu ani památky. Jako lék kupujeme osvědčený chmelový požitek a jdeme hledat cestu do civilizace. Po dvou přestupech a dalších dvou hodinách se opět ocitáme na stanici v centru, kde jsme měli předtím vystoupit. Takové fiasko Deníčku. Vidíme aspoň nádherné noční centrum Gdańska jištěné ze zálohy velkým pivem Tyskie (a jeho malými bratry v našich rukou). Bereme poslední tramvaj do kempu. Zde to ještě žije diskotékou, což je pomyslná tečka za severem Polska.

3.8.2013 Sobota

Sobota je ve znamení návratu domů. Jedeme na jih přes město Bydgoscz, pod ním dáváme koupačku u Malého jezera Žnińskieho. Míříme dál s výhledem spaní pod širákem, protože v okolí nejsou žádné kempy, jen národní park. Nic pořádného nenacházíme, až před městem Jarocin opuštěné parkoviště s bývalou boudou na grilování klobás. Petr si hodlá splnit poslední požadavek dovolené, což je opečený vuřt na ohni, a tak nás mocně přemlouvá k založení ohniště. I tři „ne“ jsou přesto málo a Petr už nosí roští. Jako ochranu děláme oheň u velké kaluže a ještě do výhledu od silnice dáváme motorku. Ale vuřty to byly dobré, to jo. V noci každý musí řešit dilema, zda-li být přehřátý ve spacáku, ale chráněný před komáry nebo naopak. Velmi těžká volba. Komáři jsou totiž během celého pobytu v Polsku těžký protivník.

4.8.2013 Neděle

Ranní budíček v 5 hodin ráno obstarává začínající bouřka, která způsobuje nejrychlejší balení za celou dovolenou. Jdeme do opuštěné budky na grilování a zjišťujeme náš alkohol v krvi. Kupodivu všichni jsou na nule až na Martina, který má po stejném množství ještě 0,7 promile. Místo pocení ve spacáku totiž zvolil spaní s lupičskou maskou na obličeji a teď za to pyká. Po hodině se přesunume na blízkou benzínku. Pršet nepřestává, a tak vyrážíme i v dešti směr Wrocłav. Cestou bohužel vjíždíme do bouřky, ve které si půlka z nás „šahá“ na kravský drát – rozuměj kvůli blízkému blesku je to probilo až na prst. Do Wrocłavi se obloha zase utišuje, načež chceme projet i projít centrum. Následující přeháňka opět mění náš program. Míříme tedy rovnou k domovu přes přechod Boboszów u Králíků. Oficiální zakončení probíha v litomyšlském Bobo café. Někdo volí horkou lásku, jiný včelku Máju. Spokojenost je ale na všech stranách.

Silnice v Polsku nejsou rozbité, jak se traduje. Tedy alespoň 1. třída, po které jsme převážně jezdili. S nižšími už je to horší. Je dobré vyhnout se velkým městům, pokud tam zrovna nepotřebujete. Nejhorší to bylo v okolí Krakova, obzvláště kvůli kamionové dopravě. Všude nás provázeli kamarádi komáři. Další zajímavostí je „obsluha“ v restauracích. Tedy „žádná“ není. Menu si vyzvednete na baru, kde si i objednáte a někde i uklidíte nádobí. Naopak je zde zvládnutá organizace turistického ruchu. Na parkoviště vás nahánějí „vlajkonoši“ jako o život – a to se i předhání, kdo vás uloví. Na druhou stranu jsou u jednoho parkoviště i 4 osoby. Šílené polské řidiče jsme potkali jen asi 4. Ale Poláci jako takový jsou milí a ochotní vám poradit.
Celkově najeto 2700 km za 8 dní. Naše náklady byly pod 8 tis. korun/os. Jezdili jsme převážně za slunečného počasí, což nám dovolilo vidět krásy Polska. Našlapaný harmonogram měněný dle situace zajistil maximální využití našeho motorkového potenciálu (až na fiasko v Gdańsku). Výlet tedy považujeme za úspěšný a doufáme v jeho zopakování v jiné formě. Díky spoluřidičům Jurovi, Petrovi a Martinovi.

Vratislav Honzálek

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.45
Známkováno: 22x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist