Lichtenštejnsko, Švýcarsko + 22 alpských silničních průsmyků

Po návratu z Moldavska jsem měl již na září naplánováno Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francii a Lucembursko. Postupně  jsem plán začal měnit, první jsem vypustil Lucembursko, přidal Ženevu a začal skládat po trasy passy a průsmyky, tak aby mě to opět vyšlo na 6 dnů. Uvažoval jsem, že vezmu vozík a pojedu autem až do Vadůzu a pak vše projedu na motorce, nakonec jsem tuto volbu zavrhl a jel po vlastní ose. Nechtěl jsem se již přes Vadůz vracet. Termín jsem si stanovil od 17.9., ale pak podle předpovědi počasí jel 12.9. ve čtvrtek. A udělal jsem dobře, počasí jsem měl po celou dobu výborné. Bez mraků, pořád jasno a denní teploty mezi 22 -25°. Prostě paráda. Týden před odjezdem jsem si zabukoval ubytování, doladil trasu, připravil motorku. Něco málo nastudoval o místech, kam se chci podívat. Opět říkám, jednou cestou nelze vidět vše., takže další passy naplánuji na příští rok.

První den

Odjezd v 6,30 hod. směr Reintal, Vídeň a potom po dálnici až před Innsbruck. Tam jsem uhnul na Achenpass, projel ho a pokračoval do centra Innsbrucku. Achen pass je menší, s pěknou, klikatou cestou až do Innsbrucku.

V centru jen pár fotek, kávu v restauraci a dál směr Vadůz, Tady jsem si to trochu protáhl, a jel směrem na Bregenz, chvíli okolo Bodamského jezera dál přes Sankt Gallen, Grabs do Vadůzu. Hranice byla uprostřed mostu, jen cedule. Do Vadůzu jsem přijel už za tmy, moc jsem se tam nezdržoval a přejel do Triesenu na motel. Dnešní trasa byla víc po dálnici, což není nic záživného, ale nechtělo se mě to dělit do dvou dnů. Počasí celý den krásné, jasno bez větru. Dnešní trasa: Domov – Achen Pass - Innsbruck - Bregenz - Sankt Gallen - Grabs – Vadůz - Triesen – 798 km. Lichtenštejnsko je malebný státeček, poznáte, že jste tam vjeli jen podle značek aut, mají je černé s bílými písmeny. Vadůz je takové menší městečko, kromě hradu tam nic zvláštního není. Pozor na radary v Lichtenštejnsku, je jich docela dost a nejsou předem značeny.

Druhý den

Ráno, ještě za tmy jsem z Triesen vyjel směrem na Balzers, kde je takový menší hrad Burg Gutenberg. Po ranní kávě na pumpě jsem to vzal podle plánu na Oberalp Pass 2 046 m, krásný pass, super cesta, nahoře jsou restaurace, krámek se suvenýry. Tento a další dny už jen po bundeskách, mimo dálnice. Další cesta vedla přes městečko Andermatt, sem vede taky klikatá horská cesta, a dále na Furka Pass 2 436 m a Grimsel Pass 2 165 m.

Tyto dva passy jsou vedle sebe, oba krásné, samé zatáčky nahoru, dolů, prostě paráda. Furka pass, tam nic kromě cedule není, Grimsel Pass, tam je pár restaurací, a u jezera obrovské parkoviště. Další cesta vedla přes Col de la Forclaz 1527 m, menší pass, nejde minout, pak jsem dojel  pod Mont Blanc.

Zastavil jsem se v Chamonix-Mont-Blanc, pěkné horské městečko, odkud je krásně vidět Mont Blanc. Z Chamonix na Little St Bernard Pass vede cesta tunelem pod Mont Blanc, je to docela drahý průjezd, motorka vyjde na 32 euro, projel jsem si ho. Tam pozor na rychlost a rozestupy mezi auty, musí být 150 metrů, rychlost max. 70 km, 2 x mě blikl radar, asi za nedodržení vzdálenosti, tak uvidím co přijde. Na Little St Bernard Passu jsou restaurace, krámek, jinak jen holé skály, cesta super. Další byl Col de l'Iseran 2 764 m, jela se tam tour v tomto roce. Krásný pass nahoru i dolů, užil jsem si ho. Mimo plán byl Col du Mont Cenis,  2 083 m, ale stál za projetí.

Tam nic kromě cedule není, ale cesta nahoru super a dolů kolem jezera ještě lepší. Pak už jen dojezd do ubytování v Bardonecchia. Dnešní trasa: Triesen -  Balzers - Oberalp Pass, - Andermatt - Furka Pass - Grimsel Pass, - Col de la Forclaz-  Mont Blanc, a tunel - Little St Bernard Pass - Col de l'Iseran, - Col du Mont Cenis  - Bardonecchia, (Oulx) – 554 km. Celý den krásné počasí, jasno bez mraků kolem 22°, ráno bylo 10°. Do 11 hodin prázdné silnice, takže super jízda, odpoledne to taky šlo, ale už větší provoz, motorkářů nespočet, Čechy jsem nepotkal žádné. Dnes super den.

Třetí den

Vyspal jsem se do růžova, takže hurá na další passy, počasí bylo už od rána jasné bez mraků, v údolích trošku chladněji, ale dalo se to. Ráno jsou silnice prázdné, do jedenácti hodin jsem potkával jen kolaře a pár motorkářů. Dnešní první pass byl Col d'Izoard 2 360 m, vzal jsem to přes Oulx, Montgenèvre, Briancon, už tato cesta je krásná, vine se údolími, lesy, sem tam přes kopce se spoustou zatáček a krásnými osadami a vesnicemi.

Cesta na Col d'Izoard se vine pomalu do kopce ze začátku lesem, pak už jen holé skály. Nahoře je jen cedule a parkoviště, jela se tam toru v roce 2017. Cesta dolů super, obrovským holím údolím, bez jakékoliv vegetace. Dál vedla cesta přes Parc Naturel Régional du Queyras, Jede se úžasnými téměř holými horami s malými jezírky, v tomto duchu jsem dojel až pod další pass Col Agnel 2 744 m, je to nádherný pass, nahoře téměř měsíční krajina, opět jen cedule a rozcestník států, Itálie, Francie. Další pass je trochu dál, ale stál za projetí, pro mě jeden z nejlepších. Col de la Lombarde 2 350, nahoru se jede úzkou silnicí plnou vraceček, kde potkáte jen kolaře, a bylo jich hodně. Nahoře opět jen holé skály a cedule. Pár motorek už tam bylo, většinou Francouzi. Další pass, pro mě top, vedl náhorní plošinou přes Parc national du Mercantour, a pomalu nahoru na Col de la Bonette, 2 802 m, super cesta, tento horský průsmyk má nejvyšší položenou cestu ve výšce 2715m, pak už je nahoru jen taková smyčka, kde je sloup v 2802m s popisem, pokud chcete úplně nahoru, tak jen po svých.

Nahoře bylo docela narváno, samé motorky a spousta kolařů. Od jihu, odkud jsem přijel, stoupáte nahoru docela dlouho, 26 kilometrů. Původně jsem chtěl dále jet směrem na Uvernet-Fours, kde je ještě jeden pass, nakonec jsem to vzal přímo na další pass Col de Vars, 2 109 m, přes Jausiers, opět super cesta. Z Varsu jsem pokračoval horami, minul jsem Briancon a přijel na další krásný pass Col du Galibier, 2 645 m.

Úžasný horský průsmyk, který vynechat by byl hřích. Cesta vede přes tunely, holé skály a jezírka, no a opět s mraky kolařů. Potom už jen kratší zajížďka do Alpe d'Huez, tam jsem si dál kafíčko, sjel stejnou cestou dolů a přejel do Voreppe, kde jsem měl ubytování. Dnešní den jsem si užil, počasí nádherné, passy, průsmyky, hory a celkový ráz krajiny úžasný. Dnešní trasa: Bardonecchia,- Col d'Izoard- Col Agnel- Col de la Lombarde- Col de la Bonette- Col de Vars - Col du Galibier - L'Alpe d'Huez -  Voreppe, 575 km.

Čtvrtý den

Ráno po snídani jsem vyjel směrem na Ženevu, Počasí opět bez mráčků. Cesta po bundeskách je trošku zdlouhavější, ale Švýcarskou dál známku jsem kupovat nechtěl. Dnešní den jsem pojal jako odpočinkový. Počasí opět jasné bez mráčků. Byla neděle, provoz dopoledne minimální, odpoledne se to podstatně změnilo, naštěstí pro mne, jen v protisměru.

V Ženevě jsem si prošel centrum, na jezeře vyhlášenou fontánu, palác národů a pokračoval podél jezera jižní stranou k hradu Chillon v Veytaux, je hned na kraji města na jezeře, stojí za prohlídku. Dál jsem to vzal směrem na Bern, cestu jsem nastavil přes dva národní parky. Pěkná cesta, která stojí za projetí. V Bernu prohlídka starého města, hodinové věže, paláce federace, V restauraci kávu a lehčí oběd. Pokračoval jsem dále pře Thun, podél dvou jezer na Gotthard Pass.

Cesta z Bernu až Do Airola, super, doporučuji projet. Výhodou bylo, že jsem jel směrem na Gotthard. V protisměru byla už od Thunu až po Wassen jedna souvislá kolona aut, docela husté, nikde se tam nedalo předjíždět. Samotná cesta na Gotthard je pěkná, široká, plná zatáček, už byla prázdná, přijel jsem nahoru po 19 hodině.

Dolů do Airola taky super, trošku to vše kazilo asi pět uzavírek na semaforech. V Airolu jsem zajel do ubytování, které bylo zároveň i restaurace. Dal jsem si pivko, výbornou pizzu a šel chrnět. Dnešní trasa: Voreppe - - Ženeva - Veytaux - Bern - Thun, - Gotthard Pass – Airolo – 498 km.

Pátý den

Ráno po snídani jsem vyjel opět na Gotthard, počasí opět bez mraků, tak to vypadalo na pěkný den. Protože bylo pondělí, tak jsem si říkal, že to bude dnes volnější, opak byl pravdou, všude motorkářů jak v neděli. Po projetí Gotthard passu, jsem směřoval horami k Julier Passu, tak jak předešlé i tento stojí za projetí, krásný pass.

Dál vedla cesta do St. Moritz, je to opravdu luxusní městečko u menšího jezera, opět prohlídka, ranní kafíčko a dál přes přes Pass dal Fuorn  2 149 m, který také stojí za projetí, úžasná cesta nahoru i dolů, nahoře opět holé skály a už i mraky turistů. Na další pass to bylo docela daleko, vzal jsem to přes Bolzáno k  Passo Sella, 2 240 m, a Passo Pordoi, 2 239 m, oba pasy jsou úžasné, stejného rázu.

Nahoře krásný výhled na holé skály. Tady už bylo docela dost turistů, které tam vyvezly autobusy. Další a zároveň poslední pass na této cestě byl Passo di Falzarego, 2 117 m, i tento nezklamal, krásný pass, stojí za projetí. Potom už jen přejezd do Tristachu, kde jsem měl ubytování. Dnešní trasa: Airolo – Julier Pass, - St. Moritz,-  Pass dal Fuorn  - Passo Sella - Passo Pordoi - Passo di Falzarego – Tristach 573 km.

Šestý den

Tady už jsem nic nevymýšlel, nastavil jsem klikatou cestu mimo dálnice přes Rakousko domů. Počasí opět bez mtaků, takže jsem si i tento den užil. Dnes ujeto 544 km.

Celých šest dní díky krásnému počasí se mně vydařilo, s touto cestou jsem nadmíru spokujen, další passy naplánuji na příští rok. V říjnu mám ještě v plánu, dojet na nejnižší bod na Sicíli, a vzít to přes Pisu, Řím, Vatikán, Pompeje, Vesuv, Etnu, Portopalo di Capo Passer, Palermo a zpět přes Bari, San Marino a domů, tak uvidím, jak to vyjde.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE