Maraton do -stánů

Každý máme nějaké omezení na výletování,někdo nemá čas,peníze nebo z rodinných důvodů.Já mám omezení zdravotní,mám RS,s penězi si vyskakovat také nemohu,za to času mám fůru.

Maraton do -stánů

Kapitoly článku

Předmluva

Rozhodla jsem se tedy napsat svůj první cestopis.Bude o letošní cestě na východ.5 let,každý rok říkám,letos je to naposledy a příští rok už nikam nepojedu,usadím se.Jenže zima je dlouhá a tak to dopadne vždy stejně.Zase přemýšlím,co bych ještě chtěla vidět.Po loňské Gruzii jsem pronesla,že jestli ještě někam pojedu,tak jedině přes Rusko.A tak mě napadl Turkmenistan,který jsem měla jako životní sen už několik let a vidět Bránu do Pekel-hořící díru.Nabídka z minulé dovolené od dvou Poláků, Miče a Aleka,které jsme tam potkali a které jsem  znala 3 večery,že by příští rok chtěli jet se mnou, mi leží v hlavě.Domluva,kdy a kam je docela snadná,jen nebude mi lézt na mozek polština celý měsíc?Zkusím najít někoho z Čech. Potkávám Kamila,kterého znám asi stejně jako Poláky,říkám mu o destinaci a on kývne,že by jel a tak budu mít i češtinu.Super,takže sestava je jasná. Oba Poláci sedlají BMW 1200GS,Kamil (Plzeň) BMW 1150GS,a já (Klatovy)  BMW 650GS,nj,trochu nepoměr,ale větší mít nemohu, takže BMW nemám určitě proto,že má invalidka je zbytečně vysoká,ale protože nedosáhnu na zem a s omezením co mám,je to dost podstatné.Trasu dáváme dohromady,napíšeme si co kdo chce vidět a vlastně se skoro ve všem shodujeme. Teď víza,hm,času bych měla dost,ale když nevím kde,jak,kam a co?Kamil navrhne Pavla Opatřila a já souhlasím.Poláci si zařídí svého pomocníka.Je třeba mít víza do Ruska,Kazachstanu,Tadžikistanu,Uzbekistanu a Turkmenistanu,jenže do poslední zmíněné země moc lidí víza nedostane,prostě většina je zamítnuta.A protože jsem pesimistka,moc nevěřím,že nám to vyjde.Takže při setkání s Kamilem vždy řeším,že budu naštvaná,když pojedeme kolem a Turkmenistan nevyjde, má ten samý názor.Přípravy přeskočím,máme je asi +- všichni stejné.Domluva,že Kamil a já dojedeme do Prahy na autovlak,který nás doveze do Košic,přejedeme do Polska a tam se sejdeme se zbytkem je snadná.Víme i to,že Poláci do Turkmenistánu víza nedostali a že jejich dovolená je 4 týdny,víc to nejde.U nás je to ještě napnuté s vízy,prý se to dozvíme až na cestě jestli víza dostanem nebo ne,jisté je jen to,že Kamil má volno max. 5 týdnů,jen já nejsem omezená časem,ale sama jezdit neumím,jsem posera obdivující samotné cestovatele.Domluvený termín odjezdu 18.6.2016,už 14 dní před odjezdem jsem nervózní a říkám si,že to bude dřina,že už to přeháním,že si nesáhnu na dno,ale pod dno.Pak si ještě vzpomenu na Solifugu(zvířátko-havěť co nesnáším už teď ) a to jsem ji ještě nepotkala.Kamil mě straší sněhem-já a spaní ve sněhu,nepředstavitelné,vždyť je mi  zima i v létě ve spacáku do minus 22C.Pocity se střídají vždy,když na hromadu věcí přidám něco,co budu určitě na cestě potřebovat.Vždyť se těším na velbloudy v poušti,Kyrgyzstan,kde se děti rodí na koních,Pamír,hory a hlavně Ohnivá díra,můj sen.Víza zaplacená,není co řešit,teď už prostě jedu.Rodina a přátelé už jsou trochu zvyklí,ale stejně jsem pro ně cvok.Ví,že když řeknu motodestinaci je jasno a už se se mnou nehne.Překazit by to zase dokázala jen má nemoc,jak už se jednou stalo.

Přichází den D,nabalit motorku,rozloučit a už mi to začalo.Než vyzvednu Kamila 5x zmoknu,klasika.Jedem do Prahy na noční autovlak,oba jsme na něm poprvé.Setkáváme se s bandou veteránistů i pár jedinci,kteří jedou Rumunsko nebo Ukrajinu,takže přikurtovat motorky a honem shánět pivo,vždyť začala dovolená.Vlak dobrý,kupé mi přijde hodně malé,ale jen přespíme a pokračujeme v cestě,ne?Omyl,já nespím ani chvilku.Ráno říkám Kamilovi města,kudy jsme jeli a kde jsme stavěli.Klepání- ranní káva a něco k tomu,znamení,že už brzy budeme vystupovat.Motorka je celá,vše jak má být,takže odkurtovat,rozloučit s ostatními a frčíme.Kilometrů před sebou máme víc než dost a už je teplíčko.Odpoledne dojíždíme k vodní nádrži Velká Damaša,je tu krásně,postavíme stany,vykoupeme se a jdeme na pivko a jídlo.K večeru trochu prší.

20.6.

Ráno je zataženo,ale bez deště,sbalíme se a jedem na domluvený sraz do Rašova.Protože máme ještě čas,jdeme netovat a něco sníst,v tom volá Mič,že měli nehodu Alek nedobrzdil a popotlačil Miče.Alek má naražené prsty na noze a žebra,ale hlavně museli objednat reflektor a ten bude až zítra,takže máme jet směr východ a prý nás dostihnou.Nějak se nám to komplikuje,ale snad bude vše v pořádku a brzy budeme pohromadě.Odjíždíme na hranice Polsko-Ukrajina,kde začíná heslo-Není kam chvátat!Když se dostávám na odbavení k okénku,celnice sjíždí fotku a mě,nějak jí to nesedí(fotka v pase je 10 let stará),ale po chvíli nás pouští a my pokračujem.Za Lvovem stavíme stany u polňačky,pivko,jídlo,pokec a Kamil má sebou v noťasu Expedici Lambarene,je to super podívaná.Do toho měsíc a komáři,kteří nás brzy zaženou do stanů.V noci začíná pořádná bouřka.

21.6.

A lije i ráno,no spíš chčije a chčije a létají blesky!V 10h řešíme co udělat,NIC.V 11h se rozhodujeme,že sbalíme věci a pokud bude trochu lépe pojedeme dál,když ne,zůstáváme,čas nás netlačí.Na 2 minuty přestalo,sbalíme stany a začíná slejvák znovu.Sotva se dostaneme na asfalt jsme mokrý,na první benzíně tankujeme a sledujeme jak lije víc a víc,blesky létají svisle i vodorovně,tohle jen tak neskončí!Vedle je luxusní restaurace,tak tam zajedeme,dáme pivko,jídlo, probereme plány dál a ponetujem.Šašlik,br.kaše a zelný salát(já bez masa,na dovolených se většinou stávám vegetariánkou)výborné,jen to pivko mi nechutná,ale jsme v suchu a krásném prostředí.Zavítali sem i místní policajti,takže po chvíli za nimi jdeme zeptat se na situaci.Chtěli bychom jet přes Mariupol,že bychom se při čekání na poláky alespoň vykoupali v moři a pováleli v písku.Víme,že Donetsk a Luhansk válčí.Policajti ukazují válečnou oblast,ale prý Mariupol je v pohodě.Super,takže máme jasno,jedem na jih.Píše mi Mič,že zítra ráno v 5h vyjíždí za námi.Nám konečně přestává pršet,taky už je skoro večer,ale chceme se pohnout,cesta je samá díra,plná vody.Spaní nacházíme za městem Ternopil,vypadá to na pěkné,klidné místo,před námi jsou pole,za námi křoví-ideál.Postavíme stany,dáme pivko,pustíme Lambarene a najednou za námi zemětřesení!Vlak,a že tady opravdu krátké vlaky nejezdí.Hned za křovím je dvojkolejka,jasně,klidné místo.Snad v noci moc jezdit nebudou.

22.6.

Ráno přijíždí 4 traktory a jdou stříkat pole,jasně,klidné místo.Balíme a mizíme.40°C nás nutí jet dál a dál,je lepší se zbytečně nikde nezdržovat.Konečně si tu zase po x letech dávám moji placatou,zlatou dobrotu-sušenou rybku.Plány se mění,moře musíme nechat na cestu zpět,protože kluci už zítra mají v plánu společné setkání.Takže místo na jih jedeme zítra zase na sever.

23.6.

Dnes už se konečně dočkáme a Kamil poprvé uvidí naše spolucestovatele,zná je jen z mého vyprávění.Hranice Ukrajina-Rusko,místo kde čekáme,že za hoďku by tu mohli také být,říkáme si.Jenže z 1 hodiny je hodin 5 a hodinky ukazují 19.30.Takže rychle obejmout,seznámit a honem ať jsme odbavení a můžeme jet.Ukrajinská hranice projde dobře,ale Rusko se mi ukazuje v tom světle,jak jsem si ho představovala.Byrokracie!Nejdříve se mění směna,což chápu a ráda se podívám.Vecpeme se do kolony aut,jeden místňák nám radí,že máme vyplnit papíry a co kam napsat.Což oceňujeme.Připadám si jak úřednice,hlavně v okamžiku,kdy mi celník sdělí,že to mám obráceně a tak musím psát znova.Registrace je hotová a teď od okénka k okénku a k dalšímu.Fajn a už je to vše?Ne,ještě přijde celnice a ta bude dělat kontrolu motocyklu.Přijde blond baba,zaklepe mi na kufr a důležitě řekne-Otviraj!To si počká,než rozmotám kurty.Kufr otevřen, sáhne na stan a ptá se ´´palatka´´?´´Da´´.Sebere se a odchází,jsem lehce rozladěná,rozbaluji to tu takovou dobu a jí to stačí?Je tma jak v pytli,takže nasedáme na motorky a popojedeme na parkoviště,kde je domluva jasná-spíme tady,po tmě se nedá jet,ani hledat jiné místo.Stany nestavíme,všude kolem nás to voní jako na WC,raději o tom moc nepřemýšlím.Dáváme seznamovací a vítací pivko,něco pojíme a jdeme se uložit.

24.6.

Ráno zjištuji,že jsme opravdu v Rusku.Veškerá havěť je tu fakt velká,i mé pupeny od tamních komárů!Jsem unavená,moc jsem toho nenaspala,asi jako všichni,za řidítky nemám daleko ke spánku.Jak to jde,dávám kávu,ale moc to nepomáhá.Rusko je placaté,jen ty břízy,na které jsem se těšila.Občas si říkám,že je to jak z Mrazíka-jezírko a běloučké břízky,jen medvěda bych potkat nechtěla.Aby se mi Rusko zapsalo opravdu pořádně a nezapomněla jsem na něj ,stává se mi zajímavá příhoda na benzínové pumpě.Předem upozorňuji,že mám nádrž na 16 l paliva.Funguje to tu tak,že člověk musí jít nahlásit,že chce tankovat,co a na jakém stojanu bude tankovat a v jakém množství,nechá jim tam platební kartu.Dobře,tak hlásím 9 litrů.Dojdu k pistoli,chci tankovat,ale nic neteče,ani kapka.Vypadám tu jako neschopná baba!!!Fajn,tak jdu opět dovnitř a paní mi řekne,abych zadala PIN.Divný postup,napadne mě,ale neřeším.Jdu tankovat a zase nic neteče.Do třetice a chce zase platební kartu,jdu ven-hurá benzín teče.Tankuji 12 litrů,jak je možné,že pistole nevypnula při 9 l??No nevadí,doplatím 3 litry a je to.OMYL!Paní mi dává dva lístky od placení,že jsem natankovala 21 l.Dohaduji se s ní,že tolik benzínu nemám kam dát,že jsem natankovala 12 l.Nerozumíme si.Takže mi s domluvou pomáhají i Poláci,vysvětlujem,že to není možné.A ona,že jí je to nezajímá,že mi kartu nevrátí,dokud nezaplatím.A že jsem si ten benzín dala do Camelbacku na záda.Paní je určitě znalá,ale neoblomná,takže jestli nedám ruble,mám smůlu.Platíme a jdeme,nemá cenu se tu dohadovat.Dnes najeto skoro 800 km,je to makačka.Spaní nacházíme krásné,na rozkvetlé louce,děláme první společný oheň a večer je fakt parádní i s krásným západem slunce a padajícími hvězdami.

25.6.

Sluníčko od samého rána,jen tu dost fouká.Silnice jsou strašné,samá lepenice.Kousek od hranic s Kazachstánem stavíme a jdeme na boršč,je jiný než očekávám,je bez červ.řepy,ale dobrý,jen kus beraního masa a koriandr mi vadí.Trochu se pobavíme s obsluhou a její rodinou a pokračujeme v cestě na hranice s Kazachstánem.Krajina se mění na step,lidé jsou tmavší pleti a začínají mít mongoloidní vzhled,ale jsou usměvaví a někteří jsou i hezcí,líbí se mi tu!Je to pro mě něco neznámého.Hranice jde celkem dobře,i když zase musím otevřít kufr,celník jen nakoukne,zeptá se co je co a co mám ve válcích a je po prohlídce.Dnešní místo na spaní je úplně úžasné,jsme schovaní v dolíku, máme oheň i veselý večer.

26.6.

Vyjíždíme v 7 h ráno,už je zase horko,ale silně fouká.Cesta utíká do chvíle,než nás zastaví policie.Kamil a já jsme na 100 jeli 120,prý nám udělali moc pěkné fotky.Mič je ukecává,takže neplatíme a můžeme pokračovat.Stavíme ve městě na nákup,lidé se s námi fotí,ženská na motorce je atrakce,takže se u mě pár chlápků vystřídá,aby měl každý svou fotku.Dlouho se ale nikde nezdržujeme,musíme jet dál.Ty roviny,je to na zbláznění,hlavně to uspává. I dnes mám svůj příběh:přijíždím na benzínu,jdu se zeptat jestli berou karty,obsluha koukne na kartu a říká ´´Nět´´.Kartu zandavám a jedeme k druhé benzině,tam chci vyndat kartu,ale karta není.Hledám.Po chvíli se seberu,jedu k první benzíně a koukám jestli tam neleží.Neleží!Probírám všechny kapsy a konečně kartu nacházím.Sednu na moto,jedu k druhé benzíne,chci vyndat kartu a ta opět není!V tu chvíli si říkám,že už asi nejsem normální.Dobu hledám a najednou nacházím.Honem jdu tankovat,dokud vím,že kartu mám a opravdu ji mám!:-).Člověk má už dost vyhučenou hlavu,takže se stávají věci,nad kterými tady kroutím hlavou

27.6.

I dnes je teplíčko od samého rána,ale při představě,že dnes pojedeme zase jen rovně a spousty kilometrů se mi ani moc do sedla nechce.Silnice jsou tu celkem pěkné,jen okolí je nuda,step,písek rovina.V okamžiku kdy vidím prvního velblouda jsem zase na chvíli nadšená,těšila jsem se na ně.Jak to jde,stavím u stáda a jdu se s nimi fotit.Jsou krásní.Po cestě si všímám takových zvláštních budov v osadách,než přijdu na to,že jsou to hřbitovy,na ně mám trochu úchylku,takže nejraději bych se šla podívat z blízka,ale musíme jet,žádné zdržování!Hrobky mají tvar domečků,paláců,hradů,kolikrát vypadají lépe než obydlí pro živé.Je to úžasná podívaná.Dnes je v plánu Aral-vysychající moře.Cestu k němu nemáme problém najít,ale přichází na řadu můj obávaný písek.Nemám zkušenosti,nevím jak na něj a tak čekám jak se bude chovat Barča a vlastně i já.Cesta ale není úplně měkký písek,takže to jde,i když občas překvapí.Zastavili jsme na dně,kde dříve bývala voda,ale tu vidím až po krátké procházce,v hodně velké dálce a moc jí není.Otvíráme pivko,kdy si ho zase dáme s motorkami na dně moře,že?Domlouváme se co dál,Kamil chce jet až k vodě,že se tam můžeme vykoupat a přespat,ale nám ostatním se tam nechce,protože písek je dál opravdu měkký,motorky naložené,plácali bychom se v něm.Navíc ve zbytku vody by určitě koupaní příjemné nebylo,necháváme tedy jet Kamila samotného,tak jak to chce.Ujede cca 100m a leží,náhodní místnáci mu pomáhají a on jede dál.Když se vrátil,byl uřícený,zničený.Od vody byl prý ještě hodně daleko a plácnul sebou ještě 2x,v těch teplotách s naloženou motorkou to jednoduché opravdu neměl.Od Aralu odjíždíme hledat spaní,jenže ve stepi se nehledá úplně nejlépe.Takže nějakou dunu,kopeček a zapikáme se,postavíme stany. Kamil mi oznamuje,že už ví,jak je to s vízy do Turkmenistanu.Máme je!!!V tu chvíli nevím jestli se mám radovat nebo brečet,představa písku,horka a únavy je trochu strašidelná,asi mi to pořádně ani nedošlo,že mám na dosah splnění svého snu.Než usnu lítá mi hlavou spousty myšlenek.

28.6.

V plánu je Bajkonur,chtěla bych vidět kosmodrom.Zase máme krásné teplíčko a tak vyrážíme.U města vidím v dálce i kosmodrom,jsem natěšená.Jenže-do centra nás nepustí,kontrolní hlídka po nás chce speciální povolení.Nemáme,takže chtě nechtě musíme se otočit,jedem si tedy vyměnit peníze.Mezitím Kamil zjišťuje,že prý ani kosmodrom není možné navštívit,prý je taky uzavřený,stejně jako město,ptal se prý místních.Hodně mě to mrzí,ale nedá se nic dělat.Tankujeme a přicházíme na to,že zde se platí rublem jako v Rusku.Fotky raketové základy dělám ze sedla za jízdy.Škoda.Hodně aut na nás mává a všimla jsem si,že u mě se musí přesvědčit,jestli jsem opravdu baba,protože při předjíždění na mě všichni zírají,usměv,zařadí se a koukají dál přes zadní okno nebo se vyklání z bočních.Odpoledne se ve městě stavíme na pivko,dostáváme točené na stojáka,od sympatického ruského mladíka.Je z nás docela na větvi.Přichází lidé,kteří jsou zvědaví,co tam děláme a odkud jsme.Na další kousek čas není a tak jedem,je pozdní odpoledne a kilometry čekají.Máme dnes najeto 700km,a je již tma tmoucí,spaní se hledá pozdě,proto taky dost špatně.Zajíždíme na polňačku s hlubokýma vyjetýma kolejema.Při otáčení nedošlápnu a padám,jenže nechávám nohu pod motorkou.Než mi kluci vysvobodí,mám pocit,že už mám nohu na dvě části.Barče jsem o pár cenťáku zkrátila spojkovou páčku,jinak je O.K..Takže dnes je spaní vyřešené,kousek od hlavní silnice u prodejních stánků s melouny.Ostatní by mě nejraději viděli na rentgenu,ale já jsem neslyšela žádné prasknutí,takže to bude dobré.Uvidíme ráno.

29.6.

V noci jsem toho moc nenaspala,ráno vytahuji obvaz,že si nohu stáhnu,nějak mi natekla,ale problém je narvat se do boty.Při mém štěstí to odnesla levá noha,musím se naučit řadit a nějak té noze taky ulevovat.Je to dost bolestivé,ale člověk to překoná,dovolená teprve začíná.Cesty jsou v docela slušném stavu,jen ty nesmyslně snížené rychlosti 10km/h se prostě jet nedá,ale i ty potkáváme.Avšak na 40 máme trochu více, všichni kolem 70km/h,kamera přilepená u sloupu nás práskla.Policajti nás odstavují a chtějí po každém 400 USD,což nemyslitelné,po hooodně dlouhém smlouvání jsme na 100 USD na každého a prý pokud to nezaplatíme hotově na místě,budeme na hranicích platit každý 400 USD.Zaplatili jsme a raději vypadli.Ponaučení-V Kazachstanu je opravdu hodně policajtů a také mají dobrou výbavu,takže se snažit dodržovat pravidla.Stavíme nakoupit základní potraviny,pro místňáky jsme atrakcí,hlavně můj camelbak.Paní říká svému muži,aby se podíval,že piju hadičkou vodu ze zad.Ptají se kolik to stojí dolarů a jestli bych jim to mohla přivézt,až pojedu příště.Asi vypadám na to,že tu trasu jezdím každý měsíc.Všichni se mi vyfotí na motorce ,jsou spokojení a my můžeme v klidu pokračovat.Konečně se krajina začíná zvedat,spaní hledáme pod horami.Dokonalý plácek se zavodňovacím kanálem,vyperu,umyju sebe i vlasy a noha bude mít chladící obklad,už se mi totiž vybarvuje.

30.6.

Je opět horko.Na silnicích se čistí a perou koberce,je to tu dost častá podívaná.Dnes konečně překračujeme do Kyrgyzstanu,jde to dost snadno.Za hranicemi chceme vyměnit peníze,Kamil si zapaluje a místní policajt hned zkouší vybrat peníze,prý se tam nesmí kouřit na ulici,přitom jsou všude po zemi nedopalky,ukazuje na ceduli,kterou někdo sepsal na PC a vylepil.Co kdyby se někdo chytil a opravdu zaplatil,že?Ale Kamil to nebude,sice ho to stojí načatý tabák co má u sebe,ale nic neplatí.Při cestě pak stavíme na oběd.Pivko,salát a šašliky.Zase naletím,šašlík mám jak žvýkačku,takže vegetariánství jsem měla dodržovat!Tato země se mi líbí,je hornatá a pro mě dost zajímavá,mám na co koukat.Jurty,život,lidé,zvyky,jídlo i zvířata,vše je pro mě nové.Na tržišti kupujeme sušené rybky,třešně,meruňky.Spaní nacházíme zase parádní,voda,oheň,nad kterým si opečem sušené rybky,mimochodem je to delikatesa,klid a zasněžené hory od kterých jde chlad.

1.7.

Šotolina by byla skvělá,ale rolety se Barče ani mě moc nelíbí,když tyto cesty skončí,je to paráda.Všichni si to užíváme,přesně proto jsme sem jeli.Při jednom tankování se ptáme obsluhy,jak vypadají cesty.Ti nám říkají,že tam spadla lavina,a že je to neprůjezdné,další říkají,že to průjezdné je.Chceme odjet,když v tom za zády slyším-Ahoj,odpovím Ahoj a říkám si,naučený pozdrav.Omyl-Kam jedete?dotaz mě zastaví.Sundám helmu,otočím se a plné auto místních,ale mluví bravurně česky.Prý bydleli 10 let v Praze,ale Kyrgyzstán je lepší a tak se vrátili.Hned se nám snaží pomoci,škoda že není čas si popovídat o životě,ale cestu poradí,což potřebujeme.Benzín tu nestojí ani 10 Kč,v době,kdy u nás stojí 30 Kč. Nevím kam dřív koukat,je to nádhera,zvrásnělé,barevné hory,zatáčky,šotolina a obydlené jurty.Když přijíždíme na samý vrchol objevuje se nad námi černý mrak a je to jisté,ochutnáme horský déšť.Sjíždíme po čerstvém asfaltu,je sice jen na půlce cesty,ale zrovna na naší,v tom přichází liják,stavíme a rozbaluji plachtu pod kterou chvíli stojíme,ale nakonec se oblékáme do nepromoků a vyrážíme.Při vjezdu do údolí zažíváme bouři,ale takovou,na kterou asi nikdo nezapomeneme.Lije,do toho blesky a vše co jde létá z jedné strany na druhou,i já,všudypřítomný červený písek je jak bodliny,k tomu ještě kroupy,jen čekám kdy skončím na protijedoucím autě.Musíme to projet,a doufáme,že z toho brzy vyjedem a bude lépe.A taky je,i když dost fouká,alespoň oschneme.Při stoupáme do dalších hor svítí už slunce a tak se můžeme zase kochat,nacházíme sněhovou závěj ze které mám asi největší radost já.Kontrasty jsou tady prostě obrovské.Na vrcholu stavíme,jdeme udělat fotky,ale hlavně,potkáváme pána na oslíkovi.

Hned si s námi jde povídat a Mič mi domlouvá exkurzy jurty,Kamil jde se mnou.Sotva vkročím dovnitř,nevím kam se podívat dřív,uprostřed je malý stolek,na něm jídlo a za ním na zemi leží děvče,které jsme vzbudili,ale až tak si z toho nic nedělá.Kuchyňská linka vypadá trochu jinak než u nás,ale je to tu příjemné.Paní domácí nám podává Kumys,okamžitě ho předávám Kamilovi s díky,následuje chléb a čerstvé máslo,to ochutnávám a z chutě jsem nadšená.Žijí tu jen pár měsíců v roce,na zimu se stěhují z hor do města.Nádherné výhledy,ale drsný život,i když si myslím,že by měnit nechtěli.Slunko začíná padat a tak pokračujeme,abychom našli spaní.Hory mají zase černý čepec z mraků a sem tam se blýskne,neprší.Najdeme plac u řeky,ta je ale tak špinavá a prudká,že na koupačku není odvaha.Takže jdeme postavit stany a rozdělat oheň.

2.7.

V horách je 20°C,ale dole je 35-40°C.Jsme kousek od Číny,jsou tu rýžová políčka a zrovna sází rýži.Po cestě stavíme u jezera,dáme koupačku,hned jsou tu zase nadšenci,kteří se chtějí vyfotit na našich strojích.Líbí se mi místní ženy,mají krásné,husté,černé vlasy,převážně dlouhé.Hlavní cesty jsou tu pěkné,nový asfalt,vedlejší jsou horší,šotolina s velkými dírami.Krajina se tu každou chvíli mění.Jsou tu časté kontrolní stanice,jde jen o kontrolu jestli člověk dojel z bodu A do bodu B atd..Začínáme zase stoupat do hor,jsme za Oshem a musíme najít spaní,ale protože v horách rovina není,ptáme se u místních,jestli bychom mohli spát u nich na zahradě,mají tu prodejní stánek.Mič, Alek i Kamil zůstávají rovnou v něm,já jdu stavět stan,za chvíli přichází Kamil,že tam teče vodka proudem,tak odešel.Paní domácí přináší něco,co vůbec nevím co je,přijde mi to na pohled jako drobné škvarky,jenže pak přináší ještě cukr krystal,ten do toho sype a přimíchává kapku smetany.K tomu mi podává chléb.Není to špatné,ale pro mě je to nezvyklá chuť.Najednou přichází kolegové s rozhodnutím,že domluvili,že budeme spát v jurtě,kterou již domorodci nepoužívají.Je stará 30 let.Vypadá dobře,jenže má dost větracích míst u podlahy,hned nám to připravují,na zem dávají koberce a deky z plstě.Je to neuvěřitelné,chtěla jsem v ní spát,ale že se to povede?Jen sotva si sednu na karimatku,koukám na škvora,který je 2x větší než jaké jsou vidět u nás.Dlouho ani nedebatujem,protože vodka je uspávač.

3.7.

Na dnešek jsme se moc nevyspali,pánové chrápou,ale hlavně na nás do bejváku ze všech stran tahlo.Ráno si připadám jako Iris z Kurva hoši …,ptám se paní,kam mohu na záchod,moc prostoru tu není na odskočení si do přírody,ona ukazuje na stavení.Je mi jasné,že to nebude evropský záchod,ale nad tímhle mi trochu zůstává zrak stát. V rohu je kýbl s natrhanými novinami.Tady se opravdu člověk zdrží na to nejnutnější.Rozloučíme se s domácími a jedem.Cesta je pěkná,i když svítí slunce,je chladno,jsme vysoko.Kyrgyzské hranice jdou snadno,na skříni v místnosti,kde na nás celník zkouší,že bychom měli platit,necháváme samolepku naší výpravy,nejsme ani první ani poslední.Nic neplatíme,dostáváme razítko a jedem.

Tady se setkávám s nejdelší zemí nikoho mezi hranicemi.30km.Vidíme tu jaky,sviště,mají dlouhé chlupy,jsou to rychlé zrzavé koule,které nám přebíhají přes cestu.Na tadžické hranici nemají elektriku,nemají tu nic krom výškové nemoci.Než nám vrátí pasy,začínáme řešit,že Alekovi se točí hlava a mně buší srdce jako o závod,jsme ve výšce přes 4600m.n.m..Dostali jsme radu,že to chce cukr,vyndavám bonbony.Když už máme pasy vráceny,vezme nás do buňky další ´´celník´´,a že musíme zaplatit každý 10 USD za nějaké pojištění.Nakonec musí tuto částku zaplatit jen chlapi a já to mám zadarmo,že jsem žena.Absolutně nevím co to bylo.Hned za námi přijíždí na hranici 4 motorky,Poláci,prý jim ale nemáme nic říkat.Asi smluvní ceny!!!Konečně nás pouští,šotolina,občas přijde brod,v jednom odložím motorku,chytám o spodek.Nic se nestalo,kluci mi motorku zvednou a máme důvod otevřít pivo.Tadžikistán nazývám zemí kamene.Ať se podívám na jakoukoli stranu,je tu jen šutr.Když začne zapadat slunce, hodně se ochlazuje,proti nám se objevují 2 Jawy.Jsou to sousedé,Slováci-Roman a Miloš,jedou ještě do Mongolska.Domlouváme se,že dnešní večer strávíme společně.Mně je ale taková zima,že si s klukama podám ruku,dáme slivovici a jdu stavět stan,ze kterého už nevylézám,protože bych zmrzla,jsem prostě baba!Chlapci si vystačí i beze mě,dostanou cenné informace,třeba že jedna hranice do Uzbekistanu je zavřená,už několik let,takže máme ušetřit kilometry.

4.7.

Podle mě bylo v noci 0C.Dokonce i Mič přiznal,že mu byla zima.Ráno svítí slunce,balíme,loučíme se a jedem.Celý den offík, při hranicích s Čínou.Ve městě měníme peníze a tankujem,čerpačky tu vypadají trochu jinak,přelévání do kýblů a pak přes trychtýř do nádrže.Cena je kolem 15 Kč/l benzínu s oktanovým číslem 92.Za vesnicí je přes silnici závora, policejní hlídka chce vidět povolení do Pamíru a zve nás dovnitř budovy.Je čas oběda,na stole uvařený oběd,nějaké brambory se zeleninou,chléb a kumys.Hned nás pobízí,abychom si brali a sedli si.Neodmítáme,jídlo je výborné.Mluvíme o výškové nemoci a tak vaří kávu a čaj,přináší ostružiny a nějaký kompot.Prostě tady by se lidé rozdali.Dlouho neposedíme,musíme pokračovat.Cesta je místy písečná,ale převážně šotolina,potkáváme spousty cyklistů,mají můj obdiv,to bych nedala.Hranice mezi Tadžikistanem a Čínou tvoří řeka,při které stále jedeme a tak najít spaní je docela problém,jedem v horách,v okamžiku,kdy se objeví plácek,stavíme stany a nocujeme,protože většinou je tu jen cesta a sráz dolu nebo hory.Jsme ve výšce 3800m.n.m.což už je v pohodě,problémy s výškovou nemocí se vytratily,ale chladno je stále.

5.7.

Ženou se černé mraky,lehce kape,balíme a jedem abychom tomu ujeli.Pamír je opravdu nádherný.Když se dostáváme na asfalt naskýtá se nám pohled na děti,které se nahé válí na rozpáleném asfaltu a vidíme to ještě několikrát.Obchody na vesnicích jsou mnohdy tak zásobené,že nevím co dřív koupit.Objevujem jeden bez elektriky,podlaha udusaná hlína,regály prázdné,na pultu 4 lahve a v každé je jiná plodina,kukuřice,rýže,čočka a někdy třeba cukr nebo mouka.Chléb nemají,vodu taky ne.Některé obchody jsou lepší,mají i jeden druh uzeniny,vejce,nějakou zeleninu i vážené sušenky a když si koupím limonádu,je na ní vrstva prachu taková,že do ní mohu malovat.Dnes jedeme pro změnu při hranicích s Afhgánistanem,vypadá moc hezky,barevná políčka,obhospodařovaná země,dělí nás také řeka.Prý odtamtud proudí nejvíc narkotik do Evropy. Náboženství je tu většinou muslimské,ale navenek to není poznat,jen minimum žen má zahalené vlasy.Nosí se tu,jak říkáme,´´pyžama´´ a ve městech se nosí normální oblečení,velké výstřihy i krátké kraťásky.A s chlastem se tu asi taky moc nešetří.Nalitých chlapů jsme tu viděli víc než dost.Dnes spíme u jedné rodiny na zahradě a když se večer schází všichni doma,je celkem veselo.

6.7.

Po rozlučce,jako každý den musíme polykat kilometry.Zlatá horská šotolina,je tu rozmlácený asfalt se šotolinou a lochnama.Kontrolní stanice jsou pořád,občas překvapí i policista,jako za školní

katedrou,sluchátka v uších,zajímalo by mě,jestli poslouchá muziku nebo nové paragrafy?? Když vidím po projetí vesnic,jak nechávají spadnout meruňky na zem,je mi trochu smutno,vidím z nich marmeládu,ale tady to nikdo neřeší.Pod morušema mají natažené plachty, ty jsou asi pro ně cennější.Je tu velký rozdíl mezi horami a městem,ale nikde se necítíme nijak ohrožení.Dnes je v plánu výměna oleje v motoru,kontrola náplní a poutahovat povolené šroubky,většinu udělá Kamil,na olej si netroufám.Našli jsme krásný velký plac na nocování,když je vše připraveno k dalším kilometrům,naléváme veselé kalíšky.

7.7.

Ráno slyšíme zvuky nám známé,jede asi 15 motorek na lehko.Nějaká organizovaná výprava,asi.Necháme je projet a vyrážíme opačným směrem,cesta je celkem nebezpečná,kvůli padajícímu kamení,občas jsou docela velké závaly.Několikrát mi vlítne do hlavy myšlenka,co kdyby někoho z nás nějaký šutr zasáhnul,ale takhle se přemýšlet nedá.Dnes je zase horko 38C,ale ta příroda,ta za to opravdu stojí!Číňané tu pracují na výstavbě silnic,i tady se to bude rychle měnit,stejně jako na Balkáně.Těžké stroje stojí po celé trase.Stavíme ve městě,že si vyměníme peníze,jdeme do banky,ale překvapí nás ,peníze tu nemají,protože včera byl svátek a tak se všechny peníze odvezli.Máme přijít zítra.Trochu nepochopitelné,ale jsme posláni do protější banky.Tam slyšíme to samé,ale že nám 50 USD vymění,víc nemají.A prý ani v bankomatu zkoušet nemáme,tam taky peníze nejsou.Jiný kraj…..Pár peněz ještě máme,takže jdeme nakoupit alespoň základní suroviny.Když vidím masnu,zase si říkám,jak jsem ráda,že žiju tam,kde žiju.Obrovský špalek a na něm kýta,hygiena tu asi moc na kontroly nechodí,nebo mají trochu jiné normy.Potkáváme se s cyklistou.Kluk,nejsem si jistá,ale asi Švýcar,sám, jede už rok,byl v Kambodži,Indii…..Obdiv.Ve větším městě konečně měníme a vůbec jim nevadí,že včera byl svátek,ptají se odkud jsme a jak se nám tu líbí.Je pro ně nepochopitelné,že jsme sem dojeli po ose a taky po ose dojedeme domů.Mě zase fascinují svatební šaty u hlavní silnice.Všude tu je tolik prachu a oni vystaví bílé šaty k silnici,očividně se to tu tak ale dělá.Jedem natankovat,kluci platí sumu,co mají na stojanu,jen u mě se prodavač ohne do okénka,mrkne na mě a řekne o 10 míň,než je na stojanu,prý proto,že jsem žena.Ptá se odkud jsem a proč jsem přijela do této země,za slevu mile ráda odpovídám.Po většinu dne jedeme po krásném,novém asfaltu s jedinečnými výhledy i na jezero,u něj bychom chtěli spát,jenže se nemůžeme dostat ke břehu, prodávají tu ryby,takže dnes by mohla být nějaká k večeři.Nad jezerem je neskutečné množství vlaštovek,shodujeme se,že jsme to nikdo nikdy neviděl.Asi hodně komárů.Najednou nás odchytává majitel hotelu,abychom šli spát k nim,ale my chceme spát ve stanu.Není problém,na zahradě.Rozplétají plot,abychom se na zahradu dostali.Hnedka si jdou povídat,stejné otázky,odkud jsme,kam jedeme,kudy jsme jeli a jestli jsme exkurze nebo proč jsme sem přijeli.Zvou nás na diskotéku,ale když koukáme dovnitř,jsou tam holky oblečené jako břišní tanečnice.Hmm,zajímalo by mě jak vypadá taková diskotéka,některé písničky se u nás hrály před 15 lety,ale hrajou i lepší hitovky.My se chceme nejdřív najíst a pak se uvidí.Takže obléknout do společenského,kraťasy a tílko a jdeme.Budova je to velká,nádherná,práce se dřevem je tu asi hodně populární.Jsou opravdu šikovní.

Sedáme si ke stolku,kde v podstatě ležíme,prostě tradiční stolování.Za chvíli přijde paní ,objednávám si,bílé víno,salát,rybu a brambory a ještě na doporučení kompot,hlavně že bude studený.Kamilovi červené víno,polévku,hovězí maso s bramborem.Paní najednou přináší dvě lahve vína,ale bílé nemá,došlo.Tak si dám červené s Kamilem,ale nechutná mi,takže se musí hecnout a dát to sám.Už se nese polévka,kouká z ní půlka mrkve,celý brambor,kus masa.Já dostávám salát a kompot.Přichází Poláci,po sprše,dávají si skoro stejná jídla jak my,ale nám se to již nese.Na talíři mám brambory,grilovaný lilek,kukuřici,rajčata a kečup.Rybu nevidím,asi ji přinesou později.Po půl hodině přijde a říká,že ryba už není.Jsem stejně přejedená bramborami,u jezera a po půl hodině zjistí,že nemají rybu??I tak jsme spokojení,prostě jsme v Asii a tady je všechno jinak.Na diskotéku se nám už nechce nikomu,já si zapomněla vhodný obleček doma a v kraťasech to není ono.Ostatním stačí slyšet rambajs,co budou poslouchat celou noc.

8.7.

Vyrážíme v představě,že dnes dojedem do Samarkantu,kde je pivovar s českým sládkem.Je 38°C,ale s představou dobrého,oroseného piva je chladněji.Jedeme po novém asfaltu,samá přehledná zatáčka s krásnou okolní přírodou,jen občas se na nás přilepí nějaké auto,chtějí se asi jen podívat trochu zblízka,ale dělají to dost nepříjemným způsobem.Přijíždíme k Tunelu smrti,zavřená závora před vjezdem a za ní je kolona náklaďáků.Zastávka na kochání.

Tento tunel o délce 5 km býval hodně obavaným,žádná světla,žádné odvětrávání,díry,voda a padání stropu,tohle vše je už minulostí.Sice není nijak moc osvětlený,ale Číňané ho opravili a stále na něm ještě pracují, jeho název už není tak strašidený.Z druhé strany stojí také kolona kamionů,mají vše označené cedulema s časovým omezením.Stavíme na oběd,všichni si dáváme na doporučení obsluhy guláš a pivo.Číšník přinese dvě 1,5 litrové petky a 4 hrnečky a vzápětí 4 talíře s gulášem,který nevypadá jako náš guláš,ale chuť trochu má.

Hovězí maso s trochou šťávy a k tomu příloha-bram.kaše,rýže,hranolky a kolínka,pro jedlíky ještě chléb.Zvláštní kombinace,ale všem chutnalo.Místňák se přišel zeptat,jestli nemáme nějaké léky na bolest žaludku,Alek jde pro černý kanystr a přináší špiritus.Pán s díky odmítá,že víra jim alkohol nedovoluje.Osobně bych z černého kanystru taky nic nechtěla.Při odchodu potkáváme rodinu,žili 15 let v Polsku,příjemné setkání jak pro nás,tak pro ně.Všude jsou tu pole s bavlníkem,melouny,ovce,ty se mi moc líbí,mají na zadku dva pahrby a ty se jim natřásají při pohybu.Obdivuji i chlapce,kteří bez trampolíny vyskočí na hřbet koně,jako by se tu na koni rodili.Jenže pak se stane trochu nemilá věc,přijíždíme na hranice s Uzbekistánem,před námi je brána a vojáci se samopalem,hranice je rozestavěná,přesně jak říkal Miloš s Romanem.Zkoušíme se domluvit,jestli by nás nemohli pustit,prý to není problém,ale Uzbekové nás zastřelí,takže prý musíme jet na jiný hraniční přechod.200km navíc,jedeme tedy část stejnou cestou zpět.Většinou nám lidé a děti mávají,občas po nás hodili nějaké kamínky,ale tentokrát přijíždím do vesnice a chlapec sbírá kamen velikosti pomeranče a šlehá jím po mě.Trefí mi koleno a Barču.To mě dost rozladilo,zastavuji a jdu si pro něj k domu,chlapec není,ale jeho dědeček mi říká,že ví co se stalo,že se omlouvá a kluk utekl.Má štěstí,asi bych se neudržela a jednu by chytil.Když jdu zpět k motorce,koukám,že se sběhla asi půlka vesnice,všichni na mě koukají a dokonce si mě i natáčí na telefony.Nasedám a odjíždím,jsou to děti,které si neuvědomují co by mohli způsobit.Vjíždíme zase do hor,slunce zapadá,ochlazuje se,9 °C není žádný šlágr po horkém dni.Spaní nacházíme celkem snadno,teče tu potok a jsme schovaní od silnice.Dřevo na oheň tu také je.Večer se kolegům trochu vymkl,pijí špiritus z černého kanystru.Chlápek,co jde okolo z práce si jde hnedka podat ruku a vcelku rychle spočítal,že tu jsou 4 motorky.Kde je tedy čtvrtý muž?Mič mu to tajemství tedy prozradil,že čtvrtou motorku sedlám já.On kouká a říká,že jsem tedy Půlmuž a protože už mají moji chlapci něco upito,chytají se toho a celý večer mi tak říkají.

9.7.

Vstávám ve 3.30 Eu času,je chladno a já koukám jak tu začíná den,krávy se pasou všude kolem nás,lidé přijeli na nějaký piknik o kousek dál a lezou tu po skalách,když přijdou chtějí se se mnou vyfotit u motorky.Ano nejlepší doba na focení,po ránu!Mič vytahuje ze zadní gumy šroub a knotem díru zalepí,chvíli to trvá a my všichni pozorujem jak se s tím dře.Balíme a vyrážíme.U cesty se prodávají hlavně meruňky,jsou tu obrovské sady.Oproti Kyrgyzstánu,kde se nechávají shnít se tu i suší,ale tam to nejspíš nemají komu prodávat,tady už je vidět zájem.Jsou tu správní policajti,reagují na nás jako na turisty,takže nás jako nevidí a většina z nich nás zdraví.Krátce po poledni dorážíme k Tadžickým hranicím,horko jako prase!Brána je zavřená a voják znuděně kouká,že mu přijela práce.Vysílačkou o nás dává vědět.Pouští jen jednoho,takže Mič a my se pečeme a přemýšlíme,proč po jednom?!Druhá jedu já a zjišťuji proč,celnice totiž neví co psát do jakých kolonek,skenr funguje tak,že je tam černá šmouha a rychlost je závratná.Pak si mě přebírá další celník,ale ten mě zve na kompot a abych si sedla.Prohlíží můj pas a ptá se kolik mi je let,proč jezdím,proč nejsem vdaná,proč nemám děti,kde jsem všude byla.Když mu odpovím podává mi sušenou meruňku jako odměnu.Alek a Kamil jsou puštěni najednou a Mič má novou informaci že mají na vízu jiný přechod,než na kterém se právě nacházíme.Mají tranzit,jde se tedy zeptat na Uzbeckou hranici,jestli můžou projet.Prý není problém.Takže všichni přijíždíme na další hranici a přebírá si nás pán v bílém,doktorském plášti.Každý jdeme do místnosti,kde je lékařské lůžko a skříňka s léky,kterých tam moc není.Sepisuje registraci,pak nás posílá dál.Jdeme do budovy,kde to jde velmi snadno,pak další budova a už to tak snadno nejde.Celnice nerozumí našim techničákům,spíš neví co je co a neví kam to napsat,takže se radí,všichni pomáhají.Musíme najet na určité místo,otočit motorku na kameru,aby mohli zaznamenat SPZ na kameru.Najprve je potřeba důkladně značku omýt,pak popojíždění sem a tam,aby to bylo dokonalé.Ještě registrační papíry.Trvá to 2 hodiny než je papírování vyřízené,následuje prohlídka motocyklu a zavazadel a Poláci teprve začínají papírovat.S Kamilem vybalujem všechny věci z motorek.Přichází otázky stejné jako na všech hranicích.Odkud jsi,jak se jmenuješ,kolik je ti let,to je tvůj manžel,proč nejsi vdaná,proč nemáš děti,proč jezdíš,kudy jedem a kam.Když už to vypadá,že máme vše za sebou,tak přichází Poláci,že je nechtějí pustit,protože na vízech mají jasně daný přechod a my jsme na úplně jiném.Přemlouváme je,ale jsou neoblomní.Po 5 hodinách strávených v pěkném teplíčku přichází vyšší šarže a vysvětluje nám,že nás společně nepustí.Zákon je prý jasný!Najednou začínají být trochu nepříjemní,Kamil a já se máme sebrat a jet do Uzbekistánu a Mič s Alekem zpět do Tadžikistanu.Věděli jsme,že přijde rozloučení,ale takhle rychle?Takže rychle se obejmem,podáme ruce a musíme jet.V tu chvíli se asi všem honí myšlenky hlavou,co bude dál.Sotva přejedem přes bránu,oba vnímáme suchý vzduch a větší horko.Popojedem na křižovatku a stavíme podívat se do mapy.Naproti je policajt,hnedka jde k nám a ptá se jestli potřebujem pomoc,ptáme se na povolenou rychlost.Říká 100 mimo a 60 v obci,ale že jako turisty nevidí a zavírají oči.Tak to by šlo.Musíme natankovat,směnit peníze a tak se ve městě informujem,kde je to možné.Lidé tu jsou příjemní,hned si chtějí povídat,ale my na to nemáme ani čas a dnes ani náladu.Jedem na benzinu,kde i měníme a hned tedy zjišťujem,že tu budem potřebovat místo peněženky tašku,protože dostáváme balík peněz.Tady jsme milionářema.Ptám se na benzín,jestli je 95 oktanů,prý je 93,ale při natankování nám řekne,že je to 80 oktanový.Jiný tu prý ani nekoupíme.Tak to si budou motory chrochtat!!!Platím 41 tisíc,to zní strašně,ale je to 12kč/l benzinu.Než si člověk zvykne na jednu měnu,už je v jiné zemi a zvyká si na další.Projíždíme městem,kde jsou všude při cestě trhy,takže se nám tu líbí,nákupy budou snadnější.Za městem se před námi objevují kopce,hory,musíme začít hledat spaní,stmívá se.Potkáváme spousty kolon cisteren s hořlavinou,vždy je doprovází policejní auta.Do kopce se začínají ozývat ventily,mlátí jako kráva,když to s plynem přeženem.Najednou stojíme před závorou a zakuklencema se samopalama.Stavíme,prý musíme k okenku udělat registraci,ještě že už to známe z předchozích zemí,po chvilce zase pokračujem.Cesta se opravuje,jsou tu panely a provoz stažený do jednoho pruhu,ale až tak si lidé s provozem hlavu nelámou,předjíždí se i tak,občas čekám kdy přijde rána,ale jsou na to očividně zvyklý a nás bez problémů pouští.Jen s místem na spaní to asi bude těžký,není kam uhnout.Navíc je tma,práší se,silnice je rozmlácená,díry nevidíme,ale cítíme je velice dobře.Náhle tu je prašanka do kopce,hned ji berem.Na konci plácek,jak připravený pro nás.Stavíme stany,debatujem o rozloučení s poláky a koukáme dolu na cestu,kde jezdí kolony aut v prachu.Je to hezká podívaná,jen hlučná.Vedle nás stojí sloup s vysokým napětím,který bzučí a u něj asi 20 úlů,které bzučet neslyšíme přes bzučení stožáru,takže jdem bzučet i my.

10.7.

Ráno píšu Mičovi,že bychom se ještě mohli potkat v Bekobodu,přichází souhlasná smska a tak máme radost,že napravíme rozlučku.Mám dojem,že tahle země je na tom lépe než okolní země předchozí.Je tu ale mnohem větší horko,42°C je naprosto normální.Voda co máme na zádech se nedá pít je horká a našim bříškům se to moc nelíbí.Po příjezdu do daného města zůstáváme stát pod stromem ve stínu,hned tu staví místňáci,aby se zeptali na ty samé otázky,jako všichni.Poláci se neozývají ani nejedou.Po více než hodině se sbíráme a jedem do centra v domnění,že vyměníme peníze ,něco pokoupíme a setkání s kolegy se konat nebude.Hlavní trasa vypadá jak někde v Číně,davy lidí,auta,cyklisti a vozíky,každý jiným směrem.Zaparkujeme a Kamil chce odejít od motorek,to nemohu Barče udělat,zůstávám,při nejlepším bychom je měli totál očesané,ale spíš už bychom naše stroje nenašli.Jde tedy měnit sám,stávám se bonbon a lidi jsou vosy,na vše sahají,mluví jeden přes druhého,zastavuje se i stařičký pán,sice je hluchý,ale chce vědět odkuda,hulákají všichni.Když se Kamil vrací,jde s ním nějaký mladík,který mi říká,že je tady nebezpečno pro turisty,že jestli chceme vyměnit peníze,ať jedem na policejní stanici,aby nás doprovodili,ale hlavně ať odsud vypadnem a nikde nechodíme po jednom.Na nic nečekáme,startujem a jedem.Kamil vyměnil a tak nějaké peníze jsou.V této zemi jsou auta skoro všechna na metan,máme trochu problém se sháněním benzinu.Většinou se po zeptání dostáváme ke kanystru benzinu,samozřejmě 80ti oktanovému.Konečně dojíždíme do Samarkandu,najdem Pivovar Pulsar,měl by tu být český sládek.Po telefonátu opravdu přichází sympatický pán,vede nás do české hospody.Dáváme pivo,na sklenicích Gambrinus,sládek Jaroslav objednává tlačenku s cibulí.Dělají si domácí klobásy a mají svou limonádu.Připadáme si jako bychom byli doma.Dozvídáme se spousty nových věcí,zjištujeme jak a co se tu dělá a nedělá.Po 5 pivech a jedné vodce přijímáme nabídku na krátkou prohlídku pivovaru,spaní problém taky nebude,v zahradě areálu.Domlouváme se,že zítra ráno půjdem s Kamilem do města a na oběd vyrazíme všichni společně,abych měla nový gastrozážitek.Odpoledne uděláme prohlídku pivovaru.Musíme ještě postavit stany,po tom co jsme vypili to je trochu komedieSpíme jak zabití.

11.7.

Probuzení je trochu divoké,mám žaludeční křeče,ale dnes je první a asi i poslední den volna,musíme si ho užít a načerpat novou energii.Jdem na hlavní třídu a berem taxi,aby nás odvezl na památky.Mausoleum,mešity,jdem na to.Tyrkysová barva,detaily,řezbářské práce jsou dokonalé.Jen to horko a moje křeče mi vše znepříjemňují.Před polednem stopnem taxi a jedem zpět,na mávnutí zastavujem ještě další dámě,ptá se,jestli mi nevadí,že bude kouřit.Zapaluje si,popel odklepává na podlahu,ale pořád se mnou mluví,co tu je k vidění a jak cestujem.Šofér nás dovezl až před bránu.Skvělé.Po chvíli přichází Jaroslav a jde se na oběd.Těšila jsem se na Lagman,jenže můj stav už tomu moc nedovoleje.Kamil si dal pelmeně.Chuťově jsme spokojení.Zajímavostí je,že k jídlu nedávají nůž,všechno se tu jí lžící nebo vidličkou.Po návratu do areálu usínám ve stanu a Kamil si jde ještě něco pokoupit.Jaroslav nás chce provést po pivovaru,ale když vidí,co se děje,vzdáváme to.Celé odpoledne trávím nad tureckým záchodem a popravdě,do něj se moc dobře nezvrací!!Večer běháme na střídačku.Kamila postihly střevní potíže.Protože jsme zase sami,koukáme na další díl Lambarene a jdem raději spát.

12.7.

Není nám nejlépe,ale musíme jet dál.Děláme společné foto a s díky mizíme.Je opět horko,jak jinak,voda na zádech se pít nedá,koupit chladnější nebo studené pití je doslova zázrak.Nejhorší nápad jet přes poledne stepí,vzduch se ani nehne,stín nikde a já zvracím za jízdy.Záchrana je kontrolní brána,skoro padám z motorky,jsem úplně vysílená a navíc mě bere zimnice,je 45°C.Vojáci nabízí,že v zahradě teče voda,takže se jdeme ochladit a pak sedíme asi hodinu na schodech u stanice než pomine největší horko.Jedeme při Turkmenských hranicích,tyto dvě země dělí také řeka u které se tedy spát nedá,jenže na druhé straně je step,hledat flek na spaní je problematické.Musíme natankovat,obsluha je syn s otcem,vypadají sice divně,ale ptám se,jestli je možné někde tu postavit stany.Očividně se jim to moc nelíbí,ale pak nám ukazují plac na jejich dvoře,kde jsou nádoby-tanky s plynem.Kamil by jel nejraději hledat něco jiného,ale já v mém stavu beru cokoli.Ze staršího pána jde trochu strach,nebo se bojí i oni sami,protože nám říkají,že nesmíme používat sirky a nemáme svítit světlem přes hradby,protože tam je vojsko,které by jim prý mohlo dělat problémy.Stavíme stany za hromadou písku,aby byl ráno alespoň trochu stín.Začíná foukat celkem silný vítr,spí se skvěle.

13.7.

Budí nás hudrování krocanů,kteří se prochází kolem našich stanů.Balíme dokud je trochu chládek.Silnice je samá díra,potkáváme několik žen,které nosí vědra na hlavách,jako v Africe a také 2 motorky,stavíme.Sundavám helmu a hned mi chlapík říká,hejjj woman,líbá mi ruku a nevěřícně kroutí hlavou, zjišťujem,Polák a Holaďan,potkali se na cestě a tak jedou spolu.Doporučují nám nedaleké město Chiva,podle fotek luxus,dává mi kartu na focení zdarma.O.K.jedeme tam,ale nejprve musíme natankovat.Trochu si s Kamilem nerozumíme,takže bez natankování odjíždíme.Chiva je pěkné město,ale v tom horku ztrácí každá památka na kráse.Projdem se vnitřními ulicemi,uděláme pár fotek a jdeme na pivo.Nechutná mi,je Super light,fuj,navíc je teplé.Po cestě do Nukusu mi dochází benzín,takže raději stavíme a Kamil mi odpouští z jeho motorky.Dojíždíme snad na výpary do vesnice,kde nám místňák pomáhá najít kanystrovou benzínu.K tomu se seběhne celá rodina.Oni jsou rádi,že vydělali a my jsme rádi,že můžem jet na hranice.Opět chtějí nafotit SPZ,takže umýt,první jede Kamil,po vyfocení se ho ptá,kdo pojede s tou druhou motorkou,přitom viděl,že jsem na ní přijela a sedím na ní,logická otázka!Vyplnění registračních papírů,pak prohlídka motorek.Zase vše vyndat.Tady to berou poctivě,vyndat musíme úplně vše!Dokonce sundaváme i sedla.Přejíždíme přes dezinfekčí rohož k Turkmenské hranici,jenže tam nám voják kříží ruce,že je hranice už zavřená.Jak je to možné,ted jsme potkali belgičany,kteří projeli!Je 17.45 a oni prý mají otevřeno do 18h.Prý zkusí ještě zavolat na vedení,ale ne,prý to nejde.Zavírají vrata a hráběma dělají brázdy do prachu,aby bylo ráno jasné,že přes noc nikdo neprošel.Nemáme pitnou vodu,prý ji přinese,ale musí zavolat na vedení.To povolují,ale voda pitně nevypadá.Ráno otvírají v 9 a spát můžeme kdekoli na cestě,třeba vedle ruského kamionu,který tu stojí už nějaký pátek,stejně jako žiguly.Z cesty nesmíme udělat krok stranou,je to nebezpečné,jak nám řekl uzbecký celník.Postavíme stany a další díl Lambarene už jede.

14.7.

Horko jako prase,sbaleno máme rychle.Dnes si moto oblečení dávám na motorku a beru si pantofle,kraťasy a tílko,jako bych věděla,co nás čeká. Pozorujem,jak se prachové brázdy uklízí,aby měli do čeho malovat zase večer,když v tom na nás konečně mávnou.U brány skouknou pasy,máme projet korytem s dezinfekcí a pokračovat k budově.Když vidím od Kamila že je to celkem hluboké,navíc beton,který může klouznout,říkám jim,že tudy nejedu,oni,že musím,takže jim říkám,prostě NE!Volají na vedení,dobrá,tak do dezinfekce nemusím.Parkujem a jdem na to.Registrace,pak přichází doktorka,musíme k ní do kanclu,ta vezme teploměr,namíří a řekne 36.7C°, O.K..Jdeme k okénku,celníci na nás koukají a neví co.Telefonují a ptají se všech kolem.Čas tu neznamená vůbec nic.Pak nám oznámí,že musíme k vedlejšímu okénku,kde musíme zaplatit za víza,každý 71 USD,teprve teď nám dochází,že doma jsme platili jen žádost.Než to všechno vytisknou a vypíšou,chci si jít umýt ešus,ale to je zase trochu problém,sama nikam nesmím a nejdřív to musí obtelefonovat a požádat o povolení.Po chvíli pro mě přichází,že mohu jít s ním,čeká za dveřmi než vyjdu.Když jsem doprovázena zpět,už to vypadá,že budeme mít po 2 hodinách vyřízeno.Ano,část je vyřízena a tak nám lepí víza do pasů a dávají razítka.Jdeme za celníkama,že máme papíry,ale oni chtějí zelenou kartu,kterou nemáme.Úředníci si podávají ruce a plácají se po ramenou s úsměvem,další turisti,které můžem obrat.Hlásí nám cenu 92USD zaplatit k okénku,tam si připočítává ještě 4 dolary za vypsání.Pak zase zpět a dostáváme razítko,pak přijde další razítko,úplně se v tom vyžívají.Konečně jdem na prohlídku motorek,ta je tedy opravdu důkladná. Kamil vyndavá spacák,stan,vše chtějí rozložit,prolézají náhradní díly,kdyby mohli,prolezou matkou,jestli nemáme něco v závitech.Celník se mě ptá,proč je Kamil vzteklý,nechápe,že tohle děláme po několikáté a naposledy včera večer.Říkám,že nemáme narkotika ani zbraně.Nezájem.Je tu jeden pěkný celník,ptá se jak se jmenuji,věk…… Jemu je 30,je svobodný a má Toyotu Camry.Nabízí mi sňatek,nechal by mě vystudovat,abych s ním mohla dělat na celnici,dal by mi svou Toyotu,do ČR by se jel seznámit s rodičema,jen bych musela prodat motorku,protože bychom si pořídili dítě,má to vymyšlené hned,po ničem jiném netoužím!Kontrola mě ale nemine,musím vyndat také vše,i pod sedačku se chtějí podívat.Kontrolují kapsy u bundy,otvírají deníček s otázkou co to je a co tam píšu o jejich zemi.Náchází špatný přepočet peněz,už prý mají několik let jinou měnu.Alespoň v něčem jsou užiteční!Po 5 hodinách jsme prý odbaveni.Celník si najednou přede mě kleká a před všemi mě žádá o ruku.Nevím jestli se to smí,ale směju se a říkám NE.On odchází a já balím.Najednou příjíždí naleštěná černá kára,Toyota,vystupuje a ptá se,jestli jsem si to nerozmyslela.Je hezký,ale za motorku ho nevyměním,i když mají podobnou barvu.Musíme vyměnit peníze a koupit pití,nemám už ani kapku vody.Jsou tu hooodně rozmlácené cesty,ale velbloudům neodolám a zase fotím.Chceme dnes dojet k Ohnivé díře,splním si svůj sen.Lidé jsou tu příjemní,usměvaví,motoristé taky fajn,když to jde,pouští nás,když stavíme na odpočinek,nabízí nám balenou vodu.Je to milé,nevím,ale tohle by se u nás asi nestalo.Zastávka na véču,griluje se tu šašlik,ale to není nic pro mě,číšník nás vede do kuchyně a kuchařka zvedá pokličky.Vidím Plov,takže je jasno,chci ho,ale bez masa,Kamil si dá také,pro změnu s masem,dostává tedy na hromadu rýže kousek vařeného kuřete.Dnes už mi je lépe,ale sníst to nemohu,i když je to moc dobré.Chlápek se dvěma malými dětmi,co sedí kousek od nás a griluje šašliky do sebe kope jednu kořalku za druhou,najednou se zvedne,popadne děti,hodí je do auta,on usedá za volant a vyráží.Ani tady se asi alkohol moc neřeší.Začíná se stmívat a na nás čeká poušť.Z asfaltu sjíždíme na písčitou cestu,která je nejprve pevná,ale najednou jsme v měkkém písku a já se s tím peru,je to poprvé co mám něco tak jemného pod koly.Kamil se mi snaží poradit,ale mozek funguje jinak,jak začne tancovat zadní kolo uberu plyn,což je pravý opak než co bych dělat měla.Po půl kilometru máme dost oba,je to dřina,navíc tma,horko,vymýšlíme varianty,jak se k díře dostat.Takže motorky zaparkujem k duně,převlečem se ,vezmem doklady,pití,foťáky a čelovky a jdem.Písek se mění co pár metrů,chvili měkko,chvíli tvrdo,a to máme chuť se otočit pro motorky,ale nakonec jdem pěšky 5 a půl km.Jak se přibližujem,záře je větší,jasnější a je slyšet hučení,nemohu se dočkat až to uvidím.Když stojíme na okraji,beze slova koukáme na hořící kusy kamenů,žíly ve skále,kterými šlehá plamen.Jsou tu silné teplé proudy.

Přichází k nám dva kluci,kteří tu budou nocovat a říkají ještě o jednom Rakušanovi,což všem závidíme,taky jsme měli takový plán,bohužel nevyšel.Sedíme a mlčky koukáme do díry,po okolí,nebi a je nám líto,že tu nemáme naše stroje.Kluci se sem nechali dovezt jeppem,mají to snazší.Představa,že musím šlapat zase 5 a půl km zpět je šílená,ale motorky tam napospas nechat nemůžem.Trmácíme se zpět nekonečnou cestou.Ve 2.30 ráno rozkládáme stany a jdem si lehnout.

15.7.

Kamil se probouzí totálně pocukrovaný pískem,takže si veze půlku pouště s sebou.Za tmy se mi tu líbilo víc než za světla,pozoruji brouky,jak si valí své pískové kuličky.Přijíždí místňák na svém prskoletu a staví u nás,jednu nohu si dá na řidítka a mlčky pozoruje,co děláme.Teď už vím,co si asi říkal.To jsem zvědavej,jak pojedete s tak naloženýma strojema,počkám si a určitě se pobavím.Když máme motorky připravené,Kamil si zapaluje a já se rozjíždím,řekla bych,že po tmě se mi jelo taky lépe.Za zatáčkou sebou švihám do písku a nohu nechávám opět pod stupačkou,motorku chcípnu,troubím,volám,ale v poušti není nic slyšet,musím počkat,až Kamil dokouří a pojede.Po příjezdu mu oznamuji,že je noha v pr..,že mě musí vysunout z podmotorky.Sedím a přemýšlím,co teď.V tom přijíždí Jepp,zastavuje,jestli potřebuji pomoc.Kluk co vystupuje od spolujezdce česky říká-Ahoj,jek se máš?Super,ty mluvíš česky?A už německy mi říká,že to je jediná věta,kterou naším jazykem umí.Nevadí,nějak se domluvím.Potřebuji odvezt na asfalt,víc nepotřebuji,říká,že to není problém a já lezu do auta.Po cestě mi nabízí,že jede na letiště a tak mě může vzít s sebou.Blázen,myslí si,že moje dovolená končí!Kdepak,já to vydržím.Prý nás včera u díry viděl a nešlo mu do hlavy,jak jsme se tam objevili,teď už to ví.Při loučení se ještě zeptá jestli opravdu nechci na letiště,jsem ráda za pomoc,ale letiště odmítám.Kamil mezi tím stahuje motorky z písku na asfalt s pomocí místňáka,který nás měl za atrakci.Vlastně jsme měli ještě štěstí,že to tak dopadlo.Chvíli dáváme oddech,ale musíme pokračovat dál.Přes poledne si dnes dáváme pauzu s pivem a nevegetariani i s jídlem.Je horko a chladné pití je super,odpoledne si dáváme Colovou tříšť,ale ceny jsou tu hoodně zajímavé.Vůbec tomu nerozumíme.Chuť na vejce je ale silná,chci omeletu,paní mě vede do kuchyně a říká,ať si to uvařím,tak se s Májou seznamuji a hned jí říkám,co potřebuji,vše dostávám a dělám omeletu i pro Kamila.Jsou to 2 nejdražší omelety co jsem kdy měla,protože pak si skasíruje 144 kč a ještě nám tu poskakuje jako gazela.V Balkanabadu nakoupíme,když v tom přijde pán ve středních letech a ptá se odkud jsem,odpovím Czechia a dozvídám se,že jsou u nás teroristi a zabili 5 lidí.Po měsíci na cestě je to super informace,když čerstvé zprávy k nám nemají jak dojít.Ptám se tedy,kde přesně a on říká,no ve Francii.Koukám na něj a říkám,ale já jsem z Čech!A on,no ale to je taky Evropa.Má pravdu.Nabízí nám nocleh,jenže zahradu nemá a do bytu nechceme.Škoda,mohl to být zajímavý večer.Za městem už za tmy nacházíme odbočku,kde bychom mohli přespat,stany stavíme na písečné duně.Paráda,jen v noci už zase jede kousek od nás vlak!

16.7.

Ráno je krásné,duny na nás sypou písek ze všech stran,ze stanů je pískoviště,nejdou ani složit,fouká.Noha mi zase natekla,dostat ji do boty je masakr.

Dnes musíme přejet do Kazachstanu.Cesta je pěkná,nový asfalt.Sice se tu jezdí,jak se komu chce,ale je to jejich země,ať si jezdí jak chtějí.Stavíme v přístavním městě Turkmenbasy koupit nějaké suvenýry.Jdu se podívat na místní bazar a nevím kam dřív koukat,mají tu toho tolik,že to nestíhám.Ovoce,zelenina,bylinky,vše krásně upravené,nablýskané,smíšené zboží,elektro,papírnictví,drogerie,alkohol,pekařství,čínské jídlo i Fast food.Tady se sežene skoro vše,krom pohlednic,ty prostě nejsou.Potkala jsem chlápka z Malajsie,a tady jsem zase zalitovala,že neumím anglicky.Při tankování nám čerpadlář sdělil,že benzín 95 právě došel,zajímavá informace a tak už máme jen 93.Benzín tu stojí všude stejně 1 manat/litr,což je 8 kč paráda.Na jedné z kontrolních stanic nám lidi říkají,že máme před sebou šílenou cestu.Nevěříme,ale měli jsme,nejdřív to až takový brutál nebyl,navíc jedeme úžinou mezi Kaspickým mořem a GaraBogaz zálivem,což je pěkné.Na okrajích všech vodních ploch je vidět solná krusta.V těch teplotách se ani nedivím,že to tu vysychá.Posledních 40 km na hranice je víc než brutál,nikde nic,jen step a v ní cesty vyježděné převážně od kamionů,díry,že se do nich schová náprava a občas dvaceticentimetrová vrstva prachu,která klouže a já si ustýlám.Po dopadu na zem se prach zvedá a není vidět vůbec nic,v tu ránu vypadám jak ředitelka vápenek,která zjištuje,že je bez spojkové páčky.Kamil má zase práci a já zase ten pocit,že tohle už asi nepřežiju,zimnice a opět se mi zvedá žaludek,hadice od Camelu je plná prachu,který když se smíchal s vodou,vytvořil luxusní blátíčko.Co nejrychleji tady odsud vypadnout.Hranice,nikde nic a najednou před námi je budova.Slejzám a vysílením odskakuji od motorky,hned se ptám celníků,jestli tu jde koupit pití.Mladík mi po chvilce přináší,nejspíš jeho, chladné pití,které do sebe hned lijem.Všichni na nás koukají jak na exoty,pravda, vyválená v prachu,oba upocený.Když se dozví odkud jsme,je na nich vidět,že se nespletli,jsme exoti,kdo by sem jezdil?!Šup razítko a prohlídku ani nedělají,máme chvátat na Kazašskou hranici,kterou prý zavírají v 18h,ale to už bylo.Kamil jede napřed,hranice je zavřená,takže se vrací.Už si vyhlížíme místo na spaní v meziprostoru,když vidím celníka,který na nás mává,abychom k němu jeli.Super,pustí nás,neuvěřitelné,tady.Vyfotit SPZ,kontrola pasu,jsou tu hodně přátelští,přitom jsme je obrali o více než hodinu volného času.Kamil otvírá zavazadla,já už ani nemusím,abychom nezdržovali a už jsme za hranicemi,tím jsme vlastně na konci naší výpravy a teď už nás čeká zase jen cesta k domovu.Stany dnes stavíme ve stepi,krásný západ slunce,ticho,tady ani vlak nepojede,v klidu shlédnem další díl Lambarene.

17.7.

Dnes je 40°C,ale alespoň fouká,někdy až moc.Jedeme buď po krásném nebo po úplně strašném asfaltu.Musíme myslet na to,že tu jsou prachychtiví policajti,takže rychlosti se snažíme dodržovat.Kaspické moře vypadá moc pěkně,čistě,jenže není čas,benzín ani moc cest pro mě,s tou nohou se do písku nepustím.Stavíme se až na točené pivko v jedné knajpě,potkáváme tu místní,kteří už jsou trochu v náladě,ale jsou přátelští,dávají mi sušenou rybku a hned si povídají.Poznávám nový trik jak přijít o peníze,chtějí vidět naší měnu,z peněženky vyndavám 72 Kč a oni mi dávají v přepočtu 6 kč.Zkušenost.Nabízí mi marihuanu,ale to si fakt nedám.Dává mi tedy složený ubrousek se vzorkem na později.Když se ptám co to se mnou udělá,odpověď zní,že se hezky vyspím.Opravdu si na cestě nedám,nechci tu spát jako medvěd Brtník!Strčím si to do kapsičky,co mám na krku.Společné foto je nutností a jedem.Na benzínkách už je zase skoro všude jen 92.Kamil dnes vybírá restauraci,když se převlečem do kraťasů,zjistíme,že restaurace je rybí a Kamil ryby nejí,ale prý se překoná.Já mám ovšem ještě jedno zjištění a to,že nacházím šroub s nezajištěnou podložkou.A protože odborník je Kamil,hnedka vím,že mám ulomený šroub v rámu a tak budem shánět.Nejdřív jdem ale na rybu.Majitel a obsluha v jedné osobě vypadá jako bychom ho obtěžovali.Dáváme si colu a když vidíme osmžené kousky ryby(kdo ví,jak dlouho tu leží),zůstáváme pouze u coly.Sednem si ke stolu,řešíme šroub a mezitím si majitel lehá na gauč a usíná.Když se zvedáme,že zaplatíme a půjdem,on spí dál.Kamil proto jde a bouchne dveřmi.Nic!Klepu mu na stolek u hlav

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.02
Známkováno: 47x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist