První velká cesta –Passo Stelvio, ostrov Elba

V první řadě bych chtěl napsat, že si uvědomuju, že tímto cestopisem nikoho neoslním, páč jsem popsal obligátní trasu (aspoň její první část) většiny cestovatelů na dvou kolech.Ale byla to má první větší cesta na motorce, tak neodolám, abych se nepochlubil…Tak mě nekamenujte

První velká cesta –Passo Stelvio, ostrov Elba

Kapitoly článku

V první řadě bych chtěl napsat, že si uvědomuju, že tímto cestopisem nikoho neoslním, páč  jsem popsal obligátní trasu (aspoň její první část) většiny cestovatelů na dvou kolech.Ale byla to má první větší cesta na motorce, tak neodolám, abych se nepochlubil…Tak mě nekamenujte
Ještě loni jsem byl majitelem cruiseru Kawasaki VN 800. Motorku jsem bral jen jako koníčka na volná odpoledne. Do té doby byla má nejdelší cesta na Pálavu. Po registraci na Motorkářích jsem se začetl do místních cestopisů a přes zimu jsem přehodnotil svůj přístup ke kozlovi v mé garáži. Na VNku  mě bolí po hodince prdel. Cestovat se tedy na tom moc nedá. A to já bych chtěl. Moc chtěl! Takže jediný řešení je vyměnit kozla.
Začal jsem se porozhlížet po cestovním Mazlikovi a dlouhou selekcí mi vyšlo jako jediné možné Varadero. Za pár týdnů se skutečně jeden Varan, který odpovídal mým požadavkům, v inzerátech objevil. Slovo dalo slovo a následující víkend jsem si pro něj mastil do Prahy.
Mohlo začít plánování mé první velké cesty. Teoreticky jsem byl vybaven skvěle. Jak z cestopisů, tak z autocest po celé Evropě.S přítelkyní Petrou jsme vybírali destinaci, kam se vydat. Moc mě tenkrát zaujal cestopis o toulání po Toskánsku.Po předložení mého plánu jsem uviděl hvězdičky v Petřiných očích a bylo rozhodnuto.
Průběžně během jara  jsme nakoupili cestovní oblečení a uzavřené blembáky. Doposud jsme na Kawě jezdili v riflích a kožených bundách. Dále pak zahrádku na topcase, držák na navigaci, plachtu na Mazlika a nepromoky. Také zadní pneu, kterou jsem za jaro dojezdil.
Takže den odjezdu se přiblížil a my popojedeme…

1.den

Den odjezdu jsme stanovili na sobotu 2.srpna.Nikde jsme neměli zajištěné ubytko. Měl jsem v plánu dojet co nejblíže Stelviu, abychom druhý den nemuseli nikam spěchat a pěkně si vychutnat to, co na Motorkářích každý chválí…
Vyrazili jsme napakovaní jak na cestu kolem světa v 6 ráno. Na Pomezí jsme ještě naposledy natankovali benzín za levno, dali kafčo a už nám nic nebránilo vyrazit. Cesta po německé dálnici byla bez problémů až nudná. Nasadil jsem cestovní rychlost 130 a až k Mníšku pod Alpou to rychle utíkalo. Čekal jsem, že u Mnichova bude obligátní zácpa, ale že to začne už 50km před Mnichovem mě dost překvapilo. Už jsem viděl, jak tam skejsneme půl dne, ale když mě předjel nějaký motorkář vpravo, neváhal jsem a rozjel se za ním. Najednou to bylo veselejší. Projeli jsme takto až k odbočce na GaPa. Po uhnutí na novou dálnici se to rozjelo jak mávnutím proutku.

Hladce jsme projeli Mnichovem a pokračovali dál. Hned za městem se mi rozsvítilo hladový oko. V euforii z dobrodružství jsem úplně zapomněl sledovat ujeté kilometry. Měl jsem najeto něco málo přes 400km a k dispozici ještě celou rezervu asi na 80.Byl jsem překvapen, že Mazlik má takový dojezd i s plnou náloží. Zajeli jsme k první Shellce a vyvalili oči na cenu Naturalu.  1,58 eura při kurzu 28…To byla docela řacha. To jsme ještě netušili, jak se nám protočí panenky v Itálii
Dali jsme kafe, sendviče z domova a mastili dál. Na obzoru už se začaly zvedat hory a černat mraky. Při výjezdu na Fernpass začalo mírně pršet. Zastavili jsme na občerstvení u vyhlášené restaurace Zugspitzblick. Sedli jsme si ven pod obrovské deštníky a najednou si Petra všimla, že obsluha v krojích sbírá z laviček podsedáky. Že by už zavírali? Kdepak! Za 5 minut přišel slejvák jako prase. Holt věděli, jak to tam chodí Rozhodli jsme se, že nebudeme čekat, až to přejde a vyzkoušíme naše nové nepromoky z pracovních oděvů za 200 . Vypadali jsme jak dva kosmonauti, ale účel splnily dokonale. Sotva jsme vyjeli na Fernpass a začali sjíždět dolu,pršet přestalo a vylezl mozol.Zastavili jsme v nádherném místě se zámkem nad jezerem jménem Fernstein. Vylezli jsme ze skafandrů a pokračovali dál nádhernou alpskou krajinou.Začalo se připozdívat a měli jsme toho už plný brejle.Začali jsme se pídit po nějakém kempu.Po průjezdu městečky Flies a Pfunds jsme jeden velký zahlédli pod silnicí u řeky.Byl uplně narvaný kajakáři,kteří zde měli závody.Ukecali jsme obsluhu, aby nás zde na jednu noc nechali.Postavili jsme stan,dali spršink,uvařili kuře na paprice a vydali se na pivko.V kempu byl k těm závodům malý fesťáček.Po třech pivech jsme usnuli jak miminka
Ujeto 600km
Cena kempu : 23 euro pro dva lidi,stan a Mazlika

2.den

Ráno nás budí šramot,jak se závodníci probouzejí.Neváham a vylézám uvařit kafe a bouchnout lišáka (tak se u nas říká slušně jít na velkou).Po snídani rychle balíme a vyrážíme za dalším dobrodružstvím.Po pár kilometrech  se před námi otevřel pohled na veliké jezero Lago di Resia,ze kterého čouhala kostelní věž.Prostě nádhera…najednou se všude rojí motorkáři z celé Evropy.je cítit,že už jsme v Itálii,zemi motorek.

Jedeme dál výletním tempem a kocháme se krajinou.Navigace nás táhne na okresní,ale super silničky směrem ke Stelviu.Začíná se to pěkně zvedat a klikatit.To nejlepší nás ale teprve čeká.Jsou tam zatáčky uplně do protisměru.Do levých to celkem jde,ale do pravých si musím najíždět jak s autobusem a Petra mi hlasí v každé zatáčce,jestli zeshora proti nám nic nejede.S tím mým mastodontem musím v náklonu udržovat aspoň minimální rychlost,abych to nepoložil.Zastavit nelze.Takže před každou zatáčkou za jedna a být připraven zatáhnout,abych vyrovnal náklon.Lehčí stroje nás předjíždějí jako prd.Někde v polovině jsme si dali u nějakého starého hotelu pauzu na ustálení adrenalinu a na cigarko.Po 20 minutách skáčeme do sedla a jdeme na druhou půlku té klikaté kobry s hlavou ve výšce 2760 mnm. Nahoře je to jak na Václaváku,není ani kam zaparkovat.Nejvíc je tady motorek,hned po nich následují magoři cyklisti a viděli jsme i pár lidí s lyžemi.Taky rád jezdím na kole,ale vyšlapat tohle,tak chcípnu už po třetí zatáčce.
Děláme kochací pauzu,nezbytné fotky.Dáváme si výborný bratwurst se zelím.V jednom z mnoha kiosků kupuji první samolepku na kufr,čímž zakládám plánovanou obrovskou sbírku,Zatím je tam ale sama jako kůl v plotě. :-)Dáváme se do řeči s párem z Čech,který jel opačným směrem z Itálie a mířili ještě do Chorvatska.Nabízím jim benzín z kanystru.který mám přikurtovaný k padákům.Po chvilce váhání odmítají s vysvětlením,že už to mají z kopce a dole nějaká pumpa bude.Tak snad dojeli

Nasedáme a vyrážíme vhůru dolu směr Bormio.Po cestě míjíme překrásný vysoký vodopád.Petra fotí jen z motorky.Nestavíme.Cesta dolu je nekonečná.Nakonec se dílo daří a jsme v Bormiu.Nedá mi to a musím se podívat k hotelu,kde jsme předloni bydleli a k dojezdu světovýho poháru.Bormio je v zimě živé město,ale teď tady chcíp pes.Bereme směr na Santa Caterinu a Passo Gavia(2652 mnm).Počasí se pořádně kazí.Mlha,zima a déšť.Kdyby bylo o 5 stupňů míň,už by sněžilo.Do toho na dobrý náladě nepřidává pořádně děravá silnice.Stavíme pouze na oblečení skafandrů a mastíme dolu směrem na Ponte di Legno.Tam se dáváme doleva a už zase stoupáme na Passo del Tonale(1884mnm).Přes lyžařské středisko Val di Sole už sjíždíme dolu z hor a pomalu začíná letní Itálie s vinicemi a jabloňovými sady.Nabíráme směr na Lago di Garda,kde hodláme zakempovat.Podaří se nám to až ve ¾ jezera dlouhého 60km v městečku Toscolano.Nacházíme suprovej kemp. Postavíme stan a já se jdu vykoupat.Petra nemá odvahu.Je zde neuvěřitelně čistá voda.Vaříme zase něco od Vitany,kupujeme v kiosku dva lahváče a s pohledem na nebe plné hvězd si povídáme.
Ujeto 330 km
Cena kempu 21 euro
 

3.den

Ráno nás budí v 8 hodin nějací  Poláci,kteří děssně hlasitě staví vedle nás stan.Hygiena,kafe,cígo,lišák a valíme dál.Hned v dalším městečku tankujeme do plna,páč nas čekají  Severní Apeniny.Vynecháváme nudné dálnice a přejíždíme je po nádherných horských silničkách.Semtam potkáváme pár osamělých motorkářů,ale jinak je tady provoz minimální.S jednou pauzou  a poležením na louce dojíždíme do Pisy.Snažíme se zaparkovat na benzince u centra,ale nerudná obsluha nás vyhání.Rezignujeme a jedeme na placené parkoviště na dohled od šikmé věže.Ihned k nám přichází jeden ze zevlujících černochů a nabízí nám parkovací lístek na necelou hodinu za 2 eura s tím,že nám motorku pohlídá.Po zjištění,že cena parkovného je 1 euro na hoďku, ukecáváme podnikavého černocha na 1 euro.Souhlasí a my odcházíme s pocitem,že kdybychom ho poslali do háje,neměl bych myšlenky na prohlídku města ,ale na stav Mazlika.
K věži to máme asi 5 minut pěšky.Jelikož jsme bundy a helmy zamkli k motorce,jdeme jen tak nalehko,ale i tak se potím jak vrata od chlíva.Šikmá věž je opravdu hodně šikmá.Nee jen tak na oko.Člověk se až diví,že nám to nespadne na hlavu.A to je nahoře ještě halda turistů.Po nezbytných fotkách,zmrzlině a nákupu samolepky na kufr,pomalu korzujeme po historickém centru.Najednou se mi zdá,že tady jsou šikmé všechny budovy.Je to divný,ale ten pocit mám i z našich fotek.Po příchodu na parkoviště s úlevou zjišťuji,že vše je na svém místě a černoch nám s úsměvem mává.Rozhoduji se shodit motooblečení a dál jet v tričku a kraťasech jako ostatně všichni Italové.Projel jsem takto celou Itálii tam i zpět.

Je asi 16 hodin a my máme v plánu dnes dojet do kempu u  Piombina,odkud jezdí trajekt na Elbu.Máme před sebou asi 110 km.Takže žádný spěch .Najíždíme na dvouproudovku,která vede podél placené dálnice.Takže pohodová jízda zadarmo.Cedule na silnici nám říkají,že jedeme po nějaké cestě zvané FIPILI.Až na cestě zpět se dovídáme,že je tak nazvaná tato dvouproudovka spojující města Firenze(Florencie),Pisa a Livorno.Při cestě třeba do Říma a na trajekty na Corsiku atd do Livorna doporučuji použít.Je to de facto grátis dálnice.
Opět se hlásí hladový oko.Stavíme na první benzínce,kde je v řadě 8 stojanů.Jsme tady sami.Najednou si všímám,že na každém stojanu je jiná cena benzinu.Zjišťuji zajímavou věc,se kterou jsme se po cestě ještě několikrát setkali.Čím je stojan vzdálenější od kanceláře benzínky,tím je benzín o 2 centy levnější.Všechny stojany fungují  jako samoobslužné automaty . Buď na kartu nebo na peníze.Pokud  si však zavoláte na pomoc obsluhu,ještě vám přičtou 10 centů ke každému litru.To je tedy síla
Navi nás zavádí k našemu údivu mezi rozlehlá pole.Tady má být kemp???Navi hlásí,že jsme v kempu a my jsme přitom před nějakou zahrádkářskou kolonií.Nelením a pouštím navigaci v mobilu a ta mi říká,že jsme přímo před vrátnicí kempu.No to mi poser…Přes Petřiny protesty se rozhoduji,že tady opravdu zakempujeme.Zajíždím na polňačku mezi oplocenými zahrádkami a po 50 metrech je jedna neoplocená.Je to spíš opušťěný olivový háj ze tří stran krytý vysokým živým plotem a na čtvrté straně je naše polňačka.Zajíždím mezi stromy a stavím Varana na stojan.Hotovo.Ani nestavíme stan pro případ,že bychom ráno museli urychleně balit.Petra vaří  Vitanu a já jdu na rekognoskaci terénu.Našel jsem v jedné ze zahrad kohout s pitnou(asi) vodou a kurník.Neváhám a loupím 4 vajíčka.K snídani jako když je najdu Usínáme pod širákem s pohledem na hvězdy.Klídek ruší pouze cikády.
Ujeto 400 km
Cena kempu  0 euro

4.den

Ráno se budíme zase kolem osmé.Petra vaří vajíčka a kafe.Jsme sbaleni vcelku rychle a bereme směr k přístavu.Navigační systém města je bezva,Bez bloudění jsme na místě raz dva.Jezdí tady dvě společnosti každou hodinu.Cena trajektu pro nás dva a Mazlika je 43 euro.Při odjezdu z Elby jsme ale zjistili,že cena trajektu se liší podle denní doby.Od rána do odpoledne je cena nejvyšší.Večer je to o 5 euro levnější.Takže se stavíme do fronty za pár aut a motorek a po chvíli dostáváme povel k nalodění.Námořníci v montérkách a stavebních přilbách nás navigují až na konec trajektu ,kde mi jeden z nich zkušenými hmaty přikurtuje varana k trubkám na stěně.Jdeme na horní palubu a kocháme se krásně modrým mořem.Cesta trvá přesně hodinku.
Trajekt přistává v hlavním městě ostrova Portoferraio.Hned v přístavu Petra navštěvuje informace a přichází s mapou ostrova a pár letákama.Vybíráme si kemp na jižní straně poblíž města  Capoliveri.Jedna zásadní věc…Na ostrově není moc dobré značení.Ještě tak větší města,ale cedule ke kempům tady nehledejte.Asi po hodině bloudění  jsme  stylem pokus-omyl našli tu správnou odbočku do kempu.Parkujeme u budky,která budí dojem recepce.Zjišťujeme,že kemp je totálně natřískaný a zarezervovaný měsíce předem.Ale ukecáváme majitelku,že moc místa nezabereme.Tak nás tam nechá 3 noci. .Stan stavíme na určeném místě.Vypadá to docela dobře.Kemp je celý v borovém lese a v kopci.Stany jsou zde kaskádovitě rozmístěny.Po uvaření oběda se jdeme vykoupat do moře.Voda je tady nádherně modrá a průzračná.Ovšem nezahlédli jsme jediného živočicha…Po příchodu ke stanu se rozhodujeme pro výlet zpět do Portoferraio.Procházíme pevnost,obdivujeme obzory a nakonec se jdeme podivat na dům Napoleona.Teda řeknu vám…takový vyhnanství bych bral taky :-)
Celkem uťapaný jsme došli do přístavu,kde jsme nechali Mazlika.Všude je tady plno otevřených kaváren a pizzerií.Neodolali jsme  a sedli si do jedné s výhledem na přístav a dali si pizzu a jedno orosený.Do kempu jsme dojeli skoro za tmy.Jakmile jsme přijeli ke stanu,přišla majitelka a oznámila nám,že budeme muset ráno odjet,že to místo,co nám nechala, pronajala na dva týdny.Pochopili jsme, že kšeft je kšeft i tady.Zaplatili jsme 25 euro a dohodli jsme se,že zítra projedeme celý ostrov a večer se vydáme  na pevninu,kde uvídíme,kam nás vítr zavane.Pak jsme šli  rovnou spát.
Ujeto 80 km
Cena kempu  25 euro

5.den

Ráno jsme se po zabalení  a snídani vydali ihned na cestu.Nakonec jsme byli rádi,že nás vykopli z kempu.Nevydržel bych se válet u moře další dva dny.A ostrov je tak malý,že ho během dneška hodláme projet.
Z ostrova kromě všudypřítomné nádherné přírody a moře stojí za zmínku také Napoleonova rezidence,která mu sloužila jako víkendové sídlo.Jsou zde vystaveny autentické předměty z jeho života.
Před 4.hodinou odpoledne jsme dorazili do přístavu Cavo.Trajekt nám jel kousek po 6.hodině,tak jsme se ještě zašli vykoupat a na pizzu.
Nalodění bylo v cajku,vylodění také.Až na to,že kormidelník byl zřejmě napitej jak žolík.Už jsme skoro přistávali a najednou dal zpětný chod a vyjel až ven z přístavu.Poté manévr opakoval.Zřejmě si spletl číslo doku .Celý tento manévr zabral 45 minut .
V Piombinu jsme ještě navštívili místní Lidl a řekli jsme si,že pojedeme směrem na Florencii tak dlouho,než se setmí.Najeli jsme na FIPILI a mastlili na sever.Asi po 100km jsme začali hledat nějaké vhodné místo na noc.Rozhodli jsme se ,že opět budeme spát na hulváta v přírodě.U města Torretta jsme sjeli ze silnice a odbočili na polňačku.Po 2km se před námi otevřel pohled na osamělý polorozbořený statek uprostřed polí.Nebylo co řešit.Tentokrát jsme rozbili stan za statkem na hedvábné louce u potoka.Z cesty jsme nebyli absolutně vidět.Petra vytáhla mobilní kuchyň a já se vydal na statek na výzvědy.Hledal jsem hlavně podložku pod stojan.V měkké trávě jsme ho museli provizorně podložit víčkem od ešusu .Našel jsem bezva dřevěnou desku a ještě jsem zachránil hromadu rajčat .Po večeři jsme zalezli do stanu a pustili si Hobita v telefonu.Usnul jsem ještě běhěm titulků. Byla to nejměkčí postel za celou motodovču.
Ujeto 240 km
Cena kempu  0 euro

6.den

Ráno jsme si přispali do půl devátý.Vzbudilo nás horko.Plán na dnešní den byl kochat se typickou toskánskou krajinou,navštívit historické město San Gimignano , které je v programu Unesco a hlavně Florencii.Na tu jsem se těšil nejvíc.
San Gimignano je opravdu jako středověký sen.Jako bychom se ocitli v historickém  filmu.Jen nám to kazily ty davy turistů.

Další zastávkou byla Florencie.Zaparkovali jsme na obrovské terase,které vévodí šestimetrová             (i s podstavcem) socha Davida od Michelangela.Je to ale jen kopie. Další kopie je umístěna u vchodu do Palazza Vecchio,florentské radnice.V současné době je originál v místní Akademii.
Z této terasy je nejkrásnější pohled na Florencii.Znáte ho určitě z mnoha filmů a fotografií.Když jsme se dostatečně pokochali,skočili jsme do sedel a jeli přímo do centra.Je tam sice vjezd zakázán,ale riskli jsme to s tím,že motorku snad policajti nechají na pokoji.Zaparkovali jsme na břehu řeky Fiume Arno,která protéká městem a šli k Mostu zlatníků Ponte Vecchio.Tolik zlata a hodinek jsem pohromadě nikdy neviděl.Prodírali jsme se mezi lidma k místní katedrále,potom k akademii a už jsme toho měli pomalu plný brejle.Koupili jsme si místní specialitu do ruky a sedli si s ní na obrubník.Vůbec jsme si nepřipadali trapně.Seděla tak spousta turistů.
Když jsme dorazili k motorce,opodál stály dvě policajtky a koukaly podezřele naším směrem.Dělali jsme,že je nevidíme a radši rychle odjeli.

Čekal nás přejezd středních Apenin a chtěli jsme tam někde zakempovat.Jeli jsme až do tmy a pořád se nám nikde nelíbilo.Přejeli jsme průsmyk Passo della Futa a pomalu jsme se bližili k Bologni a pořád nic.Všechna pole okolo cesty byla moc kamenitá.Nakonec jsme už za tmy přijeli na kraj nějaké vesničky,kde byla po tmě zavřená benzínka.Zastavili jsme a já jí obešel a rozhodl se,že dál nejedu.Přes Petřiny protesty jsem za benzinkou rozbalil karimantku a ustlal si.Nezbylo jí nic jiného,než udělat totéž
Ujeto 230 km
Cena kempu  0 euro

7.den

Po budíčku jsme rychle zabalili a vyrazili směr Brenner. Cesta mimo dálnice v oblasti Trenta byla balzámem pro oči.Začínaly se zvedat masívy Alp a všude kolem byly vinice.Při jedné zastávce jsem víno ochutnali,ale bylo ještě kyselé.Škoda…

V Brixenu jsme dali na pumpě kafe a padlo rozhodnutí,že dojedeme do Čech a zakempujeme v Lenoře na Šumavě.Brennerský průsmyk jsme projeli spodem po státní silnici.Dálnice nám vedla nad hlavou.Kdo jezdí v zimě na lyže tímto průsmykem,nedovede si představit,jaká nádherná silnice mu leží 100 metrů pod nohama.Ovšem je fakt,že v zimě to taková kochačka asi nebude.Tahle cesta až do Innsbrucku je jedna zatáčka za druhou.Motorkářský ráj…Prostě jsem si to užíval.Od Innsbrucku jsme jen hltali dálniční kilometry.Do Lenory jsme přijeli po půlnoci.Petra už pěkně klepala kosu a já jsem si sobecky zatopil na ruce . Vjezd do kempu byl otevřený.Stan jsme postavili za svitu mobilu a honem do hajan.
Ujeto 800 km
Cena kempu  200Kč

8.den

Ráno jsem s chutí zajel nakoupit do místního krámku mlíko,čerstvý rohlíky atd…Přijel jsem ke stanu a Petra ještě spala.U snídaně padl návrh,že se ještě zastavíme u jejích rodičů v Teplicích na oběd.Už jsme měli Vitany až po krk.Vzali jsme to ještě přes Horskou Kvildu a pak hurá domu.
Musím napsat, že za tuto dovolenou se o 100 procent zlepšil můj styl projíždění zatáček a jako bonus jsem si osvojil italskou drzost při předjíždění a jízdě ve městě.Najednou za řídítky vidím ten rozdíl mezi českými a zahraničními řidiči aut.Venku je normálka,že ti řidič uhne a netroubí na tebe na semaforech,když pomalu předjedeš celou frontu.
Moje první velká motodovolená ve mně nechala zážitek na celý život.Už teď plánuju se svým synovcem (Yamaha XJR 1300) cestu na přístí léto.On by chtěl přes Albánii do Řecka,ale snad se mi ho podaří ukecat na Norsko,polární kruh a když se zadaří až na Nordkap.Pokud by měl někdo zájem se přidat,neváhejte a napište.Každý pohodový parťák je vítán i s batůžkem.

Ujeto 300km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.24
Známkováno: 49x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist