Dolomity a Voralerbergsko 2023

Den třetí – přesun přes Brixen, Jaufenpass, Merano, Stelvio do Landecku (A):

Ráno vstáváme po včerejšku trochu rozlámaní, opouštíme ubytování v Dobbiacu s poděkováním majiteli (můžeme jej doporučit) a vyrážíme na západ po hlavní silnici do Brixenu a k Brennerské dálnici. Abychom jen nejeli, dostali kluci večer chvilku historie o životě a díle Karla Havlíčka Borovského a jeho „exilu“ za peníze CK mocnářství v Brixenu. Součástí historické vsuvky  je proto i návštěva pamětní desky věnované v Brixenu jeho pobytu zde v letech 1851-1855. Podél Brennerské dálnice jedeme směr Vipiteno/Sterzing a pak hurá do kopců- další nádherný průsmyk – Jaufenpass.

Proti nám řada nadšenců na Vespách, ale hlavně Němci na GSech nebo velkých adventurách od KTM. Mezitím nějaká skupina s vozy Porsche a Ferarri apod. Zatímco se kocháme krásami okolí i vozidel na silnicích, létá nám nad hlavami opět Šimon se svým dronem a zachycuje tu nádheru. Kdybychom nemuseli spěchat dále, klidně bych dal pas ještě jednou. Obědváme v malé restauraci v Meranu, kde předtím v dopravní zácpě běžely v horku ventilátory našich motorek. Dalším cílem je pověstné Passo Stelvio. Kdo tam ještě nebyl (a taky na Grossglockneru …), jako by ani nebyl na motorce v Alpách. A tak i my… Je bez poplatku, je to kolona divochů nahoru, ale i dolů na úzkých a často ne zcela dobrých silničkách, přičemž poslední zákruty jsou s nadjetím, za jedna a někdo i s prokluzem spojky. Cestou nahoru dvakrát málem sejmuli protijedoucí motorkáři Šimona a jednou nové GLCéčko od M-B… Aspoň bylo více času na focení a videa z dronu. Nahoře na passu je chladno, přeplněno a hlavně máme být do 20 hodiny na ubytování v Landecku v Rakousku. Takže balíme a stejnou cestou dolů.

Šimon činí dobrý skutek, kdy sbírá nějakou nebožačku na sportovní motorce, která nedala cestou nahoru prudkou pravou vracečku, chtěla si pomoci šlápnutím nohy, ale šlápla do díry a pomalu se skácela na místě. Tak jí kluci nakonec pomohli všichni. Cestou z kopce se brzdy zahřívají o něco více a tak dole chladíme. My poté pokračujeme přes poslední dnešní průsmyk Passo Rezia po hlavní silnici do Rakouska. Ubytování jsme den před cestou domluvili kousek od centra Landecku opět přes Booking.com  (Alpenresort Landeck za asi 5300,- pro 4 osoby na dvě noci). Kousek od ubytování je navíc obchoďák, tak zásoby doplníme snadno.

Dnes 3 passy (jenom ☹) a asi 320 km najeto.

Den čtvrtý - … moje milované Voralerbergsko…

Ráno vstáváme, nabíjíme baterky na mobilech, navigacích a dronu a kontrolujeme počasí – opět nabídka všeho (vyjma sněžení). Tak uvidíme. Svačiny, teplé oblečení a hurá po silnici z Landecku směr Arlbergpass mimo dálnici a ještě výše přes Flexenpass do lyžařského zimního střediska Lech. Tady se silnice zužuje a na Warth je to spíše silnička pro dvě motorky a nebo opatrné řidiče aut. Tam odbočujeme vlevo po B200, která vede do údolí a směrem k Bregenzu. Pauzu a tankování dáváme v městečku Au, než vyrazíme do kopců do „nejzasněženější vesnici Rakouska“- do lyžařského centra Damuels. Na chvilku se stavíme před hotelem Damuelser Hof, kde jsem se svým druhým zaměstnavatelem a dětmi trávil nejedno lyžování, zatlačím slzu a vedu kluky na Furkajoch s nádhernými výhledy. Šimon zde dělá Davidovi nádherná videa z dronu a my ostatní škemráme taky… Urychlit musíme až v okamžiku, kdy se na nás ženě černá mráka a bouřka. Sedáme na motorky a přes Faschinajoch pokračujeme do údolí do Bludenzu. Nakupujeme v Lidlu a David a Šimon toho mají pro dnešek dost a po staré cestě směřují směr ubytování (Landeck). Cestou lehce zazmatkují a už jedou kus po dálnici…

My dva s Lubošem chceme ještě dát horskou Silvrettu, a tak se loučíme s vizí teplé večeře na ubytování (dneska vaří Šimon) a jedeme z Bludenz na jih směr Silvretta. Ještě před mýtnou branou však dojíždíme jednu průtrž a za ní se žene bouřka. Vize, že nahoru pojedeme po mokré silnici a zpátky nás chytne bouřka, není zrovna lákavá. Tak otáčíme a vracíme se na stejnou cestu, jako jeli kluci 30 minut před námi. Na stejném místě najíždíme na nájezd na dálnici, ale nevyměkli jsme a asi 20 metrů jedeme zpět v protisměru na starou cestu (fuj, ale kamery tam asi nebyly). Cestou dojíždíme 2x déšť, ale nezastavujeme, dá se to projet, aniž by rifle byly mokré. Přijíždíme i tak bez Silvretty skoro před 19.hodinou a máme toho taky už dost.  Večer posedíme, zatímco Dušan, Luboš popíjí víno, Šimon a David stříhají dnešní videa na sociální sítě a taky balíme na zítřejší cestu domů.

Dneska 6x passy, najeto asi 180 km

Den pátý – jedeme domů:

Ráno definitivní porada, kudy pojedeme. Mám připravenu variantu s kocháním se v rakousko-německém pohraničí a pak na sever domů a nebo přes Imst - Ga-Pa – Augsburg – Ingolstadt – Regensburg – Cham a přes kopečky domů do Klatov. Vítězí druhá varianta – je svižná, asi jen 40-50km po dálnici a přesto není až tak nudná. Děláme na trase jen 3 zastávky, poslední „skoro“ doma před Chamem, kdy voláme domů, že do hodinky jsme doma. Navíc nám jede na přechod do Všerub na Domažlicku naproti Pavel a doprovází nás domů do Klatov. Bolí nás zadnice, leckdo bude mít vlka (nemá s myslivostí nic společného), ale kolem 16. hodiny jsme doma 😊

Dnes jen 1x pass na cestě do Ga-Pa a ujeto 470km

Videa:

1. video     2. video     3. video    4. video     5. video     6. video    7. video
8. video     9. video     10. video

Zhodnocení a postřehy:

• Splnil jsem slib nejen Šimonovi, že se jednou spolu podíváme na motorkách do Alp, ale i klukům, kteří mi věřili, že to zorganizujeme a budeme se bavit, užívat si to a vrátíme se domů v pořádku a celí.
• Najeli jsme kolem 1750km za 5 dní, dali celkem 19 průsmyků. Nejvíce mne chytly ty ze druhého dne cesty a pak Jaufenpass nad Vipitenem. Stelvio sice bylo „povinné“, impozantní, s krásnými kopci kolem, ale podruhé Stelvio fakt nemusím pro ten provoz a za mne ne zcela ideální bezpečnost.
• Občas jsme se po domluvě rozdělili na klidnější skupinu Šimon + Dušan a bezpečně si blbnoucí David a Luboš. Díky tomu při přesunech na delší vzdálenosti konstantních 90-110km/hod neusnuli.
• Pavel a Matěj, kteří druhý den (plánovaně) museli domů, nás díky sociálním sítím sledovali den co den.
• Rozdílná volba motocyklů každého z účastníků dle mého nebyla větším problémem a jízdní vlastnosti lehké KTM 390ccm dostačovaly zcela skupině. Všechny pak dorazila Šimonova spotřeba 2.8 l/100km včetně vytáčení motoru v kopcích v Alpách.  

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE