Do Bibione přes Alpy 1.- 5.7.2015

Malý výlet na prodloužený víkend za mořem a horami.

Do Bibione přes Alpy 1.- 5.7.2015

Kapitoly článku

Jako minulý rok, jsem týden před odjezdem nevěděl, že někam jedu. Natož kam. Jako hlavní dovolená pro tento rok je Skotsko na sútru, která se koná až v září. Proto jsem nic velkého přes prázdniny neplánoval, a maximálně spořil. Nic méně mi zazvonil telefon a bylo mi nabídnuto, jestli nechci jet do Chorvatska a Slovinska. Říkám ano, s financemi na Skotsko se to potom nějak vymyslí. Mám nové boční kufry, které jsem kvůli Skotsku vyměnil za tašky, taky je potřeba je otestovat v akci.  

Odjezd je ráno ve čtvrtek 2.7. z Tábora, a já mám ještě v pondělí rozebraného skútra... Měnil jsem napínák rozvodů a zesiloval jsem podpěry kufrů. Dostal jsem se, ale do problémů s napínákem a vypadalo to, že nikam nepojedu, protože mi přeskočil rozvoďák a výfuková vačka se posunula o čtvrt otáčky zpět. Nevědomky jsem nastartoval... Naštěstí se nic nestalo, ale z motoru nevycházely hezký zvuky, stačilo sundat ventil dekl, a vačku poposadit zpět. To je ale na dlouhý povídání... Vyrážím ve středu po práci do Tábora, jedu po D1 a u Velmezu se mi rožne kontrolka oleje. Jelikož to je normální jev u mého Tmaxe, tak jsem zastavil, chybu smazal a jel dál. O 10 km dál se zase rozsvítila. V Táboře ještě musím vyměnit olej a filtr než vyrazíme. 

Ráno.  

Olej dělám až teď, 10 minut před odjezdem. V tom se dozvídám, že jedeme do Itálie přes Slovinsko. Nejspíš do Bibione nebo Caorle. A že se výlet protáhne až do pondělí možná úterý. Já ale musím být nejpozději v 8:00 v pondělí v Brně. Jedeme přes Č. Budějovice na Vyšší Brod do Linzu. Tuhle cestu doporučuji, krásná silnice a do Linzu se sestupuje nekonečným kopcem a údolím. Venku panuje nesnesitelný horko, jeli jsme v té první vlně veder. Teploměr mi ukazuje i 40° C. Dál jedeme na Traunsee a Hallstatter see, kde si dáváme oběd. Potom jedeme na Obertauern, nahoru je to moc bez zatáček, ale o to větší sranda to je dolů, epický sjezd údolím a hodně prudké klesání s pár ostrýma zatáčkami.

Tady jsme se rozhodli, že pojedeme k jezeru Millstatter see, do kempu, kde jsme spali minulí rok při návratu z GG. Kemp můžu doporučit, říkáme mu terasák. Když jsme se blížili k jezeru, tak jsme doháněli jedinou bouřku ve střední Evropě. Chvíli jsme čekali, aby bouřka dostala náskok, a potom jsme po mokré silnici dojeli do kempu. Koupání v jezeře se nekonalo, protože si nás bouřka všimla a vrátila se, aby nám dala co proto. Nemohli jsme si ani udělat večeři, když jsme vlezli do stanu, přestalo chcát a dusno nás vyhnalo ven, když jsme vylezli, světe div se, začalo pršet. Jídlo jsme si uvařili ve stanu a u večeře jsme plánovali tu nejklikatější cestu do Bibione. 

Ráno není úplně ideální počasí, přesně v místě kam jedeme, jsou mraky. Rychle balíme stan, hážem do sebe polívku z pytlíku. Já měl trochu problém nasadit boční kufr, trochu mi ulítli nervy a kufr jsem rozkopl, resp. ukopl mu víko. Ke skútru jsem ho přidělal pomocí stahovací pásky. Problém vyřešen, hurá na Vršič. Tam probíhá focení u notoricky známého tanku, byl jsem tady rok zpět, když jsme tudy jeli do Albánie, to tu bylo milion lidí a nahoře se nedalo ani zastavit. Něco takového jsem čekal i teď, opak je pravdou. Nahoře bylo tak 30 lidí. Super, mohli jsme si to tady pořádně prohlídnout a pokochat se výhledem.

Cesta dolů je ta zajímavější, vyrážím první. Nikde ani auto, sem tam cyklista. Jako minulí rok čekám u zatáčky 38, abych udělal foto. Čekám 5min. 10min. 15 min. Pak jede Dominik a divně kroutí ramenama. Říkám "co je?" A jedu za ním, za chvíli zastavujeme a dozvídám se, že to Dominik poslal pod svodidla. Uklouzlo mu zadní kolo a smyk ho vystřelil před motorku a ke svodidlům. Krom roztrhlého dresu "nenápadně" odřeného kolena mu nic nebylo. S motorkou to bylo o něco horší. Pomačkanej kufr, rozbitá maska, plégo a řidítka zvohlý jak na nějakým customu. Byli jsme čtyři chlapi, takže s naší "sílou" jsme kufr a víko narovnali tak, že šlo aspoň zavřít. Pepa s sebou vozí vázací drát, takže vyrobil provizorní zámky, který se rozkočily. Masku jsme polepili elektrikářskou páskou, plágo nacpali do kufru a řidítka jsme pomocí hrubé síly narovnali. Hned pod Vršičem zastavujeme na oběd, a uklidnění adrenalinu v krvi.  

Jedeme kolem Soši, fotíme vodopád u mostu Boka a jedeme směr dědina Čapovan a Lokve. Doporučuji, krkolomný vystup mezi skálou a propastí, kde je místo akorát na auto a půl motorky. Potom je kousek offroadu, po šotoline. Potom je cesta spíše transportní, po Itálii je to rovina a zase rovina.

Do kempu Sido v Bibione dojíždíme kolem půl osmé, čekání na vpuštění do kempu je dost úmorné, trvalo to aspoň 45minut. Ubytování na jednu noc je hned za plotem cca 300m přes kemp k vodě. Rychle stavíme stany a honem do vody.  

Co se bude dít druhý den? Spekuluje se o Stelviu a Gaviu, nebo o Monte Grappa a Sant Boldo a nebo setrvat ještě jeden den u vody. Nakonec jsme zůstali a skupinka se rozdělila, Pepa, Martinem  a batůžky jeli na otočku do Benátek, zatím co já a Dominik jsme zůstali v kempu u vody. V poledne jsme nevěděli roupama co dělat, tak jsme šli do města sednout na lavičku před elektro, a koukat na kvalifikaci F1. Také jsme koupili sekundové lepidlo, abychom dali dohromady motorku a můj kufr. Maska V-stromu se rozebrala a začala se lepit, stejně jako plexi.

Světe div se, drží to. Do plexi jsem bouchal pěstí a stále drželo pohromadě, to stejný platí i o ostatních komponentech. Ještě bylo potřeba trochu porovnat řidítka a držáky kufrů, a motorka byla jako nová. Stejně jako můj kufr, kde bylo potřeba přilepit oba panty. Večer se jde zase do města na Pizzu a na mořské plody.  

Druhý den a pro mě poslední, padla volba na Sant Boldo, kde se oddělím a pojedu směr Brno. Vyjíždíme brzy, kemp stál za dva dny 44 éček, což dobrá cena, nato kde jsme. Cesta na Sant Boldo je opět neúmorná 40°C, ani rychlá jízda neochladí. Kolem poledne jsme pod Boldem a tankujeme u samoobslužné benzínky, já udělal chybu, že jsem nenatankoval, když jsem byl s ostatními. Sant Boldo je nádhera. Silniční monument s X tunelama, který se dere takřka po kolmé stěně nahoru. Cesta je úzká, proto auta pouští semafor, chvíli jsme tam stáli a koukali.

Pak jsem se ve 12:00 oddělil a jel do Brna. Jel jsem směr Rivalgo, kde mi pomalu začal docházet benzín, zastavuji u samopumpy a strkám do ní kartu. Ta ale odmítá. Proto jedu dál a po 10KM zkouším další, taky odmítá, 8km další a taky odmítá. Docela sem začal mít obavy, Eura žádný, benzín taky žádný... Je jasný, že přes dva passy do nejbližšího města nedojedu. Začal jsem uprostřed hor hledat bankomat, super 8km... To je dohromady 16km, snad to vyjde, z kopce jsem jel bez motoru a naštěstí to vyšlo. 13,8l do 14L nádrže. Měl jsem strach... S plnou nádrží jedu směr Nassfeld pass. Cesta nahoru je krásná, nic na svezení, ale krajina zato stojí, zato cesta dolů na Rakouské straně je jedna z těch nejlepších co jsem kdy v Alpách jel, je to jako kdyby někdo do kopce vylil závodní okruh, černý hrubý asfalt, dlouhé a krátké zatáčka bez děr. Poprvé jsem na silnici sežmolkoval gumu, a taky odřel kufry. Potom jsem koupil dálniční známku a  v 15:00 najel na dálnici, domů to bylo 550 km, v hrozným vedru. Tam jsem dojel kolem půl osmé. Těch necelých 900km v kuse mě docela zmohlo. 

Video:

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.26
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist