Severní Francií od Atlantiku domů

Pondělí 23.8. Bayeux 215km

Cesta nás vedla na východ do Normandie do Bayeux. Zastavili jsme se u větrného mlýna v Moidrey, ale hlavně jsme chtěli spatřit věhlasný Mont-Saint-Michel. Nepojali jsme to ale jako celodenní výlet a nešli s davy turistů po 2km dlouhém mostě, který je jedinou přístupovou cestou, ale zaparkovali u statku v La Rive a vydali se přes ovčí pastviny z usazených naplavenin. Přes mořskou úžinu jsme si pak prohlíželi nádherné středověké město s domy vyplňující každé místo skalnatého ostrova, nad nímž se ve 170 metrech vznáší pozlacená socha bojovně naladěného archanděla Michaela, který dal ostrovu jméno.

Cestou jsme se ještě zastavili na střízlivě pojatém, ale možná o to silněji působícím hřbitově padlých německých vojáků v Mont de Huisnes.

V Saint Lo, které bylo za války úplně zničené, jsme nakoupili potraviny a konečně zakempovali v Bayeux. Večer jsme se vypravili na prohlídku města s velmi pěknou, barevně nasvícenou katedrálou.

Tento den jsme překonali 3000km

Úterý 24.8.  D-Day 76km

První zastávka okružní jízdy po plážích, kde proběhlo v červnu 1944 vylodění spojenců vedla na Pointe du Hoc. Je neuvěřitelné jak se tu americkým Rangerům podařilo v rozbouřeném moři přistát a překonat 30m vysoké útesy.

Pokračovali jsme po památných místech na pobřeží směrem na východ. Od moře foukal silný vítr a nesl vodní tříšť jako mlhu přes pobřežní silnici, takže po jejím průjezdu byla motorka i helmy zalepeny slaným roztokem. Po celém pobřeží je nespočt památníků a muzeí. Ve Vierville na pláži Omaha je sousoší vojáka, který vleče raněného kamaráda. Působivý obraz zoufalství jako vystřižený z vojína Ryana. Okázalý americký hřbitov v Colleville je známý z mnoha filmů, ale až na místě na člověka dolehne jeho velikost a s tím související pocit zmaru. V Arromanches jsou potopená invazní plavidla a při pohledu z okolních útesů je celá pláž jako na dlani. Máte tu pocit, že se na břeh nemohl nikdo živý dostat.

V restaturaci u pláže jsme si dali kafe a obdivovali otužilost dvou koupajících se dívek. Pozorovali jsme je tak dlouho, až jsme si stylem v žádným případě...a že by?...tak jo! nakonec dodali odvahu a taky vlezli do rozbouřených vod pláže Gold. Foukal čerstvý vítr, vzduch měl 22°, ale voda v Kanálu byla kupodivu poměrně teplá. Proběhla tak už druhá! koupačka během srpnové dovolené.

Ještě v Saint Malo jsme sledovali vietnamku jak sbírá za odlivu slávky na odkrytých skalách. Měla jich plnou igelitku. Moje žena je dobrá pro každou špatnost, ale mušle k večeři připravovat rozhodně odmítla. Po jistém váhání a přemlouvání jsme ale nakonec v Bayeux koupili kilo škeblí a večer po poradě s googlem je jednoduše uvařili a snědli. Trošku faktor strachu, ale bylo to velmi zajímavé. Kdo nezná, doporučuji vyzkoušet.

Středa 25.8. Fecamp 185km

Pokračovali jsme dál na východ. V Benouville jsme zastavili u památníku celkem divokého  kluzákového výsadku na obsazení strategického mostu akce Pegasus, který byl součástí spojenecké invaze. Prošli jsme se po pláži v Deauville, městě filmových festivalů a snobů a zastavili se taky v Honfleur, pěkném přístavním městě. Po dvojici mohutných mostů přes Seinu a Canal du Havre (auta platí 5.50e, motorky nic) jsme se dostali přes přístavní překladiště a karavanové slamy s přistěhovalci do Le Havre. Město ničím zajímavé nebylo, tak jsme dali kávu na pláži a pozorovali oplachtěná plavidla všeho druhu.

Odpoledne jsme dorazili k cíli našeho putování, ke křídovým útesům v Etretat. Scenerie to je působivá. Do vody padající kolmé útesy, bizarní skalní útvary, strmé oblázkové pláže, lidé koupající se v divokém příboji. Po odpočinku nás čekal závěrečný úsek do Touissaint u Fecamp. Pobavila mě paní na recepci v kempu, když chtěla do ubytovacího formuláře zapsat jestli sebou nemáme nějaké zvíře. Několikrát opakovala animó a až když ukázala na jorkšíra ležícího pod pultem mi to došlo a s úsměvem jsem odmítl. Zvíře sebou na motorce opravdu nemáme. Divila se proč by ne a rukama naznačila, že by přece mohl mít brejličky.

Čtvrtek 26.8. Kaizerslautern 699km

Ráno mrholilo. S mořem jsme se rozloučili na molu ve Fecampu a vydali se na cestu zpět směr Amiens, Reims, Metz, Saarbrucken. Na noc jsme našli pěkné místo v lese nad Landstuhl před Kaizerslautern. Nechtělo se nám stavět stan, tak jsme se jen přikryli tropikem. Jako naschvál přišel v noci lehký deštík, takže bylo mokro zvrchu i pod plachtou, protože ta se, jak známo, zapařuje. Už to nikdy neudělám, to mi věřte.

Pátek 27.8. domů  711km

Ráno bylo jasné, jen trochu chladné. Cesta pomalu, ale jistě ubíhala po dálnicích na Manheim s tankováním u okruhu Hockenheimring, kolem leteckého muzea Sinsheim a dál po A6 na Norimberk a Rozvadov a domů.

Na začátku jsem psal sladká i proklínaná Francie, proč to?

Sladká – gurmánská

To je nepřeberné množství druhů vína, sýrů, sušených salámů, ryb a mořských plodů, různých sladkostí a ty bagety…

Sladká-krajinokochací

To jsou hory a kaňony ve vnitrozemí, nádherné řeky, pustina Provence, nekonečné pláže pobřeží atlantiku, divoké a melancholické pobřezí Bretaně a Normandie, horkem a bohatstvím sálající riviéra, krásná historická města a vesnice, nekonečné vinice…

Proklínaná-dopravní

To jsou neuvěřitelná dopravní opatření, která mají za cíl rozbít plynulost dopravy a tím zřejmě zvýšit bezpečnost na silnicích, jejichž výsledkem jsou však nekonečné zácpy ve všech větších městech. Do osmdesátých let se mohlo vše, teď se nesmí nic. Na jihu se o dopravě snad ani nedá mluvit, to  je jedna velká zácpa.

Velice často tu platí přednost zprava, zvlášt pozoruhodné to je na široké silnici do které se připojuje polní cesta, kde má kombajn přednost, rychlost mají zpomalit velmi zvýšené prahy, v obcích jsou často semafory na rychlost kde blikne zelená až když téměř stojíte, z hlavních silnic jsou udělané vedlejší, nebo na křižovatce dvou silnic je na všech čtyřech příjezdech stopka, takže všichni na sebe hledí a čekají kdo sebere odvahu a pojede, rychlost omezená na 70, 50, 30 pouze do kopce zvýšená na 90, všude kruháky, obdélníkové kruháky, dvojkruháky...a aby to nebylo málo, ve čtvrtek 26.8. kdy se vracíte domů vyjíždí na silnice všechny traktory v zemi;-)

Nutno přiznat, že francouzi k tomu přistupují s klidem sobě vlastním, rychlost většinou dodržují a i když na křižovatce často nevědí jaká úprava tu zrovna platí, nikam nespěchají a ono nějak dopadne.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE