Mt. Blanc 2011

Po loňské ochutnávce na Gross Glockner to letos musely být opět Alpy, ale ve větším!

Mt. Blanc 2011

Kapitoly článku

Úvod

Nevím kdy, ale byla ještě hluboká zima a celá moto sezona někde 2 metry pod sněhem, a zrodil se nápad. Po loňské misi na chorvatskou Istrii a po pár lenošivých dnech u moře zpět za slunečného počasí přes Gross Glockner domů to musely být letos opět Alpy. Neuplynulo ani 24 hodin a mailem přišel famózně vypracovaný itinerář, o který se postaral Roman (CB1000R) jako vedoucí výpravy :-). Dále potvrdili účast Petr (Tůča), Jirka (Ereso77) a Zbyněk (nektarossi). A tak nastala chvíle, kdy se začal stříhat "metr". A kdo zažil stříhání "metru" na vojně, tak ví, jak jsou ty centimetry dlouhý :-)..........a je tady konečně poslední centimetr, a to datum 14.6.2011!

1. den - 14.6.2011

ujeto 610 km

Dali jsme sraz v 8.00 hod. v Chlumci na čerpačce ONO. Jířa přijel ze Cvikova a má už v sedle 60 km. Všichni plníme pod hrdlo, pár fotek našich natěšených xichtíků a před půl devátou odjezd.Trasa vedla přes Žatec, Klatovy, Plzeň, v Železné Rudě ve Sparu dokupujeme nějaké konzervy, dotankovali, opět pár fotek a alou přes hranice. Za čárou nám malinko sprchlo, ale nic vážnýho. Po pár km vjíždíme na dálnici směr Mnichov, kde dáváme aspoň jednu pauzičkua a za Mnichovem sjíždíme z dálnice na Garmisch-Partenkirchen.
Na této trase je snad jediná benzínka, tak nezbývá nic jinýho, než natankovat za 1,61 Euro/1 litr!! Vjíždíme do Ga-Pa a padá nám brada nad zdejší nádhernou krajinou a chaloupkami jak ze snu. Dále už pokračujeme údolím mezi kopci do Ehrwaldu a projíždíme již v Rakousku další peckou, a to městečkem Lermoos. Odtud se vydáváme zkratkou přes první alpské rychlé i technické serpentiny do Bichlbachu a po chvíli nacházíme náš první plánovaný kemp v Häselgehru (www.lechtal-camping-rudi.at). Než rozděláme stan, jdeme omrknout kemp a začíná pršet. K večeři otvíráme konzervy a náladu nám spravuje lichý počet piv (slovy tři) :-). Přichází únava, píšeme našim rodinám "dobrou noc" a odcházíme do hajan.


2. den - 15.6.2011

ujeto 315 km

Ráno kolem 6.00 hod. nás budí hrozná zima. Vylejzáme ze stanu a těší nás modrá obloha. Probíhá snídaně, ranní hygiena a před 9.00 hod. odjíždíme do Alp. Hned to bereme do kopců směr Warth, dále přes Au do Feldkirchu.
 Vjíždíme do liechtenštejnského Vaduzu, kde zastavujeme na jedné benzínce pro nějakou bagetu k obědu. Na nic jsme nečekali a padáme pryč s prázdnou. Bagety za 6 CHF by nám nechutnaly. Hlad už je hodně slyšet a proto otvíráme paštiku a mažeme rohlíky pouze na příděl. Moc toho není. Zkoušíme jet dál a naštěstí nacházíme domeček pana Mc Donalda. Vůbec neváháme k němu zabočit. Obšťastněni burgerama to bereme dále do Švýcarska přes Chur a konečně, s respektem, najíždíme do tří po sobě jdoucích Pass - Oberalppass (2.046 m.n.m.), dolů přes Andermatt na Furkapass (2.436 m.n.m.) a dolů přes Gletsch již s lehkou erekcí před posledním vrcholem na Grimselpass (2.165 m.n.m.). Nemohli jsme si víc přát, než projet tyto "pass"áže za slunečného počasí volným i lehce sportovním stylem. Žádný zbytečně velký provoz, fakt paráda.
Samozřejmě všechno dokumentujeme a pak zpět dolů přes Gletsch do plánovaného kempu v Ulrichenu (www.camping-nufenen.ch). Stále za pěkného počasí stavíme stan, houfně bereme telefony a píšeme domů, že je vše v pohodě. Stavíme stan, opět probíhají k večeři nějaké konzervy a za 1/2 CHF se jdeme osprchovat teplou vodou. Před spaním jsme si vyčistili zuby Heinekenem a alou spát.

3. den - 16.6.2011   

ujeto 285 km

Ráno se opět probouzíme do pěkného počasí, opět ranní hygiena a rychlá snídaně. V rychlosti balíme, protože nás dnes čeká dlouhý den. Hned za rohem ještě tankujeme a v 9.30 hod. opouštíme Ulrichen. Míříme okresními silnicemi na Brig-Visp a dále kopírujeme dálnici přes Sion (stavíme na malou svačinku s kávou) do Martigny. Byť rovinatý, ale další nádherný úsek ze Sionu do Martigny, kde z levé strany míjíme krásné rodinné vilky a z pravé strany obrovské plochy vinic značené svými erby s názvem odrůdy. Z Martigny odbočujeme do kopců a klikatými silnicemi se dostáváme až na horské sedlo Col de la Forclaz.
Dolů až do francouzského horského střediska Chamonix (1.035 m.n.m.) sjíždíme hrany pneumatik v úžasných serpentinách. V Chamonix parkujeme naše stroje a v motorkářském oblečení, s helmou v ruce neodoláváme výjezdu lanovkou na "rozhlednu" Aiguille du Midi (3.843 m.n.m.), která se právem honosí největším převýšením na světě.
Lanovka nás vyhazuje na horní stanici ve výšce 3.777 m.n.m. a za 5 Euro si můžete povyjet výtahem až na rozhlednu ve výšce 3.843 m.n.m. Odsud máme nejvyšší vrchol Evropy Mont Blanc nebo-li Monte Bianco (4.810 m.n.m.), pokud počasí přeje, jako na dlani. Škoda, mraky nám zakrývaly špičku vrcholu, ale zato pod námi se čistě jevil obrovský Bossonský ledovec.
Převýšení ze startu až do cíle těch cca 2.800 metrů zdoláváme za 20 min. Nahoře nám řídký vzduch pěkně matlá mozky jak po dvou neředěných jointech. Ani nám nevadí, že si nás odchytla turistická skupina Taiwanců a fotí se s námi jako s exoty. Navazují konverzaci angličtinou a pořád se nás ptají, kde jsme nechali motorky. "No asi dole, ne?" Tak nevím, komu ten řídkej vzduch víc zmatlal mozek. Čas nás tížil, a tak se vracíme zpět k motorkám a nad námi se obloha pěkně rychle zatáhla. Svižně odjíždíme z Chamonix zpět přes Col de la Forclaz do Martigny, ale cestou nás zastihl pěknej slejvák, kterej vydržel až cestou přes Monthey do plánovaného kempu (www.rentocamp.fr/camping-rive-bleue) v Le Bouveret přímo u Ženevského jezera. Zkoušeli jsme ještě poblíž nějaký hotel či penzion, ale tamní ceny za 1 noc nás přeci jenom zavedly do již zmiňovaného kempu. Kemp opravdu luxusní, upravený, čistý a hlavně si tady nemusíte ve sprchách platit teplou vodu. Ale jeden háček přeci má a to ten, že recepce funguje pouze do 18.00 hod. My přijeli do kempu ve 20.00 hod za vydatného deště. V tuto chvíli by se hodila nějaká chatka, která by byla k dispozici i za slušnou cenu, kdybychom přijeli do kempu včas, ale v recepci fakt už nikdo nebyl a na nikoho žádný telefon. Ale na druhou stranu v případě příjezdu po zavíračce máte dovoleno si nějaký plácek na noc ukrojit a ráno v 8.00 hod.,kdy začíná fungovat recepce, můžete kempování uhradit. Jenže nám se v dešti stan nechtěl stavět. Co jsme nakonec ze zoufalství vymysleli... naše vlastní odvaha nás ubytovala v zatím neosídleném privátním karavanu s předsíňkou. Vešly se nám tam i sušáky (narvané našimi promoklými hadry), které jsme odebrali z verand zamčených chatek. I přes trošku strachu ten nápad neměl chybu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.28
Známkováno: 18x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist