Dovolená na Balkáně

Letošní dovolená byla zvláštní tím, že jsme se již podruhé za sebou vypravili na stejné místo a to do Černé hory poblíž městečka Bar, do vesnice Dubrava. Vyráželi jsme 24.6. v 6:30 , protože původní plán vyjet už ve 2 ráno byl překažen deštěm a odjíždět už z domu za deště se nám vážně nechtělo. Dovolenou jsme absolvovali ve složení: Jirka+Nikol – Yamaha FZS 1000 Fazer Andrea – Suzuki GS 500 E Filip – Honda CBR 600R Mirek+Martina – Honda 1000 XLV Transalp

Dovolená na Balkáně
Cesta byla naplánovaná na dva dny a vedla přes Brno po dálnici do Bratislavi, přes hraniční přechod Rajka do Maďarska a dále přes města Csorna, kde nás na cca 100 km chytl déšť, Sárvár, kolem jezera Balaton až na hranice s Chorvatskem, které jsme přejeli přes přechod Terezino Polje. Chorvatskem jsme jen projeli a pokračovali směr Banja Luka (BiH), kde bylo naplánováno najít ubytování. Kolem 18.30 jsme na místě a začíná hledání vhodného, po chvíli již jakéhokoliv přenocování. Nakonec se ptáme na benzince a 3 km odtud je hotel kam vyrážíme. Cena za dvojlůžkový pokoj byla 22 euro na osobu, což se nám pochopitelně zdálo moc a tak nastupuje české smlouvání. Vysvětlujeme na recepci, že nepotřebujeme POTVRDU a tak po dohodě s majitelem přichází s návrhem, že za nocleh bez potvrzení chce 15 euro na osobu + 1 euro od každého za zprostředkování slevy. S radostí souhlasíme. Následuje sprcha a po 12 hodinách a 750 km jízdy, zasloužený spánek.
Ráno v 7 vyrážíme směr Jajce, Mostar, hraniční přechod Metkovič, Dubrovník a konečně Černá hora. Z městečka Herceg Novi přejíždíme trajektem, který stojí 1,5 eura směr Tivat, Kotor, Budva a již od začátku vytoužený Bar! Přijíždíme k apartmánům v 19 hodin. Rychle všechno z motorek dolů, sprcha, něco sníst a jdeme spát. Domácí nás sice čekali a tak si chtěli povídat ale přece jen máme za sebou 420 km po Jadranské magistrále a to znamená maximální rychlost 80km/h a to jen mezi vesnicemi a městy které se po celé této délce táhnou. Apartmány jsou vybaveny koupelnou se záchodem, balkonem a klimatizací. To vše za 12 Euro na noc! 
Další dny následovalo koupání, výlety, zase koupání a další výlety, ale rád bych zmínil ten, který nás zavedl k největšímu sladkovodnímu jezeru na Balkáně tvořící hranici mezi Černou horou a Albánií. Jeho rozloha je cca 360 km2 a nadmořská výška pouhých 6m. Je v něm na 50 ostrůvků. Z místa odkud vyrážíme je trasa dlouhá 80 km a vede jen po hranice s Albánií. Dostáváme se z vesničky Vladimír nahoru do hor kde se po chvíli před námi rozprostře Skadarské jezero v celé své kráse. Uděláme pár fotek a pokračujeme v okružní jízdě směrem k mini plážičce do vesničky Livari. Po klikaté cestě se dostáváme až k okraji jezera. Voda je čistá a teplá. Už, už se vyslíkáme do plavek když si všimneme, že ve vodě plavou hadi. Koupání tedy necháváme na později a alespoň vychutnáváme ten krásný pohled na Skadarské jezero. Na zpáteční cestě, těsně před městečkem Virpazar, obdivujeme uprostřed jezera kamennou stavbu, která sloužila jako vězení pro neplavce a most který spojuje pobřeží CG s hlavním městem Podgorica ve kterém se teploty v letním období pohybují až kolem 40 stupňů. Po návratu se od domácího dozvídáme, že hadi ve Skadarském jezeře nejsou jedovatí a koupat jsem se tedy mohli… No co, vracet se už nebudeme.
Další výlet byl inspirován internetem ještě z domova a to navštívit Albánské město Koman, ze kterého vyjíždí 3x denně trajekt na okružní plavbu po řece Drin a můžeme tak obdivovat nedotknutelnou albánskou přírodu. Chystáme jídlo a hlavně pití a vyrážíme přes zbrusu nový hraniční přechod Muriqan na kterém čekáme v koloně asi 15 aut, protože páni celníci dostali počítače a vše se tak patřičně zkomplikovalo. V koloně potkáváme čechy a dáváme se do řeči. Jsme odbavení a pokračujeme do města Shkodër do kterého vede jen jeden úzký, dřevěný most, přes který musí projet všechna auta a projít všichni pěší. Tohoto využívají albánské děti k tomu, aby před mostem na kterém vždy v jednom směru čekají auta než projedou ta z druhého směru, žebrají. Pokud se ničeho nedočkají, hledají něco, co by si vzali jako suvenýr. Naštěstí u nás nic nenašli a když auta ještě stála, museli jsme prokličkovat a jet pryč, protože byli opravdu neodbytní. Naštěstí v Albánii neexistují pravidla silničního provozu, takže pár motorek se na most vždy vejde. Po průjezdu městem, ve kterém nejsou žádné směrovky, nacházíme odbočku na vesnici Koman. Stojí na ni: KOMAN 35km. To jsem ale netušil, jak dlouho tuto vzdálenost pojedeme. Asi za 5 km skončily vesnice a začala jen cesta lemující vrcholky hor a táhnoucí se v délce 30 km vyprahlou krajinou. Na silnici se střídaly díry, hrboly, šotolina a kamení s místy kvalitním asfaltem a hlavně osly, kteří stáli v prostředku silnice a nehodlali odejít. Proč taky, když tu projede auto jednou za den! Do Komanu jsme dorazili asi za 90 minut. Vesnice byla vidět už z výšky a měla celkem 6 domů z toho 2 „restaurace“ a jeden hotel, ale po trajektu ani stopy. Rozhovor s domorodcem, který obsluhoval v jedné z hospůdek , ve které byl sám, nevedl k ničemu. Německy, Anglicky ani česky jsme se s ním nedomluvili a na každou otázku nás posílal zpět do hor. Protože na mapě byla tato vesnice uvedena jako „konec světa“ ze kterého cesta dál nevede, zvolili jsme proto návrat po nekonečně dlouhé a rozbité silnici. Zpět do Dubravy jsme dojeli kolem 16 hodiny zničení, jako kdybychom běželi maraton.
Výletů bylo dost a teď se ještě trošku opálit a pomalu se chystat na zpáteční cestu. Odjezd byl plánován na sobotu 4.7. na 2 hodinu ranní, ale protože v pátek dopoledne pršelo, rozhodli jsme se sbalit a vyrazit po krátkém odpočinku ještě týž den. Odjíždíme ve 13 hodin a protože se nechceme plahočit dva dny po okreskách, volíme cestu po dálnici. Nejhorší úsek po pobřeží do města Ploče které leží na půl cesty mezi Dubrovníkem a Makarskou a kde také začíná chorvatská dálnice jsme zvládli za 6 hodin. (Bar-Ploče cca 250km). Najíždíme na dálnici A1 a na ukazatelích se objevuje nápis Zagreb 470km. Strašná představa, ale naše cestovní tempo se pohybuje v rozmezí od 140 – 170 km/h a při každé zastávce na tankování se příliš nezdržujeme a tak cesta rychle utíká a ve 23 hodin přejíždíme hranice do Slovinska. Maribor je kousek a potom už jen Graz, Vídeň a přes Mikulov zpět do malé vesničky u BrnaPadochov
Motorka fungovala skvěle, ikdyž na albánský a černohorský benzín se jí moc jezdit nechtělo, ale vše se měnilo s natankováním v Mikulově 100 oktanového benzínu.

Dovolená v číslech:
Počet dní dovolené: 10
Najeto celkem 2800 km
Cesta tam 1.170km a 24 hodin jízdy
Cesta zpět 1.260km a 15 hodin jízdy
Celková cena dovolené 570 Euro/ 2 osoby
Poplatek za celou Chorvatskou dálnici + dálniční známky v SLO a A 35 euro.

Na závěr bych velice rád doporučil všem, kteří se chystají do Černé hory, právě apartmán Vila zalazaksunca, kdy jsme mi již druhým rokem bydleli. Adresa apartmánů je na googlu: www.vilazalazaksunca.com. Bližší informace nebo případnou rezervaci zajistím.

Článek z loňské dovolené najdete tady:
http://www.fazerclub.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=187&Itemid=2

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.91
Známkováno: 22x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist