Balkánské mraky 2023

Jedeme tou samou cestou zpět asi 15 km, pak nacházíme odbočku na původně zamýšlený směr. Vjíždíme do města Struga, kde na benzině s azbukou doplňujeme zásoby vody a energie. Jdeme do nějakého Kauflandu, kde nemají chleba. Beru nějakou konzervu a pršut. Až u kasy se dozvídáme, že pekárna je vedle, bereme chleba (malý bílý, moc mi nechutnal). Hledáme záchod, neb všechny přepadl pocit, že musíme na malou. Pokoutně chodíme jeden po druhém na bok obchodu a ochcáváme plot staveniště nového autobusáku. Tak jedem… ehm zastavit, nejedeme, Tomovi nesvítí GS. Zase svlíknout řešíme světlo. Druhá žárovka to samý. Ohýbáme kontakty, chvíli svítí, chvíli ne. Pak se Lubošovi nějakým způsobem povede vyhřáté konektory zmačknout tak, že to drží. Je 35 °C ve stínu. Leje z nás pot úplně proudem. Asi po 45 min jsme připraveni jet. Jsem zvadlej jak rajče.

Vjíždíme do posledního Makedonského města Debar. Na stanici Makpetrol doplňujeme benzin. Najednou hukot asi 10 ti nových GS… Řecká značka. No, jedou na lehko, asi hotel tour, prohlížím si je detailněji. Najednou mě zarazí židovská vlajka na rukávu jednoho z řidičů. Hi Gyus, where are you from? A už to jede. Skupina cca od 25-65 let. Izraeslský policajti z Jeruzaléma. Mají volno, šéf je poslal na vyčištění hlavy na dovču. Dany i ostatní s námi pokecají, někdo dává do placu čokoládu, jedou po památkách Makedonie. V Řecku si půjčili motorky a věci a jedou... Společná fotka je nutnost. Přidáme se do přátel na FB, fotku si pošleme následně. Takový setkání mám rád. Všichni obdivují, že spíme ve stanech a že jsme dojeli po ose až sem. Když jim ukazujeme, kde jsme byli dole u Himare a jedem zas domu, všichni dávají palec hore. Mávnem a jedem k přechodu. Ale ještě povinný pozdní oběd u cesty.

Vjíždíme zpět do Albánie, za Pehkopi najíždíme na bílou směr Kukes. Po hodině a půl jízdy, kde není 50 m rovně, ale pořád jen levá/pravá. Už se mi točí hlava. Další hodinu to pokračuje, už je mi divný, že mi přijdou i zatáčky únavný. Najednou kamenitý odpočívadlo. Kolem asi jiných 8 českých motorek. První, co se ptají, jestli tím směrem odkud jedem je nějaká rovina. Že jedou už dvě hodiny z protisměru a furt jen zatáčky. :D Tak už víme, co nás další dvě hoďky čeká. Prohodíme pár poznatků a každý jedeme do dalšího hada. Tady kdyby někdo dělal autoškolu na moto, tak když to projede bez problému, dal bych mu papíry hned. Zatáčky jsou naprosto všech typů, opakují se rychlé pasáže, kde dáváme i kilo a pak utažené, kde se točím přes spojku kolem nohy na jedničku.

Chrníme v 1000 m.n.m u pomníku s Německým obytnákem za zády, neprší jen fučí. Ráno využíváme někým vyhloubené jámy s okamžitou přezdívkou srací jáma k danému účelu. Možná se jen trhal svah. (jáma 6 * 10 m a hloubka cca 2–2,5m) Ale po nás dorazili ovce s pasáčkem, a i on to použil stejně. Ještě si u toho ubalil cígo. Kluk tak 14 let. Takže jsme to odhalili dobře. Luboš si jede umýt hlavu k prasklému vodovodu na protější straně. Prej paráda. No já bych sprchou taky nepohrdnul.

Den desátý

Dojíždíme k městu Kukes, stále hledáme gril, kde nám udělají kuře. Nakupujeme na trhu. Je šílený vedro. Luboš nás vede "neomylně" dle navigace do cikánské čtvrti. Najednou je kolem nás dětí moc, sápou se po motorkách, tahají za kufry. Zbaběle prchneme do civilnější končiny města. Odbočujeme na SH5 směr Puke. Silničky úplně super, za mě zatím nejlepší za celou cestu. Valíme se jak voda směr jezero Skadar. Volně na pohodu.

Nějak mám hlad, tak poňoukám k návštěvě restaurace. Ve městě nic není, místní nás posílají za most. Sjedeme dolů k vodě a restaurace se vyloupne hned za rohem kulatého objezdu. Posedáme si, mrknem do menu a víme, že 100 místní měny(LEK) je 1 Euro. Neváháme, první kolo řecký salát, pivo, biftek s hranolkami, Kačkaval sýr s hranolkami. Kluk, co umí anglicky do minuty donese učet. Vyvalí oči, když jedem druhý kolo, kdo měl biftek dává salát a obráceně. Kluk zas nese učet. Dáváme třetí kolo s kávičkou. No v 5 ti lidech celkový učet je 44E. Něco jim tady fakt musíme nechat. :D Popojedem asi 4-5km a koupeme se brčálový přehradě. Voda čistá, jen chaluhy. Nasednem a valíme. Dojiždíme párek CZ motorek, holka na Traceru je vzadu, ale je vidět že by tomu naložila víc. Jukne do zatáčky a pustí to tam jak drak. Všichni pochvalně mručíme do kecafonů.

Přijíždíme zpět k Shkoder jezeru. Je vedro, teploměr mi ukazuje 37 °C, když jedu na jedničku /dvojku citelně je znát že GSa má začínající problém se chladit a zvuk motoru je jak zvon, ostrý a hlasitý. Ale to je vše co registruji. Jede to stejně.

Na jedné pumpě co kluci projedou a já tankuju, potkávám 4 kluky na 125tkách s CZ značkama. Prej jedou už 10 dní a jsou na cestě do Řecka za příbuznými. Pak zas pojedou zpět. Vše malý hondy xl 125. Jako smekám… Všichni vysmátí, mávnou valí dál.

 Jen projedu přechod do Černé hory, zdechne mi žárovka. Jedu na boční světla. Opouštíme Albánii směrem na Podgoricu a Nikšič. Před Nikšičem odbočujeme na přechod Klobuk do Bosny. Nezapisuji si nic, jen se kochám a brousíme zatáčky. Naprosto exelentní příroda, kazí to jen skládky, kam místní sypou všechno.

Vůbec nevím kudy nás Luboš dovedl až na Makarskou, jedeme už chvíli Chorvatskem po nádherné prázdné silnici, výhledy na moře kazí skutečnost, že na silnici je neviditelný povlak soli, co tu kondenzuje a v tmavších koutech, kde není silnice vyschlá nebo je navlhlá to brutálně klouže. Jedu do devadesátky, lehce naklopím a driftuju bokem, jedno na jakou stranu. Pokaždý nečekaně až bych si ucvrnkl do trenek. Ale gumy se pokaždý chytly včas a na brzdy to vždy vyšlo. Problém nemám jen já ale i ostatní. Nějaký místní kluk, co sedí u silnice s otlučeným skútrem a servanou nohou to potvrzuje. Kolem jsou další dva, co s ním pomáhají, takže pokračujeme.

V jedné vracečce sjíždíme k moři. Myslím, že to byla Brela. Jsem tak odvázán, že už si nic nepíšu. Je mi skvěle a kochám se jízdou a výhledy. Je tu ukazatel na camp. Ceník nás vrací do reality Euro měny v Chorvatském podání. Motorka 7E, Osoba 12E, Stan 12E, Elektrika 3E, jen jsme pro zajímavost poptali. Sjíždíme až na pláž mimo camp. Koupeme se do asi 20:00, pak se po jednom sprchujeme z placené sprchy. 0,5E za 30 sec! Každý tam necháváme asi 1,5E, jinak jsi bez šance se opláchnout od soli. Luboš našel další camp, kde komplet pro moto, stan, osobu chtějí 47E. Dobrej úlet. Navštěvuji market na pláži. Pivo v plechu 5,8E. Normálně si odplivnu slinu jedovku před obchodem. Měním žárovku, Tomáš má kupodivu další náhradní. 😊

 Němce v kabriu co parkuje k penzionu se ptám na cenu, on prý chytil akční cenu na noc 150E za apartmán pro dva a parkovací místo. Bez stravy.  Jeho soused objednával až na místě platí 180E. To už se chce zvracet i zbytku výpravy. Jedeme vnitřkem Chorvatska cestičkama, kde se stěží projedu na GSA s kuframa do 22:00. Nacházíme kamenitý plácek asi 50 m od hlavní silnice. Vaříme do 23 hod pak za stálého blafání postupně odcházíme chrnět.

Den jedenáctý

Ráno nás budí nějací Poláci, co jdou po silnici s báglama někam… tahaj hůlky po silnici a jsou hluční. Asi se bojí… :D vypadám už dost zválený a hladový. Zbytek grupy krom mě a Toma ještě něco na zub mají. Honza prý byl utahaný tak, že si vlezl do stanu a zapomněl si nafouknout na těch šutrech matračku, probudil se až za 30 min a chybu napravil s vypětím všech sil.  Dojídám poslední zásoby a už mám jen pár tyčinek na dočerpání energie. Pod nějakým mostem Luboš odbočuje a za 10 min vaříme a rochníme se ve vodě. Taková opuštěná odbočka. Ale voda vychladila pivko, kterým jsem spláchl polívku a od Karamelky nějaký fazole.

Chorvatskou „nudlí“ vyjedeme po vlásenkách až ke krásnému koupání pod splavem na řece Mriežnica. Někde u Karlovace. Voda odpovídá názvu. Pod splavem má extrémně silný proud a teplota tak 12 °C max. Po 5 min ve vodě je ze mě Mařenka. 😊 No fazole nejen ve mně vřou… stihli jsme to oba.

Nějaký místňák se nabízí, že nás vyfotí. Chvilku klábosíme, ale je zde značná jazyková bariéra. Nicméně poděkujeme za fotku a vaříme oběd. Na slunci je 35 °C. Chlapík má s sebou asi syna, nebo bráchu tak cca 12 let. Vlezou do vody a dělaj kraviny, najednou uprostřed sousta si všimnu, že chlapík, má mladýho kolem krku, je v hloubce a zoufale plave proti proudu k mělčině uprostřed řeky. Nenapadne ho se vrátit ke břehu což je cca 3-4 m. Je vidět, že to nedává. Na řvaní: „Ke břehu, na bok, neplav proti proudu, neper se s tím, come to bank!!“  nebo ukazování, jen zoufale plave marně proti proudu a je vidět, že má dost. A to je ve vodě asi necelé 3 min. Skáčeme s Tomem do vody. Chlapík se zoufale Toma chytá i s klukem kolem krku, ten neplave jen vřeští. Tomáš si prý hodně loknul, ale kluka urval z chlapa, který se sápe po mě a za plavky mě stahuje pod vodu. Vyškubnu se mu a po pár kraulových tempech se chytnu větvě, chlapa za ruku a vyrvu ho na břeh. Mezitím Tomáše kluk úspěšně znovu dostal pod vodu. Tak ho otočil, trochu přidusil a odhodil ke břehu. Pak ještě jednou a úspěšně se mu povede ho udolat k tomu, aby se ho pustil a chytl kořenů. Zbytek naší grupy ho vytahuje na břeh. Bílej jak sníh, trochu chrchlá. Nicméně je venku. Chlapík asi děkuje a mezitím sděluje, že nemá kondici a kdo ví co ještě. Oba jsou  po chvilce OK. Seberou se a pobledlí odchází. Micméně to odnesla jedna moje bota.., ale asi jsme tu měli být.

 My máme zážitek na zbytek dne. Popojedem dalších 15 km, sjedeme zas k té samé řece a zas se koupeme a omýváme. Nepospícháme. Je tu klidněji, bez lidí. Jen ten sjezd a následný výjezd byl pro mě se silničníma pneu na hraně. Ale zvládl jsem to jako všichni ostatní. Šutry trochu lítali, a i tyhle cesty je potřeba zkusit. 😊

Další hodinu sušíme a pak jedem hledat spaní někam do Slovinska. Nicméně dle plánu to nedáváme a pokud chceme dojet v sobotu musíme až k jezerům v Rakousku. Jenže u Dravogradu se začíná měnit obloha. Lstivý Balkáský mrak, co nás dole přestal nahánět si na nás počkal. Nebo poslal náhradu, zmetek.  Od hranic nás během 2 hodin dvakrát lehce namočil, aby kolem 18 hodiny začal namáčení provádět formou kýblové sprchy. Nemoky nepomohly, navíc v nich mám asi prosezelou díru. Kalhoty propouští v sedací části, voda z helmy mi úspěšně teče za krk. Teplota během dvou hodin padla na 8 °C Když míjíme Bad Kleinkirchen a projíždíme Mautendorf jsem mokrej a zcvrkelej jak fík. V Bad Ischl je mi už tak zima, že na pumpě dávám jasně najevo, že tohle nechci odmarodit a hledám zbaběle pension. Kluci to odmítají a jdou spát někam mezi jezera na jejich poutní místo. Tomáš se ke mně přidává, i když je mokrý jen z půlky. Sjíždíme z hlavní a po 300 m jsme u penzionu, zbytek jde někam do stanu, kde spí vždycky.

Ochotná holka na telefonu (prý rodiče jsou z Kosova, utekli před bombardováním), když se dozví, že jedeme z Albánie, přivede asi přítele motorkáře Albánce, který nám dává zdarma dvě piva a kecáme o Albánii, motorkách a tak. Doplácíme 7E za lokální poplatek. Za dalších 30 min jsem v horké sprše a je mi moc dobře. Na pokoji dáváme polívku, co jsem vyhrabal z ponožek, kam zapadla. Dojídáme zbytky pršutu a tužší skývu chleba. Zbytek se neozval. No nezávidím jim to, prý dali buřty jako vždy a pršet začalo až pak.

Den dvanáctý

Ráno v klidu zuby, sprcha ofiko WC a už zas vypadám skoro jako člověk. Po asi 10 dnech se zas vidím v zrcadle. No nic moc. Spíš teda nic, než moc. Na domluveném místě nikdo není, druhá část výpravy neodpovídá, na volání na telefon se nikdo neozývá, ale hustě prší. Po dalších 20 min přijde zpráva, že kluci jedou, neb celou noc lilo a jsou asi 25 km před námi. Hledají suchý přístřešek. Dáváme rychlý kafe, sušenku, vodu a jedem. No jedem,… Rakušáci mají všude radary a 30tku v obcích. Vlečeme se tak, že dojet je trvá asi hodinu v nějakým městě na pumpě co neumím ani napsat natož vyslovit, někde u Regau. Mám opět mokrý kus zad a prdel. Někudy od místa, kde pravé stehno ztrácí slušný název vzlíná voda v džínách po nepromoku až na záda. Tomáš prý je ok, ostatní taky. Podivnými přesto pěknými cestičkami, co má Luboš z navigace dojíždíme přes Ulrichsberg na Přední Zvonkovou pod Lipno. Tady konečně přestává pršet. Objedeme Lipno po cestičkách se promotáme až do Strakonic. Tady na pumpě jsou nějaké presentační dny HD a Indian, ale moc se nezdržujeme jen benzin párek a redbull a valíme domu. Na Příbramské dálnici si mávneme, Tomáš jede do Bráníka, my pokračujeme do Hovorčovic a já po koláčích a kávě domu. Jako když zastavím, po dlouhý době jsem rád, že už nikam dál nemusím.

Sušíme věci, vyhazuji to co odešlo, boty, čelovka, obaly. Stavíme stan a sušíme. Zkusím naposled impregnaci, at ho můžou mít kluci aspoň na ryby. Já musím sehnat jiný. Děkuji motorce, že to dala a odvezla moji maličkost tam i zpět. Oleje to vzalo tak dvě decky a to hlavně díky vedru. Mytí nechávám na příště. 4200-4700Km je slušný základ na příští výlet.