Kawasaki GPZ 900 (1985)

Kawasaki GPZ 900 R - Nadčasová motorka s krásným zvukem a vyzáží, která i přes svůj věk pořád budí respekt. Ačkoli je o patnáct let starší než já, tak se mi líbí mnohem víc, než většina dnešních motorek.

Více fotografii

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Od spodu je klidnější, do tří tisíc je celkem hodná, nad šest už se dějí věci. Ještě si k ní buduji důvěru, takže nad sedm jsem se s ní nedostal. Na libovolný kvalt táhne krásně už odspodu, stačí lehce přidat plyn. Ještě bude potřeba trochu seřídit karburátory.

Doplňky na motorce - Žádné, snažil jsem se ji dát do stavu, v jakém kdysi vyjela z fabriky.

Recenze

Už nějakou dobu jsem si chtěl svépomocí zrenovovat starší motorku, ale pořád jsem neměl rozhodnuto jakou. Jakmile jsem při hledání narazil na Kawasaki GPZ 900R, měl jsem ve výběru jasno. Předloni na podzim jsem pokukoval po inzerátech, ale v tuzemsku prakticky žádný kousek vhodný k renovaci za pár kaček nebyl k mání, takže jsem začal hledat na německé inzerci. Tam se začátkem října objevil inzerát s takřka kompletní americkou verzí (Pair system, kratší blatník, 85kW) r.v. 1985 dovezené z Ameriky do Německa a přihlášené 1988 za 450 euro. Motorka byla přes dvacet let v Německu odhlášená, ale stále na papírech, takže jsem neváhal a rozjel se pro ni. Na motorce byly rozlámané kapotáže (plast před chladiči totálka), plexi bylo zaříznuté i s maskou a motor samozřejmě neběžel. Chybělo pár dílů – originální stupačky (místo nich namontované sportovní stuapčky Tarozzi) s řadičkou a brzdovým pedálem, chyběl kryt a osvětlení SPZ, odrazky, kryt řídítek a plasty do klínu.

Na motoru jsme s tátou udělali rozvody, seřídili ventily, komplet rozebrali a vyčistili karburátory (tam byly trysky všemožných rozměrů nasypané v plovákových komorách, plováky rozlámané), přetěsnili vodní pumpu, víka motoru, těsnění chladicího okruhu a další maličkosti. Ostatní se zdálo být celkem v pohodě. Jakmile pak motor zavrčel, mohlo se začít rozebírat. Kromě motoru pak bylo všechno do šroubku rozebráno, vyčištěno a co bylo potřeba tak dostalo novou povrchovku (takže vlastně skoro všechno :D). Rozdrbané sedlo jsem přečalounil do původního tvaru. Co pak šlo na sebe montovat zpátky se smontovalo a začalo se věšet hezky zpátky na rám.

Poslední fází byly kapotáže… Svařil a vyarmoval jsem co se dalo a obrousil jsem již někým nastříkanou černou až na originální podklad a začalo kytování a broušení pod vodou. Celé kapotáže jsem pak přestříkal plničem a brousilo se znovu. Pak už jen zbývalo kapotáže jen nalakovat. Tím, že jsem lakoval v dílně mi tam sem tam sednul nějaký ten bordel, který oku úplně nelahodil. Takže vybrousit, případně přestříknout znovu a nakonec vyleštit. Pak už se jen nalepily samolepky, skládalo se na motorku a s každým dílem jsem měl větší a větší úsměv na tváři.