Chčije a chčije a tak je čas se trochu zamyslet.Nejsu už nejmladší ale dědek taky ne.Vloni jsem si udělal papíry a zakoupil svojí první velkou motorku .Naposledy v 15. letech Jawa Mustang a pár jízd na 350-ce a MZ 150 načerno.To bylo za komančů.
Pak svatba,rekonstrukce domu,děti, kolotoč.
Nasedl jsem na moto a bez přípravy začal jezdit.Od září 2016 do teď asi 2000 km.Každou jízdu si užívám,ať už sám nebo ve skupince.2 moto akce .Ve Štěpánově požehnání motorek -bylo krásně a teď v Olomouci na letišti-zima a pršelo.Ale neva,taky pěkný.
No jde mi o to,kdy si budu moci říct,že už jsem motorkář,který se nebojí do zatáčky jet rychlejš jak traktor,zatáčku si najet tak abych nemusel v zatáčce brzdit nebo se nebát jí pořádně naklopit a sem tam si škrtnout plotnou o asfalt.Jasně že to chce čas a praxi,ale kdy to přišlo u vás ,pokud jste nad tím přemýšleli ? Kurzy bezpečné jízdy mě nějak neoslovily.Tam vidím samé SS , naháče a endura.Krizově brždění a manévry jsem dělal v motoškole .Slalomem bych projel každý druhý kužel,jelikož moto má přes 2 metry,tak nevím co by mi to mohlo dát.
Sem tam si škrtnu na kruháči ,ale to mě zamrazí v zádech a scvrkne přirození,ikdyž to čekám.Vracečky si najíždím jak s autobusem,zvlášť když někoho vezu.Třeba ty od Červené Vody směr na Jablonné nad Orlicí jsou ukázkové a krásné .A když jedu skoro krokem tak tam vidím v asfaltu vydřené díry a rýhy od stupaček těch ,co se už nebojí,nebo to přehnali a nechali tam kus sebe a motorky.Kolínko jezdit nemůžu a nechci,a ani na to nemám stroj.Jde mi jenom o takový ten známí pocit jistoty a bezpečí. Jak jste na tom vy ?