Já jsem byl v Pekelných Dolech.
pro velký úspěch opakováno 3x

BLUESAVAGE> Se ti tam tak pekelně líbí? Dvakrát ti to nestačí?? A co letos? Nějaká delší trasa?

Dj.Maxx> se stavím na kafe a proberem to
ale fčíl ne, jdu namontovat zimní gumy na auto

Naposledy editováno 18.04.2017 20:36:55

Dj.Maxx> Prostatik zapoměl říci že na mašině byl v Pekelákách jednou :D a myslím že ani letos jeho nájezd nebude moc přesahovat 1000 Km jako každej jinej rok

Magooor> Tak třeba letos překvapí ....

Dj.Maxx> To už se mne díky bohu netýká :D

Magooor> Nikdy neříkej nikdy.

Ciao Amíči , hlásím návrat ze slunné Itálie. Jelikož se nikdo z vás nepřetrhne v psaní zážitků z cest atd,tak protrhnu toto tabu opět já. Tak jak je již zvykem, tak jsem letos opět, jak jinak, než lehkovážně sedl do sedadla i s batůžkem a lehkovážně odcestoval neznámo kam. Cca po několika minutách jízdy jsem se rozhodl, že směr svého nového oře nasměruji někam za teplem a tak jsem se dal směrem na Itálii na nějaké ten makarón a mořskou potvoru,prohnanou rozpáleným olivovým olejem a tak hurá na Vídeň a do Alp. Přes Rakousko nádherná cesta a samotné Alpy, no pro oko toužící po panenské přírodě to je jako balzám na vyschlé rty. Ta nepředvídatelnost počasí je tam v kopcích báječná.Je tam za sebou cca pět myších dír a nikdy nevíte,když z nějaké vyjíždíte,tak jaké bude na vás číhat počasí. U některého výjezdu z tunelu prší a u dalšího zase svítí slunce, no prostě báječné a tak si to užíváte až po hraniční přechod s Itálií, kde na vás po chvilce vykoukne mýtná brána a vyplázne na vás z otvoru malej lístek a hurá ,jede se dál. Najednou se začínáte čím dál více prohřívat, jelikož v Alpách bylo v průměru příjemných 17°C a při delší jízdě po Itálii máte z ničeho nic najednou 35 °C a teploměr se nezastavuje a tak přemejšlíte,co ze sebe svlíknout,aby se vám neudělalo velký bebino, při případném setkání se s vozovkou ale taky aby se celé tělo neuvařilo, než dojedu na místo prvního noclehu. Nakonec zůstane jen u trika , kevlarovejch spodků a kožené bundy. Když už se teplota motá kolem 38°C, tak mám za sebou cca 850km od domova a přede mnou je opět nehezky vyhlížející mýto ale tentokrát chce po mně mé těžce vydělané peníze a chvíli se s ním přetahuju,jelikož se nechci té bankovky jen tak vzdát,ale nakonec boj vzdávám a se slovy,nažer se ty nenasytná mrcho opouštím dálnici a snažím se dostat do města Caorle ale jelikož je již 21 hod a od 20hodiny je město uzavřeno pouze pro promenádu turistů, tak se vracím pár km před město a u nějaké benzínky roztahuji svůj stan, vytahuju sušenky a setřepávám batůžek, který si během cesty zvládnul i párkrát zdřímnout v sedle. Jelikož je již tma a sušenky jsou taky dochroupaný, tak si otvírám pivko a zapaluji doutník, dokouřím a jdu zalehnout.Po probuzení nějakým aktivním troubou,co trápí sekačku asi na 10tisíc otáček schválně, aby zjistil zda v tom stanu někdo spí za chvilku zjistí, že už tam teda nikdo nespí ale nasraně na něj kouká ze stanu. OK , vylezeme tedy ven , že si dáme nějakou tu snídani a v tom ranním světle se nestačím divit. Ten obrubník, u kterého jsem večer pokuřoval doutníček patřil plynové čerpací stanici.No, mohl jsem plnit řádky místního bulváru ale nestalo se. Po dochroupání sušenek a hermelínu skládám stan a hurá opět do sedla. Již podruhé vjíždím do Caorle ale tentokráte jsou již zábrany pryč a již na mně žádná vychrtlá policistka nekroutí prstem,no prostě romantika. Nacházím hotel,o kterém jsem četl v jednom z cestopisů tady na motorkářích, že má patřit nějaké paní z Čech,co má slabost pro motorkáře a ejhle.Opravdu tam paní byla a k mému překvapení i celé osazenstvo hotelu je plně české mluvy. Jelikož těch hotelů tam má víc,tak se v jednom našlo místo pro dva cestovatele, co si chtějí na dva dny zpočnout , než zase pojedou dál. Zaplatím tedy bakšiš na recepci, své XJRko šoupnu do stínu,promáznu řetěz a hurá najít moře slané vody a nějaké pivko na pláži.Tak to pokračuje i druhý den ale již mně opět svrbí cestovatelské prsty a po dvoudením oddechu se opět chopím řidítek a jede se dál.Když už jsem v Itálii,tak jedu dál v započatém směru a naberu směr na Vienu a další cíl je město Rimini, jelikož má zajímavou hystorii a úchvatné památky. Po nějakých 380km přijíždím do mého vytyčeného cíle a zkouším další hotýlek, ať batůžek neremcá. Jedinej volnej má čtyři hvězdičky a bojím se přepočítat naznačenou cenu za noc pro jednoho ale při pohledu na batůžek kývnu a ať si karta zvyká na průvan v čipu při placení.Hotel super, moře skvělé, kavárny bezchybně fungující a i památky prozkoumány detailně během následujících dní a už je tady opět čas na zpáteční cestu. Motorka si pochrupovala v podzemní garáži ve stínu, když jsem ji opět probudil k životu a naložil na ni i to, co v podstatě normálně naložit nejde. To se to nakupuje ale pak máte plný spacák věcí na památku a ve stanu se také něco ukrývá,jen aby se to vše dovezlo domů.No , každopádně vyrážíme na zpáteční cestu a při představě, že se budu opět přetahovat o cca 50 eur na mýtu se mi svírá peněženka strachy ale co , domů se také musí jet. Tak si to tak příjemně šinu po Italské dálnici, na palivoměru půlka nádrže, tak při míjení benzínky si říkám že vezmu plnou až u další a ejhle. Italové si v jednom z úseků řekli, že dají pumpu až po 100 a něco km a průser byl na světě. Motorečce začali umírat koně až na ní zbyl pouze jeden vůl a batůžek. Tak s napřaženou rukou stojím na dálnici a mávám na kolegy motorkáře a co se nestalo,nestalo se nic, prostě nikdo z jindy kamarádsky odpovídajících na pozdrav se ani neráčil na prosbu umírajícího horkem zastavit a vzít mně třeba na další pumpu, tak batůžek, který ve 42 °C už nevydržel to nervové vypětí se rozběhl přes plot a pole za zeminu upravujícím traktoristou a co se nestalo. Bez znalosti jakékoli řeči, kromě té vlastní se najednou hnala s kanystrem zpět a na kanystru nápis Fiat, tak jsem jen doufal, že pan traktorista měl Fiata na benzín a ne naftu a trefa. V té chvíli zastavilo u mně i vozidlo správy dálnice, jelikož jim dala echo hlídka policistů , jedoucích v jiném z jízdních pruhů ale i tak dali zprávu o pomoci potřebujícím cestovateli a opět jsem cítil, že přežijeme a neskováme na pečící dálnici v Itálii. Dolil jsem tedy života budící tekutinu do máši (cca 1,5litru) a hurá k další pumpě. Musel jsem odbočit z dálnice ale v přilehlém městě benzinka byla, leč ale bylo 13 hodin a Italové u pumpy od 12ti do 15 hod nepracují, tak jsem přemlouval stojan a cpal jsem do něj kartu ale nedal ani kapku, až jsem vytáhl 20cet euro, které jsem ještě schovával v kapse pro nelítostnou mýtnou bránu, tak se stojan roztekl a já dotankoval. V tu chvíli jsem si říkal, jak rád by jsem už byl zase alespoň v Rakousku, kde je pumpa snad každých 20km. No, každopádně jsem již v dáli uviděl opět zmíněné Alpy a srdce se zaradovalo, jelikož to znamenalo ochlazení a krásné pohledy. Projíždím přes hranici s Rakouskem , kde zrovna oživují nějakého závodníka z osobáku, co zřejmě nejel dostatečně rychle, aby ho už nikdo oživovat nemusel a řítím si to opět myšíma dírama dolů.Počasí opět krásně proměnlivé ale hlavně nějakých 16°C a to si i motor broukal, jaká že je to příjemná změna, jelikož je můj mazel chlazený vzduchem a ten teplej Italskej ho zřejmě taky moc nechladil. Hlídám si rychlost na tacháči, jelikož Rakušané si rádi půjčí vašeho mazlíka, při nerespektování údajů na rychlostních značkách, tak neriskuji dočasnou adopci do ruk zákona a držím plynovou rukojeť jen jak se má i když mám občas nutkání jej pořádně protočit. Přichází večer a já přijíždím po cca 950 km a dvou hodinové přestávce (nucené) na dálničním bezbenzínovém úseku do Vídně , kde je provoz,jak v pravé poledne na okruhu v Praze a řítím si stále dál. Batůžek už zase poskakuje na sedadle, tak zastavuji na dotankování a nějaké to doplnění tekutin i sobě a také jeden voňavý schnitzel, který je po té dlouhé cestě skoro stejně dobrý, jak řízek u nás doma. Vše spolknuto a hurá na posledních cca 250km k domovu. Mikulov opět nezklamal a po opravující se cestě si to šourám za kolonou náklaďáků ale to mi už nervová soustava nedovolí pořádně protočit plynem a protáhnout výfukový systém a těch podle mně šourajících se náklaďáků zbavit. Až už jsem snad předjel i toho posledního,co mi bránil ve výhledu, kam jen mé přední světlo dosvítilo, tak se přede mnou objevila celá řada stojících aut a bylo opět vymalováno.Tak si to jen tak přinasraně a hlavně nenápadně protláčím cestu vedle těch stejně nasranejch stojících řidičů až poznám příčinu. ]On se na mně vyhrnul nadměrný náklad, kvůli kterému dva oranžově blikající upozorňovači uzavřeli celou tu úzkou mezistátní silnici,tak šup mezi další přinasraně stojící automobilisty a jakmile ten kyklop projel, tak šup a hybaj koně směr Brno. Na uvítanou nám blikal stroboskop blesků a před Brnem jsem s batůžkem hooodně rychle natahoval nepromok, jelikož zase místo horka lilo jako prase a batůžek kolaboval před každou větší kaluží. Ještě že už byla tma a víc ty kaluže vody cítila na botech,než je viděla a tak nás průvod kapek doprovodil až po Olomouc a pak už to byla brnkačka. Od Olomouce mrtvolný stav na cestě, jako by tam ani nikdo nikdy nejezdil a přesně (to se musím pochlubit) v 24 oo hod jsem dorazil k bráně svého domu, kde už jsme byly uvítáni štěkotem našich hlídačů. Tak ať to zhrnu,pro ty, co to dočetly až sem. Cesta super, zážitek super a hlavně ta ohleduplnost řidičů v jiných zemích je ohromující až na jeden negativní poznatek z této cesty. Vždy se spoléhej hlavně na sebe, protože ti od kterých by jsi předpokládal pomoc v nouzi tě podrazí jako první.Snad se to časem změní ale už teď přemýšlím, zda jsem nenarazil jen opravdu na ty bezohledné kolegy na dvou kolech a ti správní zrovna náhodou jezdily jinudy. Kdo ví ale příště budu připraven a opět vyrazím na cestu bez cíle, zkrátka lehovážně, tak hlavně kolama vždy dolů.......

Naposledy editováno 11.07.2017 14:16:52