Redguy píše: Jo, foto auta by me taky zajimalo

Vzpomnel jsem si na bratrankovu Skodovku, mel na palubce nakyho plastovyho gremlina a tomu svitily oci a naky dalsi veci podle blinkru, svetel a brzd, tehda jsem to povazoval za megacool

ne auto je jen přibližovadlo. Dřiv jsem auta tunil ale teď už leta ne.
Měl jsem kdysi žigulíka a udělal jsem si START-STOP . Motor se vypnul držením tlačítka při zařazené jedničce. Pak se jen brnklo nohou o spojku, blaf blaf a auto se rozjelo. Když jsem ho prodával u známého v autobazaru, tak do něj na dvoře nasedal ale nějak blbě pravou nohou našlápl spojku. Auto mu pod nohou ujelo a kroužilo samo po dvoře. Dalo mě dost přemlouvání aby to do toho bazaru vzal. Taky mě při stání na červenou u letenského tunelu upadl vajgl. Nasoukal jsem se pod volant a rukou jsem brnkl nechtěně o spojku. Než jsem se vysoukal, bylo auto za křižovatkou a cestou jsem slyšel jen kvílení nějakých brzd.

...

Naposledy editováno 16.01.2017 14:20:57

se-se píše: ne auto je jen přibližovadlo. Dřiv jsem auta tunil ale teď už leta ne.
Měl jsem kdysi žigulíka a udělal jsem si START-STOP . Motor se vypnul držením tlačítka při zařazené jedničce. Pak se jen brnklo nohou o spojku, blaf blaf a auto se rozjelo. Když jsem ho prodával u známého v autobazaru, tak do něj na dvoře nasedal ale nějak blbě pravou nohou našlápl spojku. Auto mu pod nohou ujelo a kroužilo samo po dvoře. Dalo mě dost přemlouvání aby to do toho bazaru vzal. Taky mě při stání na červenou u letenského tunelu upadl vajgl. Nasoukal jsem se pod volant a rukou jsem brnkl nechtěně o spojku. Než jsem se vysoukal, bylo auto za křižovatkou a cestou jsem slyšel jen kvílení nějakých brzd.

ty ses fakt strelec

hrochino píše: Pěkný by bylo to vše ovládat přez nějakou dotykovou obrazovku

23 palců úhlopříčka...nic menšího

se-se> já ti fandim podle mě spadáš do skupiny objevitelů a vynálezců, kteří to ve své době také neměli jednoduché,sice ne každé vylepšení je ku prospěchu věci, ale posouvá to dál myšlenku a vývoj, tudíž bych nic s tvé práce nenazýval bastlením, smekám pane Myšpulín (vynálezce)

Někdy je to nebezpečný. Před mnoha lety - peněz bylo málo a tak se baterky dojížděly až do extrémů. Baterka z žigulíka už se nabíjela skoro denně abych ráno odjel. Plynovala tak že se ten vodík musel vyhánět různým natřásáním než se zavřela (prostě nějaká domado nabíječka vyhrabaná buhvíkde). Přišel jsem na to, že proces vybublání je okamžitý, když se baterka krátce zatíží velkým proudem. Dá se pak hned zavřít. Měl jsem na to jakousi žárovku na drátech - proud byl mohutný, dráty žhavily už po dvou vteřinách ale fungovalo to perfektně. Jednou jsem nějak tu svou žárovku nemohl nahmátnout ale v bordelu na zemi mě oko padlo na takové ty velké kancelářské nůžky. Říkám si "krátké zajiskření, oblouček, zlomek vteřinky a jede se, ale pozor hochu, vopatrně, hezky lehce položit zátky na díry aby přece jen ten mrcha vodík nevyrazil tak rychle" No měl jsemto prostě ve zlomku vteřiny mazaně vymyšlený. Pak už jen nůžky, bodnout do jednoho pólu, hezky roztáhnout a škrt škrt. .......
No dopadlo by to dobře. Ty prosklený dveře kterejma jsem proletěl se naštěstí otevíraly na stranu, kterou jsem právě letěl. Jen ty kurvy zátky. Čtyřma jsem dostal někam do břicha, pátá mě nějak minula, ale šestá mě majzla do oka. Viděl jsem šišatě a děsnej hukot v hlavě. V nemocnici mě zjistili odraženou sítnici ale po týdenní hospitalizaci to bylo dobrý. Lékař mě zdravil "dobré ráno pyromane" Tak asi tak. Vynálezeství je někdy nebezpečný

Ja som hlasoval za nelíbí. Zjavne umíš, ale ja pri motorkách vyznávam úplne opačnú filozofiu - čím menej, tým lepšie. Ak to nie je tajné, čo si konštruoval v profesnom živote?

PS: Ale jak mi raz napísal jeden starší motorkár, hlavně kolama dolu!

jean192> to by lyla předlouhá řada. Několik kompletních velkých strojů, řada malých, řídící systémy (jsem i projektant automatizace a programátor), dělal jsem i pro armádu, pro státní organizace a podobně

se-se píše: Někdy je to nebezpečný. Před mnoha lety - peněz bylo málo a tak se baterky dojížděly až do extrémů. Baterka z žigulíka už se nabíjela skoro denně abych ráno odjel. Plynovala tak že se ten vodík musel vyhánět různým natřásáním než se zavřela (prostě nějaká domado nabíječka vyhrabaná buhvíkde). Přišel jsem na to, že proces vybublání je okamžitý, když se baterka krátce zatíží velkým proudem. Dá se pak hned zavřít. Měl jsem na to jakousi žárovku na drátech - proud byl mohutný, dráty žhavily už po dvou vteřinách ale fungovalo to perfektně. Jednou jsem nějak tu svou žárovku nemohl nahmátnout ale v bordelu na zemi mě oko padlo na takové ty velké kancelářské nůžky. Říkám si "krátké zajiskření, oblouček, zlomek vteřinky a jede se, ale pozor hochu, vopatrně, hezky lehce položit zátky na díry aby přece jen ten mrcha vodík nevyrazil tak rychle" No měl jsemto prostě ve zlomku vteřiny mazaně vymyšlený. Pak už jen nůžky, bodnout do jednoho pólu, hezky roztáhnout a škrt škrt. .......
No dopadlo by to dobře. Ty prosklený dveře kterejma jsem proletěl se naštěstí otevíraly na stranu, kterou jsem právě letěl. Jen ty kurvy zátky. Čtyřma jsem dostal někam do břicha, pátá mě nějak minula, ale šestá mě majzla do oka. Viděl jsem šišatě a děsnej hukot v hlavě. V nemocnici mě zjistili odraženou sítnici ale po týdenní hospitalizaci to bylo dobrý. Lékař mě zdravil "dobré ráno pyromane" Tak asi tak. Vynálezeství je někdy nebezpečný

se-se> Osobne znam cloveka, kterej pri experimentech s baterkou prisel o oko, kyselina je svinstvo.

S motorkou at si kazdej dela co chce, ucel v tom moc nevidim, ale hlavni je, ze to dela radost tobe.

Se-se, ty si ďábel . Čerstvo nabitá baterka je plná vodíka, otcovi to drblo do ksichtu pri meraní záťažovým voltmetrom. Našťastie mu netrafilo oči.

se-se>

Redguy píše: Jo, foto auta by me taky zajimalo

NE ne ,prosímtě ne-toto fakt stačilo - už mě od smíchu bolí bránice .
Nevím proč jsem si vzpomněl na jméno " Inženýr Šmodrcha - zprávce sítě " .

V podstatě je potřeba poděkovat Bohušovi, že to vlákno vůbec založil. Nyní patří mezi mé oblíbené.

Taky jsem si zpočátku myslel, že je se-se nějaký mladý tuzingář. Trochu mě pak překvapily ty jeho pohodové reakce. Nyní už je mi vše jasné.

Já také vyznávám na motorce spíše střídmost, ale před jeho prací a nápady smekám. Můj největší tuning na motorce jsou analogové hodinky s podsvícením.

Oxford

Naposledy editováno 16.01.2017 16:53:15

Malp> no někdy jsem legraci zažil. Na žigulu jsem si vyráběl elektrický otevírání kufru (dnes samozřejmost dříve luxus západních aut). Použil jsem levnej elektromagnet startéru ze škody 120 a bastlil jsem ho do kufru přes nějaký táhýlko. Všechno jsem dělal večer po práci na ulici (sídliště jižní město, garáže žádný). Byla už hluboká noc, pouliční lampy jak bludičky, vlastně skoro tma a já s baterkou tvrdošíjně dodělával otevírač. Na konečné seřízení jsem chtě nechtě musel zalézt do kufru. Když jsem vylézal, strašný řev. Kolem šel tmou chlap se psem. Musel to být fakt šok když těsně vedle něho vylezlo cosi z kufru auta. Nic jsem mu nestačil vysvětlit protože prchal pryč jak šílenej.

se-se> pojd davej dalsi, se tady rezu jak svine

Kdyz ctu ty prihody tak uchcavam smichy. Nebyl Jakub Hron nejaky tvuj predek?

E: Mel by jsi napsat pameti s fotkama vsech tech stroju. Byl by to trhak.

Naposledy editováno 17.01.2017 08:10:03

je fajn najít téma, kde si z pisatele jen neutahují.
Taky se tady s kolektivem neskutečně bavíme.
Se-Se jsi třída !!!

no mě se věci tak nějak v životě dějí a tak to čas od času i sepíšu. Děda byl básník a táta novinář, tak mě možná odkázali i trošku literární vlohy.
takže:
Pracoval jsem u německé firmy a často jsem jezdil na jednání přez noc tak, že ráno jsem byl u Bodamského jezera ve firmě. Jednou takhle koncem března jsem jel za vytrvalého mírného děště služebním dosti postarším Fiatem Uno. Byly asi tři hodiny v noci a já zastavil na dálničním odpočivadle pár desítek kilometrů před Norimberkem, abych si očistil světla. Vystoupil jsem jen tak v košili - brr docela zima - motor jsem nechal běžet. Rychle jsem jakýmsi ušmudlaným hadrem otřel světla a honem zpátky do tepla. Ale ouha - jak jsem vzal za kliku, něco slabounce prasklo a klika mě zůstala v ruce. Žádné centrální zamykání tenhle zatracenej vrak nemá a druhý dveře a kufr jsou pěčlivě zamčený. Tyhle starší Una měly místo kliky takovou ohavnou pacičku ukrytou v prohlubni dveří. Široko daleko ani živáčka, pustá prázdná dálnice, zima, vytrvalé mžení a já tam stojím s tou malou železnou věcí v ruce a nevěřícně zírám do auta, jehož spásný hřejivý interiér se pro mne rázem stal vzdálenou a nedostupnou metou. Motor běží, světla svítí, stěrače stírají a já pomalu moknu. Krizová situace a snad i blízkost bídné smrti vybičovaly mozek k závratnému výkonu a hlavou blesklo řešení - okénko je pootevřené asi na 2 centimetry a já mám v kalhotech gumový pásek. Vytáhl jsem pásek, udělal smyčku a vsunul do škvíry. Ve světle palubních přístrojů lovím do smyčky kličku okna - povedlo se - fakt štěstí, klička byla dole a smyčkou jsem ji otočil správným směrem o půl otáčky. Okno je teď otevřené asi 5 centimetrů, ale ruka se tam ještě strčit nedá. Opět se mě zakouří od hlavy a přichází další nápad - seberu kus větve a tím tu kličku stlačím o další půlotáčku dolů. Ve světle reflektorů vidím stromy a chvátám ulomit větev. A vzápětí už proklínám tu německou pořádkumilovnost - tohle by se mě u nás ale fakt nestalo. Všechny stromy jsou pečlivě oholený do výše několika metrů, na udržovaném trávníku ani delší stéblo, natož pak větévka. Nedá se nic dělat, budu muset šplhat. Jak jsem sáhl na kmen, viděl jsem že je zle - ruka zůstala totálně černá. Nevím co to je za druh stromů, ale mají takovou drobounce drolivou kůru, která v děšti vytvořila černý, mazlavý povlak. Mám na sobě bílé kalhoty a košili - šplh v této ústroji nepřichází v úvahu. Svlékám se tedy do slipů a pro oblečení a boty jsem našel suché místo pod lavičkou. Vzpomínám na klukovská léta, přikládám tělo ke stromu - studí to ale úplně příííšerně- a šplhám. Pomalu ale jistě se sunu výš a výš. Černá břečka mě stéká po celém těle i obličeji ale nedbám a dosahuji asi ve třech metrech na první větev. Ta je příliš silná ale o kousek výš úspěch - lámu větěv a hážu ji dolů. Teď abych se ještě opatrně dostal dolů já a je to. Ale opět ouha - parkovistě prořezávají dva kužele světla. Snad mě minou, nevšimnou si mě, zastaví jinde. Neminuli. I přez notné černé nánosy stále ještě mé tělo září relativní bělostí a vlastní auto mě osvětluje velice dobře. Jsem nepřehlédnutelný. Auto zastaviloo před stromem, vystoupil chlap a teď zas já velmi dobře vidím jak, osvětlen dvěma páry reflektorů nevěřícně zírá na výjev, jež se naskytne jednou za život - v liduprázdné pustině, tmě, zimě a dešti nahý chlap šplhá po stromě s svítí si na to autem. Se zřetelným zajíknutím téměř vypískl: "Was ist das?". Nenapadla mě žádná inteligentní odpověď - mozek asi usoudil, že situace není kritická a nepřihrál mě žádnou geniální myšlenku a tak jsem jen nevině vydechl: "das bin ich" Chlap se nezmohl na více než "uf" a k vytřeštěným očím přidal otevřená ústa. Pomalu jsem slezl dolů a několika větami mu vysvětlil co se stalo. Zeptal se jestli mě může nějak pomoct a já mu řekl že asi ne že větev už mám. Řekl že počkají (aha tak on není v autě sám) dokud ty dveře neotevřu. Vrátil se do auta a po chvíli se i přez zavřená okénka ozvala zcela zřetelná salva smíchu.
Větev opravdu pomohla - kličku jsem stlačil - protáhl ruku a - OTEVŘEL JSEM DVĚŘE.
Pokud se ale někdo domnívá, že tím anabáze končí, tak se mýlí. Zbývá vyřešit co s tou černou špínou na těle - nohy, ruce, břicho a obličej mám naprosto černé. Na odpočivadle žádné vybavení není a asfalt je tak zatraceně dokonalý, že tu nejsou ani louže. Trošku jsem se otřel v trávě, ale na obléknutí to rozhodně není. Rozhodl jsem se, že pojedu ve slipech a asi o 200km na jih vím na dálnici o několika odpočivadlech, kde jsou jednoduché neobsluhované toalety. Cesta probíhala podle plánu a skutečně jsem zastavil u toalet na opuštěném odpočivadle. Vzal jsem do ruky oblečení, ručník a hadr na umytí a s úlevou zjistil, že je otevřeno. Strčil jsem ruce před sklíčko fotobuňky a teprve v tom okamžiku jsem si všiml, že i zde se dějí podobné věci jako u nás - někdo ukradl kohoutek. Fotobuňka o tom ovšem nic neví a funguje si klidně dál, takže proti mě dírou jako kráva vyrazil mohutný proud naprosto ledové vody. Zaječel jsem a začal utíkat, takže jsem dostal plnou dávku i na záda. Když už jsem byl namočenej, dokončil jsem očistu tak jak jsem jí začal - tedy opětovným spuštěním mohutného proudu vody - co taky jiného - bylo to jediné umyvadlo. Dál už vše proběhlo klidně, nepočítám-li to že jsem se zimou třásl tak, že jsem si nemohl zavázat tkaničky.

se-se> Ty příběhy jsou dokonalé, moc díky!

cizímu neštěští se vždycky rád zasměju.

O zvířátkách.
Před lety jsme s bývalou přítelkyní měli v mém domě takovou malou, no ne zas úplně malou, ZOO. A to se občas něco úsměvného přihodí.
Cvrčci
Chovali jsme cvrčky na krmení v upravených masňáckých bednách. Jako topení tam byla slabá žárovka, vše bylo tak zařízeno, že stačilo otevřít jednou za několik dnů. Těch beden jsme měli řadu. Jednoho dne jsem chtěl zkontrolovat bednu zastrčenou až vzadu, protože vypadala že ji už dlouho nikdo neotevřel. Když jsem zvedl víko, zažil jsem něco, co nikdy předtím ani potom. Bedna asi byla neotevřená několik týdnů a namnožily se v ní mouchy. Po otevření vylétlo proudem jako z nějakého hororového filmu odhadem několik ticíc much. Zůstal jsem stát v němém úžasu – mraky much byly naprosto všude. Nejprve jsem otevřel všechna okna a snažil jsem se mouchy vyhnat ven – částečně se povedlo. Žádnou chemii jsme pochopitelně s ohledem na naši havěť použít nemohli a tak jsme všichni asi 4 hodiny v kuse plácačkama mydlili mouchy – byla jich vrchovatá lopatka – dost nechutný pohled, ale většinu jsme i tak zkrmili

Naposledy editováno 17.01.2017 12:00:59

Šváb
Také jsme krmili madagaskarskými šváby – kdo je zná ví že jsou to někdy hovada přes celou dlaň. Byla u mě na návštěvě dcera, a když se vrátila domů, vybalovala si tašku. V tom jí z tašky vyběhl šváb větší než angličák a zmizel pod dveřmi koupelny. Prý dlouho přes půlnoc vyklízeli sídlištní koupelnu, sundali i plechové opláštění vany a hledali nevítaného živočicha. Nenašli a silně uvažovali, že okamžitě vybourají bytové jádro. Lidi kvůli jednomu švábovi nadělaj.

Hádek
Občas jsme v různých městech prolézali akvaristiky, kde se čas od času objevila nějaká zajímavost, kterou tam dodal někdo z okolních chovatelů. Tak jsme jednoho dne v Litoměřicích objevili nějakého užovkovitého hada, kterého jsme nedokázali určit a paní za pultem jen pokrčila rameny: „to tu nechal jeden pán, že prý na to náš pan vedoucí má zájemce ale pak ten zájemce nepřišel - jestli chcete, nechám vám tu potvoru za tři stovky“ Dobré ceně se nedalo odolat a tak jsme si v plátěném sáčku, který jsme vždy měli sebou, odváželi krásný úlovek. Doma přítelkyně hned začala novému miláčkovi připravovat bydlení (volných terárek bylo vždy dost) a já jsem se jal na Internetu v databázi fotek hledat, cože je to za druh. Mezi užovkovitými hady je řada jedovatých druhů, některé i poměrně dost. Asi za půl hodiny volá přítelkyně z chodby :“už jsi našel co to je?“
Já: „ještě né, pracuju na tom“
Ona:“tak dělej, už mě to třikrát kouslo“
Nakonec se z toho vyklubala netypicky zbarvená užovka mokasínová, tedy nejedovatá

Vasil
Když jsem se přistěhoval před 12ti lety z Prahy, tak jsme si s bývalou přítelkyní přinesli od jejího táty malýho kocourka - obyčejnýho mouráka, jakých jsou stovky. Dostal naschvál přihlouple legrační jméno Vasil. Když se aklimatizoval, tak běhal po zahradě - prostě vesnický kocour. Jednou přítelkyně volá "pojeď honem domu, s Vasilem je zle, musíme k veterinářce, už jsem tam volala". Přijel jsem a kocourek už byl zavřený v přepravce a dost mňoukal. Říkala, že má úplně skelný nepřítomný pohled a je celej vyděšenej, prostě úplně mimo, prý se ani nechtěl nechat chytit. U veterinářky byl jak zdivočelej - vylít z přepravky a skákal po ordinaci jak blesk.
Když jsme ho chytli tak dokonce i škrábal. Doktorka ho prohlídla a říkala, že na něm nic nevidí a že je asi vyděšený, protože zřejmě dostal poprvé v životě napráskáno od nějakýho jinýho kocoura. Pro jistotu dostal asi 4 injekce - antibiotika, kdyby měl nějakej ten skrytej škrábanec, dvoje vitamíny a něco na uklidnění. Zaplatil jsem asi 600 Kč a jeli jsme domů.
Doma nás už na dvoře vítal kamarád, který nám zedničil na baráku slovy:
"akce byla perfektní a rychlá, jen máte špatnou kočku -Vasil doma žere z misky".
Ten náš "Vasil" byl sousedovic kocour,a dostal za mých 600 plný zdravotní servis.
Ovšem z nějakého důvodu už se na naší zahradě víckrát neukázal

Nechceš to někde vydávat jako sloupek v novinách?

Se-se,

_zdenda_ píše: Nechceš to někde vydávat jako sloupek v novinách?

píšui občas jen sobě pro radost a pro kamarády, jsou to jenom takový mikrodílka

se-se> to s tim fiatem je strop dik

až se to očte, zas něco přihodím