Po loňském pojednání na téma na jaké motorce začít (děkuji tímto za řadu kladných ohlasů) bych se chtěl na následujících stranách pokusit rozebrat neméně závažné téma. Nemám na mysli úplný začátek kontaktů s druhým pohlavím, ale začátek často marných pokusů o trvalejší spolužití. Nijak nezastírám, že se bude jednat o pohled z chlapské strany barikády a jistě nebráním žádné z přítomných dam, aby popsala pohled ze strany opačné.

Autor nar. 1961, rozvedený, otec dvou synů, pracoval jako konstruktér, projektant, statik, rozpočtář, učitel, fakturant, řidič, automechanik, zásobovač, dělník, přidavač, technik, montér, jednatel, referent a obchodník.

Motto: Ti, kdož se zabývají praxí bez vědění, jsou jako námořníci stoupající na loď bez kormidla i bez kompasu, kteří nikdy nevědí s jistotou, kam plují.
Leonardo da Vinci

Kapitola první – jak to všechno vzniklo

Chceme-li pochopit podstatu rozdílného přístupu obou pohlaví lidského druhu k řadě věcí, musíme se vrátit do dávné minulosti. Sofistikované výzkumy činnosti mozku založené na magnetické rezonanci potvrdily, že u žádného jiného živočišného druhu není ve funkci mozků opačných pohlaví tak propastný rozdíl, jako u lidí. Desítky tisíc let rozdílných rolí vzniklých v důsledku dělby práce, se podepsaly zcela zásadním způsobem. Relativně nesamostatné lidské mládě, vyžadující dlouhou péči a pozornost, ovlivnilo rozdělení úloh obou rodičů v míře u jiných druhů nevídané. Mužská role lovce a bojovníka, pobývajícího často mimo místo sídla tlupy, vedla k rozvoji jiných schopností a způsobů myšlení, než tomu bylo u ženy matky a sběračky, pobývající většinu času v základním táboře a blízkém okolí. Zatímco muži trávili čas na lovu, což je činnost vyžadující rychlé rozhodování, orientaci v prostoru, dobrý odhad rychlosti a vzdálenosti, ženy prováděly práce jednotvárné, více času trávily komunikací a výchovou dětí. Je proto zcela logické, že došlo během dlouhého času k vývinu zcela odlišných pojetí. Jsem dalek toho, abych prohlásil některé z nich za lepší nebo horší, ale zásadní odlišnost je zcela zřejmá. Rozeberme si podstatu mužského myšlení. Je zde jasná orientace na výkon, jednoznačnou a stručnou komunikaci, soulad mezi slovy a činy. Nedá se říci, že by tyto vlastnosti byly špatné, jsou-li aplikovány v přiměřené míře. Otázkou přiměřenosti se ostatně budeme v tomto textu často zabývat. Samozřejmě v řadě případů je mužská soupeřivost přehnaná, vede k negativním důsledkům, jako je zneužívání moci, války a podobně. Přesto je mužský princip, orientovaný na řešení problémů, překonávání překážek a hledání nových postupů neocenitelný zejména v oblasti technického pokroku. Ženský princip, charakerizovaný schopností vcítit se do myšlení druhých, trpělivostí a komunikativností tvoří nezbytný protipól a podobně jako u mužů se jedná o vlastnosti kladné za předpokladu, že nejsou zneužívány.
Pragmaticky vzato, nezbývá, než aby muži a ženy na této planetě spolu žili. Žádné marťanky ani marťani tu asi nepřistanou a spolužití může být velmi přínosné za předpokladu, že se sejdou dva jedinci, kteří mají co nabídnout.

Kapitola druhá – o rozdílech

Obecný úvod bychom měli za sebou a můžeme se soustředit na konkrétní babské vlastnosti, nesloužící krásnější polovině lidstva nijak ke cti. Znova opakuji, že tím nechci tvrdit, že muži žádné špatné vlastnosti nemají, nicméně hlavním cílem tohoto textu je specifikovat baby pro soužití naprosto nevhodné a varovat před nimi. Od šovinistického prasete mého typu se koneckonců ani nic jiného čekat nedá. Na druhé straně uznávám, že řada dnešních jedinců mužského pohlaví má do toho, co si představuju pod slovem chlap, dost daleko. Rozmazlení mamánci, hledající nějakou babu, na které by mohli parazitovat, si respekt nezaslouží a na následujících stranách bych se chtěl pokusit něco sdělit spíš těm, kteří jsou pokračovateli pravěkých lovců a dokážou vzít do ruky i jiné věci, než je počítačová myš.
Pro další úvahy předesílám, že je velmi podstatné, v jaké životní etapě se chlap nachází a co od partnerky čeká. Pokud se jedná o babu na chození, ježdění na motorce, šukání a podobné aktivity, zkátka babu, se kterou chlap nebydlí, je to vcelku volný a nechť si každej nabrnkne, co se mu líbí a co mu vyhovuje, neboť když se to ukáže jako nevyhovující, dá se to celkem snadno utnout. V okamžiku, kdy dojde ke společnému bydlení a třeba ke spoluvlastnictví nemovitosti, začíná přituhovat, je to však stále relativní sranda proti variantě společných dětí. Tato situace, odborníky označovaná jako takzvaný reprodukční vztah, může být největší životní výhrou, nebo taky totálním průserem. Protože se zde kromě aktérů jedná i o děti, které se toho případného cirkusu účastní bez vlastního zavinění, je velmi vhodné zásadním problémům předejít vhodnou volbou baby, což se ovšem lehko řekne, ale mnohem tíž udělá. S určitými typy bab je totiž naprosto jisté, že cirkus bude. Zatímco alkoholičku nebo feťačku si chlap za matku svých dětí vybere jen těžko, baba skrytě průserová bývá bohužel častou volbou. Příčina je v podstatě definována v předchozí kapitole. To že baby strávily v minulosti mnohem více času komunikací, vede k tomu, že těm nekorektním z nich je velmi blízká schopnost přetvářky a manipulace. I sobecká frigidní panovačná hysterka, která je asi tou nejhorší variantou z nabídky na trhu, dokáže vycítit, jakou babu by chlap chtěl a dovede velmi převědčivě sehrát roli milé, vášnivé, chápavé a tolerantní baby. Když s ní chlap spadne během klamné fáze do reprodukčního vztahu a rozhodne se to kvůli dětem vydržet, může se lehko stát, že prožije několik měsíců ráje a pak doživotní peklo. I dobrá herečka však někdy vypadne z role a v následujících kapitolách si řekneme, v jakých situacích by měla začít blikat imaginární červená kontrolka a rozdělíme si baby do několika kategorií.

Kapitola třetí - emočně vyrovnaná baba

Toto zjevení kupodivu existuje a dokonce se vyskytuje častěji, než bílý nosorožec. Existují odhady říkající, že je jich kolem deseti procent. Jde o babu pocházející z fungující kompetní rodiny ze středních majetkových poměrů, kde ani jeden z rodičů nedominoval. Ke sporům mezi rodiči docházelo zřídka a byly řešeny konstruktivně a relativně na úrovni. Tato baba ví, že není vhodné přeskakovat při hádce na nesouvisející témata, urážet se a dělat doma husto. Naopak je schopna vytvářet domácí pohodu, není přehnaně konfliktní, chlapa bere jako parťáka a chápe, že je správné dostávat i dávat, že v životě nebývá nic zadarmo a pro zdar věci je nutno se snažit. V důsledku toho bývá většinou i profesně úspěšná, jezdí-li na motorce, ať už jako tandemistka, nebo jako řidička, má z toho zjevnou radost, protože je to pro ni dalším obohacením fungujícího života. Často postoupí z tandemu za řidítka, má skutečnou snahu se to naučit, nezřídka si umí i dofoukat gumy a namazat řetěz.

Kapitola čtvrtá - děvče z „dobré“ rodiny

Baba pocházející z bohaté rodiny je často výjimkou z psychology oblíbené poučky, že dítě vyrůstající v kompletní rodině bez dominance by nemělo mít psychické problémy. Riziko se zvyšuje, jedná-li se o jedináčka a rodiče si ji pořídili ve vyšším věku. Výchova spočívala v podstatě v tom, že ji rozmazlovali a všechny kameny ji odvalili z cesty, aby se jí dobře cupitalo. Tato baba je zvyklá, že na co si ukáže, to dostane, a domnívá se, že důvod existence ostatních lidí spočívá v tom, aby jí sloužili. Tento přístup se často projevuje i v sexu, když leží v posteli jako dřevo. Spolu s babou z další kapitoly je příslušnicí asi patnáctiprocentní skupiny bab, pro spolužití naprosto nepoužitelných.

Kapitola pátá – baba z nevyvážené rodiny

Ještě se nenarodil nikdo, koho by zásadním způsobem neovlivnilo to, co zažil v dětství, pubertě a adolescenci. Přejímání vzorců jednání od rodičů je logické a nezralý jedinec nedokáže rozlišit, jestli se jedná o věci dobré nebo špatné. Považuje to, co se děje v jeho rodině za normu a v budoucnu to velmi podstaně ovlivňuje jeho chování. Z hlediska výběru partnerky je proto velmi vhodné pečlivě posoudit poměry v rodině, ve které vyrůstala. Zanedbatelné nejsou ani genetické dispozice. Poučka našich dědů o tom, že chlap se má podívat na matku své nastávající, aby věděl, jaká bude v jejím věku, má proto velmi reálný základ. V případě, že baba vyrůstala s oběma rodiči, je zásadní věcí to, jak to mezi nimi fungovalo. Jednalo-li se o vztah, v němž jeden z nich výrazně dominoval, je zaděláno na průšvih. Domácnosti připomínající bojiště nebo totalitu nedokážou dítě naučit správným reakcím a poskytnout mu klidné zázemí potřebné pro vyvážený vývoj. V moha případech je situace v takové rodině pro dítě horší, než kdyby vyrůstalo jen s jedním vyrovnanným rodičem. Přehnaně dominantní otec znamená pro dceru často celoživotní zátěž ve vztahu k osobám druhého pohlaví, dominantní matka naučí dceru postupy, ze kterých se jejímu budoucímu partnerovi budou protáčet panenky a bude na ně zírat v němém úžasu. Protože v případě rozvodu rodičů je mnohem častější svěření dětí matce, je častá i varinta, že dcera vyrůstala bez otce. V tomto případě kvalita výchovy stojí a padá s kvalitou osobnosti matky, absence mužského vzoru se však nutně projeví, často zásadním způsobem.
A jak tyto životní peripetie ovlivní dceru? Je paradoxem, že ač baba s nevyvážené rodiny pochází z v podstatě opačných poměrů, než baba s předchozí kapitoly, je jí v mnohém podobná. Je nevstřícná a sobecká, má ráda jen sama sebe, je panovačná a nedokáže si připustit, že by něco dělala špatně. V případě, že její matka otce ovládla a zpodpanoflizovala, snaží se ve svém partnerském vztahu o totéž. Samostatnou a neveselou kapitolou jsou dcery z rodin, kde docházelo k domácímu násilí nebo nepřiměřenému trestání dětí. Otec mlátící matku, nebo matka fackující defenzivního otce jsou věci, které se bohužel vyskytují, obětí mohla být i dcera sama. V případě, že agresorem byl jeden z rodičů a druhý tomu přihlížel a nezabránil, je to věc, která dítě těžce poznamená na celý život. Tyto děti nepovažují svět za bezpečné místo k životu, mají problémy s intimitou, jsou neustále připravené k obraně a reagují v řadě případů nepřiměřeně. I dcera zatrpklé matky, žijící bez chlapa, se často stává hromosvodem a podobně jako babu s předchozí věty ji to vztahově do značné míry diskvalifikuje.

Kapitola šestá – mezitypy

Protože bab ze třetí kapitoly je málo a na všechny se nedostane, je většinou nutno při výběru vyloučit baby z kapitoly čtvrté a páté a pak si pokud možno vybrat z té lepší poloviny zbytku. Není pochyb o tom, že s minimálně polovinou bab je spolužití v reprodukční, případně i poreprodukční fázi přínosné. Fungující spolužití je výhodné pro obě strany a při vhodném výběru partnerky přináší řadu kladných důsledků. Baba, která je svými parametry blíže babě ze třetí kapitoly si hledá parťáka, baby, keré jsou blíže babám z kapitoly čtvrté a páté si hledají oběť a spolužití s nimi přinese problémy a nárazy. Stoprocentně funkční pravidla výběru neexistují, přesto se dá řada varujících signálů rozeznat. Matka příroda to ovšem zařídila tak (asi proto abychom nevyhynuli) že ve fázi zamilování je mozek značně zaslepen a v řadě případů nedokáže správně dešifrovat varovné signály. Tato fáze je individuálně dlouhá, většinou trvá šest měsíců až dva roky. Chlap by tedy do rodičovství neměl příliš spěchat, aby mohl realisticky zhodnotit, zdali i po vyprchání hormonů stále před sebou vidí babu, se kterou ho něco podstatného pojí a s níž chce reprodukční fázi podstoupit. Je-li tomu tak, není vhodné děti dále příliš oddalovat, protože časem může dojít k přechození dále se nevyvíjejícího vztahu a rozchodu.
A jak vhodnou babu rozpoznat? S nadsázkou lze říci, že baby se dělí na panovačné a hodně panovačné, urážlivé a hodně urážlivé, hádavé a hodně hádavé. Panovačná, urážlivá a hádavá baba je tedy vlastně výhrou. V první kapitole jsme si posali různost vývoje přístupů, v důsledku čehož je třeba si uvědomit jednu základní věc. Zatímco muž si hledá hledá ženu, která se mu líbí, žena si hledá muže, který se jí líbí a je schopen jí pomoci s její mateřskou rolí. Tento požadavek je legitimní a většina chlapů ho v přiměřené míře respektuje. Chlap, který to tak nebere, se nechová korektně, stejně tak se ovšem korektně nechová baba, kerá se chlapovi chce jednostranně pověsit na krk a hodit naprostou většinu zátěže spojené se zajištěním rodiny na něj. Evoluční psychologie dokonce říká, že babě se líbí právě takový chlap, u kterýho baba předpokládá, že ji dokáže s dětma zajistit. Nic proti tomu – jestliže to baba nepřehání a dokáže ze své strany dodat to, co zase chce chlap, obchod asi bude fungovat. Problém je v tom, že řada bab má , vzhledem ke své iracionalitě, nepřiměřeně vysoké nároky, které nejsou odpovídající tomu, co mohou samy nabídnout. Protože chlapa požadované úrovně často neseženou, vezmou nakonec zavděk chlapem dostupným, jenže vztah je již od začátku zatížen asymetrií. Doporučuju chlapům do tohoto typu vztahu nevstupovat a v následující kapitole si řekneme, v důsledku čeho tato situace vzniká.

Kapitola sedmá – o babské iracionalitě a proměnlivosti

Kdyby pravěký lovec řekl ostatním, ať mu nadeženou zvěř, a místo toho, aby číhal na domluveném místě a na nadehnané zvíře zaútočil, odešel někam jinam, druhý den by asi už žádné parťáky pro společný lov neměl. Pro chlapa je soulad mezi slovy a činy a neporušitelnost daného slova zásadní věcí. Ženy žijící v jeskyních a sbírající plody to měly úplně jinak. Mluvily celý den, často pořád dokola o tomtéž, a vazba mezi slovem a činem není zdaleka tak silná. Když žena říká, že něco udělá, může to znamenat, že to udělá, nebo taky že uvažuje o tom, že to možná udělá, a nakonec i to, že to vůbec nemá v úmyslu udělat a jen tak mluví, aby řeč nestála. Pro chlapa je a vždy bude těžké, aby se v tomto ženském přístupu orientoval. Baba nepokládá porušení slova za podstatné a očekává, že bude tolerováno, což má za následek vznik řady konfliktů.
Další průšvih je to, že baba je v důsledku času stráveného komunikací mnohem empatičtější. Poté, co jí krachne několik vztahů, docvakne jí, že chlap hádavou egoistku nechce a řeší to tak, že dalšímu chlapovi sehraje divadýlko. Řeči o tom, že baba se po svatbě nebo po porodu proměnila, znamenají spíš to, že už se prostě přestala přetvařovat. Zejména mladší chlap si až pozdě uvědomí, že určité signály byly zjevné už dříve. Když k těmto věcem přidáme kolísání hormonů v ženském těle během menstruačního cyklu, vzniká nezřídka výbušná směs.

Kapitola osmá – varovné signály

Asi hodně chlapů zažilo ten nezapometulený okamřik prozření, kdy tupě zírali na svou partnerku s pocitem – co sem na tý babě proboha viděl? Vysvětlení se skrývá v chemických procesech v mozku, kdy ve fázi zamilovanosti jsou v podstatě vypnuty objektivní procesy a oba nešťastníci jsou upřímě přesvědčeni, že je čeká skvělá budoucnoust a šťastný život až do smrti. Až po vystříslivění si uvědomují, že zavírali oči před podstatnými věcmi. Zejména nezkušenej chlap je schopen ve fázi milostné zblblosti skoro všeho. Je úžasné, že i tehdy, když objektivně ví, že jeho vyvolená často a věrohodně lže, naivně předpokládá, že jemu by nikdy nezalhala. Zkušenej chlap naproti tomu pozorně poslouchá, když baba mluví o svém bývalém nebo ještěsoučasném doluhujícím chlapovi, za kterýho si právě hledá náhradu. Je totiž častým jevem, že baba opouští vztah až tehdy, když už má zajištěné něco jiného. Bývalý chlap je líčen jako jako nositel mnoha odpudivých vlastností a ona nebohá chudinka to má s ním strašně těžké. Řada bab dokáže perfektně využít vrozené chlapské snahy pomoci a řešit problémy, dokážou na tuhle strunu skvěle zabrnkat a sehrát roli raněné laně, které je strašně ubližováno. Někteří chlapi si takto dokonale naběhnou a za pár let se situace opakuje s dalším chlapem.
Dalším varovným signálem je babská panovačnost. Baba která má nepřekonatelnou touhu šéfovat, může být vhodnou partnerku snad jen pro submisivního masochistu. Už ve fázi chození se všechno musí dít výhradně tak, jak určí ona. Chytrej chlap vezme rychle čáru, hloupej setrvá a je za každé neuposlechnutí tvrdě trestán hněvem a urážením. Pokud neuteče ani potom a spadne do reprodukčního vztahu, je to poukázka na zkydlenej život. Nevyrovnané baby, kterým ostaní věci v životě pořádně nefungujou (práce, rodinné vztahy, zájmy) si často v patrnerských vztazích chtějí tyto skutečnosti kompenzovat, což je ovšem nereálné. Je velmi vhodné posoudit kandidátku na společný reprodukční vztah z hlediska psychické vyrovnanosti. Jedná – li se o osobu vzteklou, vyšilující kvůli každé kravině, která má problémy se vztahy k lidem kolem sebe, je profesně problémová, hádá se i tehdy, když je zjevně v neprávu, je urážlivá a mstivá, jde s vysokou pravděpodobností spíše o kandidátku na konzultaci s psychologem, než o vhodnou partnerku pro společný rodinný život. Častým signálem psychických problémů bývá i to, že tato baba tráví mnoho času v koupelně, kde se neustále mydlí a šlechtí. Pozor též na baby, které se chovají výrazně rozdílně tehdy, když jsou s chlapem mezi čtyřma očima a tehdy, když jsou ve skupině více lidí. Stává se i to, že baba neustále požaduje, aby na ni byly brány nějaké ohledy, přičemž sama je naprosto bezohledná. Vyrovnaná baba určité věci prostě a jednoduše nedělá proto, protože si uvědomuje, že jsou trapné. Baba, která někdo zakoupil supersport a na okruhu dostane během čtyř kol od kluka (nebo holky) na dvoutaktní dváce kolo, by si měla uvědomit, že následná diskuse v hospodě o tom, která guma je lepivější, je poněkud mimo mísu. Zjevný nedostatek sebereflexe je markantní i v jiných oblastech a od bab, které mají jiná měřítka na sebe a zcela jiné na ostatní lidi, ruce pryč.
V motocklovém světě bývá častým jevem, že tato baba tímto prostředím jen jaksi proletí, zjistí že se tam kupodivu neděje to, co očekávala a co takové úžasné exotické perle, za jakou se považuje, přísluší, a vrhne se zase někam jinam.

Kapitola devátá – jak z toho ven

Nechci aby toto pojednání vyznělo tak, že nemá smysl se snažit použitelnou babu hledat. Myslím, že minimálně polovina bab je ve spolužití přínosem a i když neexistuje žádná záruka na prožití spokojeného reprodukčního vztahu, lze definovat několik věcí, které by ti dva měli splňovat, aby vůbec mělo smysl se o to pokoušet.
I když mezi některé renomované psychology, kteří tvrdí že se dá jít do vztahu i tzv. z rozumu, patří i pan doktor Plzák, kterého jinak velmi uznávám, dovolil bych si s tímto názorem nesouhlasit. Myslím si, že ti dva lidé by se bezpodmínečně měli fyzicky přitahovat, jak se často říká, měli by si navzájem vonět. Něco asi je na tom, že člověka přitahuje protějšek s rozdílným imunitním systémem. Nebudeme chodit kolem horké kaše, fungující sex je jedním ze základních pilířů vztahu, a v dobách, kdy to jinde skřípe, může sehrát rozhodující stabilizující roli. Vztahy, kdy jeden z partnerů už sex odmítá, stěží budou dál existovat. Ze strany babskýho přístupu vidím dva zásadní problémy. Chlap skoro nikdy nejde do vztahu s babou, která by se mu nelíbila. Baba to dělá daleko častěj – buď ze zlatokopeckejch důvodů, nebo proto, že už jí tikají biologické hodiny a chce realizovat svou mateřskou roli.
Takřka jistě z toho časem vznikne problém. Další aspekt je to, že dneska vysoký procento bab používá hormonální antikoncepci, která to, jak se jí chlap líbí, posunuje, dle některých vědců dokonce naprosto otáčí. Po vysazení se tedy může stát, že ji chlap přestne přitahovat, popřípadě se jí začne zdát přímo odpudivej.
Dále by oba aktéři měli mít alespoň základní úroveň jednání, neurážet se, mít snahu do vztahu investovat. Problémy mohou samozřejmě vznikat v důsledku rozdílných zájmů, životní aktivity, potřeby společenských kontaktů, názorů na výchovu dětí, hospodaření s financema, domácích prací a řady dalších věcí. Tyto věci velmi fundovaným způsobem popsal ve svých knihách pan doktor Šmolka a mohu je vřele doporučit.

Kapitola desátá – závěr

Doufám, že jsem svými slovy někomu dokázal něco ujasnit. Je samozdřejmé, že danou oblast života můžou jiní lidé vidět jinak, každý máme za sebou jinou životní zkušenost.
Pochopení celé výše uvedené problematiky dle mého názoru vede přes zvládnutí oboru tzv. evoluční psychologie, jehož zakladatelem je americký psycholog David Buss, u nás je velmi poučné dílo doktora Eduarda Bakaláře. Vzhledem k tomu, že jedna ze základních Bussových knih konečně nedávno vyšla v češtině ve skvělém překladu známého odborníka na ženskou hádavost a nevděčnost doktora Josefa Hausmanna, věřím, že se společenské vědomí v této oblasti zanedlouho výrazně posune. Děkuju všem, kteří se mnou na jiných vláknech diskutovali, bylo to často velmi poučné. Uzavřel bych svůj elaborát geniálním písňovým textem Gábiny Osvaldové z filmu Líbáš jako bůh, páč už sem dlouho neslyšel něco tak výstižnýho:

Na křídlech lásky
dá se skvěle havarovat
bohužel před láskou
se fakt není kam schovat
vejš ještě vejš
řvu jako Ikarus
křídla mi pelichaj
a dolů je to kus………

Michal Bělohoubek
Praha, únor 2010