Zdravím přátelé. Hodně z vás nosí brýle a slyšelo o takzvané "laserové operaci"
která člověku odpomůže od povinosti nosit ty věci na nose. Ty věčně zamlžený sklíčka, nožičky zarytý do hlavy pod helmou, brejle spadlý z hlavy po sundání helmy atd... Kdo nosí brýle ví o čem mluvím. Mých téměř 6 dioptrijí nebylo jen „vadou na kráse“ a když mě za jízdy na motorce bezeslova rozloučení opustilo pravé sklíčko řekl jsem si dost. Jdu na operaci! Naštěstí jsem tenkrát jel na tandemu, ale řídit tenkrát já nevím jak by to dopadlo. A to nemluvím o tom že sklíčko které mě tak zbaběle opustilo nebylo z nejlevnějších. Pročetl jsem si o laserové operaci vše co jsem sehnal a smířil se i s cenou 16000 za jedno oko. Takto vyzbrojen informacemi jsem vyrazil na oční kliniku FNHK kde jsem zaplatil tuším 700 za předoperační vyšetření a svěřil se do péče odborníků. Sundal jsem svých plus šest dioptrijí a sestra mi nasadila mínus šest a nedokázala pochopit mé tvrzení že takle nenajdu ani své auto na parkovišti. Pro sestru zřejmě znaménka plus a mínus nic neznamenají a tak mě stihla nařknout z toho že si vymýšlím. Když jsem ji vrazil do rukou své brýle a obroučky které mi nasadila pro porovnání, pochopila svůj omyl, ale slůvka omluvy jsem se nedočkal. Zato mne zachvátil strach. Je to jen člověk, říkal jsem si dokola, ale uklidnění se nedostavovalo protože mi má hlava vždy v zápětí zcela logicky argumentovala tím že i doktor který mě bude operovat je jen člověk. Po vyšetření mi bylo zděleno že šest dioptrijí laser nezvládne a tak je pro mne jedinou možností lasektomie což znamená že mi budou operativně odstraněny moje čočky a budou nahrazeny čočkami umělými. Cena tohoto zákroku činí 22200 za jedno oko. A já měl opět o čem přemýšlet. Účet jsem měl v ruce a termín byl stanoven. Bylo mi řečeno že pokud si operaci budu přát stačí přijít ve stanovený termín s potvrzením o zaplacení na kliniku a vzít sebou domácí obuv a župan. Den před termínem operace jsem se dostavil do nemocniční pokladny, vyrovnal účet, zamáčkl slzu a ještě dlouho jsem hleděl směrem k pokladně kde peníze zmizely. Když se se mnou pokladní potřetí rozloučila a brunátná paní za mnou mne dloubla deštníkem do žeber, taktež po třetí, pochopil jsem že zde již nejsem vítán. Vydal jsem se na kliniku pro upřesnění detailů neboť od předoperačního vyšetření uběhl už měsíc. Byl jsem ubezpečen že žádná změna nenastala a jsem druhý den očekáván na operaci prvního oka a pozítří na druhé oko. Odjel jsem uklidněn domů. Uklidněn jsem zůstal do té doby než jsem doma zjistil že mám na telefonu hlasovou zprávu abych zavolal na kliniku jelikož se „vyskytl“ problém. Okamžitě jsem tam volal a bylo mi zděleno že pan primář jede pryč a tak mi může odoperovat jedno oko a druhé za dva týdny a nebo obě oči za dva týdny. Asi za dvě minuty jsem stál v ordinaci a požadoval vysvětlení. Říkám že pan primář o tom ví měsíc, tak kde je problém? Odpovědí mi bylo že pan primář o své cestě neví měsíc, ale teprv týden. Ale o tom že mě má operovat ví měsíc osobo, já na to a osoba že prý se nedá nic dělat. Jelikož jsem si už vzal dovolenou a tento přistup se mi ani trochu nezamlouval řekl jsem osobě že se přeci jen dá něco dělat. A sice to že mi okamžitě vrátí mé peníze a já půjdu ke konkurenci. Na to osoba slyšela a rázem si vzpoměla že pan primář není jediným doktorem který tuto operaci na této klinice provádí a telefonicky informovala jiného doktora že si namísto primáře tedy vydělá on. Ten s tím neměl nejmenší problém a já se mohl vesele obávat věcí příštích. Na druhý den jsem se dostavil na kliniku s domácí obuví, županem a strachem. Po seriji nejrůznějších vyšetření za neustálého kapání nepřeberného množství kapek do oka které mělo být ten den operováno jsem byl odveden do pokoje ve kterém bylo asi dvanáct pohodlných křesel a kde jsem se měl převléknou do županu. Učinil jsem tak a čekal co se bude dít dál. Za patnáct minut se otevřely dveře a vešel zřízenec s kolečkovým křeslem. Jediné na co jsem byl schopen po celou cestu na operační sál myslet bylo to že jsem si přeci jen na ten záchod měl dojít. Doktor byl profesionál a nešetřil žerty aby situaci odlehčil. Ptal se zda zákrok podstupuji dobrovolně načež jsem mu odpověděl že již si nejsem tak jistý, ale odpovědí mi bylo že už mě nepustí jelikož už mi sestra dezinfikovala obličej a byla by škoda aby tento materiál přišel vniveč. Zákrok spočívá v proříznutí asi třímilimetrového otvoru v oku kterým se odstraní čočka vlastní a tím samím otvorem se vloží srolovaná čočka umělá kterou operátér zručným pohybem v oku rozprostře. Po celou dobu zákroku jsem byl při vědomí a pozoroval co že mi to s tím okem dělají. Asi za dvanáct minut bylo po všem a já byl se zalepeným okem okem odvezen na pokoj kde zůstali uzamčeny mé šaty. Můžete se převléknout a počkejte na zprávu pro vašeho lékaře zněl hlas zřízence. Teď již jsem byl hrdina a říkal si že za ty peníze to taky mohlo trvat trochu dýl. Po chvíli jsem dostal zprávu a odkráčel k domovu. Druhý den mi sundali obvaz a já podstoupil operaci druhého oka. Třetí den mi byl sňat obvaz z druhého oka a já seznal že vidím a odjel radostně domů automobilem který jsem poprvé v životě řídil bez brýlí. Pečlivě jsem dodržoval pooperační pokyny. Kapal jsem si do očí předepsané léky. Vyhýbal jsem se vzpírání a zápasu a docházel na pravidelné kontroly. Jelikož je při této operaci spousta proměnných faktorů jako jsou, nitrooční tlak před operací a po ní, objem vlastních čoček a objem čoček umělých atd. Není vysledek stoprocentní a já samozřejmě spadám do kolonky „není stoprocentní“ a tak jsem si po dvou měsících po operaci šel do optiky pro nové brýle na dálku, tentokrát již s kalibrem 1.5 dioptrie na dálku. Jelikož jsem s tímto výsledkem nebyl spokojen přednesl jsem při další kontrole námitku že mi bylo přeci slibováno že na dálku do smrti brýle potřebovat nebudu a asi za deset let si patrně budu muset pořídit „jedničky“ na čtení což je výsledek kterého bych se rád dobral. Není problém, zaplatíte si laserovou korekci a výsledek se dostaví, zněl ortel. Laserová korekce je 16000 za jedno oko a já měl chuť někoho škrtit. Než jsem přešel od chuti k činům optal jsem se kolik mě ta „sranda“ jako bude stát, aby mé škrcení bylo podloženo fakty. 1000 korun za jedno oko odvětila lékařka a já měl rázem chuť ji políbit se slovy z drobnými mne neobtěžujte, ale netroufnul jsem si z obavy abych nebyl škrcen já. Domluvili jsme si termín, já zaplatil, tentokrát už bez slz a hurá do díla. Tentokrát už mi odpadla i povinnost přinést sebou župan a papuče a já po zkušenosti z předchozí operace šel na kliniku s písní na rtu k veliké nelibosti mé přítelkyně a dcery které mne doprovázely neboť mi bylo řečeno že budu muset mít čtyři dny zalepené obě oči. Pacienti se na sále střídali velice rychle a nikdo neměl po zákroku oči zalepeny. Těšil jsem se tedy že i já budu této protivnosti ušetřen. Náhle se otevřely dveře na sál a sestra zvolala mé jméno. Marně jsem předstíral že neslyším a všem tvrdil že se jmenuji jinak, sestra mne poznala a odvedla mne na sál. Položily mne na lůžko, do rukou mi daly plyšového psa a sestra i s doktorkou mne začaly konejšit. Jdeme na to, řekl jsem v návalu hrdinství a zadíval se na světelný bod před sebou. Přistroj začal hučet a prskat a já viděl tisíce červených světélek. Pravé oko bylo za osm vteřin hotové a levé za třináct. Obvazy na oči jsem dostal a byl jsem předán do péče mé přitelkyně. Dvouletá dcerka ještě prohlásila „kuk tati“ a já se začal bát. To byl čtvrtek. Od doktorky jsem dostal dva prášky na spaní a pět na bolest. Bylo mi řečeno že oči budou bolet jako by mi do nich někdo hodil písek. No jo, ale že mě při tom vezme lopatou třikrát po hlavě už mi nikdo neřekl. Za čtvrtek, pátek a sobotu jsem spořádal všechny léky od doktorky a asi dvacítku Ibalginů. Sebemenší průnik světla skrz obvazy byl neskutečně bolestivý. V neděli mi bylo dovoleno obvazy sundat a já i nadále chodil na záchod po tmě protože světlo bylo pro mne velmi bolestivé. Dnes je středa a je tedy šest dní po operaci. Na dálku vidím výborně a tyto řádky píšu také bez obtíží a bez brýlí. Co dodat? Jít do toho, nejít? To záleží samozřejmě na stavu peněženky a na tom jak moc vám brýle vadí. Když jsem si kupoval po první operaci brýle řekla mi optička že jsem smolař že jsem měl „pouze“ 5.75 dioptrijí protože od šesti vejš už na to pojišťovna nehledí jako na kosmetickou vadu a přihodí 14000. Jasně že záleží na tom jaká pojišťovna, ale to už jsou věci které si zájemce o operaci jistě zjistí a popřípadě přestoupí k pojišťovně která je k platbě přístupná protože nejde o malé peníze. Za mě můžu říct že se není čeho bát a šel bych do toho zas. Ahoj a ať to jezdí.