Rozhodl jsem se, že udělám něco pro kulturní gramotnost a vzdělanost motorkářské komunity, tak vám tady budu každej den recitovat nějakou hezkou básničku.
Tak tedy první básnička:
Jednoho dne v parku,
ošukal jsem klárku.
Teď se se mnou točí svět,
mě je třicet a jí pět.
Nikomu to nepoví,
hnije totiž ve křoví.
Včera večer v parku,
zas vyhrabal jsem klárku.
Zažil jsem spoustu krásných chvil,
teď je ze mě nekrofil.
Dneska večer v parku,
nechal jsem být klárku.
Zaběh se tam čísi psík,
tak jsem ho tam též přefik.
Že to jářku hukot byl,
a je ze mě zoofil.
Doplněno vzdělaným motorkářem s citem pro umění Darkmannnem
EDIT: A kdo si z toho bude dělat prdel a znevažovat umění bude se celou básničku učit nazpaměť pozpátku!!
Naposledy editováno 07.07.2009 19:49:24
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Minuta poezie s dablem.v.kravate - Díl první
darkmannn>apropo...když umění...muj miláček gelner...
má milá rozmilá neplakej...život už není jinakej...dnes ještě buďme veselí...na naší bílé posteli...zítra co zítra...kdožpak vííí...zítra si lehnem do rakví
No vidím, že dokážeš ocenit i něco náročnějšího, co třeba Morgenstern - Veliké Lalulá?
ostatní vše je nicota.
Alkohol ještě je! Holky jsou posud!
Jsou ještě radosti života!
Žena jak žena. V životě vraku
konečně jedno vše bude ti.
Jedna ubíjí něhou svých zraků,
druhá jedem svých objetí.
Šetřiti léty, jež nemají ceny,
v tom velká moudrost nevězí.
Dobré je opium, alkohol, ženy,
schází-li schopnost k askezi.
Askety vycházeti vidím
z téhož jak já na svět názoru,
stejně jak oni nenávidím
rozumy dobráckých pastorů.
Jsem smutný mládenec, rouhavý cynik,
v rozpuku mládí zhořkl mi svět,
v ovzduší krčem a v zápachu klinik
vypučel písně mé jedový květ.
Děkuju bohu a děkuju čertu
za plaché chvíle prchavý dar.
Života číši jsem naklonil ke rtu,
piju z ní smutek a bolest a zmar.
TeKilla>
...
No vidím, že dokážeš ocenit i něco náročnějšího, co třeba Morgenstern - Veliké Lalulá?
Co mi sem pletete nějaký laciný hospodský básničky, tohle je téma o vznešený poezii!! Barbaři
Naposledy editováno 07.07.2009 20:28:40
1 reakcí na tento příspěvek Minuta poezie s dablem.v.kravate - Díl první
Vstoupili jsme do kabiny a byli tam sami dva.
Pohlédli jsme na sebe a už jsme nedělali nic jiného.
Dva životy, okamžik, úplnost, blaženství...
V pátém patře vystoupila a já, který jel dál, jsem pochopil,
že už ji nikdy nespatřím,
že je to setkání jednou provždy a už nikdy víc,
že i kdybych šel za ní, šel bych jako mrtvý
a že i kdyby ona šla za mnou,
vrátila by se už leda z onoho světa.
1 reakcí na tento příspěvek Minuta poezie s dablem.v.kravate - Díl první
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, které je mi třeba.
Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest
opravdu bolela a slza byla slza.
1 reakcí na tento příspěvek Minuta poezie s dablem.v.kravate - Díl první
visí kurva za nohu.
Přijeli tam hasiči,
plácali ji po piči.
A eště jedna hospodská:
Na topole nad jezerem,
jezdí vodník s buldozerem.
Je to všecko na piču,
nemám vodu v chladiču.
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblázků.
Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojila kdys v jednotu;
a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.
A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.
To všechno kleslo a stoupalo jak vlna,
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bych, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.
Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jak v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce
za rytmického třesení.
Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hozeným náčrtkem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.
- A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!
Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávu zelenou.
Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vám budou dál,
že božskou podstatu i tvar lásek věru,
ač dávno tlí, jsem uchoval!