Ohřál jsem si v mikrovlnce
polotovar z Tesca
mám se jako v bavlnce
lžíce v zelí pleská

Knedlíky s masem uzeným
pro ty já mám slabost
zapiju pivem chlazeným
jen jedním a dost

ňufru,ňufru,ňufru,máme hovno v kufru,máme kufr jako hrom,pěkně velký hovno v ňom. Neumím to psát pod sebou,ale mě to nevadí.

Naposledy editováno 02.06.2011 13:46:56

Repulsion> Já bych to zakončil takto - jedním slovem radost!

DMC.motobiker píše: Repulsion> Já bych to zakončil takto - jedním slovem radost!

Ano. Žel, já mám někde v podvědomí zasunuto, že umění má lidi vychovávat, tudíž se je tím posledním veršem snažím nabádat ke střídmosti, neboli: Jez do polosyta, pij do polopita...

Za svitu měsíce,
tančili tři zajíce
... a koroptev,
ten tančil nejvíce ...

Camča_v píše: Za svitu měsíce,
tančili tři zajíce
... a koroptev,
ten tančil nejvíce ...

Na paloučku, při měsíčku,
lízal jsem tu její pičku
a že to bylo u vody
jedl jsem k tomu jahody

Tak já přidám taky pár ze své vlastní tvorby, sic malinko modbidní, ale snad povedené...

Anděl

Koukám se na zemi, koukám se z hora,
co se to děje, vidím nehybného tvora.
Chvilinku přemýšlím, kdo jen to je,
potom mne pot a děsné horko polije.
Jsem to já, to možné není,
chci se štípnout, není to snění?
U ruky kapesní nožík blýzká se.

Tak se mi to povedlo, to jsem ale nechtěla,
kde jsem v tu chvíli měla strážného anděla?
Vidím ho, kouká na mne a tiše pláče,
prý už nemohl zachránit hazardního hráče.
Tak dlouho hrála jsem si s životem,
až se mi to povedlo, odešla jsem s šepotem.

Kdo že to šeptal, já to nebyla,
to jen modlitba strážného anděla.
Ať další cestou provází mne klid,
a smutného měsíce tajemný svit.

Tak zašeptám Amen, slza skápne mi,
netruchlete za mne, teď už u vás na zemi....

Žiletka

Studená žiletka sklouzla mi po ruce,
jak jinak dostat ze sebe ty emoce?
Tolik bolesti, citů a trápení,
jak ventilovat ze sebe to utrpení?
Zkoušet vše co možné je i není,
je to jako sama sebe popravení.
Ta žiletka tak chladná a krásná,
je to snad moje možnost spásná?
Koukám na potůček tekutiny rudé,
nikdy už nic stejné nebude.

Najednou mi to došlo, co to dělám?
vždyť život svůj takhle prodělám.
Proč končit život vlastní, tak zakrátko,
vše bylo jen falešné lásky pozlátko.
Jseš blbá, padlo mi na mysli,
vždyť si to všechno vyčísli.
Za to ti nestál, nebyl ten pravý,
tak proč ničit si kvůli němu zdraví.
Byl to jak blesk z čistého nebe,
teď už mne jen podlaha zebe.

Zastavit ten proud krve vlastní,
je to opravdu pocit zvláštní.
Koukat a chytat mezi prsty život svůj,
křičím, brečím, "no tak stůj!"
Neposlouchá, nechce slyšet,
kruci, nemohla jsem dříve přemýšlet?
Teď už je pozdě něco zachraňovat,
tomu toku už nejde zabraňovat.
Život utíká, prchá pryč ze mne,
už mne čeká jen peklo tajemné...



Naposledy editováno 02.06.2011 14:27:35

DMC.motobiker píše: A od táty ještě z dětství znám tuhle:

Kdo to tu poblil? Kdo to tu zvracel?
To Vladimir Iljič Lenin se ze schůze vracel...

Dál to neumím...

To už i táta blbě odposlouchal...
Bylo to takto:
Kdo to tu blije,
kdo to tu zvrací,
to Vladimír Iljič ze schůze se vrací.

Poblité lampy,
poblité ulice,
to soudruzi
ze schůze vrací se...

Repulsion píše: Na paloučku, při měsíčku,
lízal jsem tu její pičku
a že to bylo u vody
jedl jsem k tomu jahody

Kopie kolego kopie..

prackarr píše: Kopie kolego kopie..

Ne, to je ohlasová poezie

konkrétně Ohlas písní sprostých…

Naposledy editováno 02.06.2011 16:41:40

Repulsion píše: Ne, to je ohlasová poezie

konkrétně Ohlas písní sprostých…

Tak to pak jo,lyriku...

Žij si tak jak uznáš za vhodné,
i kdyby to mělo být nevhodné.
Chlastej, pař a střídej holky,
jen bacha na divné spolky.
Motorek, her a zábavy užívej,
když tě to baví, tak se neohlížej.

mám toho ještě hodně...

Pohlaví jsem si holila
Abych se ti líbila

Trošku jsem se zasnila
A děsně se zřídila

Teď jsem kráva otylá
Co klitorisu pozbyla

Abych bolest přebila
Trošku jsem se opila

Z chlastu poté dávila
A motýla tím zabila

Páchne malá mohyla
- V níž pohřbila jsem motýla

(já vím, přemíra gramatických rýmů poněkud snižuje hodnotu této angažované básně)

Hymna o cestáři



1.Na silnici do Lhoty

ztratil cestář kalhoty

a povídá a smutně děl,

že mu fouká na prdel.



2.Paní v pěkném Spartaku

hned mu šmákla po ptáku

a povídá cestáři náš,

kdy pak mi to uděláš?



3.Cestář na to odpoví

vzácná paní to se ví

kdybych já moh tak jako pán

jezdit v pěkném Spartsku

a mít ruku na ptáku.



4.Když pak seděl ve voze

hned měl ruku na koze

a spolu jak tak seděli

jezdil jí po prdeli.



5.Když dojelli do rynku

chytil jí za čurinku

a povídá krásná paní

dáme se hned do mrdání.



6.Paní v tom svém vozejku

řvala na něj ty bejku

prcala však stále dál

až se Spartak prohejbal.

Jedno menší varování, co jsem kdysi napsala....

Nejsi ty debilní? nedělej ramena,
proč za ním lezeš? jsi asi zhulená.
Vždyť jsi ho podvedla, tak co pořád chceš?
Bejt jenom kamoška? ty si tak lžeš.
Tak nech ho už být, teď není tvůj,
dalas mu parohy, to je fakt fůj.

Přišla ses omluvit, to je tak hezké,
jen den sis vybrala, klasicky ženské.
Svatého Valentýna, tak to bych nečekala,
prý shoda náhod, co jsi si myslela?
Ty si tak trapná, až to fakt bolí,
to radši dostat metrovou holí.

Přišla sis užít, tak to si vedle,
už je fakt pozdě, já jsem teď v sedle.
V Praze se šuká fakt jiná liga,
ležet jak prkno to se fakt nedá.
A že jsi vypustila tohleto z pusy,
nadělám z tebe dva malý kusy.

Že by to vadilo, to ani náhodou,
pro moje ouška bylo to lahodou.
Jen je tu otázka, jak jen to víš,
byla jsi za dveřma, máš tam snad skrýš?
Střídat tři polohy, že tě to baví,
sednout si nahoru, to je to pravý.

Tak radši nezkoušej, nemá to cenu,
teď jsem ta lepší, chtělo to změnu.
Už za ním nelez, nebo si ublížíš,
já nejsem andílek, to ještě uvidíš.
Tohle je varování, vážně je poslední,
vem si to k srdci, i když je nevšední.

Neni vata, nejsou vlozky
co si dame mezi nozky?

Ze jsem devce z dediny,
strcim si tam noviny.

Strcim si tam Rude Pravo,
aby mi to lepe salo.

Spiklenci slasti (another classic by Repulsion)

Kdo o chrup řádně nedbal
Kdo zkrvavil si dásně
Kdo pro své ukojení
na šourku dělal třásně

Kdo chlupy z pičí trhal
Kdo hulil brko kanci
Kdo semenem svým mrhal
Kdo předal tripla branci

Kdo mrdkou ředil pití
Kdo hnidy v trenclích lovil
Kdo čichal k cizí řiti
leč pach ho neoslovil

Kdo lovil hejly nití
a kdo se dloubal v nose
Kdo prdel svou si chladil
po ránu v čerstvé rose

Kdo pyj svůj neotíral
Až došlo k amputaci
Kdo vložky rudé sbíral
Kazil si reputaci

Ti všichni v jednom šiku
jdou svojí cestou k Bohu
bez modliteb a díků
mu s gustem pochcat nohu