lukasnoe

Zveřejněno: 30.06.2023 22:00,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 1411x,Komentářů: 1x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

Dovolená s kamarády

Tak jako každý rok jsme s dvěma dalšími vyrazili na týdenní dovolenou. Tentokrát jsme se vydali na cestu kolem hranic ale z Polské strany. Vyrazili jsme z Radvanic u Ostravy a přes přechod CHalupky začali brouzdat po polských silnicích. Zpočátku šlo vše hladce, cesta ubíhala v poklidu a naše „závratné cerstovní tempo“ průměrem 55 km/h jsme se šinuli k prvnímu bodu našeho zájmu a to na polské maledivy u městečka Jaworzno. Dle internetu působivé a turisticky hojně navštěvovaná destinace. No z mého pohledu to je hodně nadnesené a nafouknuté. Pravda lidí tam bylo jako komárů večer ale že by mně tato atrakce nějak nadchla, tak to tedy určitě nééé. Jednak bylo nutné někde zaparkovat a pěšky dva kilometry!! se přesunout k samotnému jezírku s promenádou 20 cm položenou lávkou pod hladinou. Toť vše. Žádná sláva a žádný zážitek. I tak jsme udělali pár fotek a vydali se na další cestu směrem k ubytovacímu komplexu „U Marty“. Ubikace v prostoru fabriky na beton sice budila určité obavy o kvalitě ale nakonec to nebylo tak špatné. Noc jsme pžežili a ráno se vzbudili svěží a natěšení na další cestu. A tady začalo pověstné cestovní zaklínadlo – co se má podělat to se podělá! Kolega při pití ranní kávy kouká na svou zadní gumu a ejhle  - BUBLINA! A kdyby jenom jedna!! hned sedm kousků jako vředy na zadku. Tak to jsem nečekal že dovolená skončí ještě dřív než vlastně začala. Ale nevzdali jsme to. Po ranní návštěvě pneuservisu jsme dostali doporučení na prodejnu s motodoplňky a tam prý nám snad poradí. Po dvouhodinovém jednání a shánění se podařilo zajistit novou gumu z velkoskladu a zajistit servis kde nám ji vymění. Netřeba psát že to bylo ježdění křížem krážem po Katowicích ale po pěti a půl hodině bylo dílo dokonáno a my mohli pokračovat. To že byl vypalovák a my se v motorkářských oblecích doslova vařili je věc jedna a druhá že jsme po dalších třech hodinách šílené jízdy skrzeva polské vesnice a městečka dorazili do stříbrných dolů ve městě Tarnowskie Góry. Tamní prohlídka bývalého dolu byla fajn až na to že se šlo 1 750 metrů dlouhou štolou místy nízkou jenom 140 cm.  Takže po konci prohlídky jsem se nemohl narovnat!  Když jsem se po nějakých 20 minutách konečně dokázal vzpřímit a sednout na motorku jeli jsme na Otmuchowsé jezero do kempu kde jsme den zakončili koupáním v jezeře které bylo tak teplé že jsme v něm blbnuli skoro dvě hodiny. Únava se ukázala jako dobrý večerníček – lehli jsme a v momentě spali. Další ráno nasedáme na naše kobylky a lehkou spanilou jizdou se šourali k další atrakci na trase a tou byly zlaté doly ve městě Zloty stok. ( to že jsme jeli tak pomalu nebylo z důvodu plných cest ale totálně línou motorkou jednoho z našich cestovatelů – ono mu to víc jak 70 km/h prostě nejelo!!! – HRŮŮŮZA) Tamní prohlídka štol, bylo jich pět, tak ty jsme neabsolvovali, nějak se nám už nechtělo hrbit záda. Ale pro zájemce je to velice atraktivní zážitek. Byli jsme hladoví tak jsme hledali nějakou hospodu kde by jsme se najedli. A zase problém! v Polsku kolem cest se to hospodama nehemží a když jsme na nějakou narazili tak byla zavřená! Nakonec se podařilo najít malý bar s domácí kuchyní a tam se dosyta najedli, a dobře najedli. V poledním úmorném horku nasedáme na motorky a míříme do dalšího kempu kde budeme nocovat. Tentokrát nic moc a museli jsme postavit stan pro čtyři osoby ale byli jsme jenom tři. Hrůza a děs, jelikož jsme tak trochu rozměrnějších proporcí bylo značně složité se do stanu nasoukat a ulehnout. No ale spát se nedalo! každý pohyb znamenal nedobrovolný pohyb spolunocležníků a brzy se vydýchal vzduch. V jednu v noci to vzdávám, vylízám ze stanu a spolu s madračkou se přemisťuji o kousek vedle aby jsem nakonec usnul venku pod širým nebem. I přes nafukovačku se ráno probírám značně rozlámaný a kolegové na tom nebyli o nic lépe. Trvalo asi dvě hodiny než jsme byli schopni fungovat a další hodinu než jsme se pobalili. Nakonec vyrážíme do posledního bodu našeho roadtripu do města KLODSKO. Starobylé město s kulturními památkami, tvrzí, kostelů a jiných pěkných míst. Tak tam jsem taky nic neviděl. Díky špatné obuvi která je dobrá na motorku ale né na chození po městech jsem si nadělal puchýře a bylo po chození po památkách. Upřímě se mi ani nechtělo – není to můj šálek kávy. Tak jsem se podíval pouze po blízkém okolí našeho apartmánu který byl moooc hezky zařízený, byl to vlastně dvoupokojový byt. Sakra ale už nám nikdo neřekl že se nachází ve čtvrtém patře bez výtahu a všechny věci z motorek vytahat nahoru stálo za několik litrů potu a hromadu sprostých nadávek. Tak tedy usedám v místní restauraci dávám si dobrou večeři a několik jejich piv. Tady moje poznámka na to proč pivo nemá pěnu mi bylo s úšklebkem zděleno jestli piju pivo nebo pěnu!! Hmm raději dopíjím a s důsledným odporem šplhám do čtvrtého patra naši rezidence. Hodinu po mně dorazili zbylí dva dobrodruzi totálně splavení ale spokojení – tak jetě že tak. Večer plánujeme co bude další den a nakonec jsme se shodli že navštívíme park miniatůr MINIEUROLAND a poté pojedeme někam k vodě.Park byl velice hezký a i já který kytičky moc nemusí se mi tam líbilo. V této zahradě poseté spoustou dokonale vytvořených miniatůr budov, zámků, hradů a všeho možného dalšího zakončené restaurací a rychlým obědem se s kulturním vyžitím loučíme a jelikož je 30 stupňů nasedáme na motorky a jedeme na koupaliště vzdálené 20 km od Klodska – blíže nic jiného nebylo!! A už se není čemu divit – koupaliště zavřené!!!! Prý až v sobotu!! To už opravdu naštve! Jedeme zpátky a cestou narážíme na nenápadný rybník vedený jako kemp. Tak jsme se nakonec schladili v tom rybníku. Večer probíráme další den trasy a shodujeme se na tom že už to stačilo a vezmeme to jedním vrzem zpět do Radvanic. Jak jsme se domluvili tak jsme udělali. Po ranním balení a po mokrých cestách – v noci bouřilo, vyrážíme na zpáteční cestu. Rychle přes hranice a domů už po českých silnicích, protože cestovat skrz polská města a vesnice je boží utrpení – to bych se tady rozepsal na dalších pět stran! Do cíle v Radvanicích dojíždíme krátce po třetí hodině odpolední.

Nebudu se rozepisovat z hodnocením, napíšu to jednou větou. Nebylo to špatné ale do Polska už tedy ani omylem!!!

Neplánované záležitosti

1/ zničená zadní guma

2/ zapomenutý proviant v ledničce po první noci

3/ Málem ztracený mobil (naštěstí se našel)

4/ puchýře!!

5/ Ti dva se mi neustále na cestě někam ztráceli a potom bylo o nervy se někde znovu sjet!

6/ Ten mobil nakonec spadl na zem a rozflákal se!

JURA Havířov