Zveřejněno: 29.01.2018 17:59,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 3559x,Komentářů: 9x,Hodnocení: 4.80 od 5 uživatelů
První cesta za hranice
Skútr cesta přes Grossglockner do Chorvatska - 20.- 27.8.2017
Stroj (Kymco Downtown 125) vlastním druhým rokem a tato cesta, plánovaná přes Grossglockner do Chorvatska na Makarskou (od neděle do neděle) byla pro mne první vícedenní a současně zahraniční cesta. Dosud nejdelší trasa pro mne byla Tábor - Brno a zpět v jednom dni. Cesty se účastnili 4 jezdci na skútrech 1x125, 2x250 a 1x400 ccm, kteří se dali dohromady na webu Skutrforum.cz. Já jel na té stopětadvacítce Kymco Downtown s odladěným variátorem ve Scootland Brno (v rozsahu 10-100km navýšen výkon na zadním kole o 36% proti sérii).
Celý týden před odjezdem to vypadalo, že nás dešťové počasí na počátku jízdy nemine a jeden z hlavních cílů, Grossglockner, budeme muset vynechat. Nejisté a deštivé počasí v týdnu před způsobilo, že jsem nosil věci celý týden do garáže tam a zpět a zase tam, jako kočka koťata. Nabalený byl objemný podsedlový prostor, 56 litrová topcase a na zadním sedle stan, spacák a karimatka. Tato sestava fungovala jako pohodlná opěrka do půl zad. Moóc dobré na delší cestu.
Den první - (zaspal jsem pro špatně nařízené buzení a probudil se zázrakem "jen" o 45 minut později) - po startu z Tábora sraz s Karlem (z Týna nad Vltavou) v Třeboni o hodinu později a jedeme směr Attersee – zde pauza a focením jezera. Pokračujeme do místa ubytování, Gasthaus Kitzloch v Taxenbachu (večeře a snídaně). Je to penzion uprostřed Alp, český majitel i obsluha. Dostanete zde potřebné informace o ski nebo moto záležitostech. Zde jsem se setkali se zbývajícími dvěma účastníky - Matějem z Prahy a Rudou z Bratislavy. Ruda z Blavy vyjížděl později kvůli silnému dešti, který mu skončil až v 10:00.
Den druhý - na Grossglockner – po krásné silnici plné zatáček jsme na skútrech „vystoupali“ k vyhlídce „Kaiser-Franz-Josephs-Höhe“ – 2.369 m. Moje 125 ccm jelo v největších stoupáních v rozmezí 40-60 km/hod. (klidná jízda x plný plyn). Ve vrcholové restauraci jsem pojedli – ceny přijatelné. Po velkých deštích až do odjezdu nám počasí na přejezd Alp vyšlo parádně. Příště by věnoval této trase se zajímavostmi a odbočkami celý den a ne jen cca 4 hodiny přejezdu.... odpoledne pokračujeme směr Udine - Umag. Po cestě trochu zmatky v navigaci, zbytečně zajíždíme do centra Terstu. Skupina se trhá a do Umagu dojíždíme pozdě večer a spíme na nábřeží vedle neprovozovaného hotelu, takže dost rušno a neidentifovatelný smrádek, asi od koček.
Den třetí a čtvrtý - přejezd na Krk - trávíme 2 noci v privátu v městě Krk. Odpočíváme, na terásce si konečně zabafám z fajfky. Koupeme se v moři, výletujeme do Vrbniku (trochu zklamání, popis v průvodcích je barvitější) a Bašky (hlava na hlavě). Nějaká ta zmrzlina, kávička a pivečko - kavárenský povaleč.
Den pátý - Ruda jede zvizitýrovat příbuzné trávící dovolenou jižněji na pobřeží Dalmácie (na Plitvicích se s ním ještě krátce setkáme na jeho zpáteční cestě), Matěj neplánovaně vyráží přes Slovinský Bled domů do Čech za rodinnými povinnostmi. Již jen dva s Karlem pokračujeme směr Plitvice. Jedeme z Krku po pobřeží na jih na Senj a ve Sveti Juraj odbočujeme po vedlejší cestě z pobřeží do kopců. Tato cesta sice není tak kvalitní jako v Rakousku, ale slušná a skoro bez provozu a plná zatáček. Jestli jsme potkali 10-20 aut. Jen se musí dávat pozor na občasné kamínky vytažené v zatáčkách z krajnice. Mezi obcemi Zalužnica a Vrhovine jsem natrefili „free camp“ - tábořiště na soukromém pozemku asi 55 km od Plitvic. Tekoucí voda, záchod, umyvadlo - placení, kolik kdo dá do boudy majitele pozemku. Ten den jsem zde byli první tábořící, do večera zde na noc zastavilo asi 6 aut na prostorném pozemku. Tady se po příjezdu hned za boudou sprchuji z hadice. Přespal jsem ve stanu bez tropika. V tomto kempu jsou dva psíci, pes a fena, velcí kamarádi. Živi jsou asi s nocujících a trochu hlídají. Pes je místy pěknej vlezlík. V noci je slyšet těžké nákladní vlaky na druhé straně údolí v lese, jak na plný výkon stoupají od moře. Asi nekratší přejezd a nejklidnější den.
Den šestý - přejezd na Plitvice. Nejdříve se ale v 8.00 h. ubytováváme v campu Borje v Korenici. Kemp má velice slušnou sociálku, není přeplněn. Stavím stan a sprchuji se. Tak v 9 hod. už stojíme v dlouhé frontě (hodina čekání) ke vstupu II. do areálu Plitvických jezer. Prohlídka byla na přírodní jevy krásná, ale stejně bohatá na davy proudících turistů, jedna fronta po chodníčku tam a druhá zpět. Je hodně teplo. Každé fotozastavení vytváří stojící zácpu. Je to "maso", dost únavné a jsem z toho nervózní až mi nervy trochu ujíždějí. Po poledni jsem přejeli na (i s Rudou) vstup I. , kde již bylo méně lidí a hezčí scenérie. V sezóně je prostě potřeba začít prohlídku hned po ránu. Po návratu do kempu se opět sprchujeme a odpočíváme před dvoudenní cestou domů. Jednotlivé prohlídkové trasy nejsou v terénu vůbec vyznačeny --- hodně času trávíme zkoumání plánků, kde je sever a jih a tak. České turistické značení je jednička ...
Den sedmý - míříme do Rakous přes Obdach a Marizell. Trasa mimo dálnice pomalá a pestrá. Po EU kontrole ve Slovinsku evidujeme ještě hraniční kontrolu pánu Rakušanů (kouknutí na SPZ a načtení pasu). Nocleh jsme našli až pozdě večer v 5-ti hvězdičkovém kempu Murinsel v Knittelfeldu u Zeltwegu. Je to tu velmi kulturní, čisté, jednotlivé sekce jsou odděleny keříky, takže kemp působí komornějším dojmem. Kemp je zaveden hlavně na karavany a trvalé hosty. Ráno padla poprve silná rosa a stan balím mokrý.
Den osmý – přes Freistadt – směr CZ – v Českých Budějovicích nás dostihla delší silná bouřka s kroupami. Na etapy (první bunda a za chvíli kalhoty) jsem nasadil nepromok a dojel domů v 16:00.
Oblečení: bunda z MWB, lehounký síťovaný nátělník, tenounký přilehavý svetr, jégr-triko, ledviňák. Dole: Trilobit jeans, jégry a ponožkové návleky, nákrčník, rukavice letní a přechodní na jaro-podzim. Boty Falcon s větranou podrážkou. Placatka rumu.
Stroj Kymco Downtown 125 nebyl kupodivu brzdou ve skupině (cesta mimo dálnice), největší stoupání na Grossglockner 40 v klidu - nebo 60 km/hod. na plný plyn. Sjezdy kupodivu stačilo brzdit motorem a jen lehce dobrzdit před vracečkami. Čekal jsem, že to bude větší nápor na brzdy. Zadní guma Maxxis po 11 tisících sjetá - nějaké 2 tisíce ještě vydrží a před zimou bude vyměněna. Stroj bez problémů. Celková spotřeba vyšla vyšla o cca 10% nižší než celoroční - 2,8l/100. Celkem jsem ujel asi 2.100 km.
Negativa: Cesta byla naplánovaná s větší kilometrovou náročnost plánu, mělo dojet až na Makarskou. Druhá nepříjemnost, která se projevila v druhé etapě po přejezdu Alp na přejezdu do Umagu, souvisela s delší denní trasou (ke 400 km - z toho dopoledne jen 60km) a zanedbávání potřebných pauz na jídlo, pití a odpočinek. Z toho plynul stres, nervozita a občasné krátkodobé roztržení skupiny . To se srovnalo dvoudenním pobytem v penzionu na Krku a zkrácením trasy. Zbylé 2/3 cesty to byly již klidnější. Třetí věcí (nebudu říkat negativum) bylo plánované spaní "na divoko". To se v reálu stalo jen 2x (vlastně jen jednou). Reálná trasa se zkrátila a spalo se 1x nadivoko, 3x v penzionu a 3x v kempu (cca o tisícku vyšší náklady proti předpokladu). Protože jsem počítal se spaním v přírodě, měl jsem jako jediný malý stan, který jsem v kempech 3x využil.
Pozitiva: projetí hezkých cest v Rakousku Alpami tam i zpět, projetí proslulé Grossglockner Hochalpenstrasse za krásného počasí, odlišně hezké silniční scenerie v Chorvatsku ve vnitrozemí a na pobřeží. Tolik zatáček jsem asi za první dva roky vlastnictví skútru neprojel, jako za tento týden. První zkušenost se zabalením na vícedenní cestu, dtto stravování. Vyzkoušení nepromoku v závěru cesty. Vyzkoušení autonavigace Garmin Nuvi 2495T v novém držáku, pořízeném pro tuto cestu. Cvičně jsem zkusil i navigaci v mobilu, ale ten se strašně leskne.
Ostatní: Zabalené propriety celkem splnily očekávání, přebývaly jen drobnosti. V Chorvatsku jsme minuli více možných turistických cílů (napadá mne zámek Miramare, hrad Uskoků v Senji), které je škoda minout.
https://www.youtube.com/playlist?list=PLtPO6dXh5lpgSYjHg3QvcOkaIaOegdbHI
Jak se Vám líbil tento článek?
kluci moc pekny
Malagutti je také pěkné, ale Kymco zvolilo dost nadčasový design Do práce jezdí dvě třístovky.Líbí se mi. jinač mé bývalé scarabeo s válečky malossi, čili ve standartu dokázalo jet 110 pořád. Těsně po výměně válečků lítalo 120, dělal jsem to sám/amatér. Ale kymco je mohutnější i tak je kilo slušný.Co se týče cesty, tak tu jen tiše závidím a snad jednou vyrazim třeba s bráchou a synkem, až mu bude 12 let. Baška voda, znám ten děs, byli jsme tam 14 dní u kostela. Koupali jsme se jinde, kde nejsou rusáci a češi.Jezdili jsme na kolách za koupačkou pryč.Jezera jsme dali jednou s kočárkem a již nikdy více. chce to opravdu ráno.
Pěkný cestopis
Upozorňuji: Motor má svůj výkon při určitých otáčkách a úpravou variátoru jej nezměníš. Zatímco kroutící moment je síla x rameno, je tedy možné zpřevodováním snížit kroutící moment a zvýšit akceleraci nebo naopak
krásná reportáž. Držím palce k dalším cestám.
Super...
super, Chorvatsko je krasna krajina, cez Alpy je to istota dobreho zajazdenia.
Ahoj Jardo
Jsem rád, že ses toho ujal a popsal jsi ve zkratce naší cestu k móři, respektive k Jadranu. Až na několik málo drobností to byla pohodová a příjemná cesta, která určitě stála za tu zkušenost. Já se do cestopisu nemohl nějak dokopat a ještě jsem se nedostal ani k vytvoření videa, hrůza. Jde to semnou z kopce, já vím
Letos si (zatím v hlavě) plánuju cestu do Chorvatska zopakovat, ale tentokrát (bohužel) v plný sezóně v červenci, když máme celozávodní dovolenou. Přemýšlím nad 10-14 dny a nyní přesně podle mých představ, tj. v klidu od severu, přes ostrovy, až po Dubrovník. Památky, park, moře, no uvidíme. Tak ještě jednou díky za připomenutí naší loňský akce a na jaře opět na cestách
Pěkný
klobouk dolů