Velký rozhovor s Tomášem Mikšovským

Přestože českými médii nebyla čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans nijak komentována, Vy jako skalní fandové (pokud tohle čtete, rozhodně mezi ně patříte) jste určitě o závodu věděli a také ho sledovali. Takže určitě víte, že Tomáš Mikšovský se svým týmem v závodě dojel na vynikajícím šestém místě a ve své kategorii EWC skončil na místě pátém. Při svém druhém startu v tomto závodě tak dosáhl nejlepšího úspěchu českého jezdce v jednatřicetileté historii Le Mans. 

S Tomášem jsme byli ve spojení a přinesli jsme Vám i některé jeho komentáře přímo ze závodiště. Tady je jeho stručné shrnutí celého závodu:
„Po nedělním warm-upu mi manager teamu oznámil, že startovat budu já. Byla to pro mě velká výzva, startovat v tomto prestižním závodě v Le Mans, a taky jsem si to užíval. Můj úkol zněl zcela jasně, odstartovat bez sebemenší kolize a po 5-10 kolech nastoupit na závodní tempo. Již po několika málo kolech začalo pršet a musel jsem si dojet do boxu pro mokré pneumatiky. První moje rozjížďka tak trvala necelých 90minut. Závod samotný pak probíhal rychle a plynule. Měli jsme drobnou kolizi v boxu a jeden lehký pád na mokru v Danielově podání. Ale opravováním jsme ztratili jen asi 5minut. V posledních 7 hodinách se nám motorka začala přehřívat, ale teplota se dál nezvyšovala, a tak jsme všichni doufali, že motocykl v takovém trapu při 100-108 C vydrží. Nakonec dopadlo vše dobře a já měl znovu tu poctu celý závod zakončit. Motocykl fungoval velice dobře a stejně dobře byl připravený celý team, který si právem zasloužil nečekané 6.místo v tomto prestižním závodě. Poděkování patří především mým sponzorům, bez kterých bych se tohoto závodu zúčastnit nemohl. a všem fanouškům. Ti nám drželi palce a mě povzbudili k lepším výkonům.“

Po návratu domů jsme se s Tommym sešli a připravili pro vás obsáhlý rozhovor, včetně fotografií přímo ze závodu.

Jak probíhala kvalifikace do závodu a následný start čtyřiadvacítky?
V kvalifikaci jsem nedostal úplně nejlepší kvalifikačni pneumatiku, vydržela pouze jedno rychlý kolo a v druhém už to nešlo. Takže jsem skončil kvalifikaci předčasně. Lepší čas než 43,2 jsem nezajel. To mě mrzelo, tak jsem se pak týmu omluvil, protože se na tom nedalo jet.
Kvalifikace není pro závod až tak důležitá, protože u čtyřiadvacítek postavení na startu až tolik nerozhoduje. Po nedělním warm-upu za mnou přišel manager a řekl mi: „Hele, budeš asi startovat.“ Tak jsem mu na to kývl, už nějaké předchozí zkušenosti mám, asi třikrát nebo čtyřikrát jsem v loňském roce startoval. Manažer svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že při loňské čtyřiadvacítce Matti Saidl hned v prvním kole havaroval, motorku doslova rozpůlil a bylo po závodech, takže se na start necítí. Naopak Švýcar Daniel Sutter neměl s endurance startem vůbec žádné zkušenosti a tým měl obavy, že bude přemotivovaný a hned od začátku pojede na krev. Mým cílem se bylo v klidu odstartovat, odkroužit pohodovým tempem 5-6 kol. Rozhodně nemá smysl snažit se hned urvat deset pozic v první půlhodině. Nejdůležitější je, v té první hodině nespadnout a až pak se pomalu dostávat do tempa, všechno hezky zaběhnout, aby to dobře fungovalo. Žádnej křečovitej začátek, abych zbytečně neriskoval pád.

Působil jsi v novém týmu RMT 21 Racing Team, jak si se v něm zabydlel a jaký na tebe udělal dojem?
Měl jsem sebou asistentku a tým nás mezi sebe vzal parádně. V úterý jsem přijel a všehovšudy nás tam bylo sedm. Říkal jsem si, jak chtějí takhle dělat pit stopy? Naštěstí mě ubezpečili, že ostatní teprve přijedou. Ještě ve středu nebyl připraven box. Docela jsem si říkal, do čeho jsem to skočil. Ve čtvrtek jsem se probudil a všichni včetně fyzioterapeuta už byli nastartovaní. Bylo tam asi tak 22 lidí. Přišel jsem do boxu, všechno bylo perfektně připravený, venku postavená bouda. Překvapil mě profesionální přistup mechaniků, každý z nich měl svou práci a nemotal se do úkolů ostatních mechaniků. Byl tam třeba kluk, co dělal jenom kapoty a i když byla jiná práce, pořád si dělal jen ty své kapoty. Všechno prostě fungovalo perfektně systematicky a každý dobře věděl, co má dělat. To je u těchto závodů velmi důležité. Ze strany týmu neudělali za celé závody ani jednu chybu. Byl jsem maximálně spokojen. S německým týmem jsem se zatím dohodl na tento závod, i když původně sháněli jezdce na celou sezónu, dál se ještě uvidí. V týmu panovala naprosto skvělá atmosféra od mechaniků až po manažera. Všichni jsme si rozumněli. 

Jak jsme mohli sledovat na televizních obrazovkách, ve Francii nepanovaly zrovna ideální povětrnostní podmínky. Velká část závodu se jela na vodě, takže to byl asi hodně tvrdý oříšek?
Tak to byl můj asi největší problém. Může to znít divně, ale je to už víc než jeden a půl roku, co jsem jel naposledy závod na vodě. První voda byla hned ve čtvrtek při nočních trénincích. To bylo dost hektický, protože jsem byl nastavenej až jako poslední jezdec kvalifikací a stejné pořadí jsme dodržovali i při volných trénincích. První trénink jsem na to tedy sedl až jako třetí ve chvíli, kdy zbývalo jen 15 minut do konce. Sedl jsem na motorku, vyjel na mokrou trať a hned jsem chytil safety car. To pak jen jezdíš a pomalu kroužíš za safety carem. Když konečně odjel, měl jsem maximálně dvě rychlý volný kola. Pak to odmávli a byl konec tréninku. Neměl jsem vůbec čas vyzkoušet, jak mokrý pneumatiky drží. Následoval druhý volný trénink a to už jsem se na motorku nedostal vůbec, protože to kolega Martin Saidl rozhodil, hned co na to sedl. Měl jsem tedy z vody obavy. V neděli byl start sice suchej, ale po několika kolech začalo pršet. Hned jsem zajel do boxu pro mokré pneumatiky. Připraven už byl Daniel Sutter, ale souhlasil, abych to odjel ještě já. Chvilku mi pak trvalo než jsem se na motorce začal cítit dobře a začal gumám věřit. Přes den trať vyschla, to bylo dobrý, a v noci zase zapršelo. To už jsem se na vodě cítil v pohodě a už mi ani nevadila. Myslím si, že jsme i díky ní nějaké ty pozice získali a nakonec nám nahrála do karet.

Pneumatiky, které jsi používal, už jsi znal, nebo jsi se s nimi teprve sžíval?
Loni jsem jezdil jinou značku, letos to byly Pirellky. Když jsem jezdil v roce 2005 a 2006 supersporty, tak to byly také Pirellky. Nejsem si jist, jestli to jsou ale stejné směsi. Rozměrově to je určitě úplně jiná pneumatika, takže jsem si musel zvykat. 




Co jsem sledoval na netu, byl jsi asi nejvytíženějším jezdcem, startoval jsi a závod jsi i končil, byl jsi nejrychlejší v tréniku i v závodě. Jaký byl na tebe ohlas ze strany týmu, už jste mluvili o další spolupráci?
Nejvytíženějšim jezdcem, to si nemyslím. Byla to hlavne taktika. Startoval jsem ze tří důvodů. Měl jsem zkušenosti se starty v EWC, Matti loňský rok roznejtoval motorku na dva kusy a tým musel odstoupit ze závodu a Daniel ješte nestartoval a manažer měl obavy z pádu během první hodiny. Všichni odvedli skvělou práci, přes mechaniky, manažera až po jezdce, takže vládla po závodě v týmu nadměrná spokojenost. Vždyť skončit 6. v tomto prestižním závodě a s ambicemi na umístění do 20. místa bylo pro nás všechny fantastické. Na dalši případné spolupráci se pracuje a jedná. 

Technika fungovala podle představ? Do závodu jste vyrazili na starším modelu FireBlade a motocyklů Honda ve startovním poli nebylo zrovna hodně?
No tak do závodu jsme šli dokonce na předloňském modelu, tedy roku 2006. Technické vybavení bylo na dobré úrovni. Ta motorka může působit, že nebude fungovat úplně nejlépe, ale opak je pravdou. Fungovalo všechno hodně dobře. S podvozkem jsme neměli vůbec žádné problémy. Bylo to otázkou tří tréninků a všichni tři jsme se shodli na stejném nastavení, které nám všem vyhovovalo. Po motorické stránce fungovala Honda hodně dobře. Třeba vloni se mi nestávalo, abych předjížděl Suzuki. Měli jsme fakt skvěle naladěno. A proč Hond bylo na startovním roštu tak málo? Většinou se upřednostňuje Suzuki, protože o těch je známo, že jedou dobře v sérii. Přesně to potřebuješ - spíš sériový motor, aby vydržel. Tým, ve kterém jsem startoval, už má také připraven nový model. Jelikož nebyly k dispozici všechny díly, tak jsme startovali na tomto starém modelu. Myslím si, že to bylo jedině dobře, protože by se mohly objevit drobné závady, na které by se mohlo doplatit. 

Jaké je tempo během závodu, kdybys ho měl srovnat s klasickým závodem, třeba 90%?
Začátek závodu manažer zvolil pomalejší, aby bylo menší riziko pádu a ztráty drahocenných kol. Postupně jsme zvyšovali tempo a jeli jako kterýkoliv jiný závod. 


24 hodin je pořádná porce. Kdy na tebe padla největší krize a kdy jsi se naopak cítil nejlépe?
Dvacetčtyřky jsou pořádnej záhul, ale myslím si že jsem byl dobře připraven. Žádnou větší krizi jsem v průběhu závodů neměl. Náročný to bývá v ranních hodinách, kolem třetí-čtvrté, to je asi ten nejhorší čas. Při závodech není ani čas spát, slezeš z motorky, svlékneš kombinézu, asistentka ti vysuší rukavice, boty, kombinézu a helmu. Lehce se najíš, dojdeš si na masáž, dáš sprchu a najednou je čas být opět připraven v kombinéze, kdyby se něco stalo, protože už jede jezdec před tebou. Čas na spánek není. Na závod jsem se vyspal hodně dobře, protože jsem spal se špuntama v uších. Ta největší krize není během závodu, ale spíš po závodě, když to na tebe všechno padne. To je pak problém usnout, jen se převaluješ, všechno tě bolí…
Asi nejlepší pocit pro mě i celý tým byla chvíle, kdy jsme dokončili závod na šestém místě.

A co regenerace během závodů? Určitě velice důležitá věc?
Každý tým takovýchto závodů, by měl sebou mít maséra nebo fyzioterapeuta . Regenerace pak probíhá u něj. Spánek nemůžu mezi regeneraci počítat, protože jsem všeho všudy naspal tak 10 minut. U maséra jsem byl v průběhu závodů maximálně třikrát. Skvělá byla sprcha, to jsem pod vařící vodou vydržel klidně deset minut, to mě dostalo na nohy. Jinak dobrý jídlo, dobrý pití a sem tam iontový nápoj. 


Jaká byla letošní Le Mans v porovnání s tou loňskou?
Především výsledek se nedá srovnat s tím loňským. Co se týče počasí, radši vzpomínám na závod loni. Tenkrát bylo teplo po celu dobu závodu. Každopádně letošní výsledek je fantastický. Navíc divácká kulisa byla skvělá, to se pak jede úplně jinak. Čekal jsem, že lidi odradí počasí, ale nebylo tomu tak. Je to prostě jejich svátek, který si umí pořádně užít. 

Byly vůbec síly na oslavy?
Sil na oslavy moc nebylo. Když nás odmávli, dal jsem sprchu, něco jsem snědl a hned jsem zalehl. Spal jsem asi čtyři hodiny, pak mě probudily nějaké brutální oslavy u nás ve stanu, tak jsem se tam skočil podívat. Dal jsem dvě třetinky piva a šel spát znovu. To je člověk tak vyčerpanej, že slavit nejde. Myslím si, že už žádné velké oslavy nebudou a budeme koukat spíš dopředu. 

Je známo, že v zimní přípravě věnuješ hodně času motokrosu? Myslíš, že právě tento trénink je dobrou přípravou na takto fyzicky náročné závody?
Motokros mi velice pomáhá při fyzický přípravě. Přispívá hlavně k vytrvalosti a lepšímu pocitu na motorce.

Určitě teď plánuješ co dál, máš už nějaké konkrétní plány do budoucna? Bude šance tě vidět i na domácích okruzích?
Další působení budeme s manažerem týmu teprve projednávat po telefonu. Na závodech  na to nebyl čas. Další nabídku mám od jednoho italského týmu, ale nechci ještě detaily prozrazovat. Nějaké starty v domácích podnicích se také rýsují, ale i zde nechci předbíhat, protože to není nic jistého. Je pravděpodobné, že bych doma mohl dvě republiky stihnout. Nic dlouhodobějšího na letošní sezonu zatím nemám. 

Kdybys měl popsat jeden jediný okamžik, pocit ze závodu, co by to bylo? Prostě když se řekne Le Mans 2008, co se Ti nejdřív vybaví?
Jednoznačne náš týmový "vítězný" průjezd cílem a fantastická atmosfera.

Za redakci Motorkáři.cz ještě jednou gratulace a všichni Ti držíme pěsti a přejeme další úspěšné výsledky jako tento v Le Mans. Hodně štěstí do dalších závodů, ať už se jedná o jakoukoliv kategorii.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
TZ - (Odebírat články autora)
Tomáš Mikšovský - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE