Bridgestone Bikers Cup letos podruhé v Mostě

Česká okruhová agentura Racetrack.cz se na začátku června vrátila do Mostu, aby zde uspořádala letos druhý Bridgestone Bikers Cup. A tentokrát tu byla hlava na hlavě, motorka na motorce. Prostě, bylo se na co koukat.

Bridgestone Bikers Cup letos podruhé v Mostě
Dva dny jezdění v termínu 2. a 3. června doprovázelo parádní počasí, takže nic nebránilo tomu, užít si tréninky, kvalifikace i závody na plný pecky. První den se jezdilo z tréninkových důvodů na omezenou kapacitu 25 jezdců na trati, což si většina účastníků pochvalovala, ovšem na druhý den, který se nese ve znamení závodů, tu byla pořádná mela. Ostatně, že je tu plno, bylo poznat už podle natřískaného paddocku. Celkově se na trati pohybovalo za den 200 jezdců a jednoduchým počtem s rozdělením do čtyř skupin vám vyjde maximální propustnost zdejší tratě.

Mezi nadupanými okruhovkami jste občas zahlédli i docela obyčejné stroje, které se na okruzích vyskytují spíše sporadicky. Litrový Fazer, v jehož útrobách sice tluče sportovní srdce z R1, ale jinak je to hlavně cestovní stroj, zelené Zetko od Heavy Industries, vražedné litrové TL v nádherném originálním stavu, anebo třeba taková raritka jako Hyosung GT 650 R. Třebaže se může zdát, že tento „korejský lidový motocykl“ se ocitl na závodní trati omylem, tak vězte, že například v Polsku se v letech 2006 – 2008 jezdil samostatný Cup těchto strojů a některé rundy zavítaly i k nám do republiky.
Každopádně na Racetracku v Mostě se na tomhle rudém stroji proháněl pan Jiří Řepa, 56letý nadšenec a motorkář od narození. „Na motorkách jezdím celý život a pořád mě to hodně baví, jen nemám tolik peněz, abych si mohl pořídit nějaký drahý závodní stroj, a tak jezdím na Hyosungu. Ve finále to ale není žádná tragédie. Je to hezká motorka, v podstatě se jedná o kopii Suzuki SV, a na to jak byla levná, je nenáročná na údržbu, velice dobře ovladatelná a jezdí se mi na ní opravdu skvěle. Ve srovnání s litrovejma motorkama se na tom samozřejmě nedají zajíždět takový časy, ale lidem, kteří mají rádi motocyklový sport, chtějí denně jezdit a zároveň neoplývají statisícemi, to dle mého bohatě postačí. Jízda na motorce je stejnak hlavně o zatáčkách, rovně umí jezdit každej trouba, co na to vleze, takže při troše snahy může bejt člověk rychlej i na takovémto stroji. Dneska každej ladí jen motorku, ale ne sebe. Supervýkonné brzdy určitě nemají takový přínos, jako bejt v perfektní fyzické kondici a mít natrénováno.“

Jirka na svém Hyosungu jezdí už dlouhých sedm let a nás samozřejmě zajímalo, jak si taková motorka stojí po technické stránce. „Za celou tu dobu mi zpuchřely akorát nějaké benzinové hadice, měnily se destičky a pneumatiky, no a samozřejmě olej, na tom se nesmí šetřit, chce to prvotřídní kvalitu. Co se týče najetých kilometrů, je to sranda, protože jsem jednou startoval přes kabely a na tacháči naskočilo 841 000 km, což pobavilo hlavně techniky na STK.“ Jirka vlastní ještě Hondu VFR750F a spolu s Hyosungem, na kterém se ještě vyjímala rakouská dálniční známka z poslední cesty do Alp, nalítá ročně okolo dvaceti tisíc kilometrů!

Vůbec nejrychlejším jezdcem celé akce byl od začátku Aleš NechvátalHondou Fireblade. Aleš je bývalý kulturista na amatérské úrovni, takže problém s laděním formy rozhodně nemá. Technické problémy z Hořic se mu do Mostu povedlo vyřešit a s novým ložiskem v krku řízení se mu prý jelo hnedka veseleji. Jeho času 1:41,311 se dokázal přiblížit akorát Martin Mrugala s 1:42 a známá dvojice sympaťáků Kamil Holán a domácí jezdec Tomáš Zajíc, kteří na trati umí pořádně zatáhnout (1:43).

V šestkách tentokrát kraloval Vilém Ságner s dafiťácky zmalovanou R6 a super časem 1:45, těsně pronásledovaný Michaelem Trötscherem na stejném stroji, který má za sebou letos premiéru na přírodní trati v Hořicích. Dlouhé roky sem jezdil jako divák a letos si to prvně střihnul mezi závodníky. Vzhledem k tomu, že se mu zde nedařilo vůbec zle, mají v Hořicích zase do budoucna o jednoho diváka méně. No a třetí nejrychlejší šestka, pořád s časem 1:45, patřila Dominiku Jůdovi, který už v Brně ukázal, že to s ním soupeři nebudou mít lehké.
O vteřinu hůř, což je pořád hodně slušný kalup, pak zajeli Míla Beznoska s tříválcovým Triumphem 675 a nepřehlédnutelný jednačtyřicetiletý Tomáš Skýva v barvách legendárního Zebra Teamu, s motorkou, která vypadá jako čistokrevná Moto2. „Mechanik, co jezdil s naším týmem, udělal dvě tyhle motorky jako věrohodné kopie strojů třídy Moto2. Je tam hliníková nádrž, jiný kapoty, výfuk, podsedlovka, jinak je to sériové CBR600RR, ještě trochu podřené z posledního Brna, kde jsem měl v závodě smůlu,“ vysvětluje Tomáš a dodává, že by si to rád v Mostě vynahradil. Prý mu ty závodní roky s perfektním týmem hrozně chybí a rád na to vzpomíná. S Racetrackem letos hodlá odjezdit celou sezonu a namísto mechaniků a týmových kolegů je pro něj momentálně největším parťákem jeho taťka.
Nejrychlejšími dvouválci, jež startují spolu s nakedy, byly v Mostě Ducati Panigale Marka Hložka, KTM Super Duke Dominika Jůdy a Ducati 848 Petra Beneše, přičemž nejrychlejší holčinou v poli byla opět Péťa Hlavsová, která se svým SV650S strčí do kapsy nejednoho borce.

A jak dopadly závody? Teplota vzduchu 23 °C, teplota asfaltu 35 °C a čtyři ostré starty přinesly parádní podívanou, hlavně proto, že startovní pole každé kategorie bylo téměř zaplněné do maxima, a to je na akcích agentury Racetrack to nejlepší. Desítky strojů burácí na svých postech, než zhasnou semafory a pak se rozehrává ten nejkrásnější koncert, který je ale zároveň dosti adrenalinovou podívanou.
Jako první se postavily na start naháče a dvouválce a už na začátku to mohlo dopadnout hodně zlým karambolem, to když Martinovi Odehnalovi zdechla při ostrém startu motorka v první lajně a kluci za ním se mu jen tak tak vyhnuli. Vše ale dopadlo dobře a nejlepším jezdcem tohoto závodu byl Dominik Jůda na KTM, pronásledovaný čtyřmi Ducatisty na sportovních 848 a 1199 Panigale a nahatém S4RS s velkým Streetfighterem v zádech. Všichni závodníci odjeli pěknou jízdu a při vyhlášení se radovalo jednou tolik jezdců, protože dvouválce se počítají do 750 a nad 750 cm3 a lídrem první skupiny byla Petra Hlavsová! Jinak například Jirka Řepa se svým Hyosungem dojel 37. ze 41 jezdců s nejlepším časem 2:17,497.
Jediní, kdo se nejspíš neradovali, byli Adam Frídel na Z1000 a Michal Zvěřina na litrovém Tuonu, pro které závod skončil ve třetím kole. „Závod dvouválců je u nás spíš taková rarita a nostalgie a pravděpodobně ho jedeme letos naposled,“ uvedl po skončení této dvojkategorie Michal Mulač. Prý je na startu málo strojů a stejnak většina z nich spadá do kategorie naked, takže to jaksi postrádá smysl. Dobré ale je, že stejně jako Dominik Jůda, máte letos šanci za jedny peníze startovat hned dvakrát, to když budete mít ke klasické okruhovce ještě naháče. V tomto případě si totiž můžete zažádat o druhý transpondér a třeba vyhrát dva závody, což je docela fajn příležitost, co říkáte?
Další závod se už nesl v duchu čistokrevných okruhovek. Třída SSP se 48 jezdci slibovala skvělou podívanou, škoda jen, že závod byl poznamenán několika pády, když se k zemi odporoučelo hned pět strojů. Největší favorit Vilém Ságner to odnesl v průběhu prvního kola, stejně tak Tomáš Skýva neměl mnoho důvodů k radosti, když si zopakoval podobnou situaci z Brna, ostatní popadali později, a vlastně jediným, kdo se vyřadil ze hry, ale nikoliv pádem, nýbrž technickou závadou, byl navrátivší se Petr Slezák, redaktor časopisu Motocykl, který měl po Brně co dělat, aby vůbec stihl motorku na závody opravit. Na trati to ale i tak vřelo. Na špici letící Michael Trötscher měl po pár kolech práci akorát tak s pomalými jezdci, kterým dával jednomu po druhém kolo, Radek Holík se držel s nějakým zpožděním v závěsu a největší stíhací jízdu mezi sebou předváděli Dominik Jůda a Míla Beznoska, kteří cílem projeli opravdu natěsno.
Největší podívaná se ovšem jako vždy očekávala od kategorie SBK45 nejvýkonnějšími stroji na startu osmikolového závodu, kterému už od začátku vévodil Tomáš Zajíc na desítkové Ninje. Jenže Aleš Nechvátal byl tentokrát v lepší formě. Před Tomáše se dostal v pátém kole a svou pozici si dokázal uhájit až do cíle. Naprosto fantastické byly časy, protože oba zmínění jezdci i třetí Martin Mrugala zajížděli kola za 1:40, a to je pořádnej mazec. Čtvrtý Kamil Holán jel téměř neohroženě, jen bylo vidět, že má s R1 trápení, přestože jel krásnou, čistou a rychlou jízdu. Do závodu totiž vyjel na rok starých pneumatikách, které už měly něco za sebou, jen mu je bylo líto vyhodit. Prý to klouzalo v každé zatáčce a být závod o pár kol delší, nejspíš by o svou bramborovou medaili přišel, protože Honza Čeřovský na „plzničce“ ho kolo co kolo stahoval. Ve finále zajelo lépe než 1:50 jedenadvacet jezdců a z celého startovního pole nedojeli akorát dva.
Do posledního závodu Open nastoupilo 36 jezdců a byla opět taková oddychovka na závěr celého dne. Tedy hlavně pro diváky. Ale každý jsme nějak začínali a klobouk dolů před každým, kdo se nebojí na start závodu se svým strojem postavit.

Vždyť jde o zábavu a radost v bezpečném prostředí uzavřené tratě
, a každý, kdo něco takového zkouší v provozu je menší frajer než nejpomalejší účastník okruhového dne. Tak na to nezapomeňte a na viděnou při dalších závodech, které se jedou 14. července na Automotodromu v Brně.

Bridgestone Bikers Cup - Most 2014


Výsledek závodu - NAKED + 2V.pdf

Výsledek závodu - SUPERSPORT-1.pdf

Výsledek závodu - SUPERBIKE-2.pdf

Výsledek závodu - OPEN.pdf

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.20
Známkováno: 5x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist