CEC II - deštivá ruleta

Ve středu 16.5. se na brněnském okruhu uskutečnil druhý závod seriálu Czech Endurance Cup 2007.
Stručná informace o průběhu závodu již byla na tomto webu uveřejněna a u těch, kteří se tohoto podniku přímo nezúčastnili, vznikl pravděpodobně dojem, že se jednalo téměř o „apokalypsu“ v českém vydání.

CEC II - deštivá ruleta

Je pravdou, že v průběhu závodu došlo ke 23 pádům, v některých případech i po kontaktu dvou motocyklů, ale všichni jezdci našeho týmu se shodli na tom, že se opět jezdilo vcelku korektně. Nakonec si je třeba také uvědomit, že havárie v podobném počtu se stávají i při tzv. volných jízdách.
V tomto závodě si s jezdci i pořadateli velmi zahrálo počasí, kdy v Brně od úterních cca 15 hodin prakticky nepřetržitě pršelo až do středečního dopoledne. Musím přiznat, že jezdce našeho týmu představa mokrého závodu, a to ještě při teplotách pod 10 stupňů Celsia, docela děsila.




Na druhou stranu je třeba konstatovat velký posun v myšlení členů týmu ve srovnání s 1. loňským závodem, kdy nás také trápilo nevalné počasí. Vloni byl názor na jízdu v dešti takový, že do závodu sice v každém případě odstartujeme, ale pokud bude pršet, tak se prostě „zašijeme“ v boxu a počkáme, jak se počasí vyvine. Letos bylo všechno jinak! Nálada sice nebyla veselá, ale tým se začal již v úterý podvečer okamžitě připravovat na mokrý závod, tedy dokupovat chybějící mokré pneumatiky, přezouvat kola atd. Nepadla ani zmínka o tom, že tým by chtěl mokrý závod nějak ošidit nebo dokonce vzdát. Už nás prostě závodění chytlo a všichni se chceme za co nejlepší výsledky bít „až do posledního dechu“.


Nakonec se ukázalo, že déšť před závodem měl největší vliv pouze na značný přesun finančních prostředků, a to z kapes závodníků do pokladny pořadatelů, kterým se velkým úsilím (letos jsou velké potíže s dodávkami pneu od výrobců) podařilo zajistit dostatečný počet „mokrých“ sad pneumatik, a toto úsilí bylo odměněno jistě velmi potěšujícími tržbami za jejich prodej. Nakonec jsme ale všichni byli rádi, že se závod jel na suchu. Teď už skončím s obecnými úvahami a pokusím se přiblížit průběh středečního dne z pohledu našeho týmu.




Náš tým byl velmi dobře naladěn výsledky prvního závodu, a to i přes to, že jsme administrativními chybami přišli o první umístění „na bedně“ v krátké historii našeho týmu. Spoustu optimizmu nám před závodem dávaly nejen slušné časy zajeté v Mostě, ale zejména změna jednoho jezdce. Jak se nakonec i potvrdilo, Robert patřil k nejrychlejším střelcům v celém poli 208 závodníků. Zde se sluší připomenout, že závodníků bylo ve skutečnosti jen 205, protože se také zúčastnily 3 závodnice, což je jistě velmi příjemné oživení každého motoristického podniku.


Jak jsem se již zmínil výše, ranní počasí bylo jednoduše mizerné, a tak jsme do úvodních dvou „mokrých“ tréninků vyslali naše nejrychlejší jezdce Roberta a Mirka, jen ať si pěkně zkusí, co je bude čekat, až budou tahat tým na co nejvyšší příčky pořadí. Honza, který se prozřetelně zúčastnil obou „Honda dnů“ prohlásil, že má natrénováno a já jsem na ještě trochu vlhké trati odkroužil 6 kol za dost nepříjemného klouzání „suchých“ pneumatik. Kvalifikaci, která se jela na ještě více oschlé trati za nás jel Mirek, a protože nechtěl odepsat nové mokré pneu, tak po zajetí slušného 30. času už dále nepokoušel osud. A po kvalifikaci přišlo na řadu vymýšlení „opravdové týmové strategie“, protože sice nepršelo a byla velká naděje, že se bude závodit na suchu, ale zároveň se pořád honily černé mraky, a tak mohlo začít lejt z minuty na minutu. Vymysleli jsme to tak, že necháme Mirkovu motorku obutou do „mokrých“ pneu co nejdéle a v prvních dvou a půl hodinách závodu se budeme střídat pouze tři. Mirek si potom své dvě rundy dá až v poslední jedna a půl hodině. Nakonec se jel celý závod na suchu a kvůli předčasnému ukončení přišel bohužel Mirek o svých posledních 12 kol.


Zde je určitě na místě konstatovat, že na výsledky týmu má velmi příznivý vliv práce našich dvou mechaniků (Jirků), kteří se špičkově starají o „provozuschopnost“ týmu včetně přezouvání a vyvažování pneumatik. To umožňuje nám, jezdcům, soustředit se jen na dosažení co nejlepších výkonů. Průběh závodu byl pro nás tentokrát ještě zajímavější než ty předchozí, protože jsme díky připojení na místní intranetovou síť mohli průběžně sledovat naše pořadí, a tak být neustále v napětí, jestli to nakonec bude v naší kategorii na bednu nebo nebude.





Závěr závodu byl skutečně nesmírně napínavý, protože při předposledním střídání jsme ve třídě vedli o cca jedna a půl minuty a všechno vypadalo velmi nadějně. Naši počínající euforii bohužel zhatil konkurenční tým, který nějak nabudil svého nejlepšího jezdce a ten začal Honzovi dávat kolo co kolo 10 – 12 vteřin. Náš náskok se rozplýval jak pára nad hrncem a my začali rychle kalkulovat, jestli nasazení našeho „rychlíka“ Roberta může ještě tento nepříznivý vývoj nějak zvrátit. Všem spekulacím udělala konec havárie jezdce na začátku stoupání k cíli, po které byl závod předčasně ukončen.




Konečné resumé bylo takové, že jsme ve třídě skončili o 25 vteřin na druhém místě, a tak byla „bedna“ i stříkání šampaňským. Určitě jsme s výsledkem spokojeni a už se těšíme na šestihodinovku, která se jede za dva měsíce opět v Brně. Na závěr ještě obligátní poděkování pořadatelům za standardně bezchybný průběh závodu, který připravil nám, a jistě i všem ostatním jezdcům, vynikající zážitek.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist