CEC 2009 - Lausitzring Vl. závod

Původně se mělo závodit na jiném ringu – nově budovaném, bohužel ne včas dobudovaném a dovybaveném Slovakiaringu.
Na druhou stranu, na Lausitzu jsme už letos jednou byli a, alespoň pro náš tým, to byl fajn zájezd za luxusním svezením. Takže proč si nadat repete.
Po dlouhé a úmorné nedělní cestě byl ještě i čas na jednu krátkou tréninkovou jízdu s Bike promotion ale to bylo asi tak všechno, čeho jsme byli toho dne schopní. Samozřejmě kromě grilování, pivka a spousty hrdinských řečí. 
Neděle dospěla ke svému zmrzlému konci a tak se šlo spát s tím, že ráno snad bude líp.

Ráno bylo hůř. Teda jak komu. Jižanská většina týmu, bratři Radek a Pavel, provokovali optimismem, činorodostí a docela rychlým pohybem po nekonečném areálu závodiště, zatímco já jsem tupě trpěl následky noční bitvy, kterou Ibalgin prohrál s virusem moribundusem.
Nakonec se mě podařilo oddálit první vyjetí na trať až na závěr kvalifikace. To bylo pozitivní.
Horší bylo, že polední pauza utekla jak voda a start se nemilosrdě blížil. Pacholci ze širokých jihočeských plání si opět prosadili svou a díky tomu bylo zahájení partie opět na mně. Výjezd z boxů jsme tentokrát nestihli opravdu jen těsně, nicméně komisárek na výjezdu byl neoblomný a tak nezbylo, než zase hnát všechny před sebou z posledního místa ;-)

První padesátiminutovka byla kupodivu docela příjemná. Mraky předjíždění a soubojů, sem tam i experimentování s brzdnými body i snahy udržet si chvíli na dohled německé rychlíky z GECu. … dobré to bylo.
Na druhou rundu vyrazil Olda, jinak autor většiny fotek z Cecového dění. Jeho RSV zůstalo doma a tak se musel sžívat s japonským čtyřhrnkem. Kroužil statečně a přestože ještě před jízdou by se v něm krve nedořezal, svoji rundu si taky užil. Radek a po něm Pavel dorazili zbytek do půlky a krátce po třetí hodině se začínala druhá podání. Je to s podivem ale i tahle skoro hoďka byla bez křečí a příjemná. Aby taky ne, ve společnosti třeba Patrika Vostyho … teda jen nedlouho, asi někam spěchal :-). 

No, a pak to začalo. Vyrazil Olda, opět na Pavlově R1. Bohužel se stala věc, která už někdy asi potkala každého z nás. Předeček řekl dost a bylo vymalováno. Přepákování, páčka, řidítko … tak na cestu do boxů. Já zatím ve sprše, spokojený, mysl klidná, jakože pro dnešek už bylo blbnutí dost a zbytky sil dají na cestu domů více méně akorát. V boxech byl jen Pavel a Radkova taky R1. Vyrazil srdnatě … 


Mezitím jsem řešili jak dál. Výsledkem byla STRATEGIE. Necháme Pavla 30 minut kroužit, pak ho stáhneme a na motorku skočí Radek a dojede nádrž. Zbytek bude na mně. Představte si to – jste vysmátý, že motorku neuvidíte nejmíň do vánoc, na pokraji sil a teď tohle. Už nástup do kombošky byl utrpením …

Čas nezastavíš, hodiny ukrajovaly minuty do konce a zbytky psychické stability. Nebudu to prodlužovat, peklo si podalo ruku s ještě větším peklem, to když navíc začala klouzat spojka a už ani trojka se nadala vytočit nad deset tisíc. 
Mým cílem bylo v tu chvíli jediné, nemotat se v cestě stařičkým šestkám a naháčům a nevrhnout si do přilby … Nikdy jsem tak neodpočítával čas do konce jako tady. 
Šachovnice znamenala vysvobození ze spár Belzebubáka. 
Ale … konec dobrý, všechno dobré. Za ten rok jsme všichni něco pojezdili, osobáčky trochu odmazali, s někým si sedli a s někým ne, a teď je čas trochu odpočívat. Motorku zastrčit hluboko do garáže a na pár měsíců na ni zapomenout … i když … nějaké volné jízdy, co? ;-)
Protože můžu, využiju příležitosti a poděkuju klukům z týmu, Oldovi za fotky, IV racingu za tu prču, spřáteleným týmům, za všechny alespoň spolubydlícím #666 a 46, Petře za moc a extra thanx Jardovi V., za podporu přetrvávající i v nepříznivých dobách.
Tak příští rok ...
Tady jsou kompletní  výsledky.
Videjko ze startu + další videa jsou tady.

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)
Wlada Novotný - (Odebírat články autora)
Petr Szabó - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE