S Petrem Bičištěm o jeho plánech pro nadcházející sezonu

Český motocyklový závodník Petr „Kimura“ Bičiště má letos skutečně nabitou sezonu. Je jezdcem evropského seriálu IRRC, závodí také v českém šampionátu na přírodních okruzích a mimo to všechno je zároveň součástí sestavy s níž už letos nastoupil do světového vytrvalostního podniku 24Hodin Moto Le Mans. Co všechno Petr dělal před sezonou stejně jako jeho pohled na závody úvodní části sezony, tak přesně o tom je níže uvedený rozhovor.

S Petrem Bičištěm o jeho plánech pro nadcházející sezonu

V letošním roce tě Petře čeká hodně pestrá sezona plná startů na různých závodech. Připravoval ses nějak speciálně na letošní náročnou sezonu nebo jak to u tebe přes zimu probíhalo?
Petr Bičiště: „Příprava na sezonu proběhla úplně standardně asi jako u každého motocyklového závodníka. Téměř každý říká, že nic nedělá, ale většina jezdců chodí stejně jako já běhat, cvičit do fitka a nevyhnul jsem se i určité úpravě jídelníčku. Když začalo být venku hezky, trénoval jsem i na svém endurovém motocyklu, takže to by bylo asi vše k mé zimní přípravě.“

Sezonu 2016 si zahájil březnovým předsezoním testováním ve Španělsku a Portugalsku, což jsou okruhy, které znáš možná z televize, fotek či počítače. Jak ses vypořádal s neznalostí tratí ve Valencii a Portimau?
Petr Bičiště: „Ani jednu trať jsem neznal, nikdy jsem tam nebyl. To, že znáš tyto tratě z televize tak realita je pak úplně jiná, když jsi přímo na místě. Při prvních dvou jízdách jsem byl lehce vykulenej a postupem času se učíš zatáčky, kudy okruh vede a taky co nejideálnější stopu. Zkoušíš se chytat těch rychlejších, učíš se a snažíš se zrychlovat. Druhý den testování mi už Valencie celkem šla, i když se to může zdát jednoduchý okruh, tak ve skutečnosti je to hodně technický okruh. Ve Valencii jsem nezajel úplně čas, který jsem chtěl, ale i přes to to bylo příjemné svezení na začátek sezony. Po Valencii jsme hned přejížděli do Portugalska na okruh Portimao. Zde jsme pro začátek dali několik kol s pořadatelem v autě, abychom věděli kudy ta trať vede. Ze začátku se mi z toho dělalo trošku blbě, protože ty kopce a horizonty, kde jedeš fakt rychle a vlastně nevíš kam jedeš. Hodně zajímavý okruh. První a druhý trénink jsme s Didierem tak trošku šilhali stylem „co to má jako být“ ale další tréninky jsem se zlepšoval a začal tomuto okruhu přicházet na chuť. Jsou to takové brutálnější Hořice, i když o hodně bezpečnější. Ty sjezdy z kopců po zadním kole, nálety přes horizonty, což byla taková srdcovka, která se mi fakt hodně líbila. V Portimau jsem zajel o vteřinu rychlejší čas, než jsem měl původní limit, takže jsem byl nadmíru spokojený.“

Takže jak bys testy zhodnotil? Vládla v týmu spokojenost?
Petr Bičiště: „Pro mě to bylo rozpinkání před samotnými závody, takže dobrý. Když jsme odjížděli z Portugalska tak jsme byli všichni spokojení, já jsem se cítil dobře. Celý to bylo hektický v tom, že se nám těsně před odjezdem narodila dcera. Na testy jsem odjížděl takovej pomblázněnej a neměl jsem v hlavě úplně čisto z toho všeho, což ze mě naštěstí za tři dny opadlo a už to bylo prostě fajn.“

Tvůj letošní první světový podnik a také první seznámení s vytrvalostními závody bylo 24H moto Le Mans. Bohužel závod si nejel, ale absolvoval jsi tréninky i kvalifikace jak ve dne, tak i večer. Jaké to pro tebe bylo jet za tmy v celkem slušném tempu?
Petr Bičiště: „Le Mans pro mě byla zkušenost. Já jsem to pojal jako novou výzvu. Měl jsem trošku obavy z toho co tam jezdí za ostřílené borce, abych nedostával nějak velkou „obkládačku“, nemotal se tam a nebyl nebezpečný. Hned v prvním tréninku mi trať hodně sedla. Jediné co mi moc nehrálo do karet byly nepříznivé podmínky, takže s časy to bylo trochu složité, ale cítil jsem se dobře. Jel jsem tam s tím, že nejspíš budu náhradník a ani jsem se do toho nechtěl moc hrnout, protože ta nepřízeň počasí byla tak drsná. Bylo to spíš o štěstí, než to někdo rozstřelí. Já jsem si užil tréninky i kvalifikace, do závodu jsem se kvalifikoval, což pro mě bylo nadmíru uspokojivé. Z tréninku v noci jsem měl takový strach, ale už po prvním kole jsem si to užíval. Prostě jsem se vyblbnul na trati jak nikdy. Ježdění v noci je prostě paráda. Na přírodním okruhu bych to asi nedal, ale na dromu je to velký zážitek.“

Tvůj nejsilnější zážitek z Le Mans? Jak sis závody užil, byť pouze v roli diváka?
Petr Bičiště: „Tam na vás dýchá ta atmosféra historie a už „jenom“ to koukání je prostě super zážitek. Fanoušci kolem trati, kterých se tam sešlo hodně, to byste prostě museli zažít. Ale jak už jsem řekl, největším zážitkem bylo určitě jezdění v noci a samotná ta podívaná. Navštívili jsme muzeum, kde to žije historií tohoto slavného závodu jakým Le Mans určitě je.“

Máš za sebou i první závod na území České republiky. Startoval si na brněnském Masarykově ukruhu v Jarní ceně Brna. Jak probíhal víkend na brněnském okruhu?
Petr Bičiště: „Do Brna jsme přijeli už ve čtvrtek, abychom mohli jet páteční volné tréninky. Rozjetý jsem sice byl ale měl jsem z toho respekt, prostě je to Brno. Zatáčky jiné než všude jinde, okruh strašně specifický, nikdy jsem to moc nemusel, i když teď tomu začínám přicházet na chuť. Přicházím na to jak se na okruhu pohybovat, kam koukat a tím jak je Brno široké, tím je strašně ojedinělé. Brno ještě nemám tak zažité jako třeba Michal Prášek, který se specifikuje na okruhy. Více méně všichni okruháři v tom asi tu složitost nevidí. Já z toho mám respekt a je pro mě hodně složité tam zajet nějaký rychlý čas.“

„Před Brnem jsme měli nějakou časovou hodnotu, na kterou jsme se chtěli dostat. V pátečních volných trénincích jsem se dostal pod svoje maximum, které jsem zde zajel v loňském roce, takže to bylo dobrý. Věděl jsem že tam rezervy jsou, protože jak už jsem řekl, rozjetý jsem byl. V sobotní první kvalifikaci jsem ani nestačil dát rychlý kolo a přišel pád v první pravé po startu. Měli jsme trochu problémy s technikou, a i když jsem v první kvalifikaci nestihl pořádně potáhnou, tak jsem si opět zlepšil o vteřinu svůj osobní rekord. Pak přišel již zmiňovaný pád, který se na mně tak trochu podepsal v následujícím průběhu víkendového klání. Ve druhé kvalifikaci jsem se nezlepšil s tím, že můj čas z první kvaldy stačil na šestou příčku startovního roštu.“

„Závěrem sobotního dne byl první závod víkendu. Do toho jsem nastoupil hodně pobouchaný a nevěděl jsem co se bude dít až si sednu na motorku. Výborně jsem do závodu odstartoval a jezdil na pátém místě. Od začátku závodu se mi nepodařilo zatlačit na pilu, tak jak jsem chtěl, byl jsem limitovaný zraněními z dopoledního pádu, ale neberu to jako výmluvu. Nedokázal jsem jet rychleji, čehož využil jeden ze soupeřů a předjel mě. Cílem prvního závodu jsem dojel tedy na šestém místě. V neděli jsem se necítil nejlépe, zranění si přes noc značně sedly, a když jsem si sedl na motorku, tak to nebylo úplně optimální. Do druhého závodu jsem se pustil a snažil se kousnout. Po startu jsem vyrazil s první skupinkou, která se mi asi během pěti kol vzdálila, a tak jsem jel po zbytek závodu osamocen na sedmém místě až do cíle.“

Co nám řekneš k pádu z první kvalifikace, co přesně se tam stalo?
Petr Bičiště: „Měli jsme nějaké problémy s quickshifterem a při nájezdu do první pravé po cíli, což je taky asi nejrychlejší zatáčka celého okruhu. Jak to popsat, zkrátka malinko mě motorka popohnala bez mého přičinění dopředu, byl jsem tedy dlouhý, najel jsem mimo stopu a díky nečistotě na trati jsem byl highsiderem katapultován ze sedla motorky. V Brně se mi tedy povedly překonat moje dva rekordy, jeden časový a druhý v letu vzduchem, protože jsem ještě nikdy neletěl třicet metrů.“

O nadcházejícím víkendu tě čeká další závod, první závod šampionátu IRRC na holandském okruhu v Hengelu. Jak se tento závod těšíš?
Petr Bičiště: „Těším se určitě. Doufám, že už budu v pohodě po brněnském karambolu. Do Hengela jsem se přihlásil mimo IRRC také do národního holandského šampionátu, takže tam jedeme s tím, že nastoupíme do dvou tréninků IRRC a do dalších dvou tréninků národního šampionátu. Trať v Hengelu je hodně úzká a tudíž i složitá, proto jsme učinili tento krok a přihlásili se do další kategorie v rámci tréninku a pečlivého se naučení této velmi specifické trati. Okruh v Hengelu mi svou úzkostí úplně nevyhovuje, ale v loňském roce jsem se při prvním startu na tomto okruhu s tím popral a vypořádal. Doufejme že to bude letos lepší. Každopádně doufám, že oproti loňsku zrychlím a zúročím ty dva tréninky navíc.“

Letošní sezona je pro tebe hodně nabitá. Jaké jsou pro sezonu 2016 tvé cíle a ambice v rámci umístění?
Petr Bičiště: „Ambice … na toto je pokaždé složité odpovědět, protože realita je pak úplně jiná, než cíle. Určitě bych chtěl být v letošní sezoně co nejvíce vidět, obhájit tu špičku českých přírodních okruhů v kategorii Superbike a pokud možno být ještě lepší než v loňském roce. Dále bych chtěl být v Top5 v IRRC. To je takový cíl s tím, že jsem realista, takže bych rád byl co nejlepší, dosáhl na co nejlepší výsledky v českém RR mistráku a v závodech IRRC. Nemám nějaký nůž na krku, že musím jezdit do třetího či pátého místa. Uvidíme jak se to vyvrbí, konkurence taky trénuje a taky pořizuje novou techniku, tudíž lze očekávat, že soupeři budou hodně silní. Rádi bychom tedy byli na konci sezony do první desítky nejlepších jezdců IRRC, ale jak už jsem řekl, jsou to závody motocyklů, stát se může cokoliv. Uvidíme v průběhu sezony a především na konci závodního roku. Chci abychom byli spokojení z našich výsledků, abychom se za ně nemuseli stydět, a aby nás to i nadále bavilo.“

Na který okruh se těšíš nejvíc?
Petr Bičiště: „Tak teď si mě dostal. Nejvíc se těším asi do Hořic, což je pro mě skoro domácí závod. V Těrlicku bych si po loňsku rád zpravil chuť, protože tam mě vyřadila ze hry technická porucha. Dymokury, ať jsou strašně krátké a v loňském roce tam byly trošku problémy s těmi pomalejšími jezdci, takže do Dymokur se také těším. No a v seriálu IRRC, tam jsou pro mě všechny tratě stejně zajímavé. Každopádně co se IRRC týče, tak se nejvíce těším na velkou neznámou a to bude výlet do Finska, kde se podařilo vzkřísit proslulou trať v Imatře.“

Pro letošní sezonu je v týmu ještě další motorka. Stejně jako v loňské sezoně máš k dispozici motocykl BMW HP4 plus nyní nově BMW RR 2015. Který z těchto dvou motocyklů ti více sedí, a kterému budeš dávat častěji přednost?
Petr Bičiště: „Složitá otázka. HP čtyřka o něco lépe jede, motorku už mám tak nějak z loňska zmáknutou, nějak mi sedí a nová motorka „RRo“ nemá takový výkon jako HP4. Má ale o něco jinou elektroniku, takže se byť menší výkon lépe přenáší do jízdy. Co se ovladatelnosti týče, tak je to zhruba stejné, takže v těchto motocyklech nevidím až takový rozdíl. HP4 bude asi lepší na ty rychlejší okruhy. S HP4 jsem víc sžitý, tudíž budu upřednostňovat tento motocykl.“

Zajímavostí je změna výrobce helem pro letošní sezonu. V loňském roce si jezdil v helmách značky Shark, letos pojedeš v HJC. Má tato změna nějaký určitý důvod?
Petr Bičiště: „Ochrana hlavy je při tomto druhu motocyklového sportu hodně důležitá. Do loňské sezony jsem si helmy kupoval sám, pro loňskou sezonu mi helmy koupil můj hlavní sponzor. Na letošní sezonu jsme uzavřeli spolupráci s firmou HJC, od které jsme dostal několik helem pro letošní sezonu. S HJC jsem prozatím nadmíru spokojený a myslím, že je to o něco lepší než Shark, ve které jsem jezdil minulý rok. Co se týče komfortu a funkčnosti helem HJC, tak to jsem maximálně spokojený a nemůžu si stěžovat.“

Co týmu týče, proběhly nějaké změny oproti loňské sezoně?
Petr Bičiště: „Všechno při starém. Jediná „novinka“ oproti loňsku je to, že s námi bude sdílet zázemí v depu německý závodník Didier Grams. Jak mě, tak i jemu připravuje motorky Jirka Látr z Hradce Králové. Didier tedy bude letos jezdit s námi s tím, že on si jede za svůj tým a my za svůj.“

Chtěl bys poděkovat sponzorům či vzkázat něco lidem, kteří ti fandí a podporují tě v závodění?
Petr Bičiště: „Samozřejmě největší poděkování a dík patří firmám Safmetal a Wepol, kde nejdůležitějším článkem našeho závodění je pan Weag a Gabriela Podzemná, kteří mě vlastně ještě doprovázejí na závodech, když jim to čas dovolí. V nich mám obrovskou podporu jak sponzorskou, tak i lidskou za což jim patří nepopsatelný dík. Zapomenout nesmím ani na podporu rodiny, manželky a teď už i dcery. Doufám, že se nám nic nestane, a že si to budeme i nadále užívat a dělat výsledky s nimiž budeme všichni spokojeni. Děkuji za podporu všem fanouškům jak na závodech, tak i na naší FB stránce „Kimura Racing Team“, kde v současné době přibylo spoustu nových fanoušků, za což všem děkujeme. Těšit se můžete na nová trička pro fanoušky, očekávat můžete i nějaké ty soutěže, takže i tam nás sledujte. Každý fanoušek je pro mě podpora na víc a moc si toho vážím, dělá mi to jen radost.“

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 4x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist