Milion dolarů si z Las Vegas odvezl Villopoto

Trať, která byla jakýmsi hybridem mezi superkrosem a motokrosem, nechala pořadatelská promotérská organizace Feld Motor Sports postavit na obřím Sam Boyd Stadium a podíleli se na ní i motokrosové legendy Ricky Carmichael a Jeremy McGrath. Údajně nejdelší krosová trať, jaká kdy byla ve světě postavena, vedla i mimo stadion a byl na ní dokonce udělaný i výjezd na tribunu. S ohledem na délku trati se jela každá jízda na pouhých deset kol. Monster Energy Cup vyplatil na prize money 250 tisíc dolarů, celkový vítěz dostal šek na 100 tisíc. Milionovou odměnu pak měl dostat jen ten jezdec, kterému se podaří vyhrát všechny tři hlavní jízdy večera. A to se povedlo továrnímu jezdci Kawasaki, Američanu Ryanu Villopotovi, který zvítězil ve všech třech jízdách třídy Open (450 ccm) a to dokonce dost suverénně. Na celkovém druhém místě se umístil další Američan Ryan Dungey a třetí skončil Australan Bret Metcalfe. Také v závodě nižší kubatury, zde nazvané Super-Mini, se vedlo Kawasaki, když obě jízdy vyhrál Adam Cianciarulo.
V první jízdě měl Villopoto perfektní start a zaznamenal holeshot, následoval ho ztracený (a snad už po mnoha zraněních znovunalezený) novozélandský talent Ben Townley (Monster Energy/Pro Circuit/Kawasaki), Mike Alessi (Suzuki) a tovární jezdec Rockstar/Makita/Suzuki Australan Brett Metcalfe, na kterého se cpal při své premiéře v sedle tovární KTM bývalý mistr světa Ryan Dungey. Ve druhém kole šel Dungey v jediné zatáčce nejen před Metcalfa, ale i před Alessiho, a najednou byl třetí za Townleym. Jejich souboj o druhou příčku pak sice nadchnul diváky, ale Villopoto už byl dávno vepředu a později také vítězně projel cílem. Townley byl druhý a Dungey třetí. Podobná situace se opakovala i v jízdě druhé. Opět holeshot pro Villopota, za ním ale tentokrát nejlépe odstartovali Dungey a Metcalfe. Takové bylo nakonec i pořadí v cíli.
Villopoto věděl, že pokud vyhraje i potřetí, milionová odměna ho nemine. „Když jsem odjížděl k poslední jízdě, věděl jsem, že musím předvést další bezchybný start, jaké se mi tu dařily i v předchozích jízdách,“ řekl Villopoto a dodal, že překvapivě necítí žádnou přehnanou nervozitu. „Hlavní přece je, abychom odsud všichni odjeli živí a zdraví. Když vyhraju fajn, když prohraju, tak stále budu plný zážitků z tak úžasného podniku.“ Možná ale trochu nervů Villopoto měl, protože holeshot ve třetí jízdě urval Mike Alessi. Ryan ale vybojoval ve zmatku první zatáčky druhé místo, v zádech měl opět natěšeného Dungeyho. Pak ale fanoušci zmlkli v úžasu, protože do druhého kola už najížděl Villopoto v čele závodu. Dokázal tak, že tato sezona patří nejvíc jemu. Vyhrál jak superkrosový, tak motokrosový americký titul a byl členem mužstva USA, které vyhrálo Motokros národů.
Villopoto tedy vyhrál i třetí jízdu, Dungey si poradil s Alessim a skončil druhý. Alessiho nakonec ještě předstihl i Metcalfe, který drobně zaspal na startu. „To je skutečně jako z jiného světa. Jsem nesmírně šťastný, že se nám to podařilo urvat a je jasné, že bude velice těžké to příští rok obhájit, ale byl to opravdu perfektní zážitek na konec sezony. Ty peníze pomohou spoustě lidem a nejenom v týmu. Konec konců právě lidem v týmu mohu za vítězství nejvíce poděkovat, odvedli bezchybnou práci,“ jásal po závodě Villopoto, který je silně věřící, a tak se dá čekat, že část vyhraných peněz věnuje na nějaký charitativní projekt.  A ještě jedna věc: nejlepší z Evropanů, Francouz Marvin Musquin, ač má na svém kontě spoustu úspěchů z klasického mistrovství světa, skončil celkově až jako jedenáctý. 

Monster Energy Cup (2011):

1. Ryan Villopoto Kawasaki (1,1,1)
2. Ryan Dungey KTM (3,2,2)
3. Brett Metcalfe Suzuki (4,3,3)
4. Martin Davalos Suzuki (7,7,5)
5. Eli Tomac Honda (5,4,10)
6. Kyle Chisholm Yamaha (9,9,7)
7 Nick Wey, Murrieta Kawasaki (14,11,4)
8. Jimmy Albertson Yamaha (11,10,8)
9. Jake Weimer Kawasaki (12,6,11)
10. Mike Alessi Suzuki (6,21,6)


Super-Mini Class:

1. Adam Cianciarulo Kawasaki (1,1)
2. Cooper Webb KTM (2,2)
3. Blake Green Kawasaki (3,3)
4. Bradford Young Kawasaki (5,4)
5. Mark Worth Kawasaki (6,6)
6. Ashton Hayes Suzuki (7,8)
7. Justin Hoeft Suzuki (12, 7)
8. Shelby Peterson Kawasaki (10,10)
9. Chase Marquier Suzuki (9, 12)
10. Andrew Pierce Kawasaki (4, 18)

Informace o redaktorovi

Petr Šour - (Odebírat články autora)