Aprilia SL 1000 Falco (2005)

Rok 2014 byl pro mě z motorkářského hlediska bídný. Necelých 1000 km je po šestinásobku z roku minulého velké zklamání.
2015 jsem začal servisem, olej a ventily. Bohužel osud a policejní Passat v kombinaci s helikoptérou mě připravily o možnost natočit na budík další km. Proto byla Aprilka chvíli na prodej, ale nikdo zájem nejevil, tak mě asi zůstane :)
Vzhledem k pracovnímu nasazení a táhnoucímu se zákazu řízení se mě povedlo vyjet jen jednou. Ale za to pořádně.
Advokát mě potvrdil, že v Německu řídit stále můžu a k tomu příchozí nabídka na práci u Mnichova dávají jasnou rovnici.
Jednoho srpnového rána se tedy ocitám v sedle kousek za Česko Německou hranicí, porušit zákaz řízení na územ Čr bych si samozřejmě nedovolil, proto je můj přesun na výchozí místo proveden teleportovacím paprskem, shodou náhod kolem sedmé hodiny raní, kdy si PČR mění služby.
Výchozím bodem je tedy Německo, kousek za Libercem. Cesta je kolem celé Čr, až dolů k Mnichovu, počasí nádherné a provoz mírný. Kilometry krásně utíkají a já zjišťuji, že Aprilka je celkem příjemný společník na dlouhé cestě. Jediné dvě věci mě mrzí. Nemám brašny a proto se táhnu na zádech s baťohem s věcmi na měsíc, který v rychlostech nad 180 km/h docela nepříjemně cloumá se mnou, potažmo s celým strojem a druhou věcí je jak budou vypadat gumy po cca 1500 km cesty tam a zpět po dálnicích.
Nakonec zvládám cestu na místo rozlámaný z letos nezvyklého posezu na mašině v pohodě. Mít lépe připravené a zvyklé tělo, bylo by to ještě lepší. Bohužel, zákon je zákon a proto je to moje první jízda letos. Během měsícního pobytu kolem Mnichova si sem tam najdu chvíli a užiju si krásné cesty po okolí, bohužel nevychází plán zajet si do Alp. Zejména čas je proti.
Cesta zpět (jen na hranice s naší republikou, dále teleportem) je o poznání větší "sranda".
Poslední pracovní den se protáhl až do devíti večer a padající tma, společně s třídením deštěm dávají tušit, že tohle taková sranda nebude. Baťoh mě naštěstí bere kolega autem, takže chvíli po deváté vyrážím na více než sedmiset kilometrovou anabázi.
Hned ze startu bloudím po uzavřených silnicích a drahocený čas se zbytkem světla je fuč. Na dálnici najíždím ve tmě a v dešti. Aprilka se ovšem i za těchto okolností a na už dost placatých gumách, chová skvěle. Ochrana před deštěm je velmi dobrá a při rychlostech nad 130 km/h funguje v určité pozici proud větru na plexi jako skvělý stěrač. Bohužel člověk se musí pořád choulit aby nemokl, takže krk mě bolí ještě dnes.
Odin naštěstí mírní déšť, ale přidává se zima a mlha. Pohybuji se "přískoky" 150 - 200 km zrychleným tempem a pak pauza na benzíně, káva, rozmrznutí. Cestou mě třikrát staví Německá policie, pro kterou je noční motorkář s českou SPZ , toulající se přes celé Německo, záhadou. Po vysvětlení důvodů mě jedna hlídka bere na kávu a přesvědčuje o tom, abych se ubytoval někde v hotelu. Jsem ale rozhodnut dojet domů. Což se mě nakonec daří kolem šesté ráno. Většinu času jsem trávil v teple benzínek s marnou snahou alespoň trošku uschnout.

Závěr je jasný, Aprilka díky nové práci zůstává doma, přesvědčila mě i svými cestovními schopnostmi. Do budoucna je nutná výroba, nebo sehnání tašek a nosičů a hodně jsem myslel na vyhřívané hefty. Italka si na novou sezónu zaslouží nové gumy a budeme hledat nějaké kvalitní dvousměsové. A poslední zjištění je, že je to skvělý stroj s univerzálními schopnostmi. Byť na dnešní poměry je to pomalá coura, tak charakterem, univerzálností a zvukem vše vynahrazuje. Navíc ani na prázdné německé dálnici jsem se nedostal do situace, kdy bych postrádal výkon.