Yamaha XJR 1300 (2002)

Byl štědrý den a já nebyl ještě úplně rozhodnutý, ale něco se ve mě vzpouzelo a tlačilo mě ven. Teplota kolem 6°C a občasná přeháňka mě toho dne neodradila abych vyrazil do Sušice na již 4. ročníck tradičního vánočního srazu s vyhlášením soutěže o "Největší vozembouch roku". Cesta utíkala v pohodě, jen musel člověk dávat pozor při větším náklonu aby to neklouzlo, což se mi málem stalo osudným v Kolinci na přechodu pro chodce. Trochu jsem přidal plyn, zadek ustřelil a přední kolo se pekelně rozkmitalo. Latexová barva na přechodu je pěkně zákeřná když je suchá i v létě, co pak v zimě a navlhlá? Instinktivně jsem shodil haksny ze stupaček a držel to zuby nehty, v tu chvíli jsem přemýšlel kolik bude asi stát oprava lehlé mašiny. Naštěstí jsem to udržel, ale co je u XJR jasný, je to, že nikdy neodpouští žádnou chybu. Odměnou mě byla parádní rána stupačkami do obou achilovek. V tu chvíli jsem myslel že se poseru. Nakonec ale vyhrálo nad příšernou bolestí mé ego při pohledu na hlavou kroutícího dědu, který vše pobaveně pozoroval. Asi si v tu chvíli říkal něco ve smyslu jako: "..rozbij si hubu, blbečku!" Tak jsem za to vzal a pálil to dál, ale už podstatně opatrněji. Do Sušice jsem dorazil už v klídku, pouze při sjezdu serpentýnou jsem cítil jak jde trochu zadek do driftu, ale to už bylo v pohodě. Momentálně mě zajímalo kolik takových bláznů jako já se sem dnes vydalo. Když jsem dorazil dolů do města. Na parkovišti u Rendlů už se to houfovalo ke společnému nájezdu na náměstí. K mému velkému údivu se tady sešlo odhadem tak 200 motorek vč. čtyřkolek. Celý průvod byl vedený Tatrou 805 (Kačenou) táhnoucí za sebou polní kuchyni s čajem a grogem. Po přátelském pokecu na náměstí, v houfu přihlížejícího davu lidí (a nebylo jich málo), popřál všem pořadatel akce vše nejlepší do nového roku a po horkém čaji a vánočce od sponzora akce sušického pekařství pana Rendla jsme se vydali na spanilou jízdu po Sušici. Nejprve jsme 2x obkroužili náměstí, kostky klouzali jako kráva a pak se vydali směrem na Volšovy. Při průjezdu kolem domu a firmy ortodoxního Guzzisty Průchy s vousem jak Krakonoš, označeného pouťovou laminátovou labutí na sloupku vrat, většina spořádaně zatroubila na pozdrav a po otočce u kempu na konci Sušice jsme se vydali za opětovného vytroubení u "Moto Kozy Průcha" směrem k sušickému nádraží (to už Honza Průcha stál mezi vraty a s pohledem čerstvě probuzeného člověka vše pozoroval). Když jsme projeli kordony zdravících a mávajících občanů nábřežím až na nádraží, začalo pomalu mrholit, proto jsem se rozhodl k cestě domů. Přeci jen byl štědrý den a pohádky v TV a svařáček v teple na gauči je příjemnější než někde moknout a klepat se zimou. Přeji všem hodně štastných kilometrů v sedle mašiny a hlavně vždy se šťastným návratem v roce 2012 !