Honda VT 750C Shadow (2010)

4.7.2021
314 km

Je dobré občas vyjet jen tak. Bez cíle se toulat krajinou, objevovat nová místa a s čistou hlavou čekat, co přijde za příští zatáčkou. Při pohledu na předpověď počasí, která hlásí odpolední přeháňky blížící se od jihozápadu k Praze je nám jasné, že tím směrem to dnes nebude.

Na cestu vyrážíme hodinu před polednem. Nejdřív si to šineme přes Zadní Kopaninu do Radotína, dál podél Berounky do Řevnic a pak klikaticí na druhou stranu brdského hřebene do Mníšku. Tady máme první krátkou zastávku – tankovací u Benziny. Krásnou krajinu v okolí Kocáby a Vltavy projíždíme v kochacím tempu. Druhá zastávka je v Sedlčanech u Lidlu. Nakoupené potraviny putují do kufru a přesouváme se na dnes již tradiční svačinové místo: k lavičce s výhledem do krajiny u Oříkova.

Po jídle jedeme přes Vysoký Chlumec dál na jih. Nebe před námi začíná nebezpečně tmavnout. Otevírám v mobilu meteoradar, který ukazuje, že za pár minut přijde déšť. Následuje rychlá otočka a ústup na východ. I tak nás stihnul okraj mraku. Nic strašného, jen pár kapek a silnice se na chvíli zaleskla. Projíždíme Sedlec-Prčice, o kus dál Votice a pak pokračujeme směrem k majestátnímu Blaníku. V Louňovicích dáváme zmrzlinovou přestávku. Kačka vlastně jenom přestávku bez zmrzliny, protože drží cukrový půst. Statečná holka!

Pomalu se začínáme stáčet k severu. Za dálnicí přejíždíme vodní nádrž Švihov, po malé, zapadlé silničce přijíždíme do Ledče a odtud (po drobném „zakufrování“ na místním sídlišti) nejkratší možnou cestou do Kutné Hory. Krátká zastávka a procházka kolem chrámu svaté Barbory je dobrá na protažení nohou po více než dvou stovkách kilometrů v sedle.

Začínáme se vracet do Prahy. V nedalekých (téměř rodných) Bečvárech si nemůžu odpustit malou zajížďku do uliček, kde jsme v dětství s kamarády řádili na kolech a kde jsme později se starším bráchou „trápili“ oranžového Mustanga. Nostalgie a vzpomínky doslova na každém rohu! O kousek blíž k Praze mě Kačka upozornila na nebezpečně se přibližující dešťový mrak. Mobil tvrdí, že když pojedeme víc na sever, tak se tomu vyhneme. Míříme tedy k Českému Brodu. U hřbitova na kraji Úval jsme za plotem objevili nevšední atrakci: skupinku klokanů. Na chvíli u nich stavíme, abychom si je prohlédli. Prahu schválně projíždím centrem. Nedělní večer před svátkem je v ulicích klid. Můžeme si město pěkně vychutnat.