Honda VT 750C Shadow (2010)

Praha Stodůlky – Komořany – 102 – Davle – Čelina – 119 – Sedlčany – Sedlec-Prčice – Jistebnice – Opařany – Stádlecký řetězový most – Sudoměřice u Bechyně – Tábor – 137 – Mladá Vožice – 125 – Louňovice pod Blaníkem – 150 - Jankov – Bystřice – Neveklov – Štěchovice – Zbraslav – Radotín – Zadní Kopanina – Praha Stodůlky

280 km

Dnešnímu celodennímu výletu do Sudoměřic u Bechyně předcházel páteční pořad v Českém rozhlase o slavných husitských bitvách. Jedna z nich se udála poblíž Sudoměře (taktéž v jižních Čechách). Protože se prý stávalo, že mnozí neznalí turisté zaměnili názvy obou vesnic a hledali obří kamenný památník od Emanuela Kodeta v Sudoměřicích, rozhodli se místní, že uspokojí poptávku a nechali vyrobit sochu vlastní – dřevěnou. Ztvárňuje slavného vojevůdce, močícího do necek! Protože jde recesi podobného ražení jen těžko odolat, byl rázem cíl sobotní vyjížďky na světě.
Předpověď počasí hlásila celodenní sluníčko, a kromě rána i příjemné teploty. S odjezdem proto nespěcháme. Vyjíždíme pár minut před desátou. Pro začátek jedeme dolů k Vltavě a pak proti proudu až do Štěchovic. Odtud stoupáme hezkým lesním úsekem ke Slapům. Před Novým Knínem zatáčíme ostře doleva a vracíme se k Vltavě, kterou přejíždíme po mostě v Cholíně.
V Sedlčanech si dopřáváme malou svačinovou přestávku, při níž pokukujeme po projíždějících motorkách. Zdá se, že už je opravdu jaro, protože jich je vážně hodně! Občerstveni pokračujeme do Sedlece-Prčic. Ještě kousek jižněji je skiareál Monínec, kde zrovna dnes ukončují zimní sezónu. Jak příznačné! Skoro jako když při letním soumraku netopýři střídají vlaštovky.
Po přejezdu hřebene vstupujeme do Jihočeského kraje. Mezi Cunkovem a Aleninou Lhotou mají hned vedle silnice výběh s bizony. Když jsme tudy jeli před několika lety poprvé, docela jsme se divili, cože je to za podivné krávy! Dnes ale nestavíme. U zámku v Opařanech míjíme hnědou ceduli s nápisem „řetězový most“, která způsobila neplánovanou změnu trasy. Stádlecký most přes Lužnici určitě stojí za zhlédnutí. Mohu jen doporučit! Od mostu pokračujeme v nastoleném směru – do Dobřejic a dál na silnici 137, která nás vede jižně do Sudoměřic.
Motorku necháváme na kraji zatravněné návsi pod kostelem a vyrážíme na obhlídku všech zdejších kreativních soch a plastik. Většina z nich je opatřena zábavnými popisky. Nebudu se nijak rozepisovat, co je tu k vidění – jedna fotka nahradí tisíc slov.
Po osvěžující kulturní přestávce jedeme zpět po 137 přes Tábor do Mladé Vožice. Zavzpomínali jsme si, jak jsme tudy před mnoha lety jeli stopem a jak nám to nešlo, takže nás nakonec do Prahy dovezl autobus. Musím uznat, že na motorce je to o moc lepší!
V Mladé Vožici stavíme na pozdní oběd v „Restauraci u zvonice“. Posilněni pak pokračujeme severně kolem bájného Blaníku až do Bystřice, kde se nám do cesty postavila rozkopaná silnice a objížďka přes Líšno. O kus dál – někde na Benešovsku, jsme zažili veselou příhodu se srnami. Stádo asi pěti kusů postávalo dobrých sto metů od silnice. Sotva zvířata uslyšela blížící se motorku, začala prchat. Zprvu pozvolna, později však překotně, až panicky. Problém byl ovšem ve směru úprku, neboť křížil naši silnici! Celou dobu jsme je měli na očích, takže Kačka dokonce stačila vyndat foťák. Zdálo se, že nám překříží trasu patnáct, dvacet metrů před motorkou. Jen jeden magor na poslední chvíli přibrzdil, aby si rozmyslel, jestli nám vběhne pod přední, nebo zadní kolo. Naštěstí jsem jeho sebevražedné choutky včas odhalil, takže ještě více zpomalujeme, aby nás tak mohl minout sotva o dva metry!!! „… je to tady jeden vedle druhého samý Debil nebo Blbeček...“
Před Neveklovem na chvíli zastavujeme u dřevěné sochy Ježíše Krista. Připadá mi, že autor čerpal inspiraci v Rio de Janeiru. Socha Krista s roztaženými pažemi na kopci nad městem. Jen to je celé poněkud titěrnější.
Původně jsem se chtěl vracet přes Jílové a Břežany, ale most přes Sázavu v Kamenném Přívoze je momentálně mimo provoz, takže dnes podruhé jedeme do Štěchovic. Domů se vracíme přes Radotín a Zadní Kopaninu.