Honda VT 750C Shadow (2010)

Praha, Stodůlky – D5 – 27 – Přeštice – Klatovy – 187 – Sušice – Kašperské Hory – Vimperk – Husinec – Netolice – Týnec nad Vltavou – Bechyně – Jistebnice – Sedlec-Prčice – Sedlčany – Neveklov – Jílové u Prahy – Dolní Břežany – Třebotov – Praha, Stodůlky

413 km

Z mého mladšího bratra se pomalu stává sběratel motorek. Tentokrát koupil Moto Guzzi T5 850. Je to ovšem docela raritní kousek: vyřazena z vozového parku italské policie, v originálním stavu. Chybí jí prý jen vysílačka, majáček a samopal! Dnes nastal jeho den D – jede si pro ni do Sušice, a protože ho v tom nemůžeme nechat samotného, jedeme také. Máme sraz v deset hodin. Nechceme vyjíždět v sedm, proto plánuji část cesty po dálnici. Bohužel nám to nějak nevyšlo, a už od začátku máme třicet minut zpoždění! Ach jo. Musíme to tedy valit po dálnici až do Plzně. My to tak strašně nesnášíme! Od Klatov je už ale pohoda. Víme, že jsme dohonili časovou ztrátu, a navíc tu je moc hezky.
I přes notně rozkopanou Sušici nacházíme místo určení napoprvé. Firma, od které bratr motorku koupil se jmenuje „První kozí“ a specializují se tu na Moto Guzzi. On tu je už od deváté, takže už má všechno vyřízené. Můžeme proto prakticky hned vyrazit na další cestu. Úkol zněl jasně: dostat Guzzinu do Jičína a cestou se zastavit u tety a strejdy v Bechyni. Naplánoval jsem cestu šumavským podhůřím tak, aby bylo na co koukat: Kašperské Hory, Vimperk, Husinec, průjezd mezi desítkami rybníků u Vodňan… Před Týnem nad Vltavou se na chvíli zastavujeme u hráze vodní nádrže Hněvkovice. Je ale děsivý vedro, takže jen doplňujeme tekutiny a zase pokračujeme v cestě. Za jízdy to přece jenom trošku chladí.
V Bechyni nás naši milí příbuzní pozvali do restaurace „Na růžku“ na výtečný oběd. Na oplátku musím Harley tetu povozit na motorce. Pochopitelně i s policejním doprovodem! Bohužel čas je neúprosný. Přiblížila se třetí hodina a my máme před sebou ještě pěkný kus cesty.
Znova usedáme do sedel a míříme dál na sever. Na úzké silnici spojující Sedlec-Prčice a Sedlčany máme nemilou příhodu. Předjížděl nás chlápek (v autě), který evidentně neměl odhad vzdálenosti a brnknul nám svým zrcátkem do našeho, a to tak silně, že svoje sklopil a naše ohnul! Po chvíli zastavil. Ne však proto, aby se omluvil, nebo že by měl zájem o nás, ale potřeboval si narovnat zrcátko! Měl docela štěstí, že jsem kliďas a taky, že se vlastně nic moc nestalo. Docela mě překvapilo, že s námi tak silný náraz nijak zvlášť nezacloumal. Možná díky váze motorky.
Od bráchy se odpojujeme u Sedlčan. On pokračuje na Český Šternberk a Kolín, my přes Jílové domů, do Prahy, do... Ještě ale zbyl čas a síla na natrhání trošky přezrálých třešní na bublaninu.