Sardinie II. Honda VFR 1200X Crosstourer

Vlastník	Wurst
Vloženo	14.10.2015
Aktualizováno	7.3.2024
Zobrazeno	15 532x

Vlastník

Wurst

Vloženo

14.10.2015

Aktualizováno

7.3.2024

Zobrazeno

15 532x

Druhá várka fotografií z naší motodovči na Sardinii...

Jinak ještě poslední info týkající se našeho návratu, který mi trošku zkomplikovalo mé koleno. Ve čtvrtek před nedělním návratem mi začalo bez zjevných příčin natékat a sobotní přesun na trajekt jsem dal už jen taktak... V neděli ráno z Janova už nejsem schopný pravou nohu přes bolest ohnout na stupačku a prvních cca 80 kilometrů jedu s nataženou nohou, což je hodně vyčerpávající a brzy zjišťuji, že tisíc kilometrů domů takto prostě nedám. Stavíme na jedné čerpací stanici a řešíme, co dál. Přes velkou bolest se mi podaří nohu pomaličku na stupačku dostat a ohnout a po pár minutách ukrutná muka postupně odezní a jsem schopný takto pokračovat. Problém je, že jakmile zastavíme a nohu narovnám, tak se situace opakuje a dostat se opět do sedla a ohnout nohu na stupačku je strašně bolestivé a vysilující. Podaří se mi to takto 3x během cesty a na čtvrtý pokus na to již nemám prostě energii. Od Brenneru, posledních zhruba 450 kilometrů, tedy vůbec neslézám z motorky, abych nemusel nohu narovnávat a na benzinkách za mě chodí platit Jirka. Domů se mi tedy nakonec takto podaří dojet bez toho, aniž bych musel někoho obtěžovat tím, aby pro mě a motorku někam přijel. O den déle bych ten návrat přes velký otok a nehybnost v koleni zřejmě nedal, takže to bylo vlastně štěstí v neštěstí, že mě to chytlo až ke konci dovolené, nijak mi to nepokazilo užít si Sardošku plnými doušky a hlavně jsem se v pořádku vrátil po své ose zpět do rodného města. Být to na levé noze, nemohl bych řadit a bylo by to úplně v prd... Takto jsem jen nepoužíval zadní brzdu a při zastavování a rozjezdech jsem používal můj rychlořadící trik, abych se rozjel, než stihnu spadnout!
V nemocnici mi pak na ortopedii vytáhli z kolene dvakrát plnou injekční stříkačku tekutiny a chvilku to i vypadalo, že půjdu pod kudlu, protože se to stále nelepšilo, ale na poslední chvíli začal otok polevovat a vypadá to dobře. Od motorky mě to odstavilo na 2 týdny, tak si umíte představit, jak moc jsem trpěl, když jsem nemohl jezdit!
No nenadělám nic, stáří se asi ozvalo, jen trošku nečekaně a v nepravou chvíli, ale kdy je na stáří ta pravá chvíle, že?...
Každopádně mám tak další nezapomenutelný zážitek, který je zpětně už jen úsměvný, ale tehdy při návratu mi do smíchu opravdu moc nebylo...