Royal Enfield Classic 350 (2022)

Počasí je takové všelijaké a mě už svědí dlaně, prostě je potřeba zase vyjet.
Dnešek se k tomu celkem hodil. Na displeji ubyly dvě čárky, tzn. je nezbytné doplnit palivo. Vzhledem k faktu, že jsem získal pozitivní náhled na ORLEN, vydal jsem se tedy směr Odry.
Po doplnění paliva, samozřejmě už E10, jsme se Sáhibem vyrazili zpět k domovu, tradičně cestou necestou.
Směr Dobešov místní serpentiny nechaly vyniknout kakofonii sériového výfuku s katalyzátorem a sériovým vzduchovým filtrem.
Počítal jsem s tím, že na cestě budou tuny posypového štěrku, ale i tak se dalo. Nad Dobešovem se rozprostřel pohledn na malebnou krajinu prosvětlenou slunečnými paprsky, nádhera.
Za Dobešovem, na křižovatce Jindřichov a Potštát jsem odbočil na Potštát, no cesta spíš pro tank, ale co už.
Krátké intermezzo na silnici 1. nebo 2. třídy a odbočujeme na Partutovice. Místní ať se na mne nezlobí, ale NO COMMENT
Úsek Partutovice - Olšovec je klidný, pokud vás ovšem nevytlačuje do škarpy nějaký Koktávkář nebo do protisměru se řítící Hjondé, dnes tomu tak naštěstí nebylo
Velmi se mi osvědčilo zvednutí a rozšíření zrcátek z aliexpressu

Těším se na to až sezóna vypukne naplno. Plánů je dost tak, aby pokryly sezónu naplno a pokud se v jejím průběhu objeví nějaký nový zajímavý cíl, není důvod ho do plánu někam neupíchnout.
Když je dobrá vůle, jde všechno, protože kde je vůle, tam je cesta a cesta je cíl.
Nesmím ovšem opomenout základní pravidlo a tím je pravidlo bezpečné jízdy a šťastného návratu domů.