Španělsko II. Honda VFR 1200X Crosstourer

Vlastník	Wurst
Vloženo	14.10.2015
Aktualizováno	6.6.2024
Zobrazeno	15 582x

Den osmý... Netřeba moc slov. Granadská Alhambra je překrásná. Vyčleňujeme si na ní zhruba půlden. Poté jedeme úzkými malebnými horskými silničkami skrz Sierru Nevadu na astronomickou observatoř Calar Alto Observatory ve výšce 2168 m.n.m. v pohoří Sierra de Los Filabres. Neskutečně jsme si to opět s klukama užili! Ubytko dnes máme v městečku Tabernas ležící ve středu stejnojmenné španělské pouště. Nachází se zde westernové ateliéry Texas Hollywood, ve kterých se natáčely světoznámé filmy, jako např. Tenkrát na Západě a mnoho mnoho dalších. Zítra si je v klidu projdeme. Nabíráme síly u dobrého jídla a pití.

Den devátý... Dopolední prohlídka ateliérů Texas Hollywood, až na předražené vstupné, byla pěkná. Dnes si chceme odpočinout a nabrat trošku síly, tak se přemístíme pouze necelých 100 kilometrů z Tabernasu k pobřeží do Mojácar Playa a odpoledne trávíme válením se na pláži. Má to také něco do sebe. Celkem máme zatím najeto zhruba 4000km.

Den desátý... Dnes byl náročný přemisťovací den, který měl mít jiné zakončení, než bohužel má... Dálničním přesunem jsme zdolali téměř 800 kilometrů s cílem, že se ubytujeme a alespoň trošku poznáme Barcelonu. Problém je v tom, že nemáme vstup do emisní zóny, kterou celá Barcelona je. To jsme bohužel zjistili až dnes, pár kilometrů před městem... Znamená to udělat registraci našich motorek přes španělský web, který je totálně zasekaný a vyřízení může navíc trvat až 14 dní! Navíc informace se různí, tak ještě zítra zkusíme zavolat na český konzulát a zjistit, jak to skutečně je, aby nás neosolili hrozící pokutou až 1800EUR! No nic, jsme tedy nedaleko hlavního města Katalánska v obci Capellades, zítra navštívíme blízký, téměř tisíciletý benediktinský klášter Montserrat ležící nad městem Monistrol de Montserrat. Jsou odtud již v dohledu Pyreneje, kam se po několika dnech opět vrátíme. Snad se nám tedy zítra odpoledne podaří alespoň krátká návštěva Barcelony, která měla být takovým vyvrcholením naší cesty Španělskem.

Den jedenáctý... Ráno volám na českou ambasádu v Madridu a snažím se získat informace ohledně vjezdu motorových vozidel do Barcelony. Slečna mi potvrzuje vše, co jsme si zjistili, ale říká, že systém zatím moc nefunguje a Španělé pokuty od turistů nevymáhají, nicméně rozhodnutí je na nás. Tak že hurá ke chrámu Sagrada Família! Měníme lehce plán a dopoledne si tedy užíváme krásy Barcelony a odpoledne pak zamíříme do opatství Montserrat, kde nás zastihne déšť. I tak jsou odtud nádherné výhledy, jejichž dramatičnost zvyšuje zatažená obloha s převalujícími se mraky přes okolní hory a kopce. Nakonec zde bereme ubytko a budeme tu nocovat, je to tady fakt nádherné. Zítra by mělo být počasí bez deště, tak přejedeme Pyreneje a přes Andorru vjedeme zpět do Francie. Blížíme se pomalu domů.

Den dvanáctý... Dnešek byl opět náročnější, čekal nás delší přesun, který zbrzdil přejezd skrz Pyreneje. Z Montserratu vyjíždíme bez deště, ale čeká nás zpočátku mlha a sychravo. Španělská část Pyrenejí nás vítá už protrhanou a celkem vyjasněnou oblohou, takže dost stavíme a fotíme a užíváme si nespočet zatáček. Brzy jsme v Andoře, kde trávíme více času hlavně v jejím hlavním městě Andorra la Vella a pak už přejezd přes nejvyšší pyrenejský silniční průsmyk Port d´Envalira (2 408m.n.m.) a pod ním položené obrovské nákupní a lyžařské středisko El Pas de la Casa, kde jsou pecka ceny díky duty free obchodům. Francouzskou, opět mlhavou částí Pyrenejí klesáme níž a níž a den zakončujeme v Avignonu, kde mají ten slavný nedokončený most, na kterém prý všichni tančí. Už se mi moc stýskalo po těch skvělých mýtných branách. Hned ta první mě obere o 12 "éček", protože to je přesně ten rozdíl navíc, který platím oproti klům za stejně dlouhý ujetý úsek dálničního přesunu. Jak se říká: no a co, že mám prachy!

Den třináctý... Láska, stesk, touha nebo pudy?? Čert ví, co v Lukášovi převládalo, ale po dopolední prohlídce Avignonu nám dává sbohem a pádí za svou Ivankou. Zůstáváme s Jirkou tedy sami a z prosluněné Provence přejedeme k Azurovému pobřeží a navštívíme Monako. Dnes chcalo z celé Evropy snad jen zde, tak si to tu vybíráme! Ale nebylo to nic strašného, spíš příjemné osvěžení po tom dopoledním vedru. V podvečer se ubytujeme už více směrem do vnitrozemí v nádherném městečku Tourrette-Sur-Loup, odkud zítra vyrazíme do hor na úžasnou silnici RN85 - La Route Napoleon.

Den čtrnáctý... Dva týdny na cestě a zároveň předposlední den našeho mototripu. Lukáš ještě včera v noci v pořádku dojel ke své rodině. My vyrazili také k domovu po zmiňované silnici N85 - La Route Napoleon. Pokud vám někdo bude tvrdit, že je stejně nebo podobně krásná jako souběžně opodál vedoucí Route des Grandes Alpes, nevěřte mu! Je to stejná blbost, jako že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý! Krajina hlavně z Gapu do Grenoblu je úžasná a okolní hory jsou nádherné, to ano, ale silnice vede většinu cesty skrz města a vesnice, takže je to tu samé omezení a moc nám to neubíhá. S vysokohorskou RdGA je to skutečně nesrovnatelné. Ukrojili jsme velký kus z posledních zbývajících kilometrů k domovu a ve čtvrt na jedenáct v noci jsme překročili hranici do Německa. Zítra už budeme spát zase ve svých postelích.

Den patnáctý... Nejprve popis našeho posledního ubytka. Jednalo se nejspíše o nějaký bývalý "bordel", ale protože jsme ho sháněli až pozdě v noci (zdržely nás hory a chtěli jsme pak nahnat co nejvíc kilometrů, včera nakonec téměř 900!! ) a v rozumné dojezdové vzdálenosti nebylo cenově nic dostupného, bereme. Společné sociálky na patře neřešíme, stejně je nepoužijeme a brzy ráno vypadneme. Po probuzení nacházím ve svých lůžkovinách cizí, kdysi asi bílé, fusekle. Tvl, snad jsou aspoň dámské...ano, jsou to určitě dámské osmačtyřicítky! No tvl, pryč odtud, čistota půl zdraví! Následuje zpáteční dálniční přesun Německem do našich domovů.
Je tedy na čase malé zhodnocení. Motorkář, pokud není s někým propojen interkomem, a to my záměrně nejsme, tráví vlastně při jízdě většinu dne sám se sebou. Vedeme si v hlavách konverzace se svými "já" a odpovídáme si na mnoho otázek... Co se nám v životě podařilo, co jsme třeba naopak pohnojili... myslíme na své blízké, na místa, která vidíme, prostě na tisíce nejrůznějších věcí, osob nebo zážitků. Máme tedy na sebe spoustu času, je to taková sebeočista, při které si krásně srovnáte myšlenky a je vám pak fajn...
My jsme toho tentokrát viděli fakt mnoho! Hodně míst jsme navštívili záměrně, některá jen díky náhodě, některá jsme zahlédli za jízdy jen ze sedel našich strojů. Vše se stihnout prostě nedá a člověk má alespoň důvod se vždy vracet a poznávat další krásy. Já na tomto cestování zbožňuji tu volnost. Téměř nikdy předem přesně nevíme, kde budeme spát, koho poznáme, co a koho nám náhoda a život připletou do cesty. Miluji objevování, těším se z té krásy, která je všude kolem. Jakékoliv cestování a poznávání nového vás neskutečně obohatí, dává vám nadhled, vlastní názor, pocit svobody a spoustu dalších věcí, které si zprvu ani neuvědomíte.
Projeli jsme celkem šesti státy... Německo, Francii, Španělsko, Gibraltar, Andorru a Monako, a ujeli přitom mnoho tisíc kilometrů. Já konkrétně něco málo přes 7200. Když bych měl odpovědět, co bylo pro mě to NEJ, neřeknu vám místo, ale tentokrát zážitek. Úžasný pocit, kdy sedíme v překrásném benediktinském klášteře v opatství Montserrat, kde zastihneme konec mše. Zpěv mnichů a místního chlapeckého pěveckého sboru, to celé za doprovodu varhanů a neskutečná akustika v chrámu. Pokud znáte skupinu Gregorian, tak k tomu bych to přirovnal. Bylo to naprosto úžasné, snad v životě jsem neslyšel tak čisté a dokonalé tóny. Ještě teď mám husinu, když si to zpětně vybavím. Jen jsme tam mlčky seděli, poslouchali a bylo nám fakt parádně...
Tak že závěrem už jen poděkování klukům, že to se mnou těch 15 dní vydrželi (Lukáš o 2 dny méně...) a Jirkovi konkrétně za úžasně naplánovanou a připravenou cestu.