Španělsko I. Honda VFR 1200X Crosstourer

Vlastník	Wurst
Vloženo	14.10.2015
Aktualizováno	6.6.2024
Zobrazeno	15 583x

Ve dnech 3. až 17.6.2023 jsme si s kamarády užili parádní motodovču, tak se vám ji v několika odstavcích níže pokusím aspoň trošku přiblížit. Vybrat z nespočtu nádherných fotografií je opravdu obtížné, takže vzhledem k omezenému počtu vložených fotek v jednom příspěvku rozděluji tento opět do dvou částí...

Tak jsme po roce zase vyjeli... Cestujeme na Gibraltar a chceme více poznat Španělsko. Tentokrát jsme přibrali do party Lukáše a naší nepočetnou skupinu měl doplňovat ještě Jiří Havlík. Ten si ovšem při představě toho, že s námi bude 14 dní sdílet společné pokoje, raději zahrál na Palacha a ošklivě se popálil, což mu nakonec nedovolilo s námi odjet.

První den jsme přejeli celé Německo po nudné dálnici a zakotvili kousek za Lyonem v malebné oblasti francouzského venkova v Pommiers-en-Forez. Jen zázrakem jsme unikli hrozivě vypadající bouřce a den jsme zakončili výbornou večeří od domácích...

Následující den se nesl v duchu transferu skrz francouzské vnitrozemí. Ani nevím, po kolikáté jsem v této krásné zemi, po kolikáté tudy projíždím, ale vždy poznám nová nádherná místa! Úžasná země! Tyto pocity nám nemůže pokazit ani věčný problém při placení na mýtných branách, kdy buď nevyjede lístek, nebo automat nebere peníze a nebo se prostě nezvedne závora. Už se tomu jen smějeme... Na všech benzínkách preferují bezhotovostí platby, takže se tu bez karty téměř neobejdete. Ale jinak fakt nádhera. Zastávku uděláme např. u Garabitského viaduktu nebo u úchvatného dálničního mostu Millau. K večeru jsme to neplánovaně zapíchli v Lurdách. Všude kolem jsou už v dohledu zasněžené vrcholky Pyrenejí, které zítra cestou do Španělska projedeme. Je to tu fakt překrásné!

Den třetí... Po nočním diskotékovém zjevení se nám daří kolem desáté vypadnout z hotelu a tím zažít další lurdský zázrak. Projedeme překrásné Pyreneje, které svými úžasně sytě zelenými porosty zahalenými v mlze připomínají džungli. Je to fakt nádhera. Nejvyšší vrcholky pokrývá stále sníh a průsmyky jsou zatím bohužel neprůjezdné. Brzy se ocitáme konečně ve Španělsku a tady si zase připadáme jak v americkém Utahu. Neskutečná hornatá panoramata se nám tu nabízejí v plné své kráse a barvy a složení skal se v průběhu cesty stále mění. Pořídit parádní fotku vždy znemožňuje úsek dálnice, kde je riskantní stavit a fotit. Nicméně dálniční přesun nám to dost zpříjemňovalo a mohli jsme se kochat těmi výhledy a zároveň pohledem a vůní žlutě kvetoucích Janovců a růžových oleandrů, které lemují silnici. Všudypřítomné bouřky se nám daří objíždět, máme prostě štěstí, tak že do dnešního nocoviště přijíždíme suší. Zakotvili jsme to za Madridem a ukrojili další stovky kilometrů nutných ke zdolání našeho cíle, za 3 dny zatím najeto necelých 2400 kilometrů, teď už se denní dávky budou konečně zmenšovat a bude to víc na kochačku...

Den čtvrtý... Projíždíme dnes zemědělskou krajinou. Kam oko dohlédne, jsou vidět políčka převážně s olivami a vinnou révou, ale je tu také dost obilí, slunečnic a ovocných stromů. Navštívili jsme don Quijotské větrné mlýny a pevnost nad ospalou Consuegrou. Dýchá tu na mě nostalgie v podobě vzpomínek na rok 2018, kdy jsme to tu prolezli cestou domů z našeho mototripu Portugalskem. Ty vzpomínky mě znovu párkrát při naší cestě doženou, protože několik míst, která už znám, ještě projedeme. "Větráky" jsou v této malebné oblasti rozesety téměř všude. Liduprázdné a krásně upravené vesničky dodávají tomuto kraji dojem, že se tu zastavil čas. Dálnici opět dělí vzrostlé, nádherně kvetoucí oleandry, které neskutečně provoní vzduch. Ubytujeme se v Seville, kde dnes budeme nocovat a kterou si chceme více projít. Máme nádherný hotel v klasickém španělském stylu a nasáváme zdejší atmosféru. Teplota se vyšplhala na 37 stupňů, najeto máme zatím zhruba 2900 kilometrů.

Den pátý... Dopoledne věnujeme ještě prohlídce Sevilly, protože to město je skutečně úchvatné! Po dvanácté se přesunujeme na nejjižnější cíp kontinentální Evropy, do Tarify, odkud je v dohledu africké Maroko. Dojíždíme tedy konečně k moři k Gibraltarskému průlivu. Cestou sem ještě stihneme navštívit archeologickou lokalitu Baelo Claudia, což je 2000 let stará římská vesnice. Opodál v dohledu se kocháme velkou písečnou dunou, která zakončuje zdejší krásnou pláž. Jsme vlastně v půli naší cesty, zároveň jsme dnes byli nejdále od domovů, najeto máme lehce přes 3100 kilometrů a teď se budeme pomaličku vracet každým dnem zpět. Užíváme si kilometr za kilometrem naší cesty, je to náš život, plnění našich snů... Ubytko dnes máme v Guadacorte, Gibraltar je v dohledu a zítra na řadě!

Den šestý... Gibraltar! Kdo čekal fotky s našimi opičími makakovými prapředky, bude zklamán. Předpověď bohužel nelhala a dnes byl jediný den v týdnu, kdy tu pršelo. Jelikož se tu z toho stala taková ždímárna peněz a výjezd nahoru na skálu nestojí zrovna nejméně, rozhodujeme se zůstat dole, protože viditelnost díky mrakům a dešti byla dost mizerná. Za kluky mě to trošku mrzelo, protože já tu před pěti lety už byl a užil jsem si tehdy azurového nebe a nádherných výhledů ažaž, ale fotku s opicí si kamarádi prostě budou muset pořídit jindy. I tak to tu má své kouzlo a ani horší počasí nám radost pokazit nemohlo. Projdeme alespoň část města a odpoledne se přesuneme do překrásné Rondy, kde dnes spíme. Cestou projíždíme hnízdištěm čápů, tolik pohromadě jsme jich ještě neviděli, a projedeme také městečkem, na Španělsko s neobvyklým názvem, Los Ángeles! Silnice vedoucí horami byla neskutečná, plná zatáček, tak jsme se dnes vyřádili i jízdně. Další parádní den to byl!

Den sedmý... Překrásná Ronda se s námi loučí za deště a ten setrvává i prvních 100 kilometrů dnešního přesunu. Krásně vlhneme, protože, proč bychom se převlékali do nepromoků, když je s sebou táhneme, že? Vjíždíme do přírodní rezervace El Torcal de Antequera. Jsou tady neskutečně krásné skalní útvary s otisky trilobitů. Já zaregistroval jen otisk lejna na mé botě, ale díky vroubkování to trilobita také připomínalo! Bohužel stále prší a tak za deště v totální mlze nejsou skály vůbec vidět a z výhledů do údolí nemáme také nic. Pak se ale stal zázrak. Obloha se rozjasnila, mraky jsou pryč a nám se odkryla ta okolní nádhera. Dále zajedeme do Sierra Nevady nejvýše, jak se na motorce dá, do 2550 m.n.m.. Silnice sice vede až do výšky nad 3 tisíce metrů, ale tam je vjezd už zakázaný. Je to každopádně nejvýše vedoucí asfaltka v Evropě. Úchvatné pohledy a neskutečné svezení! Den zakončujeme v dalším nádherném městě, v Granadě. Zítra nás tu čeká prohlídka středověkého komplexu Alhambra, moc se těšíme! Opět jsme za dnešek plni úžasných zážitků.